Přeskočit na obsah

Histamin

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - chemická sloučenina Histamin je biogenní amin, který se přirozeně vyskytuje v lidském těle i v mnoha potravinách. Hraje klíčovou roli v řadě fyziologických procesů, včetně imunitní odpovědi, regulace žaludeční kyselosti a funkce centrálního nervového systému, kde působí jako neurotransmiter. Ačkoliv je pro tělo nezbytný, jeho nadměrné množství nebo nesprávné odbourávání může způsobovat zdravotní potíže, nejčastěji spojované s alergickými reakcemi a histaminovou intolerancí.

📜 Historie

Histamin byl poprvé syntetizován v roce 1907 německými chemiky Adolfem Windausem a W. Vogtem. Jeho fyziologické účinky však byly podrobně popsány až v letech 1910 a 1911 britskými vědci Henrym Hallettem Dalem a P. P. Laidlawem. Zjistili, že tato látka vyvolává silnou reakci podobnou anafylaktickému šoku, včetně poklesu krevního tlaku a stahu hladkého svalstva. Dale také navrhl, že histamin je uvolňován z tkání během imunitní odpovědi, což se později potvrdilo. Tento objev položil základy pro pochopení mechanismu alergií a vedl k vývoji antihistaminik.

🧬 Biosyntéza a metabolismus

Histamin vzniká v těle z esenciální aminokyseliny histidin. Tato přeměna je katalyzována enzymem L-histidin dekarboxyláza (HDC).

🔬 Syntéza

Proces syntézy je jednokrokový:

  • Histidin → Histamin (působením enzymu L-histidin dekarboxyláza)

Největší množství histaminu se v těle nachází v tzv. žírných buňkách (mastocytech) a bazofilech, což jsou typy bílých krvinek. Tyto buňky ho skladují ve svých granulích a uvolňují ho při stimulaci, například při kontaktu s alergenem. Histamin se také tvoří v mozku (histaminergní neurony), v kůži a ve sliznici žaludku.

🗑️ Odbourávání

Tělo má dva hlavní způsoby, jak histamin odbourávat, aby se zabránilo jeho hromadění:

  1. Diaminoxidáza (DAO): Tento enzym je klíčový pro odbourávání histaminu přijatého z potravy. Nachází se především ve sliznici tenkého střeva, ale také v ledvinách a placentě. Nízká aktivita tohoto enzymu je hlavní příčinou histaminové intolerance.
  2. Histamin-N-methyltransferáza (HNMT): Tento enzym odbourává histamin uvnitř buněk, zejména v centrálním nervovém systému a játrech.

Produkty rozkladu histaminu jsou následně vyloučeny močí.

⚙️ Funkce v těle

Histamin ovlivňuje tělo prostřednictvím vazby na čtyři různé typy receptorů (H1, H2, H3 a H4), které se nacházejí v různých tkáních a mají odlišné funkce.

🤧 Imunitní odpověď a alergie

Nejznámější je role histaminu v alergické reakci I. typu. Když se alergik setká s alergenem (např. pylem), jeho imunitní systém produkuje protilátky typu IgE. Tyto protilátky se navážou na povrch žírných buněk a bazofilů. Při dalším kontaktu s alergenem dojde k aktivaci těchto buněk a masivnímu uvolnění histaminu.

Uvolněný histamin způsobuje typické alergické příznaky:

  • Rozšíření cév (vazodilatace): Vede k zčervenání a otoku tkání.
  • Zvýšení propustnosti cév: Umožňuje tekutině a imunitním buňkám unikat z krevního řečiště, což způsobuje otoky (např. kopřivka).
  • Stah hladkého svalstva (bronchokonstrikce): V průduškách může vést k dušnosti a astmatickým záchvatům.
  • Stimulace nervových zakončení: Způsobuje svědění a bolest.
  • Zvýšená sekrece hlenu: Vede k rýmě a ucpanému nosu.

🧠 Nervový systém

V mozku funguje histamin jako neurotransmiter. Podílí se na regulaci cyklu spánku a bdění – udržuje nás vzhůru. To je důvod, proč starší typy antihistaminik (které pronikají do mozku) způsobují ospalost. Dále ovlivňuje chuť k jídlu, učení, paměť a regulaci tělesné teploty.

желуд Trávicí systém

V žaludku je histamin klíčovým stimulantem pro produkci kyseliny chlorovodíkové (HCl). Váže se na H2 receptory na parietálních buňkách žaludeční sliznice, což spouští sekreci kyseliny nezbytné pro trávení. Léky blokující H2 receptory (H2-blokátory) se proto používají k léčbě žaludečních vředů a refluxu.

receptors Histaminové receptory

Účinky histaminu jsou zprostředkovány čtyřmi typy receptorů spřažených s G-proteinem:

  • H1 receptor: Nachází se v hladkém svalstvu, cévách a mozku. Jeho aktivace je zodpovědná za většinu alergických příznaků (svědění, otoky, bronchokonstrikce) a za udržování bdělosti. Cílem běžných antihistaminik jsou právě tyto receptory.
  • H2 receptor: Převážně v parietálních buňkách žaludku, kde stimuluje sekreci žaludeční kyseliny. Nachází se také v srdci a děloze.
  • H3 receptor: Nachází se hlavně v centrálním nervovém systému. Funguje jako autoreceptor, který tlumí další uvolňování histaminu a jiných neurotransmiterů.
  • H4 receptor: Nachází se především na buňkách imunitního systému (např. eozinofily, T-lymfocyty). Hraje roli v modulaci imunitní odpovědi a zánětlivých procesů.

🤧 Histaminová intolerance a alergie

Je důležité rozlišovat mezi alergií a histaminovou intolerancí (HIT).

  • Alergie je imunitní reakce zprostředkovaná protilátkami IgE. Tělo reaguje na jinak neškodnou látku (alergen) a spouští masivní uvolnění vlastního histaminu.
  • Histaminová intolerance (HIT) není imunitní reakce. Jde o stav, kdy tělo nedokáže dostatečně rychle odbourávat histamin přijatý z potravy, nejčastěji kvůli snížené aktivitě enzymu DAO. Příznaky se podobají alergii (bolesti hlavy, zažívací potíže, kožní projevy, rýma), ale jejich nástup je pomalejší a závisí na celkovém množství přijatého histaminu.

💊 Farmakologie

Léky ovlivňující histaminový systém jsou široce využívány v medicíně.

  • Antihistaminika (H1-blokátory): Blokují H1 receptory a tím potlačují alergické příznaky. Dělí se na:
  • H2-blokátory (např. ranitidin, famotidin): Blokují H2 receptory v žaludku, snižují produkci kyseliny a používají se k léčbě pálení žáhy a vředové choroby.
  • Stabilizátory žírných buněk (např. kromolyn sodný): Zabraňují uvolňování histaminu z žírných buněk.

🥗 Histamin v potravinách

Některé potraviny přirozeně obsahují vysoké množství histaminu, zejména ty, které prošly procesem fermentace nebo zrání. Lidé s histaminovou intolerancí by se jim měli vyhýbat.

🔬 Pro laiky

Představte si histamin jako tělesného "poplašného posla". Když tělo narazí na něco, co považuje za hrozbu (jako pyl u alergika nebo bakterie v ráně), specializované buňky okamžitě vypustí hejno těchto poslů. Histamin pak běží po těle a spouští různé obranné akce:

  • Rozšíří silnice (cévy), aby se na místo boje rychleji dostaly posily – další imunitní buňky. To způsobí zčervenání a teplo.
  • Udělá díry v silnicích, aby posily mohly vystoupit a bojovat v okolní tkáni. To způsobí otok.
  • Spustí sirény (svědění a kýchání), aby vás upozornil na problém a pomohl mechanicky odstranit "vetřelce" z nosu nebo kůže.
  • V žaludku dává povel k výrobě kyseliny, která pomáhá ničit škodlivé mikroby v jídle.

Problém nastává, když je těchto poslů příliš mnoho nebo když reagují přehnaně na neškodné věci – to je podstata alergie. U histaminové intolerance zase chybí "úklidová četa" (enzym DAO), která by přebytečné posly po akci odklidila, takže v těle zůstávají déle a páchají neplechu.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Histamin&oldid=15203“