Kortikosteroidy
Obsah boxu
Šablona:Infobox - skupina léčiv Kortikosteroidy (někdy též kortikoidy) jsou třídou steroidních hormonů, které se přirozeně tvoří v kůře nadledvin u obratlovců. V medicíně se pod tímto názvem rozumí především jejich syntetické analogy, které se využívají pro své silné protizánětlivé a imunosupresivní účinky. Patří mezi nejčastěji předepisovaná a nejúčinnější léčiva pro široké spektrum onemocnění, od alergií a astmatu až po autoimunitní onemocnění a prevenci odhojení transplantovaných orgánů.
Jejich název je odvozen od místa jejich vzniku (cortex - kůra) a jejich chemické struktury (steroidy). Přirozené kortikosteroidy hrají v těle klíčovou roli v regulaci metabolismu, reakci na stres, funkci imunitního systému a udržování rovnováhy vody a elektrolytů.
📜 Historie
Objev kortikosteroidů je jedním z nejvýznamnějších milníků medicíny 20. století.
- 30. a 40. léta 20. století: Chemici Edward Calvin Kendall v USA a Tadeus Reichstein ve Švýcarsku nezávisle na sobě izolovali několik steroidních hormonů z kůry nadledvin. Kendall je označoval písmeny (Látka A, B, ... E).
- 1948: Lékař Philip Showalter Hench z Mayo Clinic, který si všiml, že příznaky revmatoidní artritidy se u jeho pacientek zlepšují během těhotenství (kdy je produkce hormonů zvýšená), se rozhodl vyzkoušet Kendallovu "Látku E" (později nazvanou kortizon) u pacientky s těžkou formou tohoto onemocnění. Výsledky byly dramatické a téměř okamžité – pacientka, která byla téměř nepohyblivá, začala po několika dnech opět chodit.
- 1950: Kendall, Reichstein a Hench obdrželi za "objevy týkající se hormonů kůry nadledvin, jejich struktury a biologických účinků" Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
- 50. léta a dále: Po objevu kortizonu následoval rychlý vývoj syntetických derivátů s vyšší účinností a menšími mineralokortikoidními nežádoucími účinky, jako jsou prednison, prednisolon a později dexamethason a triamcinolon. To umožnilo širší a bezpečnější využití těchto látek v klinické praxi.
🧬 Dělení a klasifikace
Kortikosteroidy lze dělit podle několika kritérií, která se vzájemně prolínají.
Podle funkce
Základní dělení vychází z jejich hlavní biologické funkce v těle:
- Glukokortikoidy: Jejich hlavním přirozeným zástupcem je kortizol (hydrokortizon). Ovlivňují především metabolismus sacharidů (zvyšují hladinu glukózy v krvi), tuků a bílkovin. Mají klíčové protizánětlivé a imunosupresivní účinky, díky kterým jsou terapeuticky využívány. Většina léčiv ze skupiny kortikosteroidů jsou právě syntetické glukokortikoidy.
- Mineralokortikoidy: Hlavním přirozeným zástupcem je aldosteron. Jejich primární funkcí je regulace hospodaření s vodou a ionty (zejména sodíkem a draslíkem) v ledvinách. Tím ovlivňují krevní tlak. Syntetické glukokortikoidy mají často i částečný mineralokortikoidní účinek, který je zodpovědný za některé nežádoucí účinky (např. zadržování vody a otoky).
Podle síly účinku
Syntetické kortikosteroidy se liší svou protizánětlivou účinností. Jako referenční hodnota (účinnost = 1) se obvykle používá přirozený hydrokortizon.
| Látka | Relativní protizánětlivá účinnost | Relativní mineralokortikoidní účinnost | Biologický poločas (hodiny) |
|---|---|---|---|
| Hydrokortizon (kortizol) | 1 | 1 | 8–12 |
| Kortizon | 0.8 | 0.8 | 8–12 |
| Prednison | 4 | 0.8 | 12–36 |
| Prednisolon | 5 | 0.8 | 12–36 |
| Methylprednisolon | 5 | 0.5 | 12–36 |
| Triamcinolon | 5 | 0 | 12–36 |
| Betamethason | 25–30 | 0 | 36–72 |
| Dexamethason | 25–30 | 0 | 36–72 |
Podle způsobu podání
Způsob podání zásadně ovlivňuje účinky a riziko nežádoucích účinků.
- Systémové podání: Účinná látka se dostává do celého krevního oběhu.
- Perorální (tablety, sirupy): např. prednison, methylprednisolon. Pro dlouhodobou léčbu.
- Intravenózní (nitrožilní injekce/infuze): např. methylprednisolon, dexamethason. Pro akutní, život ohrožující stavy (např. anafylaxe, těžký astmatický záchvat).
- Intramuskulární (nitrosvalová injekce): tzv. "depotní" formy s prodlouženým účinkem.
- Lokální (místní) podání: Účinek je soustředěn do místa aplikace, což výrazně snižuje celkové nežádoucí účinky.
- Topické (kožní): krémy, masti, roztoky na ekzém, lupénku (např. triamcinolon, betamethason).
- Inhalační: spreje pro léčbu astmatu a CHOPN (např. budesonid, flutikason).
- Nosní: spreje na alergickou rýmu (např. mometason, flutikason).
- Intraartikulární (injekce do kloubu): pro léčbu lokalizované artritidy.
⚙️ Mechanismus účinku
Kortikosteroidy jsou látky rozpustné v tucích, takže snadno pronikají buněčnou membránou do cytoplazmy buňky. Zde se vážou na specifické receptory – nejčastěji na glukokortikoidní receptor (GR).
Tento komplex hormon-receptor se následně přesouvá do buněčného jádra, kde působí jako transkripční faktor. To znamená, že se váže na DNA a ovlivňuje přepis genů na RNA, čímž reguluje syntézu proteinů.
Hlavní protizánětlivé a imunosupresivní účinky jsou výsledkem dvou procesů: 1. Transaktivace: Zvyšuje produkci protizánětlivých proteinů, jako je lipokortin-1 (annexin A1), který tlumí aktivitu enzymu fosfolipáza A2. Tím blokuje uvolňování kyseliny arachidonové z buněčných membrán, která je výchozí látkou pro tvorbu prozánětlivých mediátorů (prostaglandiny, leukotrieny). 2. Transreprese: Potlačuje produkci prozánětlivých molekul. Snižuje expresi genů pro cytokiny (např. interleukiny, TNF-alfa), chemokiny, adhezivní molekuly a enzymy jako cyklooxygenáza-2 (COX-2). Tím omezuje migraci a aktivaci leukocytů (bílých krvinek) do místa zánětu.
Výsledkem je komplexní útlum zánětlivé reakce a imunitní odpovědi.
💊 Terapeutické využití
Spektrum indikací pro léčbu kortikosteroidy je mimořádně široké.
- Endokrinologie: Substituční léčba u nedostatečnosti nadledvin (Addisonova choroba).
- Revmatologie a autoimunitní onemocnění: Revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, vaskulitida, polymyalgia rheumatica, dermatomyozitida.
- Alergologie a imunologie: Těžké alergické reakce, anafylaktický šok, astma bronchiale, alergická rýma, atopický ekzém.
- Pneumologie: Astma bronchiale, chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), sarkoidóza, intersticiální plicní procesy.
- Dermatologie: Ekzém, lupénka (psoriáza), lichen planus, pemfigus.
- Gastroenterologie: Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, autoimunitní hepatitida.
- Neurologie: Léčba akutních atak roztroušené sklerózy, snížení edému mozku u nádorů.
- Transplantologie: Potlačení imunitní reakce po transplantaci orgánů a léčba odhojovacích (rejékčních) reakcí.
- Onkologie a hematologie: Součást některých chemoterapeutických režimů (např. u lymfomů a leukémie), léčba nevolnosti a zvracení vyvolaného chemoterapií, léčba hyperkalcémie u nádorových onemocnění.
- Oční lékařství: Léčba neinfekčních zánětů oka (např. uveitida).
⚠️ Nežádoucí účinky
Navzdory své vysoké účinnosti je léčba kortikosteroidy, zejména dlouhodobá a systémová, spojena s řadou závažných nežádoucích účinků. Jejich riziko a závažnost závisí na dávce, délce léčby a způsobu podání.
Krátkodobé nežádoucí účinky
- Změny nálady: Euforie, nespavost, deprese, psychóza.
- Zvýšená chuť k jídlu a přírůstek hmotnosti.
- Zadržování tekutin (edém), zvýšení krevního tlaku (hypertenze).
- Zvýšení hladiny krevního cukru (hyperglykémie), což může vést k manifestaci nebo zhoršení diabetu.
- Žaludeční nevolnost, zvýšené riziko vzniku peptických vředů.
Dlouhodobé nežádoucí účinky
- Iatrogenní Cushingův syndrom: Charakteristický vzhled s ukládáním tuku v oblasti obličeje ("měsícovitý obličej"), trupu ("býčí šíje") a břicha, zatímco končetiny zůstávají tenké.
- Kostní a svalový systém: Osteoporóza se zvýšeným rizikem zlomenin, svalová slabost a atrofie (steroidní myopatie).
- Kůže: Ztenčení kůže ("papírová kůže"), snadná tvorba modřin, strie, zhoršené hojení ran, akné.
- Imunitní systém: Snížená obranyschopnost organismu, zvýšené riziko a horší průběh infekcí (bakteriálních, virových, plísňových).
- Oči: Zvýšení nitroočního tlaku (glaukom), vznik šedého zákalu (katarakty).
- Kardiovaskulární systém: Hypertenze, ateroskleróza.
- Endokrinní systém: Potlačení funkce vlastní kůry nadledvin (suprese osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny), poruchy růstu u dětí, poruchy menstruačního cyklu.
🛑 Ukončování léčby
Dlouhodobé podávání systémových kortikosteroidů vede k útlumu vlastní produkce kortizolu v nadledvinách. Tělo si na přísun hormonů zvenčí zvykne a "zleniví". Náhlé vysazení léčby by proto vedlo k akutní nedostatečnosti nadledvin (adrenální krizi), což je život ohrožující stav projevující se slabostí, nevolností, nízkým tlakem a kolapsem.
Z tohoto důvodu je naprosto klíčové ukončovat léčbu postupným a pomalým snižováním dávky (tzv. tapering). Tento proces může trvat týdny až měsíce a umožňuje vlastní ose hypotalamus-hypofýza-nadledviny, aby se postupně obnovila její funkce. Pacienti musí být důkladně poučeni, že nesmí léčbu sami náhle přerušit.
💡 Pro laiky
- Co jsou kortikosteroidy?
Představte si je jako super-hormony. Vaše tělo si vyrábí vlastní (kortizol), který vám pomáhá zvládat stres a tlumí záněty. Léky, které lékaři nazývají kortikosteroidy, jsou jejich uměle vyrobené, mnohem silnější verze.
- Jak fungují?
Fungují jako velmi výkonný "hasicí přístroj" pro imunitní systém. Když imunita reaguje přehnaně – ať už jde o alergii, astma nebo útok na vlastní klouby – kortikosteroidy ji dokáží rychle a účinně zklidnit. Zabrání buňkám imunitního systému, aby vytvářely zánět a bolest.
- Proč jsou "dobrý sluha, ale zlý pán"?
Jsou neuvěřitelně účinné a často zachraňují životy nebo výrazně zlepšují jeho kvalitu. Problém nastává při dlouhodobém užívání vysokých dávek. Tělo si na ně zvykne a mohou se objevit vážné nežádoucí účinky – od přibírání na váze a řídnutí kostí až po cukrovku nebo šedý zákal. Proto lékaři vždy hledají nejnižší možnou účinnou dávku na co nejkratší dobu. Lokální formy (masti, spreje) jsou mnohem bezpečnější, protože působí jen tam, kde mají.
- Proč se nesmí náhle přestat brát?
Když tělu dodáváte kortikosteroidy v tabletách, vaše vlastní nadledviny si řeknou: "Máme jich dost, nemusíme pracovat" a "usnou". Kdybyste léky náhle vysadili, tělo by bylo bez životně důležitého kortizolu, což by mohlo vést ke kolapsu. Proto se dávky musí snižovat velmi pomalu, aby se nadledviny stihly zase "probudit" a začít pracovat samy.