Glukokortikoidy

Rozbalit box

Obsah boxu

Glukokortikoidy jsou třídou steroidních hormonů, které se přirozeně tvoří v kůře nadledvin (latinsky cortex glandulae suprarenalis). Jejich název je odvozen od jejich klíčové role v regulaci metabolismu glukózy, schopnosti podporovat glukoneogenezi (tvorbu glukózy) a jejich původu v kůře nadledvin. Hlavním a nejznámějším přirozeným glukokortikoidem u člověka je kortizol.

V medicíně se syntetické analogy glukokortikoidů široce využívají pro své silné protizánětlivé a imunosupresivní účinky. Patří mezi nejčastěji předepisované léky na světě k léčbě širokého spektra onemocnění, od astmatu a alergií přes autoimunitní onemocnění až po prevenci odmítnutí transplantovaných orgánů. Jejich dlouhodobé užívání je však spojeno s řadou závažných nežádoucích účinků.

📜 Historie a objev

Výzkum hormonů kůry nadledvin začal ve 30. letech 20. století. V roce 1936 izoloval americký chemik Edward Calvin Kendall se svým týmem na Mayo Clinic několik steroidů z extraktů nadledvin, které označil jako "sloučeniny A, B, C, D, E, F". Ve stejné době na německojazyčné půdě ve Švýcarsku izoloval podobné látky chemik Tadeusz Reichstein.

Klíčový průlom nastal v roce 1948, kdy lékař Philip Showalter Hench, rovněž z Mayo Clinic, podal "sloučeninu E" (později nazvanou kortizon) pacientce trpící těžkou revmatoidní artritidou. Výsledky byly dramatické a téměř okamžité – pacientka, která byla téměř nepohyblivá, začala po několika dnech opět chodit. Tento objev odstartoval "steroidovou éru" v medicíně.

Za "objevy týkající se hormonů kůry nadledvin, jejich struktury a biologických účinků" obdrželi Hench, Kendall a Reichstein v roce 1950 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Následně byly vyvinuty desítky syntetických derivátů s vyšší účinností a modifikovanými vlastnostmi.

🧬 Biologie a fyziologie

Přirozené glukokortikoidy jsou esenciální pro život a podílejí se na regulaci mnoha fyziologických procesů.

⚙️ Syntéza a regulace

Produkce glukokortikoidů je řízena komplexním neuroendokrinním systémem známým jako osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny (zkráceně osa HPA).

Hypotalamus: V reakci na stres (fyzický i psychický) nebo podle cirkadiánního rytmu uvolňuje kortikotropin-uvolňující hormon (CRH).
Hypofýza: CRH stimuluje přední lalok hypofýzy k produkci adrenokortikotropního hormonu (ACTH).
Nadledviny: ACTH je krví transportován do kůry nadledvin, kde stimuluje buňky v zóně zona fasciculata k syntéze a uvolňování glukokortikoidů, především kortizolu.

Syntéza vychází z cholesterolu a probíhá sérií enzymatických reakcí. Hladina kortizolu v krvi podléhá negativní zpětné vazbě – vysoké hladiny kortizolu inhibují produkci CRH v hypotalamu i ACTH v hypofýze, čímž se systém sám reguluje. Sekrece kortizolu má výrazný denní rytmus, s nejvyššími hladinami ráno po probuzení a nejnižšími v noci.

🔬 Mechanismus účinku

Glukokortikoidy jsou lipofilní molekuly, které snadno procházejí buněčnou membránou. V cytoplazmě se vážou na specifický glukokortikoidní receptor (GR). Tento komplex receptor-hormon se následně přesouvá do buněčného jádra, kde působí jako transkripční faktor.

V jádře se komplex váže na specifické sekvence DNA zvané glucocorticoid response elements (GRE) a ovlivňuje transkripci cílových genů. Účinky mohou být dvojí:

Transaktivace: Zvyšuje expresi genů kódujících protizánětlivé proteiny (např. lipokortin-1, anexin A1).
Transreprese: Potlačuje expresi genů kódujících prozánětlivé cytokiny, chemokiny, adhezivní molekuly a enzymy (např. IL-1, IL-6, TNF-α, COX-2). Toho dosahuje především interferencí s jinými transkripčními faktory, jako jsou NF-κB a AP-1.

Právě tato schopnost komplexně potlačit genovou expresi zánětlivých mediátorů je základem jejich silného protizánětlivého a imunosupresivního působení.

metabolic_effects Metabolické účinky

Glukokortikoidy mají zásadní vliv na metabolismus všech základních živin:

Sacharidy: Zvyšují hladinu krevního cukru (hyperglykémie) tím, že stimulují glukoneogenezi v játrech a snižují využití glukózy v periferních tkáních (svaly, tuková tkáň). Působí tedy proti účinkům inzulinu.
Bílkoviny: Mají katabolický účinek. Zvyšují rozklad bílkovin ve svalech, kůži a kostech, čímž uvolňují aminokyseliny, které mohou být v játrech využity pro glukoneogenezi.
Tuky: Mají komplexní účinek. Podporují lipolýzu (rozklad tuku) na končetinách, ale zároveň podporují lipogenezi (ukládání tuku) v centrálních částech těla – na obličeji ("měsícovitý obličej"), krku ("bizoní hrb") a trupu.

💊 Farmakologie a klinické využití

Syntetické glukokortikoidy jsou navrženy tak, aby maximalizovaly protizánětlivý účinek a minimalizovaly nežádoucí mineralokortikoidní aktivitu (zadržování sodíku a vody), která je typická pro přirozený kortizol.

🩺 Indikace

Škála jejich využití je extrémně široká:

Endokrinologie: Substituční léčba při nedostatečnosti nadledvin (Addisonova choroba).
Revmatologie: Revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, polymyalgia rheumatica, vaskulitida.
Pneumologie: Astma bronchiale, chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), sarkoidóza.
Gastroenterologie: Crohnova choroba, ulcerózní kolitida.
Alergologie a imunologie: Těžké alergické reakce, anafylaxe, sérová nemoc.
Dermatologie: Ekzém, lupénka (psoriáza), pemfigus.
Transplantologie: Prevence a léčba odmítnutí (rejikce) transplantovaného orgánu.
Onkologie a hematologie: Součást chemoterapeutických režimů u lymfomů, leukémie a mnohočetného myelomu; léčba otoku mozku u nádorů.
Neurologie: Léčba relapsů roztroušené sklerózy.

🧪 Klasifikace a příklady

Glukokortikoidy se dělí podle délky biologického účinku a relativní protizánětlivé potence (v porovnání s hydrokortisonem, který má potenci 1).

Srovnání běžně používaných glukokortikoidů
Látka	Relativní protizánětlivá potence	Relativní mineralokortikoidní potence	Biologický poločas (hodiny)
Krátkodobě působící
Hydrokortison (kortizol)	1	1	8–12
Kortizon	0.8	0.8	8–12
Střednědobě působící
Prednison	4	0.8	12–36
Prednisolon	5	0.8	12–36
Metylprednisolon	5	0.5	12–36
Triamcinolon	5	0	12–36
Dlouhodobě působící
Betamethason	25–30	0	36–72
Dexamethason	25–30	0	36–72

💉 Způsoby podání

Systémové:
- Orální (tablety): Nejčastější pro dlouhodobou léčbu (např. Prednison).
- Intravenózní (injekce, infuze): Pro akutní, život ohrožující stavy (např. Metylprednisolon, Dexamethason).
- Intramuskulární (injekce): Depotní formy pro prodloužený účinek.
Lokální: Cílem je dosáhnout vysoké koncentrace v místě potřeby a minimalizovat systémové nežádoucí účinky.
- Topické (masti, krémy): Kožní onemocnění.
- Inhalační (spreje, prášky): Astma, CHOPN.
- Intranazální (nosní spreje): Alergická rýma.
- Intraartikulární (injekce do kloubu): Artritida.

⚠️ Nežádoucí účinky

Při krátkodobém podání (do 2 týdnů) jsou glukokortikoidy obvykle dobře snášeny. Dlouhodobá systémová léčba je však spojena s rizikem mnoha závažných komplikací, které jsou v podstatě farmakologicky vyvolaným Cushingovým syndromem.

Metabolické: Hyperglykémie až manifestní diabetes mellitus ("steroidní diabetes"), přibývání na váze, redistribuce tuku.
Kardiovaskulární: Hypertenze, zadržování tekutin, hypokalémie.
Muskuloskeletální: Osteoporóza se zvýšeným rizikem zlomenin, svalová slabost a atrofie (steroidní myopatie).
Gastrointestinální: Zvýšené riziko peptických vředů, zejména v kombinaci s nesteroidními antiflogistiky.
Imunitní systém: Zvýšená náchylnost k infekcím (bakteriálním, virovým, plísňovým), potlačení klasických příznaků infekce.
Kožní: Ztenčení kůže (atrofie), snadná tvorba modřin, strie, akné, zhoršené hojení ran.
Oční: Zvýšení nitroočního tlaku (glaukom), vznik šedého zákalu (katarakta).
Psychiatrické: Změny nálady, euforie, deprese, nespavost, v krajních případech psychóza.
Endokrinní: Suprese osy HPA, poruchy růstu u dětí, menstruační nepravidelnosti.

🛑 Ukončování léčby

Dlouhodobé podávání exogenních glukokortikoidů vede k potlačení (supresi) vlastní produkce kortizolu v nadledvinách. Náhlé vysazení léčby by proto způsobilo stav akutní adrenální insuficience, který může být život ohrožující. Projevuje se slabostí, nevolností, hypotenzí a hypoglykémií.

Z tohoto důvodu musí být systémová léčba trvající déle než 2–3 týdny ukončována postupným snižováním dávky (tzv. tapering). Tento proces umožňuje ose HPA, aby se postupně zotavila a obnovila vlastní produkci hormonů. Délka snižování dávky závisí na délce předchozí léčby a podávané dávce a může trvat týdny až měsíce.

🧑‍🔬 Pro laiky

Představte si glukokortikoidy jako "superhormony" vašeho těla, které plní dvě hlavní role: 1. Hormony stresu: Když je tělo v zátěži (nemoc, zranění, stres), kortizol (hlavní glukokortikoid) mobilizuje energetické zásoby (hlavně cukr), aby tělo mělo "palivo" na zvládnutí situace. 2. Hasiči imunity: Imunitní systém někdy reaguje přehnaně a způsobuje zánět, který poškozuje vlastní tkáně (např. u alergií nebo revmatismu). Glukokortikoidy tento zánět velmi účinně "hasí" tím, že imunitní systém utlumí.

Léky, jako je Prednison nebo Dexamethason, jsou uměle vyrobené, mnohem silnější verze těchto "hasičů". Jsou skvělými pomocníky při zvládání vážných zánětů a autoimunitních chorob. Problém je, že při dlouhodobém užívání "hasí" až moc a všude. Tlumí imunitu tak, že jsme náchylnější k infekcím, a jejich vliv na metabolismus cukrů a tuků vede k přibírání na váze, řídnutí kostí a dalším problémům. Proto je lékaři předepisují s velkou opatrností a léčbu ukončují velmi pomalu, aby si tělo stihlo znovu začít vyrábět své vlastní hormony.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025