Peloponéská válka
Obsah boxu
Peloponéská válka (431–404 př. n. l.) byl rozsáhlý a zničující vojenský konflikt ve starověkém Řecku, který proti sobě postavil dva hlavní mocenské bloky: Délský spolek v čele s Athénami a Peloponéský spolek vedený Spartou. Válka, kterou lze považovat za jakousi "antickou světovou válku", zasáhla téměř každý řecký městský stát a skončila naprostou porážkou Athén, což vedlo ke konci jejich zlatého věku a k zásadnímu přeskupení moci v celém řeckém světě. Hlavním pramenem informací o tomto konfliktu je dílo historika Thúkydida Dějiny peloponéské války.
📜 Příčiny konfliktu
Thúkydidés tvrdil, že skutečnou příčinou války byl vzestup moci Athén a strach, který tento vzestup vyvolal ve Spartě. Kromě této dlouhodobé příčiny existovala i řada bezprostředních rozbušek.
🏛️ Vzestup Athén a strach Sparty
Po skončení řecko-perských válek (449 př. n. l.) se Athény, které se významně podílely na vítězství, staly vůdčí námořní mocností. V roce 478 př. n. l. založily Délský spolek, původně obrannou alianci proti Persii. Společná pokladna spolku byla umístěna na ostrově Délos. Postupem času však Athény začaly spolek využívat k prosazování vlastních imperiálních ambicí. Přesunuly pokladnu do Athén a peníze spojenců používaly na financování velkolepých staveb, jako byl Parthenón, a na udržování své mohutné flotily. Spojenci, kteří se pokusili ze spolku vystoupit, byli vojensky donuceni k poslušnosti. Z obranné aliance se tak stala athénská říše.
Tento růst athénské moci a bohatství s nelibostí sledovala Sparta, tradiční vůdčí pozemní mocnost v Řecku a hlava konzervativního Peloponéského spolku. Sparta a její spojenci, zejména obchodní velmoc Korint, se obávali, že Athény naruší zavedenou rovnováhu sil a ohrozí jejich vlastní vliv a bezpečnost. Tento jev, kdy rostoucí mocnost vyvolá strach u zavedené mocnosti, což vede ke konfliktu, je dnes znám jako Thúkydidova past.
💥 Bezprostřední rozbušky
Několik konkrétních událostí na konci 40. let 5. století př. n. l. vyhrotilo napětí až k bodu varu:
- Spor o Epidamnos a Korkyru: Konflikt mezi městem Korint a jeho bývalou kolonií Korkyrou (dnešní Korfu) o vliv ve městě Epidamnos. Athény se rozhodly podpořit Korkyru, která měla silné námořnictvo, což Korint považoval za přímý útok na své zájmy. V bitvě u Syboty (433 př. n. l.) se athénské lodě střetly s korintskými.
- Obléhání Potideje: Potidaia, korintská kolonie, která však byla členem Délského spolku, se na popud Korintu a Makedonie vzbouřila proti Athénám. Athény město oblehly, což dále eskalovalo napětí s Korintem.
- Megarské pséfisma (usnesení): Athény vydaly přísné obchodní embargo proti městu Megara, spojenci Sparty. Toto usnesení zakazovalo Megaře obchodovat v přístavech Délského spolku, což pro ni znamenalo ekonomickou katastrofu. Sparta a její spojenci vnímali tento krok jako nepřijatelnou agresi a ultimativně požadovali jeho zrušení.
Když Athény pod vedením Perikla odmítly ustoupit, Peloponéský spolek v roce 431 př. n. l. vyhlásil válku.
⚔️ Průběh války
Válka trvala 27 let a je tradičně dělena do tří hlavních fází.
🛡️ Archidámova válka (431–421 př. n. l.)
Tato první fáze je pojmenována po spartském králi Archidámovi II., který vedl opakované vpády do Attiky. Strategie obou stran byly diametrálně odlišné:
- Spartská strategie: Využít své pozemní převahy, vtrhnout do Attiky, zničit úrodu a donutit Athéňany k rozhodující pozemní bitvě, kterou by Sparta vyhrála.
- Athénská strategie: Vypracována Periklem. Vyhnout se pozemní bitvě, stáhnout obyvatelstvo Attiky za tzv. Dlouhé zdi (opevnění spojující Athény s přístavem Pireus) a spolehnout se na námořní nadvládu. Flotila měla zajišťovat zásobování města a zároveň napadat pobřeží Peloponésu.
Periklova strategie se zpočátku zdála úspěšná, ale v roce 430 př. n. l. postihla přeplněné Athény katastrofální morová epidemie, která zabila odhadem třetinu až čtvrtinu populace, včetně samotného Perikla v roce 429 př. n. l. Jeho smrt zanechala v Athénách politické vakuum, které zaplnili radikálnější a agresivnější politici jako Kleón.
Významnými událostmi této fáze byly athénské vítězství v bitvě u Pylu a zajetí spartských hoplitů na ostrově Sfakteria (425 př. n. l.), což byla pro Spartu potupná porážka. Naopak Sparťané dosáhli úspěchu díky geniálnímu generálovi Brasidovi, který vedl tažení na severu Řecka a dobyl klíčové athénské město Amfipolis. V bitvě u Amfipole (422 př. n. l.) padli jak Brasidás, tak athénský vůdce Kleón. Vyčerpání obou stran vedlo k uzavření tzv. Nikiova míru v roce 421 př. n. l.
🕊️ Nikiův mír (421–415 př. n. l.)
Mír, pojmenovaný po athénském politikovi a vojevůdci Nikiovi, měl trvat 50 let a obnovit předválečný stav. Byl však od počátku křehký. Mnoho spojenců na obou stranách s ním nesouhlasilo a boje v menším měřítku pokračovaly. V Athénách mezitím získal vliv ambiciózní a charismatický Alkibiadés, který prosazoval agresivnější politiku a podkopával Nikiův mírový kurz. Napětí vyvrcholilo v bitvě u Mantineie, kde Sparta porazila alianci Argu, Athén a dalších států.
⛵ Sicilská expedice (415–413 př. n. l.)
Tato katastrofální vojenská výprava představovala klíčový zlom ve válce. Athény se na Alkibiadův popud rozhodly vyslat obrovskou flotilu na Sicílii, aby pomohly svému spojenci městu Segesta proti Syrakusám, které byly spojencem Sparty. Cílem bylo získat kontrolu nad bohatými zdroji ostrova a otevřít novou frontu.
Expedice byla od počátku provázena špatnými znameními. Těsně před vyplutím byly v Athénách zničeny sochy boha Herma (tzv. skandál s hermovkami) a z tohoto činu byl obviněn právě Alkibiadés. Ten sice odplul na Sicílii, ale byl povolán zpět k soudu. Místo návratu uprchl do Sparty, které prozradil athénské plány a poradil jim, jak Athény porazit.
Velení expedice zůstalo v rukou opatrného Nikia a Démothena. Athénské obléhání Syrakus se vleklo a situace se dramaticky zhoršila, když Sparťané vyslali na pomoc Syrakusám vojevůdce Gylippa. Athénská armáda i flotila byly nakonec v roce 413 př. n. l. zcela zničeny. Tisíce athénských vojáků byly zabity nebo zemřely v zajetí v syrakuských lomech. Byla to pro Athény pohroma nepředstavitelných rozměrů.
🔥 Dekelejská válka (413–404 př. n. l.)
Poslední fáze války je pojmenována podle pevnosti Dekeleia v Attice, kterou Sparťané na Alkibiadovu radu obsadili a trvale opevnili. Tím znemožnili Athéňanům přístup k jejich zemědělské půdě a stříbrným dolům v Laurionu po celý rok.
Athény se i přes sicilskou katastrofu dokázaly vzchopit a postavit novou flotilu. Válka se přesunula do Egejského moře a na pobřeží Iónie. Klíčovým faktorem se stala Perská říše, která začala finančně podporovat Spartu (tzv. perské zlato) výměnou za příslib navrácení maloasijských řeckých měst pod její nadvládu. S perskými penězi mohl talentovaný spartský admirál Lýsandros postavit a udržovat flotilu, která se mohla rovnat té athénské.
V Athénách došlo k vnitřní politické krizi a oligarchickému převratu v roce 411 př. n. l. I když byla demokracie brzy obnovena, město bylo vnitřně oslabené. Rozhodující úder přišel v roce 405 př. n. l. v bitvě u Aigospotamoi (Kozích říček) v Hellespontu. Lýsandros zde lstí překvapil a téměř bez boje zničil celou athénskou flotilu.
Athény, odříznuté od zásobování obilím z Černomoří, byly obleženy a po několika měsících hladomoru v dubnu 404 př. n. l. kapitulovaly.
📉 Důsledky a význam
Peloponéská válka zásadně a trvale změnila řecký svět.
🏛️ Politické změny
- Konec athénské hegemonie: Athény ztratily své impérium, flotilu i vliv. Musely strhnout své Dlouhé zdi a přijmout pro-spartskou oligarchickou vládu známou jako Třicet tyranů. Ačkoliv demokracie byla později obnovena, Athény již nikdy nedosáhly své dřívější moci.
- Nástup Sparty: Sparta se stala dominantní mocností v Řecku. Její hegemonie však byla brutální a nepopulární a netrvala dlouho. Již v roce 371 př. n. l. byla Sparta poražena Thébami v bitvě u Leukter.
- Oslabení Řecka: Desetiletí neustálých bojů vyčerpala všechny řecké státy, které se staly zranitelnější vůči vnějším hrozbám. To nakonec otevřelo cestu pro vzestup Makedonie pod vládou Filipa II. a jeho syna Alexandra Velikého v polovině 4. století př. n. l.
💸 Ekonomické a sociální dopady
Válka způsobila obrovské lidské i materiální ztráty. Celé oblasti byly zpustošeny, obchod byl narušen a mnoho měst zchudlo. Vzrostl význam žoldnéřských vojsk, protože občané-vojáci byli vyčerpaní a jejich počet klesal. Společenské napětí mezi bohatými a chudými se prohloubilo.
✍️ Kulturní odkaz
Nejvýznamnějším odkazem války je dílo Thúkydida, který svým analytickým a nestranným přístupem položil základy politického realismu a moderní historiografie. Válka a její důsledky hluboce ovlivnily i řeckou filozofii (např. proces se Sókratem) a drama (Aristofanovy protiválečné komedie).
💡 Pro laiky
- O co v té válce vlastně šlo? Představte si to jako "studenou válku" starověkého světa, která se zvrhla v horký konflikt. Na jedné straně byla demokratická a námořní supervelmoc Athény, na druhé straně autoritářská a pozemní supervelmoc Sparta. Obě se bály té druhé a bojovaly o nadvládu nad celým řeckým světem.
- Proč je tak slavná? Hlavně díky historikovi Thúkydidovi, který o ní napsal neuvěřitelně podrobnou a nadčasovou knihu. Nejenže popsal bitvy, ale analyzoval i psychologii, politiku a lidskou povahu. Jeho dílo je dodnes povinnou četbou pro vojáky, politiky a diplomaty.
- Kdo tedy vyhrál? Vojensky vyhrála Sparta, která Athény zcela porazila. Z dlouhodobého hlediska ale prohráli všichni. Válka byla tak zničující, že oslabila celé Řecko a připravila půdu pro jeho pozdější ovládnutí Makedonci.