Tuková tkáň

Tuková tkáň
	Histologický snímek bílé tukové tkáně. Velké bílé kruhy jsou tukové buňky (adipocyty), které obsahují tukovou kapénku.
Složení	Adipocyty, fibroblasty, makrofágy, extracelulární matrix, cévy, nervy

Rozbalit box

Obsah boxu

Tuková tkáň (latinsky textus adiposus) je specializovaný typ pojivové tkáně, která hraje klíčovou roli v energetickém metabolismu, termoregulaci a endokrinních funkcích organismu. Je tvořena především tukovými buňkami, známými jako adipocyty, které jsou specializované na ukládání tuku ve formě triacylglycerolů. U zdravého dospělého člověka tvoří tuková tkáň přibližně 20–25 % tělesné hmotnosti, u obézních jedinců však může dosáhnout až 50 % celkové váhy.

⏳ Historie a výzkum

Dlouhou dobu byla tuková tkáň považována pouze za pasivní zásobárnu energie. Zásadní změna v jejím vnímání nastala v 90. letech 20. století, kdy se objevily první studie prokazující její roli jako aktivního endokrinního orgánu. V roce 1994 byly objeveny první látky, jako například TNFα a leptin, které jsou produkovány adipocyty a ovlivňují řadu fyziologických procesů. Tyto objevy vedly k intenzivnímu výzkumu adipokinů – proteinů vylučovaných tukovými buňkami, které mají vliv na příjem potravy, výdej energie, zánět, imunitní systém a kardiovaskulární systém. Současný výzkum (k roku 2025) se zaměřuje na hlubší pochopení funkcí tukové tkáně a jejího potenciálu v léčbě obezity a souvisejících metabolických poruch.

🧬 Anatomie a typy tukové tkáně

Tuková tkáň se nachází po celém těle a je rozdělena do dvou hlavních rezervoárů: podkožní tuk (subkutánní tuk) a viscerální tuk (útrobní tuk). Podkožní tuk se nachází pod kůží a významně se podílí na utváření siluety těla. Viscerální tuk obaluje vnitřní orgány v dutině břišní a je metabolicky velmi aktivní, přičemž jeho nadměrné množství je spojeno s vyšším rizikem metabolického syndromu.

Rozlišujeme tři hlavní typy tukové tkáně:

Bílá tuková tkáň (WAT)

Bílá tuková tkáň je nejrozšířenějším typem tukové tkáně u dospělých lidí. Je tvořena univakuolárními adipocyty, což jsou buňky obsahující jednu velkou tukovou kapénku, která utlačuje jádro a ostatní organely k periferii buňky. Její hlavní funkce zahrnují:

Energetická zásobárna: Ukládání triacylglycerolů jako hlavní formy energie.
Tepelná izolace: Chrání tělo před ztráta tepla díky svým izolačním vlastnostem.
Mechanická ochrana: Tlumí nárazy a chrání vnitřní orgány.
Endokrinní funkce: Produkuje řadu hormonů a cytokinů, souhrnně nazývaných adipokiny, které ovlivňují metabolismus, zánět a imunitní odpověď.

Hnědá tuková tkáň (BAT)

Hnědá tuková tkáň je charakteristická pro novorozence a hibernující savce, ale v malém množství se nachází i u dospělých lidí, zejména v oblasti krku a hrudníku. Je tvořena multivakuolárními adipocyty, které obsahují mnoho menších tukových kapének a velké množství mitochondrií bohatých na cytochromy, což jí dodává hnědavou barvu. Hlavní funkcí hnědé tukové tkáně je termogeneze (produkce tepla) bez třesu, což je umožněno unikátním proteinem UCP1 (uncoupling protein 1 neboli odpřahovací protein 1) v mitochondriích. Tento protein odpřahuje dýchací řetězec od produkce ATP, čímž se energie uvolňuje přímo ve formě tepla. Hnědá tuková tkáň je bohatě inervována sympatikem a intenzivně prokrvená, což zajišťuje rychlý transport tepla do těla. Její aktivita může mít dalekosáhlé dopady na celotělový energetický výdej, glykémii a hladinu lipidů v krvi.

Béžová tuková tkáň

Béžová tuková tkáň je nověji objevený typ tukové tkáně, který se nachází roztroušeně v bílé tukové tkáni. Béžové adipocyty jsou morfologicky podobné hnědým adipocytům (obsahují více malých tukových kapének a mitochondrií) a mají také schopnost termogeneze díky přítomnosti UCP1. Vznikají procesem zvaným „hnědnutí“ (browning) bílé tukové tkáně, často v reakci na chladovou stimulaci nebo jiné signály. Hnědnutí je reverzibilní proces, což znamená, že béžové adipocyty se mohou při odstranění stimulace měnit zpět na bílou tukovou tkáň. Výzkum béžové tukové tkáně je slibný v souvislosti s potenciálními strategiemi pro léčbu obezity, neboť pomáhá chránit před nárůstem bílé tukové tkáně vyvolané stravou s vysokým obsahem tuku.

🔬 Funkce tukové tkáně

Tuková tkáň plní v organismu mnoho životně důležitých funkcí, které přesahují pouhé skladování energie.

Energetická rezerva

Hlavní a nejznámější funkcí tukové tkáně je ukládání energie. Adipocyty efektivně skladují triacylglyceroly, které představují vysoce koncentrovaný zdroj energie. V případě nedostatku energie jsou tyto lipidy uvolňovány a využívány pro potřeby organismu. Tato schopnost umožňuje živočichům přežít období nedostatku potravy.

Endokrinní funkce (adipokiny)

Jak již bylo zmíněno, tuková tkáň je metabolicky a endokrinně velmi aktivní orgán. Produkuje a vylučuje řadu bioaktivních látek nazývaných adipokiny (nebo adipocytokiny), které působí jako hormony a cytokiny. Mezi nejdůležitější adipokiny patří:

Leptin: Reguluje chuť k jídlu a energetickou rovnováhu.
Adiponektin: Zlepšuje citlivost na inzulin a má protizánětlivé účinky.
Resistin: Naopak může snižovat citlivost na inzulin.
TNFα a Interleukin-6: Prozánětlivé cytokiny, jejichž zvýšená produkce je spojena s obezitou a inzulinovou rezistencí.
Aromatáza: Enzym, který hraje roli v biosyntéze estrogenů.

Tyto adipokiny ovlivňují mozek, játra, svaly, cévní systém, srdce a slinivku břišní, čímž mají široké systémové účinky.

Termoregulace

Tuková tkáň přispívá k udržování stálé tělesné teploty. Bílá tuková tkáň funguje jako tepelná izolace, která brání úniku tepla z těla. Hnědá tuková tkáň a béžová tuková tkáň aktivně produkují teplo procesem netřesová termogeneze, což je klíčové pro novorozence a adaptaci na chlad u dospělých.

Mechanická ochrana

Vrstva tukové tkáně slouží také jako mechanická ochrana pro vnitřní orgány a citlivé struktury, jako jsou ledviny nebo oční bulva v očnici. Tlumí nárazy a zabraňuje poškození.

🩺 Poruchy a onemocnění související s tukovou tkání

Dysfunkce tukové tkáně je spojena s řadou závažných onemocnění, která mají významný dopad na lidské zdraví.

Obezita

Obezita je stav charakterizovaný nadměrným množstvím tukové tkáně v těle. Není jen estetickým problémem, ale zásadním rizikovým faktorem pro rozvoj mnoha chronických onemocnění. Nadměrné zmnožení tukové tkáně, zejména viscerálního tuku, vede k produkci prozánětlivých adipokinů a inzulinové rezistence, což je klíčový faktor pro vznik metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu.

Lipodystrofie

Lipodystrofie je souhrnný termín pro skupinu vzácných onemocnění, které se projevují abnormálním rozložením nebo úbytkem tukové tkáně v těle. Může jít o generalizovanou lipodystrofii (úbytek tuku z většiny těla) nebo parciální lipodystrofii (úbytek tuku v určitých oblastech). Chybění podkožní tukové tkáně snižuje celkovou kapacitu pro skladování energie, což vede k ektopickému ukládání tuku v jiných orgánech, jako jsou svaly a játra, a k závažným metabolickým komplikacím, včetně hypertriglyceridémie, steatohepatitidy a inzulinové rezistence. Některé typy lipodystrofií mohou být geneticky podmíněné, jiné získané (např. inzulinová lipodystrofie v místě vpichu inzulinu nebo jako vedlejší účinek antiretrovirová terapie u HIV infekce).

Metabolický syndrom

Metabolický syndrom je soubor rizikových faktorů, které se často vyskytují společně a významně zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění a diabetes mellitus 2. typu. Obezita, zejména abdominální obezita (tuk v oblasti břicha), je považována za jednu z klíčových složek metabolického syndromu. Mezi další složky patří vysoký krevní tlak, zvýšená hladina triglyceridů, snížená hladina HDL cholesterolu a zvýšená hladina glukózy v krvi na lačno. Dysfunkční tuková tkáň hraje v jeho patogenezi zásadní roli, neboť produkuje prozánětlivé cytokiny a adipokiny, které vedou k inzulinové rezistenci a dalším metabolickým poruchám.

📈 Aktuální výzkum a budoucí směry

Výzkum tukové tkáně je v současné době (rok 2025) velmi aktivní a zaměřuje se na několik klíčových oblastí. Jednou z hlavních priorit je studium mechanismů, které řídí "hnědnutí" bílé tukové tkáně a aktivaci hnědé tukové tkáně, s cílem najít nové terapeutické strategie pro léčbu obezity a metabolického syndromu. Zkoumají se například účinky chladové expozice a některých látek na zvýšení množství a aktivity hnědé a béžové tukové tkáně. Dále se intenzivně studují adipokiny a jejich vliv na různé fyziologické procesy v organismu, s potenciálem vyvinout cílenou léčbu pro metabolické poruchy. Pochopení, jak tuková tkáň komunikuje s ostatními orgány a systémy v těle, je klíčové pro vývoj nových přístupů k prevenci a léčbě civilizačních chorob.

Pro laiky

Představ si tukovou tkáň jako takovou speciální banku v tvém těle. Neukládají se v ní ale peníze, nýbrž energie ve formě tuku. Máš dva hlavní druhy této banky:

Bílá tuková tkáň: To je ta hlavní banka, kde se schovává nejvíc energie, když něco sníš navíc. Funguje také jako takový "kabát" – chrání tělo před zimou a polštář, který tlumí nárazy. A co je zajímavé, posílá zprávy (hormony) do celého těla, aby řekla, kolik energie máš, nebo jestli máš hlad.
Hnědá tuková tkáň: Tahle banka je spíš takové malé topení. Neukládá energii na dlouho, ale umí ji rychle spálit a vytvořit teplo, když je ti zima. Mají ji hlavně miminka, aby jim nebyla zima, ale i dospělí jí mají trochu. A vědci si myslí, že by nám mohla pomoct hubnout, kdybychom ji uměli víc "zapnout".

Když máš té bílé tukové tkáně moc, je to jako když banka přetéká a začne dělat neplechu – může to vést k různým nemocem. A když jí máš naopak moc málo nebo je špatně rozložená (tomu se říká lipodystrofie), taky to není dobré, protože se energie ukládá tam, kde nemá, a to může dělat problémy jiným orgánům. Proto je důležité mít té "banky" tak akorát a aby správně fungovala!