Přeskočit na obsah

Inzulinová rezistence

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox nemoc

Inzulinová rezistence (zkráceně IR) je metabolický stav, při kterém buňky v těle, zejména ve svalech, játrech a tukové tkáni, nedostatečně reagují na hormon inzulin. Inzulin, produkovaný beta-buňkami pankreatu (slinivky břišní), je klíčový pro regulaci hladiny glukózy (cukru) v krvi. Jeho hlavním úkolem je umožnit glukóze vstup do buněk, kde je využita jako zdroj energie. Při inzulinové rezistenci je tento proces narušen, což vede k tomu, že slinivka musí produkovat stále větší množství inzulinu, aby udržela hladinu cukru v krvi v normě. Tento stav se nazývá hyperinzulinemie.

Inzulinová rezistence je považována za předstupeň mnoha závažných onemocnění, především prediabetu a diabetes mellitus 2. typu. Je také klíčovou součástí metabolického syndromu, což je soubor rizikových faktorů (včetně obezity, vysokého krevního tlaku a poruchy metabolismu tuků), které významně zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění.

⚙️ Mechanismus vzniku

Za normálních okolností se po jídle zvýší hladina glukózy v krvi. To signalizuje pankreatu, aby uvolnil inzulin. Inzulin se naváže na specifické receptory na povrchu buněk, což funguje jako "klíč", který "odemkne" buňku a umožní glukóze vstoupit dovnitř. Tím se hladina krevního cukru opět sníží.

U inzulinové rezistence jsou tyto buněčné receptory méně citlivé na inzulin. Buňky na jeho signál reagují slabě, a glukóza tak zůstává ve větším množství v krevním oběhu. Pankreas se snaží tuto situaci kompenzovat zvýšenou produkcí inzulinu. Dokud je slinivka schopna produkovat dostatek inzulinu k překonání rezistence, hladina krevního cukru může zůstat v normálních mezích. Tento stav se označuje jako kompenzovaná inzulinová rezistence s hyperinzulinemií.

Problém nastává, když beta-buňky slinivky po letech nadměrné produkce začnou selhávat a jejich schopnost produkovat inzulin klesá. V tomto okamžiku již kompenzační mechanismus nestačí, hladina glukózy v krvi začne stoupat a rozvíjí se nejprve prediabetes a později plně manifestní diabetes mellitus 2. typu.

🩺 Příčiny a rizikové faktory

Vznik inzulinové rezistence je komplexní proces ovlivněný kombinací genetických predispozic a faktorů životního stylu.

🧬 Genetické predispozice

Rodinná anamnéza diabetu 2. typu výrazně zvyšuje riziko vzniku inzulinové rezistence. Ačkoliv neexistuje jeden konkrétní "gen pro inzulinovou rezistenci", předpokládá se, že dědičnost ovlivňuje citlivost buněk na inzulin a funkci pankreatu.

🍔 Životní styl

  • Strava: Strava s vysokým obsahem jednoduchých sacharidů (cukr, bílé pečivo), nasycených a trans-mastných kyselin a vysoce zpracovaných potravin vede k častým a prudkým výkyvům hladiny glukózy a inzulinu, což časem může vést ke "otupení" buněčných receptorů.
  • Nedostatek pohybu: Fyzická aktivita zvyšuje citlivost svalových buněk na inzulin. Svaly jsou největším spotřebitelem glukózy v těle a pravidelné cvičení pomáhá tento proces zefektivnit. Sedavý způsob života má opačný efekt.

⚖️ Obezita a viscerální tuk

Obezita je nejsilnějším rizikovým faktorem. Zvláště nebezpečný je viscerální tuk, který se hromadí v břišní dutině kolem orgánů. Tato tuková tkáň není jen pasivní zásobárnou energie, ale je metabolicky aktivní. Produkuje řadu zánětlivých látek (tzv. adipokinů a cytokinů), které přímo narušují signalizaci inzulinu a přispívají k systémovému zánětu nízkého stupně, který inzulinovou rezistenci dále zhoršuje.

⚕️ Další faktory

  • Chronický stres: Dlouhodobý stres vede ke zvýšené produkci hormonu kortizol, který působí proti účinkům inzulinu a zvyšuje hladinu glukózy v krvi.
  • Hormonální nerovnováha: Stavy jako syndrom polycystických ovarií (PCOS) jsou silně spojeny s inzulinovou rezistencí.
  • Věk: Riziko se zvyšuje s věkem, obvykle po 45. roce života.
  • Některé léky: Dlouhodobé užívání některých léků, například kortikosteroidů, může zhoršit citlivost na inzulin.
  • Poruchy spánku: Nedostatek kvalitního spánku, včetně stavů jako spánková apnoe, negativně ovlivňuje metabolismus glukózy.

симптомы a projevy

Inzulinová rezistence je v počátečních fázích často bezpříznaková (asymptomatická). Mnoho lidí o svém stavu neví, dokud se neprojeví zvýšená hladina krevního cukru nebo jiné komplikace. Mezi možné, i když často nespecifické, příznaky patří:

  • Zvýšená únava, zejména po jídle bohatém na sacharidy.
  • Častý pocit hladu nebo chutě na sladké.
  • Přibývání na váze, zejména v oblasti pasu, a potíže s hubnutím.
  • Zvýšený krevní tlak.
  • Zvýšená hladina triglyceridů v krvi.
  • Acanthosis nigricans: Tmavé, sametové skvrny na kůži, které se typicky objevují v kožních záhybech, jako je krk, podpaží nebo třísla. Jsou viditelným projevem vysoké hladiny inzulinu v krvi.

🔬 Diagnostika

Diagnóza se opírá o anamnézu, fyzikální vyšetření a laboratorní testy z krve.

  • Hladina glukózy a inzulinu nalačno: Měření těchto hodnot po minimálně 8hodinovém lačnění je základním testem. Zvýšená hladina inzulinu při normální nebo mírně zvýšené hladině glukózy je typickým znakem.
  • HOMA-IR index (Homeostatic Model Assessment for Insulin Resistance): Jedná se o výpočet z hodnot glukózy a inzulinu nalačno, který kvantifikuje míru inzulinové rezistence. Vyšší hodnota značí vyšší rezistenci.
  • Orální glukózový toleranční test (oGTT): Pacient vypije roztok s definovaným množstvím glukózy (obvykle 75 g) a následně se v časových intervalech (např. po 1 a 2 hodinách) měří hladina glukózy a případně i inzulinu v krvi. Tento test ukáže, jak efektivně tělo dokáže zpracovat zátěž cukrem.
  • Glykovaný hemoglobin (HbA1c): Tento test odráží průměrnou hladinu krevního cukru za poslední 2–3 měsíce a používá se především k diagnostice a monitorování prediabetu a diabetu.

📈 Důsledky a související onemocnění

Dlouhodobě neléčená inzulinová rezistence vede k řadě vážných zdravotních problémů:

🥗 Léčba a prevence

Základem léčby a prevence inzulinové rezistence je změna životního stylu. Cílem je zvýšit citlivost buněk na inzulin a snížit zátěž pro pankreas.

🏃 Změna životního stylu

  • Dietní opatření: Doporučuje se strava založená na celistvých potravinách s nízkým glykemickým indexem. To zahrnuje dostatek vlákniny (zelenina, luštěniny, celozrnné obiloviny), kvalitních bílkovin a zdravých tuků (ořechy, semínka, avokádo, olivový olej). Je klíčové omezit příjem cukru, slazených nápojů, bílé mouky a vysoce zpracovaných produktů.
  • Pravidelná fyzická aktivita: Kombinace aerobního cvičení (chůze, běh, plavání) a silového tréninku je nejefektivnější. Cvičení nejen pomáhá spalovat glukózu, ale přímo zvyšuje citlivost svalových buněk na inzulin, a to i nezávisle na úbytku hmotnosti.

📉 Redukce hmotnosti

U osob s nadváhou nebo obezitou je snížení tělesné hmotnosti klíčové. Již úbytek o 5–10 % původní váhy může dramaticky zlepšit citlivost na inzulin a snížit riziko rozvoje diabetu.

💊 Farmakologická léčba

Pokud změny životního stylu nestačí, může lékař předepsat léky. Nejčastěji používaným lékem je metformin, který snižuje produkci glukózy v játrech a zvyšuje citlivost tkání na inzulin.

🤔 Pro laiky

Inzulinovou rezistenci si lze představit pomocí analogie zámku a klíče.

  • Buňka je dům, který potřebuje energii (glukózu), aby mohl fungovat.
  • Glukóza (cukr) je obyvatel, který chce vstoupit do domu.
  • Inzulin je klíč, který odemyká dveře (receptory) domu.

Za normálních okolností klíč (inzulin) snadno zapadne do zámku a otevře dveře, takže obyvatel (glukóza) může vstoupit. U inzulinové rezistence je zámek na dveřích "zrezivělý" nebo "ucpaný". Klíč (inzulin) do něj sice pasuje, ale je třeba s ním hodně kroutit a tlačit, aby se dveře otevřely. Tělo (pankreas) na to reaguje tak, že začne vyrábět obrovské množství klíčů, aby alespoň některé dveře otevřelo. Po nějaké době se ale "továrna na klíče" (pankreas) unaví a přestane stíhat vyrábět. V tu chvíli zůstane mnoho obyvatel (glukózy) venku na ulici (v krevním oběhu), kde způsobují problémy. Cílem léčby je "pročistit a namazat zámky" (zvýšit citlivost buněk), aby stačilo normální množství klíčů.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Inzulinová_rezistence&oldid=16338“