Přeskočit na obsah

Monoklonální protilátka

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Léčivo Monoklonální protilátka (anglicky monoclonal antibody, zkráceně MAb nebo moAb) je laboratorně vyrobená protilátka, která je odvozena z jediného klonu B-lymfocytu. Všechny molekuly dané monoklonální protilátky jsou tedy naprosto identické a vážou se s vysokou afinitou a specificitou na jeden jediný epitop (konkrétní místo na molekule antigenu). Tato mimořádná specifičnost z nich činí jeden z nejvýznamnějších nástrojů moderní medicíny a biologie, kde se využívají v diagnostice i terapii širokého spektra onemocnění, zejména v onkologii a imunologii.

Na rozdíl od polyklonálních protilátek, které jsou směsí různých protilátek zaměřených proti více epitopům jednoho antigenu a které přirozeně produkuje imunitní systém při infekci, jsou monoklonální protilátky homogenní a přesně definované. Jejich výroba je základem tzv. biologické neboli cílené léčby.

📜 Historie a vývoj

Historie monoklonálních protilátek je příběhem revoluce v biomedicíně, která otevřela dveře k léčbě dříve neléčitelných onemocnění.

🔬 Objev a hybridomová technologie

Zásadní průlom nastal v roce 1975, kdy Georges Köhler a César Milstein z Laboratoře molekulární biologie v Cambridge vyvinuli tzv. hybridomovou technologii. Podařilo se jim fúzovat buňky produkující protilátky (B-lymfocyty) z myší sleziny s nesmrtelnými buňkami myelomu (nádorové plazmatické buňky). Vzniklé hybridomové buňky si zachovaly schopnost produkovat specifickou protilátku od B-lymfocytu a zároveň nesmrtelnost myelomové buňky. To umožnilo poprvé v historii produkovat prakticky neomezené množství identických, tedy monoklonálních, protilátek. Za tento objev obdrželi Köhler a Milstein spolu s Nielsem K. Jernem v roce 1984 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

🐭 Od myších k humanizovaným protilátkám

První terapeutické monoklonální protilátky byly čistě myšího původu (tzv. murinní protilátky). Jejich aplikace u lidí však narážela na problém – lidský imunitní systém je rozpoznával jako cizí a vytvářel proti nim vlastní protilátky (tzv. HAMA – Human Anti-Mouse Antibody), což vedlo k alergickým reakcím a snížení účinnosti léčby.

Tento problém vedl k vývoji nových generací protilátek s vyšším podílem lidské složky:

  • Chimerické protilátky (koncovka názvu -ximab, např. Rituximab): Variabilní (vazebné) části protilátky jsou myšího původu, zatímco konstantní části jsou lidské.
  • Humanizované protilátky (koncovka -zumab, např. Trastuzumab): Pouze nejnutnější části pro vazbu na antigen (tzv. CDR regiony) jsou myší, zbytek molekuly je plně lidský. Tím se dále snížila imunogenicita.
  • Plně lidské protilátky (koncovka -umab, např. Adalimumab): Celá molekula protilátky je lidského původu. Jsou produkovány pomocí technologií, jako je fágový displej nebo pomocí transgenních myší, jejichž geny pro tvorbu protilátek byly nahrazeny lidskými.

🧬 Moderní technologie

Kromě hybridomové technologie se dnes pro produkci plně lidských protilátek využívají sofistikované metody genetického inženýrství. Technologie fágového displeje umožňuje selektovat lidské protilátky s požadovanou specificitou z obrovských knihoven genů. Další metodou je využití transgenních myší, které mají "polidštěný" imunitní systém a po imunizaci produkují plně lidské protilátky, jež lze následně převést do hybridomové technologie pro masovou produkci.

⚙️ Princip a vlastnosti

Základní vlastností monoklonálních protilátek je jejich schopnost rozpoznat a navázat se na jediný cíl.

🎯 Specifita a afinita

Každá monoklonální protilátka je navržena tak, aby se vázala na jeden konkrétní epitop na cílovém antigenu. Tato vazba je vysoce specifická a silná (vysoká afinita). Cílovým antigenem může být například:

🧬 Struktura protilátky

Monoklonální protilátky používané v terapii jsou nejčastěji typu imunoglobulinu G (IgG). Mají charakteristický tvar písmene "Y" a skládají se ze dvou hlavních částí:

  • Fab fragmenty (Fragment, antigen-binding): Dvě "ramena" písmene Y, která obsahují variabilní oblasti zodpovědné za rozpoznání a vazbu na antigen.
  • Fc fragment (Fragment, crystallizable): "Noha" písmene Y, která interaguje s imunitním systémem. Může aktivovat další složky imunity (např. komplementový systém nebo NK buňky) k likvidaci buňky, na kterou je protilátka navázána.

🏷️ Názvosloví

Názvy monoklonálních protilátek nejsou náhodné, ale řídí se systémem Mezinárodních nechráněných názvů (INN). Název se skládá z několika částí: 1. **Prefix**: Variabilní, unikátní pro každou látku. 2. **Infix cíle**: Určuje, na jaký typ tkáně nebo molekuly se protilátka váže. 

   *   -tu- nebo -t- pro nádor (tumor).
   *   -li- nebo -l- pro imunitní systém (limfocytární).
   *   -ci- pro kardiovaskulární systém (cirkulační).
   *   -vi- pro virus.
   *   -ki- pro interleukin.

3. **Infix původu**: Označuje, z jakého druhu protilátka pochází. 

   *   -o- pro myš (murinní).
   *   -xi- pro chiméru.
   *   -zu- pro humanizovanou.
   *   -u- pro plně lidskou (humánní).

4. **Suffix**: Vždy -mab pro monoklonální protilátku.

Příklad: Ri-tu-xi-mab = Variabilní prefix + cílí na nádor (tu) + je chimerická (xi) + je monoklonální protilátka (mab).

🏭 Produkce

Výroba monoklonálních protilátek je složitý a nákladný biotechnologický proces, který probíhá v přísně kontrolovaných podmínkách.

🐁 Hybridomová technologie

Ačkoliv byla objevena již v 70. letech, stále se používá, zejména pro chimerické a humanizované protilátky. Proces zahrnuje imunizaci myši cílovým antigenem, izolaci B-lymfocytů produkujících požadovanou protilátku, jejich fúzi s myelomovými buňkami a následnou selekci a kultivaci úspěšných hybridomových klonů.

🧬 Rekombinantní DNA technologie

Moderní a nejčastěji používanou metodou je produkce pomocí rekombinantní DNA. Geny kódující lehký a těžký řetězec požadované lidské nebo humanizované protilátky jsou vloženy do plazmidu, který je následně vnesen do hostitelských buněk. Nejčastěji se používají buněčné linie savčích buněk, například buňky z ovarií čínského křečka (tzv. CHO buňky). Tyto buňky jsou kultivovány ve velkých bioreaktorech, kde produkují protilátku do kultivačního média. Následuje složitý proces purifikace (čištění), aby byl finální produkt vysoce čistý a bezpečný pro podání pacientovi.

💊 Využití v medicíně

Monoklonální protilátky zasáhly do mnoha oblastí medicíny a staly se standardem léčby u řady onemocnění.

🔬 Diagnostika

Díky své specificitě jsou ideálními nástroji v laboratorní diagnostice. Používají se například v metodách jako:

  • ELISA (Enzyme-Linked Immunosorbent Assay) pro měření koncentrací hormonů, proteinů nebo protilátek v krvi.
  • Western blot pro detekci specifických proteinů.
  • Imunohistochemie pro vizualizaci proteinů v řezech tkání (např. stanovení HER2 receptoru u nádorů prsu).
  • Průtoková cytometrie pro identifikaci a třídění buněk podle povrchových znaků.

🩺 Terapie

Terapeutické využití je nejvýznamnější oblastí jejich aplikace. Mohou fungovat několika mechanismy:

  • **Blokování funkce**: Navážou se na molekulu (např. cytokin) a zabrání jí v její funkci.
  • **Označení buňky pro destrukci**: Navážou se na povrch cílové buňky (např. nádorové) a "označí" ji pro zničení imunitním systémem (mechanismus ADCC - na protilátce závislá buněčná cytotoxicita).
  • **Přímé zabití buňky**: Některé protilátky mohou po navázání na receptor spustit v buňce programovanou buněčnou smrt.
  • **Doručení toxinu**: Mohou být spojeny s chemoterapeutikem nebo radioizotopem a sloužit jako "dopravce", který doručí toxickou látku přímo k nádorové buňce (tzv. konjugáty protilátka-lék, ADC).

♋ Onkologie

V léčbě nádorových onemocnění znamenaly monoklonální protilátky revoluci.

🛡️ Autoimunitní onemocnění

U autoimunitních chorob se využívají protilátky, které blokují prozánětlivé cytokiny nebo cílí na buňky imunitního systému.

🦠 Infekční onemocnění

🫀 Ostatní oblasti

⚠️ Nežádoucí účinky a omezení

Přestože je cílená léčba obecně lépe snášena než klasická chemoterapie, není bez rizik.

  • Infuzní reakce: Během podávání infuze se mohou objevit reakce podobné alergii (horečka, zimnice, vyrážka, pokles tlaku). Jsou častější u chimerických protilátek.
  • Imunogenicita: Tělo si může vytvořit protilátky proti podávanému léku, což snižuje jeho účinnost a může vést k nežádoucím reakcím. Tento problém je menší u humanizovaných a plně lidských protilátek.
  • Cílené nežádoucí účinky: Některé nežádoucí účinky souvisí přímo s mechanismem účinku. Například blokace imunitního systému může vést ke zvýšenému riziku infekcí. Imunitní checkpoint inhibitory mohou způsobit autoimunitní záněty různých orgánů.
  • Vysoká cena: Vývoj a výroba monoklonálních protilátek jsou extrémně nákladné, což se odráží v jejich vysoké ceně, která představuje značnou zátěž pro zdravotnické systémy po celém světě.

💡 Pro laiky

Představte si, že vaše tělo je obrovské město a nemoc (například rakovina nebo autoimunitní choroba) je způsobena skupinou "padouchů" (nemocných buněk), kteří mají na sobě unikátní uniformu (specifický antigen).

  • **Běžná léčba (chemoterapie)** je jako plošný bombový útok na celé město. Zničí sice mnoho padouchů, ale zároveň poškodí i spoustu nevinných civilistů (zdravých buněk) a infrastruktury, což způsobuje vážné vedlejší účinky.
  • **Monoklonální protilátka** je naproti tomu jako elitní speciální jednotka nebo "naváděná střela". Každý člen této jednotky (každá molekula protilátky) má fotografii padoucha a je naprogramován tak, aby hledal POUZE buňky v této specifické uniformě. Když takovou buňku najde, naváže se na ni a buď ji přímo zneškodní, nebo na ni přivolá zbytek imunitního systému (jako když zavolá policii), aby ji zlikvidoval.

Díky této přesnosti dokáže monoklonální protilátka cíleně ničit nemocné buňky a zdravé buňky nechává většinou na pokoji. Proto se této léčbě říká "cílená" a má obecně méně vedlejších účinků než tradiční metody.


⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Monoklonální_protilátka&oldid=19477“