Aneurysma

Rozbalit box

Obsah boxu

Aneurysma (z řeckého ἀνεύρυσμα, aneurysma, „rozšíření“), česky též cévní výduť, je ohraničené rozšíření nebo vakovité vychlípení stěny krevní cévy, nejčastěji tepny. Vzniká v důsledku oslabení cévní stěny, která pod tlakem proudící krve povolí a vyklene se. Aneurysmata jsou nebezpečná především kvůli riziku ruptury (prasknutí), která vede k masivnímu vnitřnímu krvácení a může být fatální.

Nejčastěji se vyskytují na aortě (zejména v břišní části) a na tepnách v mozku. Léčba závisí na velikosti, umístění a rychlosti růstu aneuryzmatu a zahrnuje jak sledování, tak invazivní chirurgické či endovaskulární zákroky.

📖 Definice a etymologie

Aneurysma je definováno jako trvalé, lokalizované rozšíření tepny o více než 50 % jejího normálního průměru. Toto oslabení se týká všech tří vrstev cévní stěny (intima, media, adventicie). Termín pochází ze starořeckého slova aneurysma, což znamená "rozšíření" nebo "roztahování". Tento pojem poprvé použil římský lékař Galén ve 2. století n. l.

Je důležité odlišit pravé aneurysma od pseudoaneuryzmatu (nepravé výdutě), u kterého není stěna tvořena všemi vrstvami cévy, ale vzniká jako hematom ohraničený okolními tkáněmi po poranění cévy.

⚙️ Klasifikace a typy

Aneurysmata lze dělit podle několika kritérií, která pomáhají určit jejich povahu a riziko.

Podle tvaru

Vakovité (sakulární) aneurysma: Má podobu váčku nebo bobule, která je s cévou spojena úzkou "stopkou" či krčkem. Tento typ je nejčastější u mozkových tepen (tzv. "berry aneurysm").
Vřetenovité (fuziformní) aneurysma: Jedná se o rovnoměrné, vřetenovité rozšíření celého obvodu cévy. Tento typ je typický pro aortu, zejména v úsecích postižených aterosklerózou.

Podle struktury stěny

Pravé aneurysma: Stěna výdutě je tvořena všemi třemi původními vrstvami cévní stěny, i když jsou oslabené a ztenčené.
Nepravé aneurysma (pseudoaneurysma): Vzniká při porušení cévní stěny, kdy krev uniká do okolí a je ohraničena pouze vazivovým pouzdrem z okolních tkání. Nejedná se o skutečné rozšíření cévy.
Disekující aneurysma: Specifický a velmi nebezpečný stav, kdy dojde k natržení vnitřní vrstvy cévy (intimy) a krev začne proudit mezi vrstvy cévní stěny, čímž ji rozštěpuje. Často se používá přesnější termín aortální disekce.

Podle lokalizace

Umístění aneuryzmatu je klíčové pro jeho příznaky, diagnostiku i léčbu.

Intrakraniální (mozkové) aneurysma: Vyskytuje se na tepnách v mozku, nejčastěji v oblasti Willisova okruhu. Jeho ruptura způsobuje subarachnoidální krvácení, což je typ cévní mozkové příhody s vysokou úmrtností.
Aneurysma aorty:
- Aneurysma břišní aorty (AAA): Nejčastější typ aneuryzmatu, postihuje aortu v břišní dutině, obvykle pod odstupem ledvinných tepen. Riziko ruptury stoupá s velikostí.
- Aneurysma hrudní aorty (TAA): Postihuje aortu v hrudníku. Může být spojeno s genetickými syndromy jako je Marfanův syndrom.
Periferní aneurysma: Vyskytuje se na tepnách končetin (např. v podkolenní jamce – arteria poplitea) nebo na tepnách zásobujících vnitřní orgány (např. slezinová nebo ledvinná tepna).

🩺 Příčiny a rizikové faktory

Vznik aneuryzmatu je multifaktoriální proces, na kterém se podílí kombinace vrozených a získaných faktorů.

Ateroskleróza: Je nejčastější příčinou, zejména u aneuryzmat aorty. Způsobuje zánětlivé změny a degradaci kolagenu a elastinu v cévní stěně, což vede k jejímu oslabení.
Hypertenze (vysoký krevní tlak): Chronicky zvýšený tlak na cévní stěnu přispívá k jejímu opotřebení a rozšiřování.
Kouření: Jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů. Chemikálie v cigaretovém kouři přímo poškozují cévní stěnu a podporují zánětlivé procesy.
Genetická predispozice: Některé rodiny mají vyšší výskyt aneuryzmat. Dědičná onemocnění pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom nebo Ehlersův-Danlosův syndrom, výrazně zvyšují riziko.
Infekce: Vzácně může infekce (např. syfilis, bakteriální endokarditida) napadnout cévní stěnu a způsobit její oslabení (tzv. mykotické aneurysma).
Trauma: Přímé poranění cévy při úrazu může vést ke vzniku pseudoaneuryzmatu nebo oslabení stěny.
Věk a pohlaví: Riziko stoupá s věkem. Aneurysmata břišní aorty jsou výrazně častější u mužů.

🔬 Patofyziologie

Klíčovým mechanismem je nerovnováha mezi degradací a syntézou strukturálních proteinů cévní stěny, zejména elastinu a kolagenu. Zánětlivé buňky, které pronikají do stěny cévy (zejména při ateroskleróze), produkují enzymy (metaloproteinázy), které tyto proteiny štěpí.

Podle Laplaceova zákona se napětí ve stěně cévy zvyšuje s jejím poloměrem. Jakmile se aneurysma začne tvořit, napětí v jeho stěně dále roste, což vede k dalšímu rozšiřování a zvyšuje riziko ruptury. Vzniká tak bludný kruh, kdy větší aneurysma má tendenci rychleji růst a je náchylnější k prasknutí.

симптомы a projevy

Většina aneuryzmat je dlouho asymptomatická (bezpříznaková) a často jsou objevena náhodně při vyšetření z jiného důvodu (např. ultrazvuk břicha).

Pokud se příznaky objeví, souvisí s lokalizací a velikostí výdutě:

Aneurysma břišní aorty:
- Pulzující útvar v břiše, který si pacient může sám nahmatat.
- Hluboká, tupá bolest v břiše nebo v zádech.
Aneurysma hrudní aorty:
- Bolest na hrudi, kašel, chrapot (útlakem nervu), potíže s polykáním.
Mozkové aneurysma:
- Před rupturou může být bez příznaků, nebo se projeví bolestmi hlavy, poruchami vidění (dvojité vidění) či poklesem víčka (útlakem nervů).

Ruptura aneuryzmatu je akutní, život ohrožující stav s dramatickými příznaky:

Ruptura mozkového aneuryzmatu: Náhlá, extrémně silná bolest hlavy, často popisovaná jako "nejhorší bolest hlavy v životě". Následuje zvracení, porucha vědomí, ztuhlost šíje.
Ruptura aorty: Náhlá, krutá, trhavá bolest v břiše nebo zádech, která může vystřelovat do třísel. Rychlý rozvoj šokového stavu (bledost, pocení, nízký tlak, zrychlený puls).

🏥 Diagnostika

Diagnostika se opírá především o zobrazovací metody.

Ultrazvuk (sonografie): Rychlá, neinvazivní a levná metoda, ideální pro screening a sledování aneuryzmat břišní aorty.
CT angiografie (CTA): Zlatý standard pro diagnostiku. Po nitrožilním podání kontrastní látky poskytuje detailní 3D obraz cévního řečiště, umožňuje přesné změření velikosti a plánování léčby.
MR angiografie (MRA): Alternativa k CTA, nevyužívá ionizující záření. Je vhodná pro pacienty s alergií na jodovou kontrastní látku nebo s poškozením ledvin.
Digitální subtrakční angiografie (DSA): Invazivní metoda, kdy se katetr zavádí přímo do tepenného řečiště. Dnes se používá hlavně během endovaskulární léčby, nikoli pro primární diagnostiku.

V některých zemích existují screeningové programy pro včasné odhalení aneuryzmatu břišní aorty u rizikových skupin (muži nad 65 let, kuřáci).

🚑 Léčba

Cílem léčby je zabránit ruptuře. Volba metody závisí na velikosti, tvaru, lokalizaci aneuryzmatu a celkovém stavu pacienta.

Konzervativní postup (Sledování)

Malá, asymptomatická aneuryzmata (např. břišní aorty pod 5 cm) se obvykle neléčí invazivně. Pacient je pravidelně sledován pomocí ultrazvuku nebo CT, aby se monitoroval růst výdutě. Důležitá je kontrola rizikových faktorů:

Ukončení kouření.
Důsledná léčba vysokého krevního tlaku.
Léčba zvýšeného cholesterolu (statiny).

Chirurgická léčba (otevřená)

Tradiční metoda, která vyžaduje otevřenou operaci v celkové anestezii.

U aneuryzmat aorty: Chirurg otevře břišní nebo hrudní dutinu, postižený úsek aorty se nahradí umělou cévní protézou (graftem).
U mozkových aneuryzmat: Provádí se kraniotomie (otevření lebky) a neurochirurg na krček aneuryzmatu nasadí titanovou svorku (klip), čímž ho vyřadí z krevního oběhu.

Endovaskulární léčba

Minimálně invazivní metoda prováděná přes vpich v třísle, odkud se pod rentgenovou kontrolou zavádějí tenké nástroje (katetry) až k aneuryzmatu.

Coiling (embolizace): U mozkových aneuryzmat se vak výdutě vyplní tenkými platinovými spirálkami (coily), které podpoří vznik krevní sraženiny a uzavření aneuryzmatu.
Stentgraft: U aneuryzmat aorty se do postiženého úseku zavede výztuž (stentgraft), která překryje výduť zevnitř a krev proudí pouze touto protézou.

Endovaskulární metody jsou šetrnější a mají kratší dobu rekonvalescence, ale nemusí být vhodné pro všechny typy aneuryzmat a někdy vyžadují dlouhodobé sledování.

🤔 Pro laiky

Představte si starou, opotřebovanou zahradní hadici. Na jednom místě je její stěna slabší a tlak vody ji začne vyboulit ven. Tato boule je jako aneurysma. Dokud je malá, nemusí se nic dít. Ale jak roste, stěna je stále tenčí a hrozí, že praskne. Když hadice praskne, voda stříká všude kolem. Když praskne aneurysma v těle, dojde k masivnímu vnitřnímu krvácení, což je extrémně nebezpečné.

Lékaři mohou tuto "bouli" buď pravidelně kontrolovat, jestli se nezvětšuje, nebo ji opravit. Oprava může proběhnout buď "zvenku" (chirurgicky, kdy se poškozená část hadice vymění za novou) nebo "zevnitř" (endovaskulárně, kdy se do hadice vsune tenká trubička, která slabé místo zpevní a krev proudí jen skrz ni). Cílem je vždy zabránit tomu nejhoršímu – prasknutí.

Šablona:Aktualizováno