Ulcerózní kolitida

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Ulcerózní kolitida (latinsky colitis ulcerosa) je chronické autoimunitní onemocnění, které způsobuje difúzní zánět a vředy (ulcerace) na sliznici tlustého střeva a konečníku. Patří mezi tzv. idiopatické střevní záněty (IBD – z anglického Inflammatory Bowel Disease), kam se řadí společně s Crohnovou chorobou. Na rozdíl od Crohnovy choroby, která může postihnout kteroukoli část trávicího traktu a zasahuje do celé hloubky střevní stěny, ulcerózní kolitida postihuje výhradně tlusté střevo a zánět je omezen na sliznici a podslizniční vrstvu.

Onemocnění se typicky projevuje krvavými průjmy, bolestmi břicha a častým nucením na stolici. Průběh je charakterizován střídáním období klidu (remise) a vzplanutí (relapsu). Přesná příčina není známa, ale předpokládá se, že jde o kombinaci genetické predispozice, faktorů vnějšího prostředí a nepřiměřené reakce imunitního systému na střevní mikroflóru. Léčba je zaměřena na potlačení zánětu, udržení remise a prevenci komplikací.

📜 Historie a terminologie

Ačkoliv popisy onemocnění připomínajících ulcerózní kolitidu existují již od starověku, jako samostatná klinická jednotka byla definována až v 19. století. V roce 1875 britští lékaři Samuel Wilks a Walter Moxon podrobně popsali "jednoduchou ulcerativní kolitidu" a odlišili ji od infekčních příčin, jako byla úplavice.

Během 20. století se znalosti o nemoci prohlubovaly, zejména díky rozvoji endoskopie a histologie, které umožnily přesnou diagnostiku. Klíčovým momentem bylo odlišení ulcerózní kolitidy od Crohnovy choroby, které popsal Burrill Bernard Crohn v roce 1932. Původně se obě nemoci často zaměňovaly. Dnes jsou považovány za dvě hlavní formy idiopatických střevních zánětů, i když u malého procenta pacientů nelze jednoznačně rozhodnout a stav se označuje jako "neklasifikovatelný střevní zánět" (IBD-U).

🧬 Patofyziologie a příčiny

Přesná příčina ulcerózní kolitidy zůstává neznámá, proto se řadí mezi idiopatická onemocnění. Současný vědecký konsenzus se přiklání k multifaktoriálnímu modelu, kde hraje roli souhra několika klíčových prvků:

Genetická predispozice: U pacientů s ulcerózní kolitidou je vyšší pravděpodobnost výskytu nemoci u jejich příbuzných prvního stupně. Bylo identifikováno více než 200 genů a genetických lokusů, které jsou spojeny se zvýšeným rizikem IBD. Tyto geny se často podílejí na funkci imunitního systému a udržování střevní bariéry.
Dysfunkce imunitního systému: Klíčovým prvkem je nepřiměřená a přetrvávající imunitní reakce namířená proti vlastním střevním bakteriím a buňkám sliznice. Imunitní systém zdravého jedince toleruje běžnou střevní mikroflóru, ale u pacientů s ulcerózní kolitidou dochází k jejímu chybnému vyhodnocení jako hrozby. To vede k masivní produkci prozánětlivých cytokinů (např. TNF-alfa) a infiltraci sliznice imunitními buňkami (neutrofily, lymfocyty), které způsobují poškození tkáně.
Faktory vnějšího prostředí: Epidemiologická data naznačují, že životní styl a prostředí hrají významnou roli. Onemocnění je častější v průmyslově rozvinutých zemích severní Evropy a Severní Ameriky. Mezi diskutované faktory patří strava západního typu (vysoký obsah tuků a cukrů, nízký obsah vlákniny), užívání některých léků (např. nesteroidních antirevmatik) a změny ve složení střevního mikrobiomu. Zajímavostí je, že kouření cigaret, které je rizikovým faktorem pro Crohnovu chorobu, se u ulcerózní kolitidy jeví jako protektivní faktor, i když mechanismus není zcela jasný a kouření se z jiných zdravotních důvodů nedoporučuje.
Porucha střevní bariéry: Sliznice tlustého střeva funguje jako bariéra, která brání pronikání bakterií a toxinů do krevního oběhu. U pacientů s ulcerózní kolitidou je tato bariéra narušena, což umožňuje imunitnímu systému snadněji přijít do kontaktu s obsahem střeva a spouštět zánětlivou kaskádu.

🩺 Klinický obraz a příznaky

Příznaky ulcerózní kolitidy se liší v závislosti na rozsahu a závažnosti zánětu. Mohou se vyvíjet postupně nebo se objevit náhle.

Střevní projevy

Střevní příznaky jsou dominantní a přímo souvisejí se zánětem v tlustém střevě.

Krvavý průjem: Je nejcharakterističtějším příznakem. Stolice bývá řídká, často s příměsí krve a hlenu. Počet stolic se může pohybovat od několika denně až po více než deset v těžkých případech.
Tenesmus: Pocit neustálého a bolestivého nucení na stolici, i když je konečník prázdný. Je způsoben zánětem v rektu.
Bolesti břicha: Obvykle křečovitého charakteru, lokalizované v levém podbřišku, které se často zmírňují po vyprázdnění.
Inkontinence stolice: V důsledku těžkého zánětu konečníku může docházet k nechtěnému úniku stolice.

Mimostřevní projevy (EIM)

Zánětlivý proces se neomezuje pouze na střevo a může postihnout i jiné orgánové systémy. Tyto projevy se vyskytují asi u 25 % pacientů.

Kloubní postižení: Nejčastější mimostřevní projev. Může se jednat o artralgie (bolesti kloubů) nebo artritidu (zánět kloubů), která postihuje velké klouby (kolena, kotníky) nebo páteř (sakroiliitida, ankylozující spondylitida).
Kožní projevy: Typicky se objevuje erythema nodosum (bolestivé červené podkožní uzly, nejčastěji na bércích) nebo pyoderma gangrenosum (vzácné, ale závažné hluboké kožní vředy).
Oční postižení: Záněty oka jako uveitida (zánět duhovky a řasnatého tělíska) nebo episkleritida, které se projevují bolestí, zarudnutím a citlivostí na světlo.
Jaterní a žlučové cesty: Nejzávažnější komplikací je primární sklerozující cholangitida (PSC), chronický zánět žlučových cest, který může vést k cirhóze jater a vyžadovat transplantaci jater.

🔬 Diagnostika

Diagnóza ulcerózní kolitidy je založena na kombinaci klinických příznaků, endoskopického vyšetření, histologického nálezu a laboratorních testů. Cílem je potvrdit zánět, určit jeho rozsah a vyloučit jiné příčiny, zejména infekce a Crohnovu chorobu.

Endoskopie

Kolonoskopie je zlatým standardem v diagnostice. Umožňuje lékaři vizuálně zhodnotit celou sliznici tlustého střeva a odebrat vzorky tkáně (biopsie) pro histologické vyšetření. Typický endoskopický obraz zahrnuje:

Zarudnutí a otok sliznice.
Ztráta normální cévní kresby.
Křehkost sliznice (krvácení na dotek).
Přítomnost povrchových vředů (ulcerací).
V chronických případech mohou být přítomny tzv. pseudopolypy, což jsou ostrůvky regenerující sliznice mezi zanícenými oblastmi.

Zánět u ulcerózní kolitidy typicky začíná v konečníku a šíří se souvisle (kontinuálně) směrem nahoru do tlustého střeva.

Histologie

Mikroskopické vyšetření vzorků tkáně potvrdí diagnózu a pomůže odlišit ulcerózní kolitidu od jiných onemocnění. Charakteristické znaky zahrnují:

Architektonická deformace střevních krypt.
Infiltrace sliznice zánětlivými buňkami.
Tvorba tzv. kryptových abscesů (shluky neutrofilů uvnitř krypt).
Úbytek pohárkových buněk, které produkují hlen.

Laboratorní testy

Krevní testy: Mohou odhalit známky zánětu (zvýšený CRP a sedimentace erytrocytů), anémii z chronického krvácení nebo nedostatku železa a nízkou hladinu albuminu při těžkém průběhu.
Vyšetření stolice: Klíčové je vyloučení infekčních příčin průjmu (např. Clostridioides difficile, Salmonella, Campylobacter). Důležitým markerem aktivity střevního zánětu je fekální kalprotektin, jehož vysoká hladina spolehlivě ukazuje na přítomnost zánětu ve střevě.

🗺️ Klasifikace a rozsah postižení

Ulcerózní kolitida se klasifikuje podle rozsahu postižení tlustého střeva, což má vliv na prognózu a volbu léčby. Nejčastěji se používá Montrealská klasifikace:

E1: Proktitida – Zánět je omezen pouze na konečník (cca 15 cm od análního otvoru).
E2: Levostranná kolitida – Zánět postihuje konečník a šíří se do sestupného tračníku, maximálně po ohyb sleziny (flexura lienalis).
E3: Extenzivní kolitida (Pankolitida) – Zánět se šíří za ohyb sleziny a postihuje celé tlusté střevo.

💊 Léčba

Léčba ulcerózní kolitidy je komplexní a dlouhodobá. Cílem je navodit a udržet klidové stádium nemoci (remisi), zlepšit kvalitu života a předejít komplikacím.

Farmakoterapie

Aminosalicyláty (5-ASA): Léky jako mesalazin nebo sulfasalazin jsou základem léčby mírné až středně těžké formy. Působí protizánětlivě přímo na střevní sliznici. Podávají se ve formě tablet, čípků nebo klyzmat.
Kortikosteroidy: Prednison, methylprednisolon nebo budesonid jsou silné protizánětlivé léky používané k rychlému zvládnutí akutního vzplanutí nemoci (relapsu). Nejsou vhodné pro dlouhodobou udržovací léčbu kvůli riziku nežádoucích účinků.
Imunosupresiva: Léky jako azathioprin nebo 6-merkaptopurin potlačují aktivitu imunitního systému. Používají se k udržení remise u pacientů, kteří nereagují na aminosalicyláty nebo jsou závislí na kortikosteroidech.
Biologická léčba: Moderní a cílená léčba určená pro pacienty se středně těžkou až těžkou formou nemoci, která nereaguje na konvenční terapii. Jedná se o monoklonální protilátky, které blokují specifické molekuly zánětlivého procesu. Patří sem:

   *   Anti-TNF léky (infliximab, adalimumab, golimumab)
   *   Anti-integriny (vedolizumab)
   *   Inhibitory interleukinu 12/23 (ustekinumab)

JAK inhibitory: Malé molekuly (tofacitinib, upadacitinib), které blokují signální dráhy uvnitř imunitních buněk. Podávají se ve formě tablet.

Chirurgická léčba

Chirurgické odstranění celého tlustého střeva a konečníku (proktokolektomie) je jedinou kurativní (vyléčující) metodou. Přistupuje se k ní v případech:

Selhání veškeré dostupné farmakologické léčby.
Vzniku závažných komplikací (toxické megakolon, perforace, nezastavitelné krvácení).
Nálezu dysplazie (předrakovinných změn) nebo rakoviny tlustého střeva.

Nejčastějším výkonem je vytvoření tzv. ileo-pouch anální anastomózy (IPAA), kdy je z konce tenkého střeva vytvořen rezervoár (pouch) napojený na konečník, což umožňuje pacientovi udržet kontinenci a vyprazdňovat se přirozenou cestou. Alternativou je trvalá ileostomie.

⚠️ Komplikace

Toxické megakolon: Vzácná, ale život ohrožující komplikace, při které dochází k masivnímu rozšíření a paralýze tlustého střeva s rizikem perforace a sepse.
Perforace střeva: Protržení střevní stěny, které vede k vylití střevního obsahu do břišní dutiny a zánětu pobřišnice (peritonitida).
Masivní krvácení: Silné krvácení ze střevních vředů, které může vyžadovat krevní transfuze.
Anémie: Nedostatek červených krvinek v důsledku chronických krevních ztrát.
Kolorektální karcinom: Pacienti s dlouhotrvající a rozsáhlou ulcerózní kolitidou mají zvýšené riziko vzniku rakoviny tlustého střeva. Proto jsou doporučovány pravidelné kontrolní kolonoskopie.

🌍 Epidemiologie

Ulcerózní kolitida je onemocnění s nejvyšším výskytem v rozvinutých zemích, zejména v severní Evropě, Velké Británii a Severní Americe. Incidence (počet nových případů za rok) se pohybuje kolem 10–20 na 100 000 obyvatel a prevalence (celkový počet nemocných) dosahuje až 500 na 100 000 obyvatel. Onemocnění se nejčastěji diagnostikuje ve dvou věkových špičkách: mezi 15. a 30. rokem a později mezi 50. a 70. rokem života. Postihuje muže i ženy přibližně stejně často.

💡 Pro laiky: Co je ulcerózní kolitida zjednodušeně?

Představte si, že váš imunitní systém, který má za úkol chránit tělo před bakteriemi a viry, se "zblázní" a začne omylem útočit na výstelku vašeho vlastního tlustého střeva. Tento útok způsobí, že sliznice střeva zčervená, oteče a vytvoří se na ní bolavé vřídky, podobně jako afty v ústech.

Protože je střevo neustále podrážděné a zanícené, nemůže správně plnit svou funkci – vstřebávat vodu ze stolice. Výsledkem je častý a naléhavý průjem. Vřídky navíc snadno krvácejí, takže se ve stolici objevuje krev a hlen. Celý tento proces je doprovázen bolestmi břicha a pocitem, že se potřebujete neustále vyprazdňovat.

Ulcerózní kolitida je chronická, což znamená, že je to stav na celý život. Nemoc se chová jako na houpačce: někdy je v klidu a člověk nemá téměř žádné potíže (remise), jindy se ale zánět znovu "probudí" a příznaky se vrátí v plné síle (relaps). Cílem léčby je udržet zánět co nejdéle pod kontrolou, aby mohl pacient žít co nejnormálnější život.

Šablona:Aktualizováno