Hrudní kost
Obsah boxu
Hrudní kost (latinsky: sternum) je nepárová plochá kost, která tvoří střední část přední stěny hrudníku. Skládá se ze tří částí a kloubně se spojuje s klíční kostmi a chrupavkami prvních sedmi párů žeber. Její hlavní funkcí je ochrana životně důležitých orgánů v hrudní dutině, jako jsou srdce a plíce, a zároveň slouží jako úpon pro řadu svalů. Hraje také klíčovou roli v mechanice dýchání.
анатомическая структура
Hrudní kost dospělého člověka je dlouhá přibližně 17 cm a je tvořena třemi hlavními částmi, které jsou v mládí spojeny chrupavčitě a s věkem postupně osifikují a srůstají.
рукоятка грудины
Rukojeť hrudní kosti (manubrium sterni) je nejširší a nejkraniálnější (horní) část sterna. Má zhruba lichoběžníkový tvar.
- Incisura jugularis sterni: Horní okraj rukojeti je hmatný a tvoří mělkou jamku, známou jako jugulární jamka.
- Incisurae claviculares: Po stranách jugulární jamky se nacházejí kloubní plošky pro skloubení s mediálními konci klíční kostí (claviculae), čímž vzniká sternoklavikulární kloub.
- Incisurae costales: Na bočních okrajích rukojeti jsou jamky pro připojení chrupavek prvního páru žeber a horní části druhého páru žeber.
- Skloubení s tělem: Spodní část rukojeti se spojuje s tělem hrudní kosti pomocí chrupavčitého spojení (synchondrózy). Toto spojení svírá mírný úhel, známý jako sternální úhel (angulus sterni nebo angulus Ludovici), který je důležitým orientačním bodem na hrudníku, protože leží v úrovni druhého žebra.
тело грудины
Tělo hrudní kosti (corpus sterni) je nejdelší ze tří částí. Je ploché a mírně konvexní směrem dopředu.
- Incisurae costales: Na jeho bočních okrajích se nacházejí kloubní jamky pro chrupavky druhého (spodní část) až sedmého páru žeber. Žebra 1–7 se označují jako "pravá žebra" (costae verae), protože se přímo napojují na sternum.
- Lineae transversae: Na přední ploše těla jsou patrné tři příčné čáry, které představují pozůstatky po srůstu původně samostatných částí sterna, tzv. sterneber.
мечевидный отросток
Mečovitý výběžek (processus xiphoideus) je nejmenší a nejkaudálnější (dolní) část hrudní kosti.
- Variabilita: Jeho tvar a velikost jsou velmi variabilní. Může být špičatý, tupý, rozdvojený (bifidní) nebo prohnutý.
- Složení: V mládí je tvořen převážně chrupavkou, ale s postupujícím věkem (obvykle po 40. roce života) postupně osifikuje a srůstá s tělem sterna.
- Funkce: Slouží jako úpon pro bránici a některé břišní svaly, například pro přímý sval břišní (musculus rectus abdominis).
⚙️ Funkce
Hrudní kost plní několik životně důležitých funkcí:
- Ochrana orgánů: Spolu s žebry a páteří tvoří hrudní koš (thorax), který chrání srdce, plíce, jícen, průdušnice a velké cévy před mechanickým poškozením.
- Účast na dýchání: Pohyby hrudního koše, při kterých se sternum a žebra zvedají a klesají, umožňují rozpínání a smršťování plic, což je základem dýchání.
- Krvetvorba: Stejně jako jiné ploché kosti obsahuje i hrudní kost červenou kostní dřeň, která je v dospělosti jedním z hlavních míst tvorby krevních elementů (erytrocytů, leukocytů a krevních destiček).
- Svalový úpon: Na sternum se upíná řada svalů, včetně velkého a malého prsního svalu (m. pectoralis major et minor), zdvihače hlavy (m. sternocleidomastoideus) a dalších svalů krku a břicha.
👶 Vývoj a osifikace
Hrudní kost se vyvíjí ze dvou vertikálních chrupavčitých pruhů, tzv. sternálních lišt, které se nacházejí po obou stranách střední čáry embrya. Tyto lišty postupně splývají ve střední čáře a vytvářejí chrupavčitý model budoucí kosti.
Osifikace (kostnatění) sterna probíhá z několika osifikačních center, která se objevují postupně od prenatálního období až do dětství.
- Rukojeť: Obvykle osifikuje z jednoho nebo dvou center.
- Tělo: Osifikuje ze čtyř segmentů (sternebrae), které odpovídají budoucím spojením s žebry.
- Mečovitý výběžek: Osifikuje nejpozději, často až po narození.
Jednotlivé části srůstají v průběhu dospívání a rané dospělosti. Neúplné splynutí sternálních lišt může vést k vrozeným vadám, jako je rozštěp hrudní kosti (fissura sterni).
🩺 Klinický význam
Hrudní kost má velký význam v medicíně, zejména v diagnostice a chirurgii.
Zlomeniny
Zlomenina hrudní kosti je relativně vzácná a obvykle je způsobena přímým nárazem na hrudník, například při dopravních nehodách (náraz na volant) nebo při nesprávně prováděné kardiopulmonální resuscitaci. Zlomenina může být spojena s poraněním vnitřních orgánů, zejména srdce a plic.
Sternální punkce
Vzhledem k povrchovému uložení a obsahu aktivní kostní dřeně byla hrudní kost v minulosti častým místem pro odběr vzorku kostní dřeně (sternální punkce). Dnes se tento zákrok provádí spíše z pánevní kosti (konkrétně z lopaty kosti kyčelní), protože je bezpečnější a méně bolestivý.
Vrozené vady
Nejčastějšími vrozenými deformitami hrudní kosti a přilehlých žeberních chrupavek jsou:
- Vpadlý hrudník (pectus excavatum): Propadnutí dolní části sterna směrem k páteři.
- Ptačí hrudník (pectus carinatum): Vyklenutí sterna směrem dopředu.
Tyto vady mohou být kosmetickým problémem, ale v těžších případech mohou omezovat funkci srdce a plic.
Sternotomie
Mediánní sternotomie je chirurgický zákrok, při kterém se hrudní kost podélně rozřízne, aby se získal přístup k orgánům v mediastinu, především k srdci a velkým cévám. Je to standardní přístup v kardiochirurgii, například při operacích bypassu nebo náhradách srdečních chlopní. Po operaci se obě části sterna opět spojí drátěnými stehy.
🐾 Srovnávací anatomie
Struktura hrudní kosti se u různých obratlovců liší.
- U ptáků je sternum mohutně vyvinuto a vybíhá ve vysoký hřeben (carina sterni), na který se upínají mohutné létací svaly.
- U savců je sternum obecně podobné lidskému, ale počet sterneber se může lišit.
- U plazů a obojživelníků je sternum často chrupavčité nebo méně vyvinuté. U některých druhů, jako jsou hadi, zcela chybí.
🤔 Pro laiky
Hrudní kost je to, čemu běžně říkáme "prsní kost". Je to dlouhá, plochá kost uprostřed našeho hrudníku, kterou si můžeme snadno nahmatat. Představte si ji jako štít, který chrání vaše srdce a plíce před zraněním. Skládá se ze tří hlavních částí: horní "rukojeti" (kam se připojují klíční kosti), dlouhého "těla" (kam se napojuje většina žeber) a malého "mečovitého výběžku" na spodním konci. Kromě ochrany pomáhá hrudní kost také při dýchání – když se nadechnete, celá se zvedá spolu s žebry, aby se plíce mohly roztáhnout. Uvnitř této kosti se navíc tvoří nové krvinky.