Žebro

Rozbalit box

Obsah boxu

Žebro (latinsky costa) je párová, obloukovitá kost, která je klíčovou součástí hrudního koše (thorax) u obratlovců. Společně s hrudní kostí (sternum) a hrudními obratli tvoří pevnou, ale zároveň pružnou strukturu, která chrání životně důležité orgány v hrudní dutině, jako jsou srdce a plíce, a zároveň se aktivně podílí na mechanismu dýchání.

Člověk má standardně 12 párů žeber, tedy celkem 24 jednotlivých kostí. Každé žebro je kloubně spojeno se dvěma sousedními hrudními obratli na zadní straně těla.

🧬 Anatomie a stavba

Žebro patří mezi ploché kosti, i když má velmi specifický prohnutý tvar. Skládá se z kostní tkáně a na svém předním (ventrálním) konci přechází v chrupavku (cartilago costalis), která zajišťuje pružné spojení s hrudní kostí.

🏛️ Části typického žebra

Každé typické žebro (obvykle 3. až 9.) má několik charakteristických částí:

Hlava žebra (caput costae): Zadní, zesílená část, která nese dvě kloubní plošky (facies articularis capitis costae). Těmito ploškami se žebro připojuje k tělům dvou sousedních hrudních obratlů.
Krček žebra (collum costae): Zúžený úsek mezi hlavou a tělem žebra.
Hrbolek žebra (tuberculum costae): Malý výstupek na krčku, který má kloubní plošku pro spojení s příčným výběžkem (processus transversus) odpovídajícího hrudního obratle.
Tělo žebra (corpus costae): Nejdelší, plochá a zakřivená část kosti. Na jeho vnitřní a spodní straně se nachází mělká rýha, žebrová rýha (sulcus costae), ve které probíhá mezižeberní nerv, tepna a žíla. Toto uspořádání je chrání před poraněním.
Úhel žebra (angulus costae): Místo, kde se tělo žebra nejvíce ohýbá.

वर्गीकरण žeber

Lidská žebra se dělí do tří skupin podle způsobu jejich napojení na hrudní kost:

Pravá žebra (costae verae)

Jedná se o 1. až 7. pár žeber.
Každé z těchto žeber se připojuje k hrudní kosti prostřednictvím své vlastní, samostatné žeberní chrupavky.
Tvoří nejpevnější část hrudního koše.

Nepravá žebra (costae spuriae)

Zahrnují 8., 9. a 10. pár žeber.
Tato žebra se nepřipojují k hrudní kosti přímo. Jejich chrupavky se napojují na chrupavku výše postaveného žebra (konkrétně na chrupavku 7. žebra).
Tímto spojením vytvářejí pružný chrupavčitý žeberní oblouk (arcus costalis).

Volná žebra (costae fluctuantes)

Jsou to poslední dva páry, tedy 11. a 12. pár.
Jsou nejkratší a jejich přední konce končí volně ve svalovině břišní stěny.
Nejsou vůbec spojena s hrudní kostí ani s žeberním obloukem.
Jejich hlavní funkcí je ochrana horní části ledvin.

👶 Atypická žebra

Některá žebra se svým tvarem odlišují od typického popisu:

První žebro (1.): Je nejkratší, nejširší a nejvíce zakřivené. Je ploché v horizontální rovině a na své horní ploše má drsnatiny pro úpon svalů a rýhy pro podklíčkovou tepnu (arteria subclavia) a žílu (vena subclavia).
Druhé žebro (2.): Je delší a tenčí než první, ale stále má podobné zakřivení.
Jedenácté a dvanácté žebro (11. a 12.): Jsou krátká, nemají hrbolek (tuberculum) a končí špičatě.

⚙️ Funkce

Žebra a celý hrudní koš plní několik životně důležitých funkcí:

Ochrana orgánů: Primární funkcí je ochrana citlivých orgánů v hrudní dutině, jako jsou srdce, plíce, jícen, průdušnice, a velkých cév jako aorta a horní a dolní dutá žíla. Částečně chrání i orgány v horní části břišní dutiny, například játra a slezina.
Dýchání: Žebra hrají aktivní roli v mechanice dýchání. Při nádechu se mezižeberní svaly a bránice stahují, což způsobuje zvedání žeber a hrudní kosti. Tím se zvětšuje objem hrudní dutiny, vzniká podtlak a vzduch je nasáván do plic. Při výdechu se svaly uvolní, hrudní koš klesá a vzduch je pasivně vypuzován. Tento pohyb se často přirovnává k pohybu "rukojeti od vědra" (bucket handle motion).
Opora a úpon svalů: Hrudní koš poskytuje stabilní základnu a místo úponu pro mnoho svalů, které se podílejí nejen na dýchání (mezižeberní svaly, bránice), ale také na pohybech páteře, horních končetin (např. velký prsní sval, pilovitý sval přední) a břišní stěny.
Krvetvorba: Stejně jako jiné kosti, i žebra obsahují kostní dřeň, která se podílí na tvorbě krevních buněk (hematopoéze), zejména v dětství a dospívání.

🩺 Klinický význam

Žebra jsou kvůli své exponované poloze a relativně tenké stavbě náchylná k různým poraněním a onemocněním.

Zlomeniny žeber: Jsou velmi častým úrazem, typicky způsobeným přímým nárazem (pád, autonehoda, kontaktní sport). Projevují se ostrou, bodavou bolestí, která se zhoršuje při hlubokém dýchání, kašli nebo pohybu. I když se jednoduché zlomeniny hojí samy, komplikované zlomeniny (více žeber, posunuté úlomky) mohou vést k vážným stavům, jako je pneumotorax (průnik vzduchu do pohrudniční dutiny) nebo poranění vnitřních orgánů (plíce, slezina, játra).
Naražená žebra: Pohmoždění kosti a okolních měkkých tkání bez porušení kontinuity kosti. Příznaky jsou podobné zlomenině, ale hojení je rychlejší.
Costochondritida: Zánět chrupavky, která spojuje žebro s hrudní kostí. Projevuje se bolestí na hrudi, která může být zaměněna za infarkt myokardu. Příčina je často neznámá.
Krční žebro: Jedná se o vrozenou anomálii, kdy u jedince vyroste nadbytečné žebro z posledního krčního obratle (C7). Může být bezpříznakové, ale někdy utlačuje nervy a cévy vedoucí do paže, což způsobuje tzv. syndrom horní hrudní apertury (bolest, brnění, slabost paže).
Tietzův syndrom: Vzácnější onemocnění podobné costochondritidě, které je ale doprovázeno otokem postižené chrupavky.

🐾 Srovnávací anatomie

Stavba hrudního koše se u různých skupin obratlovců liší:

U hadů se žebra nacházejí po celé délce těla (kromě ocasu) a jsou klíčová pro jejich plazivý pohyb.
U želv jsou žebra a obratle srostlé a tvoří vnitřní stranu hřbetního krunýře (karapaxu).
U ptáků mají žebra speciální háčkovité výběžky (processus uncinati), které se překrývají se sousedním žebrem a zpevňují tak hrudní koš, což je adaptace pro létání.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si žebra jako pružné, ale pevné tyče, které tvoří ochrannou "klec" kolem vašeho srdce a plic. Tato klec není úplně pevná – musí se totiž hýbat, abychom mohli dýchat. Když se nadechnete, vaše mezižeberní svaly zvednou žebra nahoru a do stran, podobně jako když zvedáte rukojeť u kbelíku. Tím se zvětší prostor uvnitř hrudníku a plíce se mohou naplnit vzduchem.

Rozdělení na "pravá", "nepravá" a "volná" žebra je jen popis toho, jak jsou napojena na hrudní kost vpředu. Pravá se napojují přímo, nepravá se "přiživují" na chrupavce horního žebra a volná nejsou vpředu napojena vůbec, protože chrání orgány více vzadu, jako jsou ledviny. Díky této kombinaci pevných a pružných spojení je hrudník dostatečně silný, aby odolal nárazům, a zároveň dostatečně flexibilní pro dýchání.

✨ Zajímavosti

Většina lidí má 12 párů žeber, ale přibližně 1 z 200 lidí se narodí s nadbytečným krčním žebrem.
Biblický příběh o stvoření Evy z Adamova žebra vedl k dlouho tradovanému mýtu, že muži mají o jedno žebro méně než ženy. Ve skutečnosti mají obě pohlaví stejný počet žeber.
Žebra mají díky okostice (periostu), která je obaluje, relativně dobrou schopnost regenerace. Chirurgové mohou odebrat část žebra pro kostní štěp a kost na původním místě částečně doroste.
Přetrvává populární mýtus, že si některé celebrity, například Marilyn Monroe, nechaly odstranit spodní pár žeber, aby dosáhly užšího pasu. Pro tuto skutečnost neexistují žádné důkazy.

Šablona:Aktualizováno