Brzlík
Obsah boxu
Brzlík (latinsky thymus) je primární lymfatický orgán nezbytný pro vývoj a správnou funkci imunitního systému. Hraje klíčovou roli ve zrání specifického typu bílých krvinek, tzv. T-lymfocytů, které jsou zodpovědné za buněčnou imunitu. Kromě imunitní funkce má brzlík také vlastnosti endokrinní žlázy, protože produkuje hormony ovlivňující imunitní procesy. U člověka je největší a nejaktivnější v dětství a po pubertě postupně zaniká (involuje) a je nahrazován tukovou tkání.
📜 Historie a etymologie
Brzlík byl znám již starověkým řeckým lékařům. Galén z Pergamu byl jedním z prvních, kdo si všiml, že tento orgán je největší v dětství. Kvůli jeho poloze v blízkosti srdce se domníval, že je sídlem duše nebo odvahy. Název thymus pochází z řeckého slova thymos (θύμος), které může znamenat "duše", "duch" nebo "odvaha". Jiná teorie odvozuje název od podobnosti tvaru orgánu s listem tymiánu (řecky thymos).
Jeho skutečná funkce však zůstala záhadou po mnoho staletí. Teprve v 60. letech 20. století australský vědec Jacques Miller prokázal jeho zásadní roli v imunitním systému, když experimentálně odstranil brzlík novorozeným myším (thymektomie) a zjistil, že zvířata následně zemřela na infekce kvůli selhání imunity. Tento objev znamenal revoluci v imunologii.
🧬 Anatomie a struktura
Brzlík je dvoulaločnatý orgán uložený v horní části mezihrudí (mediastinum), za hrudní kostí a před srdcem a velkými cévami. Skládá se ze dvou asymetrických laloků, levého a pravého, spojených vazivem. Celý orgán je obalen vazivovým pouzdrem, ze kterého vybíhají přepážky (septa) a dělí laloky na menší lalůčky.
Každý lalůček má dvě odlišné části:
- Kůra (cortex): Vnější, tmavší vrstva, která je hustě osídlena nezralými T-lymfocyty, nazývanými také tymocyty. Probíhá zde intenzivní dělení a selekce těchto buněk.
- Dřeň (medulla): Vnitřní, světlejší vrstva, která obsahuje méně lymfocytů, ale zato více specializovaných buněk, jako jsou dendritické buňky a makrofágy. Charakteristickým znakem dřeně jsou tzv. Hassallova tělíska, což jsou koncentrické útvary tvořené epiteliálními buňkami, jejichž přesná funkce je stále předmětem výzkumu. Předpokládá se, že se podílejí na odstraňování apoptotických tymocytů a produkci regulačních látek.
Kromě lymfocytů obsahuje brzlík také síť epiteliálních buněk, které tvoří strukturální oporu (stroma) a produkují hormony nezbytné pro zrání T-lymfocytů.
⚙️ Funkce
Hlavní a nejdůležitější funkcí brzlíku je "školení" T-lymfocytů. Prekurzory těchto buněk vznikají v kostní dřeni a odtud putují krevním řečištěm do brzlíku, kde procházejí složitým procesem zrání a selekce.
🎓 Selekce T-lymfocytů
Cílem tohoto procesu je zajistit, aby imunitní systém byl schopen rozpoznat a ničit cizí patogeny, ale zároveň neútočil na vlastní tkáně těla. Tento proces má dvě hlavní fáze:
1. Pozitivní selekce: Probíhá primárně v kůře. Tymocyty zde musí prokázat, že jsou schopny rozpoznat a vázat se na vlastní MHC glykoproteiny (hlavní histokompatibilní komplex), které slouží k prezentaci antigenů. Buňky, které tuto schopnost nemají, jsou nefunkční a jsou eliminovány procesem programované buněčné smrti (apoptóza). Přežijí jen ty, které jsou "kompetentní".
2. Negativní selekce: Probíhá hlavně ve dřeni. Tymocyty, které prošly pozitivní selekcí, jsou nyní testovány na to, zda nereagují příliš silně na vlastní antigeny prezentované na MHC molekulách. Ty buňky, které by mohly vyvolat autoimunitní onemocnění (tj. útok na vlastní tělo), jsou rovněž zničeny apoptózou.
Výsledkem tohoto přísného výběru je, že přežije pouze asi 2–5 % původních tymocytů. Tyto zralé, "vystudované" T-lymfocyty opouštějí brzlík a osidlují sekundární lymfatické orgány, jako jsou slezina a lymfatické uzliny, kde jsou připraveny k boji s infekcemi.
hormonální funkce
Brzlík produkuje několik peptidových hormonů, které se souhrnně nazývají thymické hormony. Mezi nejdůležitější patří:
- Thymosin
- Thymopoetin
- Thymulin
Tyto hormony podporují proliferaci a diferenciaci T-lymfocytů nejen v brzlíku, ale i v jiných částech těla.
⏳ Vývoj a involuce
Brzlík se zakládá během embryonálního vývoje z endodermu třetí (a někdy i čtvrté) faryngové (hltanové) výchlipky. Po narození je plně funkční a jeho velikost a aktivita rostou až do puberty. V tomto období dosahuje své maximální hmotnosti, která se pohybuje kolem 20–40 gramů.
Po pubertě začíná proces zvaný involuce brzlíku. Aktivní tkáň (kůra a dřeň) je postupně nahrazována tukovou tkání. Tento proces je pravděpodobně řízen pohlavními hormony. I když se brzlík ve stáří výrazně zmenší a jeho funkce klesá, nikdy zcela nezanikne a i v dospělosti a stáří si zachovává určitou, i když omezenou, schopnost produkovat nové T-lymfocyty. Pokles funkce brzlíku ve stáří je jedním z faktorů přispívajících k oslabení imunity u starších osob (imunosenescence).
🩺 Klinický význam a onemocnění
Poruchy funkce nebo vývoje brzlíku mohou vést k závažným zdravotním problémům.
- DiGeorgeův syndrom: Vzácné vrozené onemocnění způsobené delecí části chromozomu 22. Jedním z hlavních příznaků je ageneze (nevyvinutí) nebo hypoplazie (nedostatečné vyvinutí) brzlíku. Důsledkem je těžká porucha buněčné imunity a náchylnost k opakovaným a život ohrožujícím infekcím.
- Myasthenia gravis: Autoimunitní onemocnění, při kterém tělo produkuje protilátky proti receptorům pro acetylcholin na nervosvalové ploténce, což vede k výrazné svalové slabosti. U mnoha pacientů s touto chorobou jsou zjištěny abnormality brzlíku, nejčastěji hyperplazie (zbytnění) nebo nádor zvaný thymom. Odstranění brzlíku (thymektomie) může u některých pacientů vést ke zlepšení příznaků.
- Thymom: Nádor vycházející z epiteliálních buněk brzlíku. Může být benigní (nezhoubný) i maligní (zhoubný). Často je asociován s autoimunitními chorobami, zejména s myasthenia gravis.
- Těžká kombinovaná imunodeficience (SCID): Skupina genetických poruch, které postihují vývoj T-lymfocytů i B-lymfocytů. Některé formy SCID jsou přímo spojeny s defekty ve vývoji brzlíku.
💡 Pro laiky
Představte si brzlík jako velmi přísnou a specializovanou "vojenskou akademii" pro bílé krvinky. Do této akademie přicházejí nováčci (nezralé T-lymfocyty) z "kasáren" (kostní dřeně).
V akademii (brzlíku) procházejí dvěma klíčovými zkouškami: 1. Zkouška schopností (pozitivní selekce): Kadeti se musí naučit rozpoznávat "uniformy" vlastních buněk těla. Kdo uniformu nerozpozná, je k ničemu a je okamžitě vyloučen. 2. Zkouška loajality (negativní selekce): Poté se testuje, zda kadeti nejsou příliš agresivní a nechtějí útočit na vlastní "spojence" (buňky těla). Každý, kdo projeví známky agrese vůči vlastním buňkám, je považován za zrádce a je také okamžitě zlikvidován.
Jen ti nejlepší z nejlepších (asi 2–5 % původního počtu) projdou oběma zkouškami. Tito elitní "vojáci" (zralé T-lymfocyty) pak opouštějí akademii a jsou rozmístěni po celém těle, kde hlídají a jsou připraveni zničit skutečné nepřátele, jako jsou viry nebo bakterie.
V dětství, kdy se setkáváme s mnoha novými infekcemi, jede tato akademie na plné obrátky. V dospělosti už máme vycvičenou "armádu" a akademie postupně utlumuje svou činnost a přeměňuje se na "veteránský klub" (tuková tkáň).