Konečník
Obsah boxu
Šablona:Infobox - orgán Konečník (latinsky rectum) je konečný úsek tlustého střeva a celé trávicí soustavy obratlovců. U člověka je dlouhý přibližně 12–15 cm a slouží především jako dočasný rezervoár pro stolici před jejím vyloučením z těla procesem zvaným defekace. Navazuje na esovitou kličku (colon sigmoideum) a končí řitním kanálem a řitním otvorem (anus).
📜 Anatomie a struktura
Konečník se nachází v pánvi, konkrétně v její zadní části, kde kopíruje zakřivení křížové kosti a kostrče. Na rozdíl od latinského názvu rectum (přímý) není u člověka rovný, ale má dvě hlavní zakřivení (flexury).
🗺️ Topografie a zakřivení
- Flexura sacralis: Horní zakřivení, které je konvexní dozadu a sleduje tvar křížové kosti.
- Flexura perinealis (anorectalis): Dolní zakřivení, které je konvexní dopředu. Toto ohnutí, směřující dozadu a dolů, je udržováno smyčkou svalu musculus puborectalis a hraje klíčovou roli v udržení kontinence (schopnosti zadržet stolici).
Vnitřní povrch konečníku není hladký. Tvoří jej příčné řasy zvané Houstonovy chlopně (plicae transversae recti), obvykle v počtu tří (horní, střední a dolní). Tyto řasy pomáhají podpírat hmotu stolice a oddělovat ji od plynů.
Spodní, rozšířená část konečníku se nazývá rektální ampula (ampulla recti). Právě zde se hromadí stolice, což vede k roztažení stěny a vyvolání pocitu nucení na stolici.
Konečník plynule přechází v řitní kanál (canalis analis), což je zhruba 4 cm dlouhý úsek obklopený svalovými svěrači.
🔬 Histologická stavba stěny
Stěna konečníku je tvořena čtyřmi základními vrstvami, typickými pro trávicí trubici:
- Sliznice (tunica mucosa): Je tvořena jednovrstevným cylindrickým epitelem s velkým množstvím pohárkových buněk produkujících hlen. Hlen chrání sliznici a usnadňuje průchod stolice. V oblasti přechodu do řitního kanálu se epitel mění na vícevrstevný dlaždicový.
- Podslizniční vazivo (tunica submucosa): Obsahuje bohatou síť krevních a lymfatických cév a nervovou pleteň (plexus submucosus Meissneri). Nachází se zde také žilní pleteň (plexus venosus rectalis), jejíž rozšíření vede ke vzniku hemoroidů.
- Svalová vrstva (tunica muscularis): Skládá se z vnitřní kruhové (cirkulární) a vnější podélné (longitudinální) vrstvy hladké svaloviny. Podélná svalovina, na rozdíl od zbytku tlustého střeva, netvoří pruhy (taeniae coli), ale souvislou vrstvu. Vnitřní cirkulární vrstva na konci konečníku ztlušťuje a tvoří vnitřní řitní svěrač (m. sphincter ani internus), který není ovladatelný vůlí.
- Povrchová vrstva (tunica serosa/adventitia): Horní část konečníku je kryta pobřišnicí (serózou), zatímco dolní část je uložena mimo peritoneální dutinu a je kryta pouze vazivovou adventicií.
🩸 Cévní a nervové zásobení
- Tepenné zásobení: Zajišťují tři hlavní tepny:
- Arteria rectalis superior: Konečná větev arteria mesenterica inferior, zásobuje horní část.
- Arteria rectalis media: Větev arteria iliaca interna, zásobuje střední část.
- Arteria rectalis inferior: Větev arteria pudenda interna, zásobuje dolní část a řitní kanál.
- Žilní odtok: Žíly kopírují tepny a tvoří důležitou portokavální anastomózu.
- Vena rectalis superior odvádí krev do vrátnicové žíly (vena portae) a tedy do jater.
- Vena rectalis media a Vena rectalis inferior odvádějí krev do dolní duté žíly (vena cava inferior).
- Nervové zásobení: Je komplexní a zahrnuje autonomní i somatické nervy.
- Autonomní nervový systém řídí hladkou svalovinu stěny a vnitřního svěrače. Parasympatikus podporuje defekaci, zatímco sympatikus ji tlumí.
- Somatický nervový systém, konkrétně nervus pudendus, inervuje vnější řitní svěrač (m. sphincter ani externus), který je tvořen příčně pruhovanou svalovinou a je ovladatelný vůlí.
⚙️ Funkce
Hlavní funkce konečníku jsou skladování stolice a její řízené vylučování.
📥 Skladování stolice
Když se stolice posune z esovité kličky do rektální ampuly, její stěny se rozepnou. Díky elasticitě stěny a relaxaci svaloviny může konečník pojmout určité množství obsahu, aniž by okamžitě došlo k nucení na stolici.
🚽 Defekace
Defekace je komplexní reflexní děj, který má volní složku. 1. Naplnění ampuly: Stolice naplní a roztáhne rektální ampulu. 2. Aktivace receptorů: Tlakové receptory ve stěně konečníku vyšlou signály do míchy (sakrální defekační centrum). 3. Reflexní odpověď: Z míchy jsou vyslány parasympatické signály, které způsobí peristaltické stahy svaloviny konečníku a zároveň relaxaci vnitřního řitního svěrače. 4. Vědomé vnímání: Signály jsou zároveň vedeny do mozku, kde vzniká vědomý pocit nucení na stolici. 5. Volní kontrola: Vnější řitní svěrač zůstává kontrahovaný díky volní kontrole. Pokud je situace vhodná, člověk vědomě uvolní vnější svěrač a svaly pánevního dna. 6. Vypuzení: K samotnému vypuzení stolice dochází za pomoci zvýšení nitrobřišního tlaku (tzv. Valsalvův manévr) stahem břišních svalů a bránice.
Klíčovou roli v udržení kontinence hraje také anorektální úhel (cca 80–90°), který je udržován tahem musculus puborectalis. Při defekaci se tento sval uvolní, úhel se zvětší a průchod stolice se usnadní.
🩺 Klinický význam a onemocnění
Konečník a řitní kanál jsou místem řady častých a závažných onemocnění.
- Hemoroidy: Rozšířené žilní pleteně v podslizničním vazivu. Mohou být vnitřní nebo vnější a projevují se krvácením, bolestí nebo svěděním.
- Anální fisura: Bolestivá trhlina ve sliznici řitního kanálu, často způsobená tuhou stolicí.
- Rektální prolaps: Vysunutí části nebo celé stěny konečníku ven z řitního otvoru.
- Proktitida: Zánět sliznice konečníku, který může být infekční (např. u pohlavně přenosných chorob) nebo neinfekční (např. u idiopatických střevních zánětů jako je ulcerózní kolitida).
- Kolorektální karcinom: Jeden z nejčastějších zhoubných nádorů. Včasná diagnostika pomocí kolonoskopie je klíčová.
- Zácpa: Obtížné a málo časté vyprazdňování, často spojené s tvrdou stolicí.
- Fekální inkontinence: Neschopnost udržet stolici, způsobená poruchou svěračů, nervů nebo pánevního dna.
- Perianální absces a píštěl: Hnisavé záněty v okolí konečníku, které mohou vytvářet nepřirozené kanálky (píštěle).
🔬 Vyšetřovací metody
Pro diagnostiku onemocnění konečníku se používá několik metod:
- Vyšetření per rectum: Základní fyzikální vyšetření, při kterém lékař prstem v rukavici vyšetří řitní kanál a dolní část konečníku. Může odhalit nádory, záněty nebo abnormality svěračů.
- Anoskopie: Vyšetření řitního kanálu krátkým tubusem (anoskopem).
- Rektoskopie: Vyšetření celého konečníku delším, obvykle rigidním přístrojem.
- Sigmoideoskopie a kolonoskopie: Endoskopické vyšetření pomocí ohebného přístroje, které umožňuje prohlédnout nejen konečník, ale i vyšší úseky tlustého střeva.
- Endorektální ultrasonografie: Ultrazvukové vyšetření pomocí speciální sondy zavedené do konečníku, které přesně zobrazí vrstvy stěny a okolní struktury. Je klíčové pro určení stadia rakoviny konečníku.
- Anorektální manometrie: Měření tlaků v řitním kanálu a konečníku, které hodnotí funkci svěračů.
🤔 Konečník pro laiky
Představte si konečník jako "čekárnu" pro stolici, než opustí tělo. Není to jen jednoduchá trubka. Má speciální rozšířenou část (ampulu), kde se stolice shromažďuje. Když se tato "čekárna" naplní, vyšle signál do mozku, že je čas jít na toaletu.
Máme dva druhy "dveří" (svěračů), které brání úniku.
- Vnitřní dveře: Fungují automaticky, bez naší vůle. Když se čekárna naplní, samy se pootevřou.
- Vnější dveře: Ty ovládáme svou vůlí. Díky nim můžeme zadržet stolici, dokud nejsme na vhodném místě.
Celý proces je tedy kombinací automatického reflexu a vědomého rozhodnutí. Aby vše fungovalo správně, je důležitá zdravá strava s dostatkem vlákniny a vody, která udržuje stolici měkkou a usnadňuje její průchod.