Děloha
Obsah boxu
Děloha (latinsky uterus, řecky metra či hystera) je dutý svalový orgán v malé pánvi samic savců, s výjimkou vejcorodých. Její primární funkce spočívá v přijetí oplozeného vajíčka, zajištění jeho vývoje a výživy během těhotenství až do porodu.
🩻 Anatomie a stavba dělohy
Děloha má u člověka tvar převrácené hrušky a je lehce předozadně oploštělá. U žen, které dosud nerodily (tzv. nulipara), se její délka pohybuje mezi 7,5 až 10 cm, šířka v horní části dosahuje asi 5 cm a tloušťka zhruba 2,5–3 cm. Její váha je přibližně 50 gramů. U žen, které již rodily (tzv. multipara), bývají tyto rozměry o něco vyšší.
Děloha se anatomicky dělí na několik částí:
- Fundus uteri – obloukovitá, nejvyšší část dělohy, umístěná nad ústím vejcovodů.
- Corpus uteri – hlavní a největší část dělohy, která se směrem dolů zužuje.
- Cornu uteri – místa, kde do dělohy ústí vejcovody.
- Isthmus uteri – zúžený úsek spojující tělo děložní s děložním hrdlem.
- Cervix uteri – neboli děložní čípek, spodní, válcovitá část dělohy, která se vyklenuje do pochvy. Spojuje dělohu s vaginou a funguje jako svalový svěrač.
Stěna dělohy je tvořena třemi vrstvami:
- Perimetrium – vnější, serózní vrstva, která pokrývá horní a zadní část dělohy a má ochrannou funkci.
- Myometrium – silná střední svalová vrstva tvořená hladkou svalovinou. Je nejsilnější částí dělohy a je zodpovědná za kontrakce při porodu a vylučování menstruační krve. Buňky myometria se mohou během těhotenství značně zvětšit.
- Endometrium – vnitřní slizniční výstelka dutiny děložní. Tato vrstva prochází cyklickými změnami během menstruačního cyklu a je připravena na přijetí oplozeného vajíčka. Pokud nedojde k oplodnění, odlučuje se během menstruace.
Děloha je v malé pánvi fixována pomocí vazivových struktur a nachází se mezi močovým měchýřem a konečníkem. Typicky zaujímá postavení anteflexe (ohnutá dopředu) a anteverze (skloněná dopředu).
🤰 Funkce dělohy
Hlavní funkcí dělohy je zajištění ideálního prostředí pro vývoj plodu během těhotenství.
- Nidace a výživa zárodku: Po oplození se blastocysta (rané stadium embrya) uhnízdí do děložní sliznice, která je připravena na její přijetí a počáteční výživu, než se vyvine placenta.
- Vývoj plodu: Během těhotenství se děloha několikanásobně zvětšuje, aby pojala rostoucí plod. Její hmotnost může vzrůst z počátečních přibližně 50 gramů až na 1 kilogram i více.
- Porod: Svalová vrstva dělohy hraje klíčovou roli při porodu, kdy svými silnými kontrakcemi pomáhá vypudit plod ven z těla.
- Menstruační cyklus: Endometrium prochází pravidelnými změnami v závislosti na hormonálních hladinách. Pokud nedojde k oplození, odlučuje se a je vylučováno z těla jako menstruační krev.
📈 Vývoj dělohy
Děloha se u lidského embrya vyvíjí ze paramezonefrických vývodů (Müllerovy vývody), které se spojují a vytvářejí jeden orgán, tzv. jednoduchou dělohu (uterus simplex). U některých jiných savců se vyskytuje dvourohá děloha (uterus bicornis), která se může objevit i u člověka jako vývojová vada, často spojená s rizikem potratu.
Po oplození se vajíčko stává morula a následně blastocysta, která kolem 4. až 6. dne po oplození vstupuje do dělohy. Zde se volně pohybuje v děložním sekretu a poté se uhnízdí do děložní sliznice.
🩺 Nemoci a stavy dělohy
Děloha může být postižena řadou nemocí a stavů, které ovlivňují její funkce a zdraví ženy.
- Myomy (leiomyomy) – Jsou to nejčastější nezhoubné nádory dělohy, které vyrůstají z děložní svaloviny. Postihují přibližně 30–50 % žen v reprodukčním věku. Jejich velikost se liší od 1 cm až po několik decimetrů. Mnohé ženy nemají žádné příznaky, ale mohou způsobovat silné a prodloužené menstruační krvácení, bolesti v podbřišku, tlak na močový měchýř nebo konečník, zácpa či neplodnost. Jejich vznik souvisí s ženskými pohlavními hormony, zejména estrogeny.
- Endometrióza – Onemocnění, při kterém se tkáň podobná děložní sliznici nachází mimo dělohu, nejčastěji na vaječnících, vejcovodech, pobřišnici nebo děložních vazech. Tato ektopická tkáň reaguje na pohlavní hormony stejně jako normální endometrium, což vede k cyklickému krvácení, zánětu a tvorbě srůstů. Typickými příznaky jsou pánevní bolest, silná a bolestivá menstruace (dysmenorea), bolest při pohlavním styku (dyspareunie) a neplodnost.
- Adenomyóza – Stav, kdy děložní sliznice prorůstá do svalové vrstvy dělohy. Může způsobovat silné menstruační krvácení a pánevní bolest. Často se vyskytuje společně s endometriózou a děložními myomy.
- Rakovina dělohy (karcinom endometria) – Nejčastější zhoubný nádor ženských pohlavních orgánů v České republice, postihující ročně přibližně 1850–1900 žen, nejčastěji v období menopauzy. Většina případů se odhalí v časném stádiu, kdy je šance na vyléčení vysoká. Varovnými příznaky jsou nepravidelné krvácení z pochvy po menopauze, špinění nebo prodloužené menstruace. Rizikovými faktory jsou věk, nadváha a obezita. Mnohem vzácněji se může objevit sarkom dělohy, který vzniká ze svalové vrstvy.
- Rakovina děložního hrdla (karcinom cervixu) – Relativně častý nádor, který v ČR postihuje přibližně 760 žen ročně, z nichž téměř 300 zemře. Převážně postihuje ženy v produktivním věku. Pravidelné preventivní prohlídky jsou klíčové pro včasné odhalení.
- Prolaps dělohy – Pokles dělohy do pochvy v důsledku oslabení pánevního dna.
- Inverze dělohy – Vzácná, ale závažná komplikace porodu, kdy se děloha obrátí naruby.
🩹 Léčba a zákroky
Léčba onemocnění dělohy závisí na konkrétní diagnóze a závažnosti stavu.
- Hysterektomie – Chirurgické odstranění dělohy. Může být celková (odstranění děložního těla, dna a hrdla) nebo částečná (odstranění pouze děložního těla se zachováním hrdla). Je to nejčastější gynekologický chirurgický zákrok. Indikace zahrnují rakovinu dělohy nebo děložního hrdla, závažné děložní myomy, adenomyózu (pokud selhaly jiné možnosti léčby) nebo prolaps dělohy. Po hysterektomii žena nemůže otěhotnět.
- Myomektomie – Chirurgické odstranění děložních myomů při zachování dělohy. Tato operace je preferována u žen, které si přejí zachovat plodnost. Může být provedena laparoskopicky, hysteroskopicky nebo otevřenou operací.
- Laparoskopie – Minimálně invazivní chirurgická metoda používaná k diagnostice a léčbě endometriózy, odstranění myomů a v některých případech i k provedení hysterektomie.
- Hormonální terapie – Používá se k léčbě endometriózy a myomů ke zmírnění příznaků a zpomalení růstu ložisek.
- Radioterapie a Chemoterapie – Tyto metody se používají při léčbě rakoviny dělohy, zejména v pokročilých stádiích nebo jako doplňková léčba po chirurgickém zákroku.
- Embolizace děložních tepen (UAE) – Minimálně invazivní procedura pro léčbu děložních myomů, při které se zablokuje přívod krve do myomů, což vede k jejich zmenšení.
🧐 Pro laiky
Představte si dělohu jako takovou speciální "kolébku" uvnitř těla ženy. Je to svalový vak, který má normálně velikost asi jako malá hruška. Je umístěna v pánevní oblasti, mezi močákem a konečníkem.
Hlavní úkol této "kolébky" je velmi důležitý: 1. Když žena otěhotní, je to právě děloha, která se stane domovem pro miminko. Oplodněné vajíčko se do ní zaboří a začne se tam vyvíjet. Děloha se pak postupně roztahuje a roste spolu s miminkem, aby mu poskytla dostatek prostoru a výživy. 2. Když přijde čas porodu, svaly dělohy začnou silně pracovat (tomu říkáme kontrakce) a pomohou miminku přijít na svět. 3. Pokud žena neotěhotní, děloha se každý měsíc připravuje na možné těhotenství tím, že si vytvoří měkkou výstelku. Když těhotenství nenastane, tato výstelka se odloupne a odejde z těla jako menstruace.
Takže děloha je vlastně takový "domov pro miminka" a zároveň "hodiny", které odměřují menstruační cyklus. Když se s ní něco děje, například se v ní objeví nezhoubné uzlíky (myomy) nebo tkáň, která by měla být jen uvnitř, se objeví i jinde (endometrióza), může to způsobovat bolest nebo potíže s otěhotněním.