Echokardiografie

Rozbalit box

Obsah boxu

Echokardiografie (často zkracováno jako ECHO) je neinvazivní zobrazovací metoda v medicíně, která využívá ultrazvuk k vytvoření detailního obrazu srdce. Jedná se o klíčové vyšetření v kardiologii, které umožňuje lékařům v reálném čase posoudit strukturu srdce, jeho funkci, pohyb srdečních stěn a chlopní a také charakteristiky krevního toku. Díky své bezpečnosti (nevyužívá ionizující záření), dostupnosti a velkému množství poskytovaných informací se stala jedním z nejčastěji prováděných kardiologických vyšetření.

Vyšetření provádí lékař (kardiolog) nebo specializovaný sonografista pomocí přístroje zvaného echokardiograf. Základní součástí přístroje je ultrazvuková sonda (transducer), která vysílá a zároveň přijímá odražené zvukové vlny o vysoké frekvenci, které jsou pro lidské ucho neslyšitelné. Počítač tyto odražené vlny (echa) zpracuje a převede je na pohyblivý obraz na monitoru.

📜 Historie

Vývoj echokardiografie je úzce spjat s objevem a využitím ultrazvuku, jehož kořeny sahají až k technologii sonaru vyvinuté během první a druhé světové války.

40. a 50. léta 20. století: Průkopnickou práci odvedli švédský lékař Inge Edler a inženýr Carl Hellmuth Hertz, kteří jsou považováni za otce echokardiografie. V roce 1953 poprvé použili průmyslový ultrazvukový detektor k zobrazení pohybů srdečních struktur. Jejich počáteční práce se soustředila na jednorozměrné zobrazení, známé jako M-mód (Motion mode).
60. léta: M-mód se stal užitečným nástrojem pro měření velikosti srdečních oddílů a diagnostiku onemocnění, jako je mitrální stenóza nebo perikardiální výpotek.
70. léta: Revoluci přinesl vývoj dvojrozměrného (2D) zobrazení v reálném čase. To umožnilo lékařům vidět celé řezy srdcem v pohybu, což dramaticky zlepšilo pochopení anatomie a patologie.
80. léta: Do praxe byla zavedena dopplerovská echokardiografie, založená na Dopplerově jevu. To umožnilo měřit rychlost a směr krevního toku v srdci a velkých cévách, což bylo klíčové pro diagnostiku a kvantifikaci chlopenních vad a zkratů. Barevný Doppler tento proces ještě více zjednodušil vizualizací toku v barevné mapě. Ve stejné dekádě byla vyvinuta i transezofageální echokardiografie (TEE).
90. léta a 21. století: Následoval rychlý technologický pokrok, včetně zavedení zátěžové echokardiografie, kontrastních látek, tkáňového dopplerovského zobrazení (TDI) a trojrozměrné (3D/4D) echokardiografie, která poskytuje ještě realističtější pohled na srdeční struktury.

⚙️ Princip metody

Princip echokardiografie je založen na fyzikálních vlastnostech ultrazvukových vln.

Generování ultrazvuku: Sonda (transducer) obsahuje piezoelektrické krystaly. Když je na ně přivedeno elektrické napětí, rozkmitají se a začnou vysílat ultrazvukové vlny o frekvenci obvykle 2–10 MHz.
Šíření a odraz vln: Ultrazvukové vlny procházejí tkáněmi těla. Když narazí na rozhraní dvou tkání s odlišnou akustickou impedancí (např. krev a svalovina), část vln se odrazí zpět k sondě a část pokračuje hlouběji.
Detekce echa: Odražené vlny (echa) dopadají zpět na piezoelektrické krystaly v sondě, které je přemění zpět na elektrický signál.
Zpracování obrazu: Počítač v echokardiografu analyzuje sílu odraženého signálu a dobu, která uplynula mezi vysláním a přijetím vlny. Z těchto informací sestaví dvojrozměrný (2D) obraz. Silnější odrazy jsou zobrazeny jako světlejší body (hyperechogenní), zatímco oblasti bez odrazů (např. tekutina) jsou tmavé (anechogenní).

Díky rychlému opakování tohoto cyklu vzniká plynulý, pohyblivý obraz srdce v reálném čase.

🩺 Typy echokardiografického vyšetření

Existuje několik typů echokardiografie, které se volí podle klinické otázky a stavu pacienta.

Transtorakální echokardiografie (TTE)

Jedná se o nejběžnější a základní formu vyšetření. Sonda se přikládá na hrudník pacienta, který obvykle leží na levém boku. Na sondu a kůži se nanáší speciální gel, který zajišťuje dobrý kontakt a přenos ultrazvukových vln. Vyšetření je bezbolestné a trvá přibližně 15–45 minut. Lékař postupně vyšetřuje srdce z několika standardních míst (tzv. akustických oken), aby získal komplexní pohled na všechny srdeční struktury.

Transezofageální echokardiografie (TEE)

Při tomto vyšetření se používá speciální ohebná sonda, která se zavádí přes ústa a hltan do jícnu a žaludku pacienta. Protože jícen probíhá v těsné blízkosti za srdcem, TEE poskytuje výrazně kvalitnější a detailnější obraz než TTE, zejména u zadních srdečních struktur (např. levá síň, mitrální chlopeň, aorta). Vyšetření se provádí nalačno, po lokálním znecitlivění hltanu a často v mírné sedaci. Je indikováno v případech, kdy TTE neposkytuje dostatečně kvalitní obraz (např. u obézních pacientů, pacientů s CHOPN) nebo při podezření na specifické patologie, jako je infekční endokarditida, disekce aorty nebo přítomnost krevní sraženiny (trombus) v oušku levé síně.

Zátěžová (stresová) echokardiografie

Toto vyšetření kombinuje echokardiografii s fyzickou nebo farmakologickou zátěží. Cílem je odhalit poruchy prokrvení srdečního svalu (ischemie), které se nemusí projevit v klidu.

Fyzická zátěž: Pacient cvičí na rotopedu nebo běžeckém pásu a ECHO se provádí ihned po dosažení cílové zátěže.
Farmakologická zátěž: Pacientovi je do žíly podávána látka (nejčastěji dobutamin), která simuluje zátěž zvýšením srdeční frekvence a stažlivosti. Během podávání léku se kontinuálně monitoruje srdce pomocí ECHA.

Pokud se při zátěži objeví nová porucha hybnosti (kinetiky) některé části srdeční stěny, svědčí to pro ischemii v dané oblasti.

Kontrastní echokardiografie

Při tomto vyšetření se do žíly aplikuje kontrastní látka tvořená mikrobublinami plynu. Tyto mikrobubliny silně odrážejí ultrazvuk a po průchodu srdečními dutinami výrazně zlepšují zobrazení hranice mezi krví a srdeční svalovinou (endokard). Používá se ke zpřesnění měření funkce levé komory nebo k detekci nitrosrdečních zkratů.

Trojrozměrná (3D/4D) echokardiografie

Moderní přístroje umožňují získat trojrozměrný (3D) obraz srdce. Pokud je tento obraz zobrazen v reálném čase, hovoříme o 4D echokardiografii. Tato technika je obzvláště užitečná pro detailní posouzení komplexních struktur, jako jsou srdeční chlopně, a pomáhá při plánování kardiochirurgických nebo katetrizačních výkonů.

📊 Zobrazovací módy a měření

Během vyšetření se využívají různé zobrazovací a měřicí módy.

M-mód (Motion mode)

Historicky nejstarší mód, který zobrazuje pohyb struktur podél jediné ultrazvukové linie v čase. Vypadá jako "pohybující se graf". Dnes se používá především pro přesné měření rozměrů srdečních oddílů, tloušťky stěn a pro časovou analýzu pohybu chlopní.

2D mód (B-mód)

Standardní dvojrozměrné, černobílé zobrazení srdce v řezu. Je základem každého echokardiografického vyšetření a umožňuje komplexní posouzení anatomie a funkce.

Dopplerovská echokardiografie

Využívá Dopplerův jev k měření rychlosti a směru krevního toku.

Barevný Doppler: Překrývá 2D obraz barevnou mapou, kde barvy reprezentují směr a rychlost toku. Typicky se používá konvence BART (Blue Away, Red Towards) – modrá barva značí tok od sondy, červená k sondě. Umožňuje rychlou detekci zúžení (stenóz), nedomykavostí (regurgitací) a zkratů.
Pulzní vlnový (PW) Doppler: Měří rychlost toku v malém, přesně definovaném místě (vzorkovací objem). Používá se k analýze toku přes chlopně nebo k hodnocení diastolické funkce.
Spojitý vlnový (CW) Doppler: Měří všechny rychlosti podél celé ultrazvukové linie. Je schopen měřit i velmi vysoké rychlosti, a proto je nezbytný pro kvantifikaci těžkých stenóz a regurgitací.
Tkáňový Doppler (TDI): Speciální nastavení, které neměří rychlost krve, ale rychlost pohybu samotného srdečního svalu. Je to citlivý ukazatel systolické a zejména diastolické funkce komor.

💡 Indikace a klinické využití

Echokardiografie má v kardiologii mimořádně široké uplatnění. Mezi nejčastější důvody (indikace) k provedení vyšetření patří:

Posouzení funkce komor: Měření ejekční frakce levé komory (EF LK), což je klíčový ukazatel srdeční výkonnosti, a posouzení funkce pravé komory.
Diagnostika chlopenních vad: Zjištění a kvantifikace zúžení (stenóza) nebo nedomykavosti (regurgitace) všech čtyř srdečních chlopní.
Ischemická choroba srdeční: Detekce poruch hybnosti srdečních stěn, které mohou být známkou prodělaného infarktu myokardu nebo akutní ischemie.
Onemocnění perikardu: Diagnostika zánětu osrdečníku (perikarditida) nebo přítomnosti tekutiny v osrdečníkovém vaku (perikardiální výpotek) a jeho hemodynamické významnosti (srdeční tamponáda).
Kardiomyopatie: Rozlišení různých typů onemocnění srdečního svalu (dilatační, hypertrofická, restriktivní).
Vrozené srdeční vady: Diagnostika a sledování vrozených vad u dětí i dospělých.
Infekční endokarditida: Hledání vegetací (infikovaných útvarů) na chlopních.
Podezření na zdroj embolie: Pátrání po krevních sraženinách (trombech) v srdečních dutinách.
Onemocnění aorty: Diagnostika rozšíření (aneurysma) nebo roztržení stěny (disekce) hrudní aorty.
Plicní hypertenze: Odhad tlaku v plicnici a posouzení jeho dopadu na pravou komoru.

✅ Výhody a ❌ Nevýhody

Výhody

Neinvazivnost: Standardní TTE je zcela neinvazivní a bezbolestné.
Bezpečnost: Nepoužívá ionizující záření, je tedy bezpečné i pro těhotné ženy a lze jej opakovat dle potřeby.
Dostupnost a cena: Je široce dostupná a relativně levná ve srovnání s jinými zobrazovacími metodami, jako je magnetická rezonance nebo CT.
Přenosnost: Moderní přístroje mohou být malé a přenosné, což umožňuje vyšetření přímo u lůžka pacienta (tzv. POCUS - Point-of-Care Ultrasound).
Informace v reálném čase: Poskytuje dynamický obraz funkce srdce.

Nevýhody

Závislost na vyšetřujícím: Kvalita vyšetření a jeho interpretace jsou silně závislé na zkušenostech a zručnosti lékaře či sonografisty.
Limitované akustické okno: U některých pacientů (např. s obezitou, CHOPN, po operacích hrudníku) může být obtížné získat kvalitní obraz přes hrudní stěnu.
Omezené zobrazení některých struktur: Některé části srdce a velkých cév jsou pomocí TTE hůře viditelné.
Invazivita TEE: Transezofageální echokardiografie je semi-invazivní výkon s malým, ale existujícím rizikem komplikací.

🧠 Pro laiky

Představte si echokardiografii jako velmi pokročilý a bezpečný "sonar" pro vaše srdce. Podobně jako netopýr používá zvuk k orientaci v prostoru nebo ponorka k mapování mořského dna, echokardiograf vysílá do těla neškodné zvukové vlny, které lidské ucho neslyší. Tyto vlny se odrážejí od jednotlivých částí srdce – od stěn, chlopní i proudící krve – a vracejí se zpět do sondy. Počítač tyto odrazy bleskově zpracuje a vytvoří na obrazovce pohyblivý, černobílý obrázek vašeho bijícího srdce.

Během nejběžnějšího vyšetření (transtorakálního) ležíte pohodlně na lůžku, většinou na levém boku. Lékař vám na hrudník nanese trochu chladivého gelu (aby zvuk dobře procházel) a poté jemně přikládá a posouvá malou sondu po různých místech na hrudníku. Celé je to naprosto bezbolestné.

Lékař na obrazovce sleduje, jak se vaše srdce stahuje a uvolňuje, jak se otvírají a zavírají srdeční chlopně a jestli krev proudí správným směrem. Někdy můžete na obrazovce vidět i barevné signály – to je takzvaný barevný Doppler, který funguje jako barevná mapa krevního proudu. Červená a modrá barva ukazují, kudy a jak rychle krev v srdci teče. Díky tomu lze snadno odhalit například nedomykavou chlopeň.

Hlavní výhodou této metody je, že nepoužívá žádné rentgenové záření, takže je naprosto bezpečná a může se bez obav opakovat, kolikrát je potřeba.

Šablona:Aktualizováno