Přeskočit na obsah

Vazivo

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox tkáň

Vazivo (latinsky textus connectivus), též pojivová tkáň nebo zkráceně pojivo, je jedním ze čtyř základních typů živočišných tkání (společně s epitelem, svalovou tkání a nervovou tkání). Jeho hlavní charakteristikou je přítomnost velkého množství mezibuněčné hmoty (extracelulární matrix), ve které jsou uloženy relativně daleko od sebe vzdálené buňky. Vazivo plní v těle širokou škálu funkcí, od mechanické opory přes spojování orgánů, ochranu, ukládání energie až po účast na imunitních reakcích. Vyskytuje se prakticky ve všech částech těla a tvoří strukturální základ orgánů a celého organismu.

Z vaziva jsou tvořeny například šlachy, vazy, kloubní pouzdra, chrupavky a kosti. Vazivová složka je také součástí téměř všech orgánů, kde tvoří jejich podpůrnou kostru (stroma) a obaly.

🔬 Složení vaziva

Vazivo se skládá ze dvou základních komponent: buněk a mezibuněčné hmoty. Právě poměr a uspořádání těchto dvou složek určuje vlastnosti a typ daného vaziva.

🧬 Buňky

Buňky vaziva lze rozdělit na fixní (stálé, které se v tkáni nepohybují) a bloudivé (mobilní, které do vaziva migrují z krevního oběhu).

  • Fixní buňky:
   *   Fibroblasty: Jsou nejčastějšími buňkami vaziva. Mají hvězdicovitý tvar a jejich hlavní funkcí je produkce všech složek mezibuněčné hmoty – tedy vláken i amorfní hmoty. Jsou klíčové pro hojení a regeneraci tkání. Jejich klidová forma se nazývá fibrocyt.
   *   Adipocyty (tukové buňky): Specializují se na syntézu a ukládání tuku (triglyceridy). Slouží jako energetická zásobárna, tepelná izolace a mechanická ochrana.
   *   Retikulární buňky: Podobné fibroblastům, tvoří jemnou síť retikulárních vláken, která slouží jako stroma (podpůrná kostra) v lymfatických orgánech, jako je slezina nebo mízní uzliny.
   *   Mezenchymové buňky: Jsou to kmenové buňky, které přetrvávají v dospělosti a mohou se diferencovat v jiné typy vazivových buněk, například při hojení.
  • Bloudivé buňky:
   *   Makrofágy: Patří do imunitního systému. Jejich hlavní funkcí je fagocytóza – pohlcování cizorodých částic, bakterií a buněčného odpadu.
   *   Žírné buňky (mastocyty): Obsahují granula s histaminem a heparinem. Hrají ústřední roli v alergických reakcích a zánětlivých procesech.
   *   Plazmatické buňky: Vznikají z B-lymfocytů a jejich úkolem je produkce protilátek v rámci imunitní odpovědi.
   *   Leukocyty (bílé krvinky): Do vaziva migrují z krve při zánětu, například neutrofily nebo eozinofily.

🧱 Mezibuněčná hmota (Extracelulární matrix)

Mezibuněčná hmota je produktem buněk (hlavně fibroblastů) a dává vazivu jeho specifické mechanické vlastnosti. Skládá se z vláknité a amorfní složky.

Vláknitá složka

  • Kolagenní vlákna: Jsou nejrozšířenější. Skládají se z proteinu kolagen, který je nejhojnějším proteinem v těle savců. Jsou velmi pevná v tahu, ale málo pružná. Tvoří základ šlach, vazů, kostí a kůže. Existuje mnoho typů kolagenu (více než 20), z nichž nejběžnější je typ I.
  • Elastická vlákna: Jsou tvořena proteinem elastinem. Jak název napovídá, jsou vysoce pružná a umožňují tkáním se po natažení vrátit do původního tvaru. Nacházejí se například ve stěnách velkých cév (např. aorta), v plicích a v elastické chrupavce.
  • Retikulární vlákna: Jsou tvořena tenkými svazky kolagenu typu III. Vytvářejí jemné trojrozměrné sítě, které poskytují oporu buňkám v orgánech, jako jsou játra, slezina nebo kostní dřeň.

Amorfní základní hmota

Je to bezbarvá, průhledná, gelovitá substance, která vyplňuje prostor mezi buňkami a vlákny. Váže na sebe velké množství vody a umožňuje difúzi živin a odpadních látek. Její hlavní složky jsou:

  • Glykosaminoglykany (GAGy): Dlouhé nevětvené polysacharidové řetězce (např. kyselina hyaluronová, chondroitin sulfát).
  • Proteoglykany: Obrovské molekuly, kde jsou GAGy navázány na bílkovinný základ.
  • Glykoproteiny: Bílkoviny s navázanými kratšími cukernými řetězci (např. fibronektin, laminin), které pomáhají buňkám přilnout k mezibuněčné hmotě.

🗂️ Klasifikace vaziva

Vazivo se dělí podle poměru a uspořádání jeho složek do několika hlavních kategorií.

Vazivo v embryonálním období

  • Mezenchym: Je to původní embryonální vazivo, ze kterého se vyvíjejí všechny ostatní typy pojivových tkání. Skládá se z hvězdicovitých mezenchymových buněk a řídké, gelovité mezibuněčné hmoty.
  • Rosolovité vazivo: Vyskytuje se především v pupečníku (tzv. Whartonův rosol). Má vysoký obsah kyseliny hyaluronové, což mu dodává rosolovitou konzistenci a chrání pupečníkové cévy před stlačením.

Vazivo v dospělosti (Vazivo vlastní)

Řídké (vmezeřené) vazivo

Je nejrozšířenějším typem vaziva v těle. Obsahuje zhruba stejný poměr buněk, vláken a amorfní hmoty. Je měkké, poddajné a dobře prokrvené.

  • Kolagenní řídké vazivo: Vyplňuje prostory mezi orgány, tvoří posunlivé vrstvy pod kůží, obaluje cévy a nervy a tvoří stroma mnoha orgánů.
  • Tukové vazivo: Převažují v něm adipocyty. Dělí se na bílé (energetická zásoba, izolace) a hnědé (produkce tepla, hlavně u novorozenců).
  • Retikulární vazivo: Tvoří podpůrnou síť (stroma) v krvetvorných a lymfatických orgánech.

Husté (tuhé) vazivo

Charakterizuje ho převaha vláknité složky (hlavně kolagenní) nad buňkami a amorfní hmotou. Je velmi odolné vůči mechanickému namáhání.

  • Husté neuspořádané vazivo: Kolagenní vlákna jsou propletena do všech směrů. Díky tomu je odolné vůči tahu ve více směrech. Tvoří například hlubší vrstvu kůže (dermis), pouzdra orgánů (jater, ledvin) a okostici.
  • Husté uspořádané vazivo: Kolagenní vlákna jsou uspořádána paralelně v jednom směru, což mu dává obrovskou pevnost v tahu v tomto směru. Tvoří šlachy (spojují sval s kostí) a vazy (spojují kost s kostí).

Specializované typy pojivových tkání

Někdy se mezi pojivové tkáně řadí i vysoce specializované tkáně, které se z nich vyvinuly a sdílejí některé společné rysy (původ z mezenchymu, přítomnost mezibuněčné hmoty).

  • Chrupavka: Pevná, ale pružná tkáň tvořící kloubní povrchy, kostru hrtanu či průdušnice.
  • Kost: Mineralizovaná pojivová tkáň, která tvoří oporu těla – kostru.
  • Krev: Tekutá tkáň, kde plazma představuje mezibuněčnou hmotu a krvinky (erytrocyty, leukocyty, trombocyty) jsou buňky.

⚙️ Funkce vaziva

  • Mechanická podpora a struktura: Kosti a chrupavky tvoří opěrný systém těla. Vazivová pouzdra a stroma zpevňují vnitřní orgány.
  • Spojování tkání a orgánů: Šlachy připojují svaly ke kostem, vazy spojují kosti navzájem. Řídké vazivo spojuje kůži se svaly.
  • Ochrana: Lebka a hrudní koš chrání mozek a orgány hrudníku. Tukové polštáře chrání orgány před otřesy.
  • Metabolismus a ukládání energie: Tukové vazivo je hlavní energetickou rezervou těla. V mezibuněčné hmotě probíhá výměna látek mezi krví a buňkami.
  • Transport: Krev transportuje kyslík, živiny, hormony a odpadní látky.
  • Obrana a regenerace: Buňky imunitního systému ve vazivu bojují proti infekcím. Fibroblasty jsou klíčové pro hojení ran a tvorbu jizev.
  • Tepelná izolace: Podkožní tuková vrstva pomáhá udržovat tělesnou teplotu.

🩺 Klinický význam a onemocnění

Poruchy vaziva mohou mít vážné následky pro celý organismus.

  • Genetická onemocnění:
   *   Marfanův syndrom: Porucha tvorby fibrilinu, který je součástí elastických vláken. Projevuje se vysokou postavou, dlouhými končetinami a problémy se srdcem a cévami.
   *   Ehlers-Danlosův syndrom: Skupina onemocnění způsobených poruchou syntézy kolagenu. Vede k hypermobilním kloubům, extrémně pružné kůži a křehkým cévám.
  • Autoimunitní onemocnění:
   *   Revmatoidní artritida: Chronický zánět kloubů, který postihuje vazivové struktury.
   *   Systémový lupus erythematodes: Onemocnění, při kterém imunitní systém napadá vlastní tkáně, včetně vaziva v kůži, kloubech a orgánech.
   *   Sklerodermie: Dochází k nadměrné produkci kolagenu, což vede k tuhnutí kůže a vnitřních orgánů (fibróze).
  • Nutriční poruchy:
   *   Skorbut (kurděje): Způsobeno nedostatkem vitamínu C, který je nezbytný pro správnou syntézu kolagenu. Projevuje se krvácením dásní, špatným hojením ran a vypadáváním zubů.
  • Hojení a fibróza: Při poranění dochází k tvorbě vazivové jizvy. Pokud je tento proces nadměrný, dochází k fibróze, kdy je funkční tkáň orgánu (např. jater, plic) nahrazena nefunkčním vazivem, což vede k selhání orgánu.

💡 Pro laiky

Představte si vazivo jako základní "stavební materiál" a zároveň "lepidlo" našeho těla. Pokud by tělo bylo dům, pak:

  • Kosti a chrupavky by byly nosné zdi a trámy, které dávají domu tvar a pevnost.
  • Vazy a šlachy by byly ocelová lana a kabely, které drží konstrukci pohromadě a přenášejí sílu.
  • Řídké vazivo by bylo jako izolační pěna a výplň ve zdech – vyplňuje prázdné prostory, obaluje "potrubí" (cévy a nervy) a vše drží na svém místě.
  • Tukové vazivo by byla tepelná izolace a spíž plná zásob energie.
  • Krev by představovala rozvody vody a topení, které dopravují živiny a kyslík do všech místností.

Základní myšlenkou je, že vazivo není jen pasivní výplň, ale dynamická a živá tkáň, která propojuje, podporuje a chrání všechny ostatní části těla, aby mohly správně fungovat.


Šablona:Aktualizováno