Sparta

Rozbalit box

Obsah boxu

Sparta (dórsky: Σπάρτα, Spártā; atticky: Σπάρτη, Spártē), známá také jako Lakedaimón (Λακεδαίμων, Lakedaimōn), byl prominentní městský stát (polis) ve starověkém Řecku. Nacházela se na jihovýchodě Peloponéského poloostrova v údolí řeky Eurotas v regionu Lakónie. Sparta byla jedinečná svou společenskou strukturou a ústavou, která se zcela soustředila na vojenskou zdatnost a oddanost státu. V období své největší slávy byla dominantní vojenskou silou v Řecku a hlavním rivalem Athén. Její odkaz přetrvává v pojmech jako "sparťanská výchova" nebo "lakonická odpověď".

📜 Historie

Historie Sparty je příběhem vzestupu vojenské mocnosti, její dominance a následného úpadku způsobeného rigiditou jejího vlastního systému.

🏛️ Archaické období

Podle tradice byla Sparta založena Dóry, kteří vtrhli na Peloponés kolem roku 1100 př. n. l. a podmanili si místní achajské obyvatelstvo. Původní obyvatelé byli zotročeni a stali se z nich heilóti, státní nevolníci. Okolní svobodné, ale podřízené obyvatelstvo tvořili perioikové.

Klíčovým momentem rané spartské historie byly dvě dlouhé a krvavé Messénské války (cca 743–724 př. n. l. a 685–668 př. n. l.), během nichž si Sparta podrobila sousední úrodnou oblast Messénie. Brutální potlačení messénského povstání a nutnost neustále kontrolovat obrovskou populaci heilótů vedly k militarizaci celé spartské společnosti.

Tato transformace je tradičně připisována legendárnímu zákonodárci Lykúrgovi. Ačkoliv jeho historická existence je sporná, reformy, které jsou mu připisovány (známé jako Velká rhétra), vytvořily unikátní spartskou ústavu a společenský systém zaměřený na vojenskou disciplínu, kolektivismus a rovnost mezi plnoprávnými občany.

🏛️ Klasické období

V 6. století př. n. l. se Sparta stala vůdčí silou Peloponéského spolku, aliance většiny států na poloostrově, což upevnilo její vojenskou hegemonii.

Během řecko-perských válek na počátku 5. století př. n. l. se Sparta, ačkoliv zpočátku váhavá, postavila do čela spojených řeckých sil. Hrdinský odpor 300 Sparťanů pod vedením krále Leónida v bitvě u Thermopyl (480 př. n. l.) se stal nesmrtelným symbolem odvahy. Spartské vojsko následně vedlo řeckou armádu k rozhodujícímu vítězství v bitvě u Platají (479 př. n. l.), která definitivně ukončila perskou invazi.

Po válkách vzrostlo napětí mezi Spartou a Athénami, které vytvořily vlastní Délský spolek. Rivalita těchto dvou mocností a jejich odlišných systémů (spartská pozemní oligarchie proti athénské námořní demokracii) vyústila v ničivou Peloponéskou válku (431–404 př. n. l.). Po téměř třiceti letech konfliktu Sparta s perskou finanční pomocí zvítězila, zničila athénské impérium a nastolila svou hegemonii nad celým Řeckem.

쇠퇴 a pád

Spartská nadvláda však neměla dlouhého trvání. Její arogantní a často brutální politika vůči ostatním řeckým státům vyvolávala odpor. Klíčovým problémem byl také neustálý pokles počtu plnoprávných spartských občanů (homoioi), způsobený válečnými ztrátami a přísnými majetkovými požadavky.

Zlom nastal v roce 371 př. n. l. v bitvě u Leukter, kde byla spartská armáda, považovaná za neporazitelnou, drtivě poražena thébskými vojsky pod vedením Epameinónda. Tato porážka zničila mýtus o spartské neporazitelnosti a vedla ke ztrátě Messénie, což byla pro spartskou ekonomiku smrtelná rána.

Sparta se z této katastrofy nikdy plně nevzpamatovala. Ačkoliv si udržela nezávislost, její moc byla zlomena a stala se druhořadou silou. Ve 3. století př. n. l. se králové Agis IV. a Kleomenés III. pokusili o reformy, které by obnovily starý systém, ale jejich snahy byly neúspěšné. Nakonec byla Sparta v roce 146 př. n. l. spolu se zbytkem Řecka začleněna do Římské republiky jako součást provincie Achaia.

🏛️ Společenský systém a vláda

Spartská společnost byla přísně stratifikovaná do tří hlavních vrstev:

Občané (Spartiaté)

Plnoprávní občané, známí jako Spartiaté nebo Homoioi ("rovní"), tvořili vládnoucí vojenskou elitu. Od sedmi let byli chlapci odebíráni rodinám a podstupovali tvrdý státní výcvik zvaný agoge. Celý jejich život byl podřízen službě státu. Nesměli se věnovat obchodu ani zemědělství; jejich jediným úkolem byl vojenský výcvik a válka. Žili v kolektivních jídelnách (syssítia) a jejich majetek byl primárně v půdě obdělávané heilóty.

Perioikové

Perioikové ("ti, co bydlí okolo") byli svobodní obyvatelé měst a vesnic v okolí Sparty. Nebyli plnoprávnými občany a neměli politická práva ve Spartě, ale měli osobní svobodu. Věnovali se řemeslům, obchodu a zemědělství, což bylo pro Spartiaty zakázáno. Tvořili také část spartské armády, kde sloužili jako hoplité v samostatných jednotkách.

Heilóti

Heilóti byli státní nevolníci, potomci původního podmaněného obyvatelstva Messénie a Lakónie. Byli připoutáni k půdě, kterou obdělávali pro své spartské pány, kterým museli odvádět polovinu úrody. Početně mnohonásobně převyšovali Spartiaty a představovali neustálou hrozbu povstání. Strach z heilótů byl hlavním důvodem militarizace spartské společnosti.

Vládní uspořádání

Spartská ústava byla smíšenou formou vlády kombinující prvky monarchie, oligarchie a demokracie:

• Dva králové (Diarchie): Sparta měla unikátní systém dvou králů ze dvou dynastií, Agilovců a Eurypóntovců. Jeden král obvykle vedl armádu do boje, zatímco druhý zůstával ve Spartě. Jejich moc byla omezena efory a gerúsií.
• Gerúsia: Rada starších, kterou tvořilo 28 mužů starších 60 let (zvolených doživotně) a oba králové. Připravovala zákony a fungovala jako nejvyšší soud.
• Eforové: Pět eforů volených na jeden rok, kteří představovali nejvyšší výkonnou moc. Dohlíželi na krále, výchovu mládeže a zahraniční politiku. Postupně se stali nejmocnějším orgánem ve státě.
• Apella: Shromáždění všech plnoprávných spartských občanů starších 30 let. Schvalovalo nebo zamítalo návrhy předložené gerúsií, ale nemohlo je měnit. Hlasovalo se křikem.

⚔️ Armáda a výchova

Jádrem spartské moci byla její armáda, produkt unikátního a brutálního výchovného systému.

Agoge

Agoge byl povinný státní výchovný a výcvikový program pro všechny mužské potomky Spartiatů. Začínal v sedmi letech, kdy byli chlapci odebráni rodinám a umístěni do kasáren. Výchova se zaměřovala na fyzickou zdatnost, odolnost vůči bolesti a hladu, disciplínu, poslušnost a bojové dovednosti. Důraz byl kladen na kolektiv a potlačení individualismu. Absolvování agoge bylo podmínkou pro získání plného občanství.

Spartský hoplita

Spartský voják, hoplita, byl považován za vrchol vojenského umění starověku. Jeho výzbroj tvořil dlouhý oštěp (dory), krátký meč (xiphos), bronzová helma, hrudní pancíř a holenice. Nejdůležitější součástí byl velký kulatý štít (aspis nebo hoplon), na kterém bylo namalováno písmeno lambda (Λ) za Lakedaimón. Sparťané bojovali v sevřené formaci zvané falanga, jejíž účinnost byla založena na dokonalé disciplíně a koordinaci.

Krypteia

Krypteia byla tajná instituce, jakási tajná policie nebo rituál dospělosti pro nejnadanější mladíky z agoge. Byli vysíláni do krajiny s dýkou a minimem zásob, aby se skrývali a v noci zabíjeli nebezpečné nebo vzpurné heilóty. Sloužila k zastrašování heilótské populace a k výcviku budoucích vůdců.

♀️ Postavení žen

Spartské ženy měly ve srovnání s ostatními řeckými ženami, zejména athénskými, mnohem větší svobodu a respekt. Procházely také státní výchovou zaměřenou na fyzickou zdatnost, aby rodily silné a zdravé potomky. Mohly vlastnit a spravovat majetek a v nepřítomnosti mužů, kteří byli ve válce nebo v kasárnách, řídily domácnost a statky. Byly proslulé svou přímostí a odhodláním; slavný je výrok matky podávající synovi štít se slovy: "S ním, nebo na něm" (tedy vrať se vítězně, nebo padni v boji).

🌍 Geografie a archeologie

Starověká Sparta ležela v úrodném údolí řeky Eurotas, obklopená pohořími Taygetos na západě a Parnon na východě, což jí poskytovalo přirozenou ochranu. Na rozdíl od Athén Sparta neměla velkolepé veřejné budovy a chrámy. Jak poznamenal historik Thúkydidés, pokud by Sparta byla opuštěna, budoucí generace by z jejích ruin jen stěží uvěřily její skutečné moci. Archeologické pozůstatky starověké Sparty jsou proto poměrně skromné a zahrnují zbytky akropole, chrámu Artemis Orthie a divadla z římské doby.

🏛️ Kultura a umění

Ačkoliv byla Sparta primárně vojenským státem, nebyla zcela bez kulturního života, zejména v archaickém období. Byla známá svou sborovou lyrickou poezií (např. básníci Alkmán a Tyrtaios) a bronzovými a keramickými výrobky. Později se však kulturní projevy omezily na ty, které sloužily státu a vojenským ideálům. Charakteristickým rysem spartské komunikace byla stručnost a výstižnost, známá jako lakonická odpověď.

💡 Odkaz a vliv

Sparta zanechala v západní civilizaci hluboký a rozporuplný odkaz. Byla obdivována mnoha filozofy, včetně Platóna, jako model uspořádaného a stabilního státu, kde jednotlivec slouží celku. Její systém se stal inspirací pro autoritářské a totalitní ideologie. Pojem "sparťanský" se stal synonymem pro strohost, disciplínu a absenci luxusu. Příběhy o hrdinství, jako je ten o bitvě u Thermopyl, inspirovaly nespočet uměleckých děl, knih a filmů (např. film 300: Bitva u Thermopyl). Sparta zůstává fascinujícím příkladem společnosti, která se pro dosažení jediného cíle – vojenské dominance – vzdala mnoha aspektů, které jinde tvořily základ civilizace.

🧐 Pro laiky

• Agoge: Extrémně tvrdá vojenská škola ve Spartě, kam museli všichni chlapci od sedmi let. Učili se zde bojovat, snášet bolest a hlad a být absolutně poslušní. Bylo to něco jako celoživotní vojenský tábor.
• Heilóti: Byli to v podstatě státní otroci. Nebyli majetkem jednotlivců, ale patřili státu a obdělávali půdu pro spartské občany. Sparťané se jich velmi báli, protože jich bylo mnohem více, a proto měli tak přísnou armádu, aby je udrželi pod kontrolou.
• Lakonická odpověď: Velmi stručná, krátká a výstižná odpověď. Sparťané byli proslulí tím, že nemluvili zbytečně. Název je odvozen od Lakónie, oblasti, kde Sparta ležela.
• Diarchie: Zvláštní systém vlády, kdy měla Sparta dva krále najednou. Každý byl z jiné královské rodiny. Obvykle jeden vedl armádu do války a druhý zůstal doma.

Šablona:Aktualizováno