Parthenón
Obsah boxu
Parthenón (starořecky Παρθενών) je nejvýznamnější a nejznámější chrám na athénské Akropoli v Řecku. Byl zasvěcen bohyni Athéně Parthenos (Panenské), patronce města Athény. Jeho stavba probíhala v letech 447–438 př. n. l. pod vedením státníka Perikla a je považován za vrcholný příklad klasické řecké architektury a dórského řádu. Parthenón je trvalým symbolem starověkého Řecka, athénské demokracie a západní civilizace.
Chrám byl postaven jako náhrada za starší chrám Athény, tzv. Hekatompedon, který byl zničen Peršany v roce 480 př. n. l.. Sloužil nejen jako náboženské centrum, ale také jako pokladnice Athénského námořního spolku. Jeho bohatá sochařská výzdoba, na které se podílel slavný sochař Feidiás, je považována za jeden z vrcholů řeckého umění.
Během své dlouhé historie byl Parthenón přeměněn na křesťanský kostel, islámskou mešitu a nakonec sloužil jako prachárna pro osmanskou armádu. V roce 1687, během obléhání Athén Benátčany, došlo k výbuchu uskladněného střelného prachu, který chrám těžce poškodil a způsobil jeho současný ruinový stav.
📜 Historie
🏛️ Předchůdci a výstavba
První snahy o vybudování svatyně pro Athénu Parthenos na tomto místě začaly krátce po bitvě u Marathónu (cca 490 př. n. l.) na masivním vápencovém základě. Tento tzv. "Starší Parthenón" byl ještě ve výstavbě, když Peršané v roce 480 př. n. l. vyplenili Athény a stavbu zničili.
Po skončení řecko-perských válek zůstaly ruiny na Akropoli po více než 30 let jako připomínka barbarské perské invaze. Teprve v roce 447 př. n. l., na vrcholu moci a vlivu Athén, inicioval státník Periklés ambiciózní stavební program, jehož klenotem se stal nový Parthenón. Stavba byla financována z pokladny Athénského námořního spolku, což vyvolalo kontroverze mezi athénskými spojenci.
Hlavními architekty byli Iktinos a Kallikratés. Celkový umělecký dohled nad projektem, včetně velkolepé sochařské výzdoby, měl na starosti Feidiás, Periklův přítel a jeden z největších sochařů antiky. Samotná budova byla dokončena v rekordním čase v roce 438 př. n. l., kdy byla do ní umístěna Feidiova monumentální socha Athény Parthenos. Práce na vnější sochařské výzdobě pokračovaly až do roku 432 př. n. l..
⛪ Přeměna na kostel
V 6. století n. l., po prosazení křesťanství jako státního náboženství v Byzantské říši, byl Parthenón přeměněn na křesťanský kostel zasvěcený Panně Marii (Parthenos Maria), známý jako Theotokos Atheniotissa. Přeměna si vyžádala stavební úpravy: byl zazděn východní vchod a vytvořen nový vchod na západní straně. Vnitřní sloupy byly odstraněny a byla přidána apsida. Většina pohanské sochařské výzdoby byla buď odstraněna, nebo záměrně poškozena.
🕌 Přeměna na mešitu
Po dobytí Athén Osmanskou říší v polovině 15. století byl Parthenón přeměněn na mešitu. Tato změna byla relativně nenásilná. Křesťanský oltář a ikony byly odstraněny a na jihozápadním rohu budovy byl přistavěn minaret. Osmané obecně respektovali starověké památky a neprováděli systematickou destrukci, takže Parthenón zůstal z velké části architektonicky neporušený.
💥 Zkáza v roce 1687
Největší katastrofa v historii Parthenónu nastala během Velké turecké války. V roce 1687 obléhala benátská armáda pod velením Francesca Morosiniho osmanskou posádku v Athénách, která se opevnila na Akropoli. Turci využívali Parthenón jako skladiště střelného prachu v domnění, že křesťanští Benátčané nebudou střílet na budovu, která kdysi sloužila jako kostel.
Dne 26. září 1687 však dělostřelecká koule, vystřelená z pahorku Filopappos, prorazila střechu a zasáhla sklad munice. Následná exploze zničila centrální část budovy, vyvrátila 14 sloupů a způsobila rozsáhlé škody na sochařské výzdobě. Tato událost proměnila relativně zachovalý chrám v ruinu, jak ji známe dnes.
Elginovy mramory
Na počátku 19. století, kdy bylo Řecko stále pod osmanskou nadvládou, získal britský velvyslanec v Konstantinopoli, Lord Elgin, povolení (firman) od sultána k odvezení "několika kusů kamene s nápisy nebo postavami" z Akropole. Elginův tým v letech 1801 až 1812 odstranil přibližně polovinu dochované sochařské výzdoby, včetně částí vlysu, metop a soch ze štítů. Tyto artefakty byly převezeny do Londýna a v roce 1816 prodány britské vládě. Dnes jsou vystaveny v Britském muzeu a jsou známé jako Elginovy mramory. Řecká vláda od svého vzniku usiluje o jejich navrácení, což je předmětem dlouhodobého mezinárodního sporu.
🏗️ Moderní rekonstrukce
Po vzniku nezávislého řeckého státu začaly první snahy o ochranu a restaurování památek na Akropoli. Systematický vědecký program obnovy Parthenónu byl zahájen v roce 1975. Cílem je nejen stabilizovat ruiny, ale také napravit chyby předchozích, méně kvalifikovaných rekonstrukcí. Restaurátoři používají původní fragmenty, kde je to možné, a doplňují je novým pentelským mramorem z původního lomu. Jde o pečlivý a pomalý proces, který využívá nejmodernější technologie.
🏛️ Architektura
Parthenón je peripterální dórský chrám s osmi sloupy na kratších stranách a sedmnácti na delších stranách. Je postaven výhradně z pentelského mramoru, který je známý svou čistě bílou barvou a zlatavou patinou, kterou získává časem.
Dórský a iónský řád
Ačkoliv je Parthenón primárně dórský chrám, obsahuje několik prvků iónského řádu. Nejvýznamnějším je souvislý vlys, který obíhal vnitřní stěnu celly (naos), což je typický znak iónských chrámů. Dále čtyři iónské sloupy podpíraly střechu v zadní místnosti chrámu (opisthodomos), která sloužila jako pokladnice. Tato kombinace řádů symbolizovala vedoucí postavení Athén nad všemi Řeky, jak dórskými, tak iónskými.
Optické korekce
Architekti Parthenónu použili řadu důmyslných optických korekcí, aby dosáhli dojmu dokonalé geometrické přesnosti a vizuální harmonie. Tyto úpravy kompenzují optické iluze, které by jinak způsobily, že by se budova zdála pokřivená.
- Křivost stylobatu: Podlaha chrámu (stylobat) není dokonale rovná, ale mírně se zvedá směrem ke středu. Dlouhé vodorovné linie by se jinak lidskému oku jevily jako prohnuté dolů.
- Entasis sloupů: Sloupy nejsou rovné kužely, ale mají mírné vydutí (entasis) přibližně ve dvou pětinách výšky. To jim dodává dojem síly a pružnosti a zabraňuje iluzi, že se uprostřed zužují.
- Sklon sloupů: Vnější sloupy se mírně naklánějí dovnitř. Kdyby se jejich osy prodloužily vzhůru, setkaly by se ve výšce asi 1,5 km nad chrámem. To dodává budově pocit stability.
- Rohové sloupy: Rohové sloupy jsou o něco silnější než ostatní, protože jsou vidět proti obloze a opticky by vypadaly tenčí.
🎨 Sochařská výzdoba
Sochařská výzdoba Parthenónu, vytvořená pod Feidiovým dohledem, byla stejně důležitá jako samotná architektura a oslavovala velikost Athén a jejich patronky Athény.
Metopy
Na vnější straně chrámu, nad sloupy, bylo 92 metop (čtvercových desek) s reliéfy znázorňujícími mytologické bitvy. Každá strana chrámu měla jiné téma, symbolizující vítězství řádu a civilizace (vedené Athénami) nad chaosem a barbarstvím.
- Východ: Gigantomachie (boj bohů s Giganty)
- Západ: Amazonomachie (boj Řeků s Amazonkami)
- Jih: Kentauromachie (boj Lapithů s Kentaury)
- Sever: Trójská válka
Vlys
Vnitřní (iónský) vlys byl 160 metrů dlouhý a zobrazoval Panathénajskou slavnost, největší athénský festival konaný každé čtyři roky na počest bohyně Athény. Procesí znázorňuje jezdce, vozataje, hudebníky, obětní zvířata a athénské občany, jak směřují k Akropoli, aby předali bohyni nový peplos (roucho). Zobrazení běžných smrtelníků na chrámovém vlysu bylo v řeckém umění revoluční inovací.
Pedimenty (štítové sochy)
Sochy v trojúhelníkových štítech (pediment) na obou koncích chrámu zobrazovaly klíčové momenty z mýtů o Athéně.
- Východní pediment: Zrození Athény. Zobrazoval okamžik, kdy Athéna v plné zbroji vyskočila z hlavy svého otce Dia.
- Západní pediment: Spor Athény a Poseidóna o patronát nad Attikou. Athéna zvítězila, když darovala městu olivovník, zatímco Poseidón udeřil trojzubcem do skály a vytvořil pramen slané vody.
Socha Athény Parthenos
Uvnitř hlavní místnosti chrámu (naos) stála monumentální, přibližně 12 metrů vysoká socha Athény Parthenos, dílo samotného Feidia. Byla to chryselefantinová socha, což znamená, že její jádro bylo dřevěné a povrch byl pokryt pláty ze zlata (oděv a zbroj) a slonoviny (odhalené části těla). Socha se nedochovala a je známa pouze z popisů a římských kopií.
🏛️ Pro laiky
- Co je Parthenón? Je to starověký řecký chrám v Athénách, postavený pro bohyni Athénu. Byl to nejen náboženský symbol, ale také pokladnice a ukázka moci a bohatství starověkých Athén. Dnes je to jedna z nejznámějších památek světa.
- Proč je v troskách? Není to jen stářím. Největší škodu utrpěl v roce 1687, kdy ho turecká armáda používala jako skladiště střelného prachu. Během bitvy byl zasažen dělovou koulí, která způsobila obrovský výbuch a zničila jeho střední část.
- Co jsou "optické korekce"? Jsou to chytré architektonické triky. Například podlaha a sloupy nejsou dokonale rovné, ale mírně zakřivené. Díky tomu se lidskému oku zdá celá stavba naprosto rovná a harmonická. Bez těchto úprav by vypadala prohnutě.
- Co jsou "Elginovy mramory"? Jsou to originální sochy a reliéfy, které na začátku 19. století odvezl z Parthenónu britský diplomat Lord Elgin. Dnes jsou v Britském muzeu v Londýně. Řecko je chce zpět, ale muzeum to odmítá, což je předmětem velkého sporu.
🌍 Význam a odkaz
Parthenón je považován za vrcholný úspěch klasické řecké civilizace. Jeho architektonická dokonalost, harmonické proporce a propracovaná sochařská výzdoba ovlivnily západní umění a architekturu na celá staletí. Stal se vzorem pro mnoho budov v období neoklasicismu, včetně slavných vládních budov a muzeí po celém světě.
Jako symbol zrodu demokracie, filozofie a západního myšlení je Parthenón jednou z nejvýznamnějších kulturních památek lidstva. V roce 1987 byl spolu s dalšími památkami na athénské Akropoli zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.