Ekzém

Rozbalit box

Obsah boxu

Ekzém, odborně též dermatitida, je zastřešující termín pro skupinu neinfekčních, zánětlivých onemocnění kůže, která se projevují charakteristickými příznaky jako jsou svědění, zarudnutí, suchost a tvorba vyrážky. Jedná se o jedno z nejčastějších kožních onemocnění postihující lidi všech věkových kategorií, od kojenců po seniory. Ekzém má typicky chronický průběh s obdobími klidu (remise) a vzplanutí (exacerbace).

Ačkoliv přesná příčina není vždy plně objasněna, předpokládá se, že na jeho vzniku se podílí komplexní souhra genetických faktorů, poruchy funkce kožní bariéry, dysregulace imunitního systému a vlivů vnějšího prostředí. Existuje mnoho různých typů ekzému, z nichž každý má své specifické charakteristiky a spouštěče.

🧬 Typy a klasifikace

Ekzémy se dělí do několika základních kategorií podle příčiny, vzhledu a lokalizace. Základní dělení je na ekzémy endogenní (vyvolané vnitřními faktory) a exogenní (vyvolané vnějšími faktory).

Endogenní ekzémy

Atopický ekzém (atopická dermatitida): Nejčastější forma, zejména u dětí. Je silně spojena s genetickou predispozicí k atopii, což je sklon k nadměrné reakci imunitního systému na běžné podněty. Často se vyskytuje společně s dalšími atopickými onemocněními, jako je astma a alergická rýma. Projevuje se intenzivním svěděním a typickou lokalizací vyrážky, která se mění s věkem (u kojenců tváře a trup, u starších dětí a dospělých loketní a podkolenní jamky).
Seboroická dermatitida: Postihuje oblasti kůže s vysokou hustotou mazových žláz, jako je obličej (okolí nosu, obočí), vlasová pokožka (tvorba lupů), hrudník a záda. Projevuje se nažloutlými, mastnými šupinami na zarudlém podkladu. Předpokládá se souvislost s kvasinkou rodu Malassezia.
Dyshidrotický ekzém (pomfolyx): Charakterizován výsevem drobných, hluboko uložených a silně svědících puchýřků na dlaních, prstech a ploskách nohou. Často je spojen s pocením, stresem nebo kontaktní alergií.
Numulární (diskoidní) ekzém: Projevuje se ostře ohraničenými ložisky ve tvaru mince (nummulární), která jsou zarudlá, šupinatá a mohou mokvat. Nejčastěji se vyskytuje na končetinách a trupu, častěji u starších mužů.
Asteatotický ekzém (eczema craquelé): Vzniká v důsledku extrémní suchosti kůže, která připomíná popraskanou půdu nebo porcelán. Typicky postihuje starší jedince, zejména na bércích v zimním období.

Exogenní ekzémy

Kontaktní iritační (dráždivý) ekzém: Nejčastější typ profesního ekzému. Vzniká přímým poškozením kožní bariéry dráždivou látkou, jako jsou mýdla, detergenty, kyseliny, louhy nebo častý kontakt s vodou. Reakce je omezena na místo kontaktu.
Kontaktní alergický ekzém: Jde o opožděnou imunitní reakci (IV. typ přecitlivělosti) na alergen, se kterým se kůže opakovaně setkala. Typickými alergeny jsou kovy (nikl, chrom, kobalt), složky kosmetiky, parfémy, barviva nebo lokální antibiotika. Vyrážka se může šířit i mimo místo kontaktu.

🔬 Příčiny a rizikové faktory

Vznik ekzému je multifaktoriální, což znamená, že je výsledkem spolupůsobení několika faktorů.

Genetická predispozice: Zejména u atopického ekzému hraje dědičnost klíčovou roli. Byly identifikovány mutace v genu pro filaggrin, protein klíčový pro správnou funkci a hydrataci kožní bariéry.
Porucha kožní bariéry: Kůže pacientů s ekzémem je "propustnější". Nedostatek lipidů v mezibuněčných prostorách vede ke zvýšené ztrátě vody (transepidermální ztrátě vody, TEWL) a snadnějšímu pronikání dráždivých látek a alergenů do kůže.
Imunitní dysregulace: Imunitní systém reaguje nepřiměřeně na běžné podněty. U atopického ekzému dochází k nadprodukci protilátek třídy IgE a k převaze Th2-lymfocytární imunitní odpovědi, která podporuje zánět.
Vnější spouštěče:

   * **Alergeny:** Roztoči domácího prachu, pyly, zvířecí srst, plísně.
   * **Dráždivé látky:** Mýdla, saponáty, parfémy, dezinfekční prostředky, vlněné a syntetické tkaniny.
   * **Mikroorganismy:** Kolonizace kůže bakterií Staphylococcus aureus může zhoršovat zánět.
   * **Fyzikální faktory:** Extrémní teploty (horko, chlad), nízká vlhkost vzduchu, pocení.
   * **Potraviny:** U malých dětí mohou být spouštěčem některé potraviny, nejčastěji kravské mléko, vejce, sója, pšenice a ořechy.
   * **Hormonální vlivy:** U žen může docházet ke zhoršení ekzému v závislosti na menstruačním cyklu nebo v těhotenství.
   * **Psychický stres**: Může vést ke vzplanutí nebo zhoršení příznaků.

🩺 Příznaky a projevy

Klinický obraz ekzému se liší podle typu a fáze onemocnění. Společným a nejvíce obtěžujícím příznakem je intenzivní svědění (pruritus), které vede ke škrábání a následnému poškození kůže, což dále zhoršuje zánět a svědění. Tento jev se nazývá cyklus svědění-škrábání.

Akutní fáze: Charakterizována zarudnutím (erytémem), otokem (edémem), výsevem drobných puchýřků (vezikul) naplněných čirou tekutinou. Po jejich prasknutí dochází k mokvání a tvorbě krust.
Subakutní fáze: Přechodná fáze, kdy mokvání ustupuje, kůže je stále zarudlá, suchá a začíná se olupovat v šupinách.
Chronická fáze: Vzniká při dlouhotrvajícím zánětu a opakovaném škrábání. Kůže je ztluštělá, hrubá, s výraznějším kožním reliéfem (lichenifikace). Mohou se objevit bolestivé praskliny (ragády) a změny v pigmentaci (ztmavnutí nebo zesvětlení kůže).

🧪 Diagnostika

Diagnóza ekzému je obvykle stanovena na základě klinického obrazu a pečlivé anamnézy.

Anamnéza: Lékař se ptá na dobu vzniku, průběh, lokalizaci, faktory vedoucí ke zlepšení či zhoršení, výskyt ekzému a jiných alergických onemocnění v rodině (astma, senná rýma) a na profesi pacienta.
Fyzikální vyšetření: Posouzení vzhledu a rozmístění kožních projevů.
Epikutánní (náplasťové) testy: Používají se k potvrzení diagnózy kontaktního alergického ekzému. Na záda pacienta se aplikují náplasti s malým množstvím standardizovaných alergenů a reakce se odečítá po 48 a 72 (případně 96) hodinách.
Krevní testy: Stanovení hladiny celkových a specifických IgE protilátek může podpořit diagnózu atopického ekzému, ale není pro ni rozhodující.
Kožní biopsie: Provádí se jen zřídka, a to v případech, kdy je diagnóza nejasná a je třeba vyloučit jiná kožní onemocnění (např. lupénku nebo kožní lymfom).

💊 Léčba

Léčba ekzému je komplexní a dlouhodobá. Cílem není úplné vyléčení (které u mnoha typů není možné), ale zmírnění příznaků, prodloužení období klidu a zlepšení kvality života.

Základní (proaktivní) léčba

Základem je obnova a udržování funkce kožní bariéry.

Emoliencia: Hydratační a promašťovací krémy, masti a lotia, která dodávají kůži lipidy a vodu. Měly by se aplikovat pravidelně, několikrát denně, i v klidové fázi onemocnění.
Režimová opatření: Vyhýbání se známým spouštěčům, nošení volného bavlněného oblečení, krátké koupele ve vlažné vodě s použitím jemných mycích prostředků (syndetů) a následné okamžité promazání kůže.

Léčba vzplanutí (reaktivní)

Lokální kortikosteroidy: Jsou základem protizánětlivé léčby. Existují v různých silách (od slabých po velmi silné) a formách (masti, krémy, roztoky). Používají se krátkodobě na zvládnutí akutního zánětu.
Topické inhibitory kalcineurinu (TIK): (takrolimus, pimekrolimus) Jsou alternativou kortikosteroidů, zejména na citlivých místech jako obličej, krk nebo genitál. Nemají nežádoucí účinky spojené s kortikoidy (např. atrofie kůže).
Fototerapie: Léčba ultrafialovým (UV) zářením (nejčastěji úzkopásmové UVB) pod lékařským dohledem. Využívá se u chronických a rozsáhlých forem ekzému.
Systémová léčba: Vyhrazena pro těžké, na lokální léčbu nereagující případy.

   * **Systémové kortikosteroidy:** (např. prednison) Podávají se perorálně jen na krátkou dobu k potlačení těžkého vzplanutí.
   * **Konvenční imunosupresiva:** (cyklosporin, metotrexát, azathioprin) Potlačují imunitní systém a tím i zánět.
   * **Biologická léčba:** Moderní cílená léčba, která blokuje specifické molekuly imunitního systému podílející se na zánětu (např. dupilumab, tralokinumab).
   * **JAK inhibitory:** Malé molekuly, které blokují signální dráhy zánětu uvnitř buněk (např. upadacitinib, abrocitinib).

🌍 Komplikace

Neléčený nebo špatně kontrolovaný ekzém může vést k řadě komplikací:

Kožní infekce: Poškozená kůže je náchylnější k infekcím. Nejčastější je bakteriální superinfekce Staphylococcus aureus (impetiginizace), která se projeví tvorbou medově žlutých krust. Nebezpečná může být virová infekce virem Herpes simplex, která vede k závažnému stavu zvanému eczema herpeticum.
Poruchy spánku: Intenzivní noční svědění vede k nespavosti a únavě během dne.
Psychosociální dopad: Viditelné kožní projevy a neustálé svědění mohou vést k pocitům studu, nízkému sebevědomí, úzkosti, depresi a sociální izolaci.
Jizvy a změny pigmentace: Chronické škrábání může vést k trvalému ztluštění kůže a změnám její barvy.

🧑‍🏫 Pro laiky: Co se děje v kůži?

Představte si zdravou kůži jako pevnou cihlovou zeď. Cihly jsou kožní buňky a malta mezi nimi jsou tuky (lipidy), které drží vše pohromadě a zabraňují úniku vody ven a pronikání škodlivin dovnitř.

U člověka s ekzémem je tato "malta" nekvalitní nebo jí je málo. Zeď je děravá. Z kůže tak uniká příliš mnoho vody, což ji vysušuje. Zároveň do ní snadno pronikají dráždivé látky, bakterie a alergeny z okolí.

Na tyto vetřelce reaguje imunitní systém, který v kůži spustí poplach – zánět. To se projeví jako zarudnutí, otok a hlavně svědění. Člověk se začne škrábat, čímž zeď ještě více poškodí, a celý proces se opakuje a zhoršuje. Cílem léčby je tedy dvojí: jednak "opravit zeď" pravidelným promazáváním (dodáním malty) a jednak "uklidnit poplach" pomocí protizánětlivých léků.

Šablona:Aktualizováno