Aorta
Obsah boxu
Aorta (česky srdečnice) je největší a nejdelší tepna v lidském těle. Vychází z levé komory srdce a obloukem se stáčí dolů, kde prochází hrudníkem a břichem. Jejím hlavním úkolem je rozvádět okysličenou krev do všech částí těla prostřednictvím systémového krevního oběhu. Stěna aorty je velmi silná a pružná, což jí umožňuje odolávat vysokému tlaku krve vypuzované ze srdce.
Název "aorta" pochází z řeckého slova aortē (ἀορτή), které původně znamenalo "zavěšený". Tento termín použil již Aristotelés k popisu velké cévy vycházející ze srdce.
🧬 Anatomie a stavba
Aorta je elastická tepna, což znamená, že její stěna obsahuje velké množství elastických vláken. Tato vlastnost jí umožňuje roztahovat se během systoly (stahu srdce) a smršťovat se během diastoly (relaxace srdce), čímž pomáhá udržovat plynulý tok krve a stabilní krevní tlak.
🧱 Vrstvy stěny
Stěna aorty se skládá ze tří základních vrstev, typických pro velké cévy:
- Tunica intima (vnitřní vrstva): Je tvořena jednou vrstvou plochých endotelových buněk, které jsou v přímém kontaktu s protékající krví. Pod ní se nachází tenká vrstva subendoteliálního vaziva. Hladký povrch endotelu minimalizuje tření a zabraňuje srážení krve.
- Tunica media (střední vrstva): Je nejtlustší vrstvou aorty. Skládá se z desítek koncentricky uspořádaných lamel elastických vláken (především elastin), mezi nimiž jsou buňky hladké svaloviny a kolagenní vlákna. Tato vrstva dává aortě její charakteristickou pružnost a pevnost.
- Tunica adventitia (vnější vrstva): Je tvořena převážně vazivem, které obsahuje kolagenní a elastická vlákna. V této vrstvě se nacházejí tzv. vasa vasorum ("cévy cév"), což jsou drobné cévy vyživující vnější části stěny aorty, a nervi vasorum, což jsou autonomní nervová vlákna regulující napětí cévní stěny.
🗺️ Části aorty
Aorta se pro popisné účely dělí na několik na sebe navazujících úseků:
Vzestupná aorta (Aorta ascendens)
Tato část začíná v ústí levé komory srdce, kde je od ní oddělena aortální chlopní. Je dlouhá přibližně 5 cm a na svém začátku je rozšířena v tzv. bulbus aortae. V této oblasti se nacházejí tři poloměsíčité cípy aortální chlopně a za každým z nich je rozšíření zvané sinus aortae (Valsalvův sinus).
- Větve: Z pravého a levého Valsalvova sinu odstupují dvě klíčové tepny pro výživu samotného srdce:
- Pravá věnčitá tepna (Arteria coronaria dextra)
- Levá věnčitá tepna (Arteria coronaria sinistra)
Aortální oblouk (Arcus aortae)
Vzestupná aorta plynule přechází v aortální oblouk, který se ohýbá dozadu a doleva přes plicní tepnu a levý bronchus. Z horní části oblouku odstupují tři hlavní tepny zásobující hlavu, krk a horní končetiny:
- Hlavopažní kmen (Truncus brachiocephalicus): Krátká tepna, která se dále dělí na pravou společnou krkavici (a. carotis communis dextra) a pravou podklíčkovou tepnu (a. subclavia dextra).
- Levá společná krkavice (Arteria carotis communis sinistra): Vystupuje přímo z oblouku a zásobuje levou stranu hlavy a krku.
- Levá podklíčková tepna (Arteria subclavia sinistra): Vystupuje jako poslední z oblouku a zásobuje levou horní končetinu.
Sestupná aorta (Aorta descendens)
Tato nejdelší část aorty navazuje na aortální oblouk a probíhá dolů až do pánve. Dělí se na dva úseky podle dutiny, kterou prochází.
Hrudní aorta (Aorta thoracica)
Probíhá v zadním mediastinu podél páteře. Během svého průběhu vydává řadu větví:
- Parietální (nástěnné) větve: zásobují stěny hrudníku.
- Zadní mezižeberní tepny (aa. intercostales posteriores): Obvykle 9 párů.
- Arteria subcostalis: Poslední pár pod 12. žebrem.
- Arteriae phrenicae superiores: Zásobují horní plochu bránice.
- Viscerální (útrobní) větve: zásobují orgány v hrudníku.
Břišní aorta (Aorta abdominalis)
Začíná po průchodu bránicí (v místě zvaném hiatus aorticus) a probíhá retroperitoneálně (za pobřišnicí) před těly bederních obratlů.
- Parietální (nástěnné) větve:
- Arteria phrenica inferior: Zásobuje spodní plochu bránice.
- Bederní tepny (aa. lumbales): Obvykle 4 páry, zásobují svaly a kůži zad a břišní stěny.
- Arteria sacralis mediana: Nepárová tepna odstupující ze zadní strany aorty těsně před její bifurkací.
- Viscerální (útrobní) větve - nepárové:
- Truncus coeliacus: Krátký kmen zásobující žaludek, játra, slezinu a část dvanáctníku a slinivky.
- Horní mezenterická tepna (a. mesenterica superior): Zásobuje tenké střevo a první polovinu tlustého střeva.
- Dolní mezenterická tepna (a. mesenterica inferior): Zásobuje druhou polovinu tlustého střeva a konečník.
- Viscerální (útrobní) větve - párové:
- Arteria suprarenalis media: Pro nadledviny.
- Ledvinná tepna (a. renalis): Pro ledviny.
- Arteria testicularis (u mužů) / Arteria ovarica (u žen): Pro varlata nebo vaječníky.
Bifurkace aorty
Břišní aorta končí ve výši 4. bederního obratle (L4), kde se dělí na dvě společné kyčelní tepny (arteriae iliacae communes), pravou a levou. Tento bod se nazývá bifurkace aorty. Společné kyčelní tepny se dále větví a zásobují pánev a dolní končetiny.
🩸 Fyziologie a funkce
Hlavní funkcí aorty je transport okysličené krve ze srdce do periferie. Její unikátní vlastnosti jsou pro správnou funkci oběhového systému klíčové.
- Pružníkový efekt (Windkessel effect): Během systoly, kdy srdce vypudí krev do aorty, se její elastické stěny roztáhnou a akumulují část energie. Během diastoly se stěny pasivně smrští a tlačí krev dále do oběhu. Tento mechanismus tlumí pulzový tlak, přeměňuje přerušovaný tok krve ze srdce na plynulejší tok v menších tepnách a pomáhá udržovat krevní tlak i ve fázi relaxace srdce.
- Regulace krevního tlaku: V aortálním oblouku a v karotických sinusech jsou umístěny baroreceptory (tlaková čidla) a chemoreceptory (čidla chemického složení krve). Tyto receptory monitorují krevní tlak a hladiny kyslíku a oxidu uhličitého v krvi a posílají signály do mozku, který následně upravuje srdeční frekvenci a napětí cév k udržení homeostázy.
🩺 Klinický význam a onemocnění
Aorta je jakožto největší a nejvíce namáhaná céva náchylná k řadě závažných onemocnění.
- Aneurysma aorty (výduť): Jedná se o patologické rozšíření (vydutí) části aorty. Nejčastěji postihuje břišní aortu. Rizikovými faktory jsou ateroskleróza, hypertenze, kouření a genetické predispozice (např. Marfanův syndrom). Nebezpečí spočívá v riziku prasknutí (ruptury), což je život ohrožující stav s masivním vnitřním krvácením.
- Aortální disekce: Velmi závažný stav, při kterém dojde k natržení vnitřní vrstvy (tunica intima) a krev začne proudit mezi vrstvy stěny aorty. Tím se vytváří falešné lumen a hrozí uzavření odstupujících tepen nebo ruptura vnější stěny. Je spojena s náhlou, krutou bolestí na hrudi nebo v zádech.
- Ateroskleróza: Proces kornatění tepen, při kterém se ve stěně aorty ukládají tukové pláty. To vede ke ztrátě pružnosti, zúžení průsvitu a může být podkladem pro vznik aneurysmatu nebo trombózy.
- Koarktace aorty: Vrozená vývojová vada, při které je aorta zúžená, nejčastěji v oblasti přechodu aortálního oblouku v sestupnou aortu. To způsobuje vysoký krevní tlak v horní polovině těla a nízký v dolní polovině.
- Aortitida: Zánět stěny aorty, který může být infekčního (např. při syfilis) nebo neinfekčního (autoimunitního) původu (např. Takayasuova arteritida, obrovskobuněčná arteritida).
🔬 Diagnostika a vyšetření
Pro zobrazení aorty a diagnostiku jejích onemocnění se používají různé metody:
- Ultrazvuk: Zejména echokardiografie pro zobrazení vzestupné aorty a aortálního oblouku a ultrazvuk břicha pro vyšetření břišní aorty.
- Výpočetní tomografie (CT): Zejména CT angiografie (CTA) s použitím kontrastní látky je zlatým standardem pro detailní zobrazení celé aorty, měření jejích rozměrů a diagnostiku aneurysmat či disekcí.
- Magnetická rezonance (MR): MR angiografie (MRA) je alternativou k CT, která nevyužívá ionizující záření.
- Angiografie: Invazivní metoda, při které se katétr zavádí přímo do cévního řečiště a aplikuje se kontrastní látka. Dnes se používá spíše pro terapeutické zákroky (např. zavedení stentgraftu).
💡 Pro laiky
Představte si aortu jako hlavní vodovodní potrubí pro velký dům, kterým je vaše tělo. Srdce je pumpa, která do tohoto potrubí pod velkým tlakem vhání vodu (okysličenou krev).
- Velikost a síla: Toto "potrubí" je na začátku široké asi jako zahradní hadice (cca 2,5–3,5 cm v průměru) a jeho stěny jsou velmi silné a pružné, aby vydržely neustálé nárazy krve.
- Pružnost je klíčová: Díky své pružnosti, podobné silné gumičce, se aorta při každém úderu srdce mírně roztáhne a poté smrští. Tím vyrovnává tlakové nárazy a zajišťuje, že krev proudí do vzdálenějších částí těla plynuleji, a ne v trhavých pulsech.
- Větvení: Stejně jako se vodovodní potrubí v domě větví na menší trubky vedoucí do kuchyně, koupelny a dalších místností, tak se i aorta postupně větví na menší tepny, které vedou krev do mozku, rukou, nohou a všech vnitřních orgánů.
- Co se může pokazit: Pokud stěna tohoto "potrubí" zeslábne, může se na ní vytvořit boule (aneurysma), která hrozí prasknutím. Nebo se může stěna roztrhnout zevnitř (disekce), což je jako by se v potrubí vytvořil druhý, falešný kanál, který může způsobit katastrofu.