Syndrom polycystických ovarií

Rozbalit box

Obsah boxu

Syndrom polycystických ovarií (běžně zkracováno jako PCOS z anglického Polycystic Ovary Syndrome) je jednou z nejčastějších endokrinních poruch u žen v reprodukčním věku. Jedná se o komplexní hormonální a metabolický syndrom, který ovlivňuje funkci vaječníků a má dopad na celkové zdraví. Odhaduje se, že postihuje 5–20 % žen v této věkové skupině, což z něj činí jednu z hlavních příčin ženské neplodnosti.

Charakteristickými rysy PCOS jsou poruchy ovulace vedoucí k nepravidelnému menstruačnímu cyklu, nadprodukce mužských pohlavních hormonů (androgenů), známá jako hyperandrogenismus, a specifický vzhled vaječníků na ultrazvuku, které obsahují mnoho malých, nedozrálých folikulů (odtud název "polycystické"). Syndrom je také úzce spojen s inzulínovou rezistencí a zvýšeným rizikem rozvoje metabolického syndromu a diabetes mellitus 2. typu.

🧬 Charakteristika a příznaky

Klinický obraz PCOS je velmi variabilní a příznaky se mohou u jednotlivých žen lišit co do typu i závažnosti. Často se první symptomy objevují již v období puberty.

Poruchy menstruačního cyklu

Jedná se o nejčastější projev syndromu. Poruchy jsou způsobeny anovulací (chybějící ovulací) nebo oligoovulací (nepravidelnou a řídkou ovulací).

Oligomenorea: Prodloužené cykly, kdy menstruace přichází v intervalech delších než 35 dní (méně než 8 cyklů za rok).
Amenorea: Úplné vymizení menstruace na dobu delší než 3 měsíce.
Nepravidelné krvácení: Časté a nepředvídatelné krvácení, které nesouvisí s ovulací.

Hyperandrogenismus

Zvýšená hladina androgenů (jako je testosteron) v těle se projevuje klinicky nebo je potvrzena laboratorními testy.

Hirsutismus: Nadměrný růst tmavých a hrubých chloupků na místech typických pro muže – horní ret, brada, hrudník, záda, břicho a vnitřní strana stehen. Postihuje až 70 % žen s PCOS.
Akné: Zejména perzistentní akné v dospělosti, často lokalizované na dolní části obličeje, krku a zádech.
Androgenní alopecie: Řídnutí a vypadávání vlasů podle mužského vzoru, typicky na temeni hlavy.

Metabolické příznaky

Nárůst hmotnosti a obezita: Přibližně 50–80 % žen s PCOS má nadváhu nebo je obézních. Tuk se často ukládá v oblasti břicha (centrální obezita), což dále zvyšuje riziko metabolických komplikací.
Inzulínová rezistence: Snížená citlivost tkání na inzulin, což vede k jeho nadprodukci (hyperinzulinémie). Klinickým projevem může být tzv. acanthosis nigricans – tmavé, sametové skvrny na kůži, nejčastěji v podpaží, na krku a v tříslech.
Potíže s hubnutím: Ženy s PCOS často uvádějí, že i přes dietní opatření a cvičení je pro ně redukce hmotnosti velmi obtížná.

Neplodnost

Kvůli nepravidelné nebo chybějící ovulaci je PCOS jednou z nejčastějších léčitelných příčin neplodnosti u žen. Mnoho žen zjistí, že trpí tímto syndromem, až když se neúspěšně pokouší o otěhotnění.

🔬 Příčiny a patofyziologie

Přesná příčina PCOS není plně objasněna, ale předpokládá se, že jde o multifaktoriální onemocnění, na jehož vzniku se podílí kombinace genetických predispozic a vlivů prostředí.

Genetická predispozice: Existuje silná rodinná vazba. Pokud má žena matku nebo sestru s PCOS, její riziko rozvoje syndromu je výrazně vyšší. Bylo identifikováno několik genů, které mohou hrát roli v citlivosti na inzulin a produkci hormonů.
Inzulínová rezistence a hyperinzulinémie: Považuje se za klíčový faktor v patofyziologii PCOS. Zvýšená hladina inzulinu v krvi přímo stimuluje vaječníky k produkci většího množství androgenů. Zároveň snižuje v játrech produkci globulinu vázajícího pohlavní hormony (SHBG), což vede k vyššímu množství volného, biologicky aktivního testosteronu v krvi.
Hormonální nerovnováha: U žen s PCOS je často narušen poměr mezi luteinizačním hormonem (LH) a folikulostimulačním hormonem (FSH). Zvýšená hladina LH stimuluje buňky ve vaječnících (thekální buňky) k produkci androgenů, zatímco relativně nízká hladina FSH neumožňuje správné dozrávání folikulů.
Chronický zánět nízkého stupně: Některé studie ukazují, že ženy s PCOS mají v těle mírně zvýšené markery zánětu. Tento zánět může přispívat k inzulínové rezistenci a stimulovat produkci androgenů.

🩺 Diagnostika

Diagnóza PCOS je stanovena na základě tzv. Rotterdamských kritérií z roku 2003. Pro potvrzení diagnózy musí být splněna alespoň dvě ze tří následujících kritérií, a zároveň musí být vyloučeny jiné příčiny s podobnými příznaky.

Oligo- a/nebo anovulace: Projevuje se nepravidelnou nebo chybějící menstruací.
Klinické a/nebo biochemické známky hyperandrogenismu: Přítomnost hirsutismu, akné nebo alopecie, nebo laboratorně potvrzené zvýšené hladiny androgenů (např. testosteronu).
Polycystická morfologie vaječníků na ultrazvuku: Přítomnost 12 a více folikulů o velikosti 2–9 mm na jednom vaječníku a/nebo zvětšený objem vaječníku (>10 ml).

Diagnostický proces zahrnuje:

Anamnéza: Lékař se ptá na menstruační cyklus, rodinnou historii a další příznaky.
Fyzikální vyšetření: Zhodnocení známek hyperandrogenismu (hirsutismus, akné), měření krevního tlaku a BMI.
Krevní testy: Stanovení hladin pohlavních hormonů (LH, FSH, testosteron, DHEA-S), hormonů štítné žlázy, prolaktinu a vyšetření glykémie a hladiny inzulinu (orální glukózový toleranční test).
Transvaginální ultrazvuk: Zobrazení vaječníků a děložní sliznice (endometria).

Je důležité vyloučit jiné stavy, které mohou napodobovat PCOS, jako jsou onemocnění štítné žlázy, hyperprolaktinémie, kongenitální adrenální hyperplazie nebo nádory produkující androgeny.

💊 Léčba a management

Léčba PCOS je zaměřena na zvládání jednotlivých symptomů a prevenci dlouhodobých komplikací. Neexistuje žádný lék, který by syndrom zcela vyléčil. Terapie je individuální a závisí na tom, jaké příznaky ženu nejvíce trápí (např. neplodnost, akné, nepravidelný cyklus).

🌿 Změna životního stylu

Je základním a nejdůležitějším krokem v léčbě.

Redukce hmotnosti: I mírný úbytek váhy (5–10 % původní hmotnosti) může vést k obnovení ovulace, zlepšení citlivosti na inzulin a zmírnění projevů hyperandrogenismu.
Strava: Doporučuje se vyvážená strava s nízkým glykemickým indexem, bohatá na vlákninu, bílkoviny a zdravé tuky. Omezení jednoduchých cukrů a zpracovaných potravin pomáhá stabilizovat hladinu krevního cukru a inzulinu.
Fyzická aktivita: Pravidelné cvičení (alespoň 150 minut týdně) zlepšuje citlivost na inzulin, pomáhá při regulaci hmotnosti a snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění.

💉 Farmakologická léčba

Kombinovaná hormonální antikoncepce: Je lékem první volby pro ženy, které neplánují otěhotnět. Reguluje menstruační cyklus, snižuje produkci androgenů (a tím zlepšuje akné a hirsutismus) a chrání děložní sliznici před nadměrným růstem.
Metformin: Lék používaný k léčbě diabetu 2. typu. Zvyšuje citlivost tkání na inzulin, čímž snižuje jeho hladinu v krvi. Může pomoci s regulací cyklu a redukcí hmotnosti.
Antiandrogeny: Léky jako spironolakton blokují účinek androgenů na tkáně. Používají se k léčbě závažného hirsutismu a akné, často v kombinaci s hormonální antikoncepcí.
Léky na podporu plodnosti: Pro ženy, které si přejí otěhotnět, se používají léky stimulující ovulaci, jako je klomifen citrát nebo letrozol. V případě neúspěchu přichází v úvahu in vitro fertilizace (IVF).

⚠️ Dlouhodobá rizika a komplikace

PCOS není jen kosmetický nebo reprodukční problém. Je spojen se zvýšeným rizikem řady závažných zdravotních stavů:

Diabetes mellitus 2. typu: Kvůli inzulínové rezistenci má až 50 % žen s PCOS do 40 let prediabetes nebo již rozvinutý diabetes.
Kardiovaskulární onemocnění: Zvýšené riziko hypertenze, vysoké hladiny cholesterolu a aterosklerózy.
Metabolický syndrom: Kombinace centrální obezity, vysokého krevního tlaku, poruchy metabolismu cukrů a tuků.
Rakovina děložní sliznice (endometria): V důsledku chybějící ovulace a menstruace není sliznice pravidelně odlučována, což vede k jejímu zbytnění (hyperplazii) a zvyšuje riziko vzniku nádoru.
Spánková apnoe: Porucha dýchání ve spánku, častější u obézních žen s PCOS.
Psychické problémy: Ženy s PCOS častěji trpí depresemi, úzkostnými poruchami a poruchami příjmu potravy, což souvisí jak s hormonální nerovnováhou, tak s dopadem příznaků na sebevědomí.

💡 Pro laiky

Co znamená "polycystické vaječníky"?

Název je trochu zavádějící. Nejedná se o skutečné cysty v pravém slova smyslu (dutiny naplněné tekutinou). Jde o velké množství malých, nedozrálých vaječných folikulů (váčků, ve kterých zrají vajíčka). Kvůli hormonální nerovnováze žádný z těchto folikulů nedoroste do dominantní velikosti, nepraskne a neuvolní vajíčko (nedojde k ovulaci). Na ultrazvuku pak vaječník vypadá jako by byl posetý "korálky" nebo "perličkami".

Co je inzulínová rezistence?

Představte si inzulin jako klíč a buňky vašeho těla jako zámky. Inzulin má za úkol "odemknout" buňky, aby do nich mohla vstoupit glukóza (cukr) z krve a sloužit jako energie. U inzulínové rezistence jsou "zámky" na buňkách poškozené a klíč do nich špatně pasuje. Tělo na to reaguje tak, že slinivka břišní začne vyrábět stále více a více klíčů (insulinu) ve snaze buňky odemknout. Vysoká hladina inzulinu v krvi ale způsobuje problémy jinde – například ve vaječnících, které začnou produkovat příliš mnoho mužských hormonů.

Proč mám akné a nadměrné ochlupení?

Tyto příznaky jsou přímým důsledkem zvýšené hladiny mužských hormonů (androgenů), zejména testosteronu. Androgeny stimulují mazové žlázy v kůži k nadprodukci mazu, což vede k ucpávání pórů a vzniku akné. Zároveň působí na vlasové folikuly na těle, které začnou produkovat tmavé a hrubé chloupky na místech, kde typicky rostou mužům.

Šablona:Aktualizováno