Úplavice
Obsah boxu
Úplavice, odborně dysenterie, je závažné infekční zánětlivé onemocnění tlustého střeva, které se projevuje především silným, bolestivým a často krvavým průjmem. Název pochází z řeckých slov dys (špatný, porušený) a enteron (střevo). Historicky patřila mezi nejnebezpečnější nemoci, zejména během válečných konfliktů a v oblastech s nízkou úrovní hygieny.
Rozlišují se dva hlavní typy úplavice podle původce:
- Bacilární úplavice (shigelóza) – způsobena bakteriemi rodu Shigella. Je nejčastější formou a má obvykle rychlejší a bouřlivější průběh.
- Amébová úplavice (amébiáza) – způsobena prvokem (měňavkou) Entamoeba histolytica. Může mít chronický průběh a způsobit vážné komplikace i mimo trávicí trakt.
📜 Historie
Úplavice je známá již od starověku. Zmínky o nemoci s příznaky odpovídajícími úplavici lze nalézt ve spisech Hippokrata. Pro svou schopnost rychle se šířit v přeplněných a nehygienických podmínkách, jako jsou vojenská ležení, se jí často přezdívalo „krvavá nemoc vojsk“ nebo „vojenský mor“. Byla jednou z hlavních příčin úmrtí vojáků v téměř každém velkém válečném konfliktu před 20. stoletím, od peloponéské války přes napoleonské války až po americkou občanskou válku.
Například během krymské války zemřelo více vojáků na úplavici a choleru než v samotných bojích. Objev mikroorganismů jako původců nemocí v 19. století byl klíčovým zlomem. V roce 1897 japonský mikrobiolog Kijoši Šiga identifikoval bakterii Shigella dysenteriae jako původce epidemie v Japonsku, čímž položil základy pro moderní diagnostiku a léčbu bacilární úplavice. Původce amébové úplavice, Entamoeba histolytica, byl popsán již dříve, ale jeho role byla plně potvrzena až na počátku 20. století. Zavedení antibiotik a zlepšení sanitace ve 20. století dramaticky snížilo úmrtnost na úplavici v rozvinutých zemích.
🦠 Původci a typy
Ačkoliv klinické projevy mohou být podobné, původci obou hlavních typů úplavice jsou biologicky zcela odlišní.
Bacilární úplavice (Shigelóza)
Tento typ je způsoben gramnegativními bakteriemi rodu Shigella. Tyto bakterie jsou vysoce infekční – k vyvolání nemoci stačí pouhých 10 až 100 bakteriálních buněk. Po požití se dostávají do tlustého střeva, kde napadají buňky střevní sliznice, množí se v nich a způsobují jejich zánik. To vede k tvorbě vředů, zánětu a krvácení.
Existují čtyři hlavní druhy rodu Shigella:
- Shigella dysenteriae – Produkuje silný toxin (Shiga toxin), který způsobuje nejtěžší formy nemoci, včetně hemolyticko-uremického syndromu (HUS), což je život ohrožující komplikace postihující krev a ledviny.
- Shigella flexneri – Běžný původce v rozvojových zemích.
- Shigella boydii – Vyskytuje se převážně v Indii.
- Shigella sonnei – Nejčastější původce v rozvinutých zemích, obvykle způsobuje mírnější formu onemocnění.
Amébová úplavice (Amébiáza)
Původcem je parazitický prvok Entamoeba histolytica. Tento mikroorganismus se vyskytuje ve dvou formách:
- Cysta – Odolné stádium, které je schopno přežít v zevním prostředí (voda, půda). Člověk se nakazí požitím těchto cyst.
- Trofzoit – Aktivní stádium, které se v střevě uvolní z cysty. Trofozoiti napadají stěnu tlustého střeva, kde se živí tkáněmi a červenými krvinkami, což vede k tvorbě charakteristických baňkovitých vředů.
Na rozdíl od shigelózy může amébiáza přejít do chronického stádia. V některých případech mohou trofozoiti proniknout krevním řečištěm do jiných orgánů, nejčastěji do jater, kde způsobují tvorbu abscesů (dutiny vyplněné hnisem). Méně často mohou postihnout plíce nebo mozek.
🩺 Příznaky a projevy
Inkubační doba a příznaky se liší podle typu úplavice.
U bacilární úplavice se první příznaky objevují rychle, obvykle 1 až 3 dny po nákaze. Patří mezi ně:
- Náhlá vysoká horečka
- Silné bolesti a křeče v břiše
- Vodnatý průjem, který se rychle mění na krvavě-hlenovitý
- Tenesmus – bolestivé a často neúspěšné nucení na stolici
- Nevolnost a zvracení
- Dehydratace v důsledku ztráty tekutin
U amébové úplavice je průběh často pozvolnější a inkubační doba delší (obvykle 2–4 týdny, ale i měsíce). Příznaky mohou zahrnovat:
- Postupně se zhoršující bolesti břicha
- Průjem, který může být střídán zácpou
- Stolice s příměsí krve a hlenu, často popisovaná jako „malinové želé“
- Únava a ztráta hmotnosti
- Mírně zvýšená teplota (vysoká horečka není typická, pokud nedojde ke komplikacím)
Pokud se améby rozšíří do jater, vzniká jaterní absces, který se projevuje bolestí v pravém podžebří, vysokou horečkou a celkovým zhoršením stavu.
🌍 Přenos a epidemiologie
Úplavice je klasickou „nemocí špinavých rukou“. Přenos probíhá fekálně-orální cestou, což znamená, že se původce z výkalů nakažené osoby dostane do úst jiné osoby. Nejčastější cesty přenosu jsou:
- Pití kontaminované vody.
- Konzumace potravin, které byly kontaminovány (např. neumytá zelenina hnojená lidskými fekáliemi nebo jídlo připravené infikovanou osobou).
- Přímý kontakt s nakaženou osobou při nedostatečné hygieně.
- Kontakt s kontaminovanými předměty.
Onemocnění má celosvětový výskyt, ale nejčastěji se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech s nízkým hygienickým standardem, zejména v částech 
Afriky, Asie a Latinské Ameriky. V rozvinutých zemích se vyskytuje spíše sporadicky, často jako importovaná nákaza u cestovatelů nebo v malých epidemiích v kolektivech, jako jsou školky nebo ústavy sociální péče.
🔬 Diagnostika
Diagnóza se opírá o klinické příznaky a je potvrzena laboratorním vyšetřením stolice.
- Mikroskopické vyšetření: U amébové úplavice lze ve vzorku čerstvé stolice nalézt pohyblivé trofozoity nebo cysty E. histolytica.
- Kultivace stolice: U bacilární úplavice se provádí kultivace na speciálních půdách, která umožní identifikovat bakterie rodu Shigella a určit jejich citlivost na antibiotika.
- Molekulární metody: Testy jako PCR mohou rychle a přesně detekovat genetický materiál původce ve vzorku stolice.
- Sérologie: Zjišťování protilátek v krvi může pomoci při diagnostice mimostřevní amébiázy (např. jaterního abscesu).
- Zobrazovací metody: Ultrazvuk nebo CT se používají k potvrzení jaterního abscesu.
💊 Léčba
Základem léčby u obou typů úplavice je dostatečná rehydratace, tedy náhrada ztracených tekutin a elektrolytů. U mírných případů stačí pít dostatek tekutin, u těžších případů se podávají orální rehydratační roztoky. V případě těžké dehydratace je nutná nitrožilní hydratace v nemocnici.
Další léčba se liší podle původce:
- U bacilární úplavice se podávají antibiotika (např. ciprofloxacin, azithromycin nebo ceftriaxon). Jejich nasazení zkracuje dobu trvání příznaků a snižuje riziko přenosu. Problémem je narůstající rezistence bakterií.
- U amébové úplavice se používají antiprotozoika. K léčbě střevní i mimostřevní formy se nasazuje metronidazol nebo tinidazol. Po této léčbě se často podává další lék (např. paromomycin), který zlikviduje cysty přetrvávající ve střevě.
Léky proti průjmu (antimotilika), jako je loperamid, se u úplavice obecně nedoporučují, protože zpomalením pohybu střev mohou prodloužit dobu, po kterou je patogen v kontaktu se střevní sliznicí, a zhoršit tak průběh nemoci.
🛡️ Prevence
Prevence spočívá především v dodržování hygienických zásad a zajištění nezávadné vody a potravin. Klíčová opatření zahrnují:
- Důkladné mytí rukou mýdlem a vodou, zejména po použití toalety a před jídlem.
- Pití pouze bezpečné, převařené nebo balené vody v rizikových oblastech.
- Vyhýbání se ledu v nápojích, pokud není z bezpečného zdroje.
- Důkladné mytí ovoce a zeleniny čistou vodou nebo jejich loupání.
- Konzumace pouze dobře tepelně upravených potravin.
- Zajištění správné likvidace odpadních vod a fekálií (kanalizace).
V současnosti neexistuje komerčně dostupná vakcína proti žádnému z typů úplavice, ačkoliv výzkum v této oblasti intenzivně probíhá.
💡 Pro laiky
Představte si stěnu vašeho střeva jako jemný, zdravý trávník. Bakterie nebo paraziti, kteří způsobují úplavici, jsou jako agresivní škůdci, kteří tento trávník začnou ničit. Vytvářejí v něm díry a zánětlivá ložiska. Tělo na to reaguje snahou vetřelce co nejrychleji vyplavit ven, což vede k silnému průjmu. Protože je "trávník" (střevní stěna) poškozený, začne krvácet a produkovat hlen. Proto je stolice u úplavice často krvavá a hlenovitá a celé břicho velmi bolí. Nemoc se šíří tak, že mikroskopické částečky stolice nemocného člověka (obsahující zárodky nemoci) se nedopatřením dostanou do úst někoho jiného – nejčastěji přes špinavé ruce, znečištěnou vodu nebo jídlo. Proto je mytí rukou a pití čisté vody nejlepší obranou.