Přeskočit na obsah

Lilek

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - rostlina Lilek baklažán (Solanum melongena), často nazývaný jen lilek nebo také baklažán, je teplomilná rostlina z čeledi lilkovité (Solanaceae), pěstovaná pro své jedlé plody. Z botanického hlediska je plod bobule, v gastronomii je však považován za zeleninu. Lilek je významnou součástí mnoha světových kuchyní, zejména ve Středomoří, na Blízkém východě a v Asii.

Jeho charakteristickým znakem je tmavě fialová, lesklá slupka, ačkoliv existují i kultivary s plody bílými, zelenými, žíhanými nebo téměř černými. Dužina je houbovitá, krémově bílá a obsahuje malá, měkká semena.

📜 Historie a původ

Původ lilku je datován do prehistorických dob a jeho domovinou je s největší pravděpodobností Indie a jihovýchodní Asie, kde dodnes roste planě. První písemné zmínky o jeho pěstování pocházejí ze starověkých čínských textů z 5. století př. n. l. Z Číny se rozšířil po Asii a v raném středověku jej Arabové přinesli do Afriky a na Blízký východ.

Do Evropy se lilek dostal ve středověku, pravděpodobně přes Španělsko ovládané Maury. Zpočátku byl přijímán s nedůvěrou, protože patřil do čeledi lilkovitých, která zahrnuje i jedovaté rostliny jako rulík zlomocný. Byl považován za okrasnou rostlinu a někteří mu dokonce přisuzovali schopnost vyvolávat šílenství, odtud jeho starší italský název melanzana, který mohl být odvozen z latinského mala insana (šílené jablko). Teprve v 15. století se začal více prosazovat v italské a později i francouzské kuchyni. Do Ameriky se dostal díky španělským a portugalským objevitelům.

🌱 Botanický popis

Lilek baklažán je jednoletá, někdy i víceletá bylina, která v závislosti na odrůdě a podmínkách dorůstá výšky 40 až 150 cm.

  • Stonek: Stonek je vzpřímený, často větvený a může být mírně dřevnatý. Někdy je pokryt jemnými chloupky a u některých odrůd i trny.
  • Listy: Listy jsou velké, střídavé, jednoduché, laločnaté, s délkou 10 až 20 cm a šířkou 5 až 10 cm. Mají hrubou texturu a jsou na spodní straně často plstnaté.
  • Květy: Květy vyrůstají jednotlivě nebo v malých květenstvích. Mají hvězdicovitý tvar s pěti korunními lístky, které jsou obvykle fialové, méně často bílé. Uprostřed květu jsou výrazné žluté prašníky.
  • Kořenový systém: Rostlina má bohatý a hluboko sahající kořenový systém, který jí umožňuje dobře snášet sušší podmínky.

🍆 Plod

Plod, pro který se rostlina pěstuje, je velká masitá bobule. Tvary, velikosti a barvy se u jednotlivých kultivarů značně liší. Nejběžnější jsou plody kyjovitého nebo vejčitého tvaru, s tmavě fialovou, lesklou slupkou. Existují však i odrůdy kulaté, hadovité nebo malé jako vejce. Barva slupky může být bílá, zelená, žlutá, oranžová nebo pruhovaná. Dužina je bělavá až nazelenalá, má houbovitou konzistenci a obsahuje mnoho malých, jedlých semen. Po rozkrojení dužina na vzduchu rychle hnědne v důsledku oxidace.

🌍 Pěstování

Lilek je teplomilná rostlina, která vyžaduje dlouhé vegetační období s dostatkem slunce a tepla. Je citlivý na mráz.

🌡️ Klimatické podmínky

Optimální teplota pro růst a vývoj lilku se pohybuje mezi 22 a 30 °C. Teploty pod 15 °C zpomalují růst a mohou poškodit rostlinu. Pro úspěšné pěstování v mírném pásu, například v Česku, je často nutné předpěstování sazenic ve skleníku a jejich následná výsadba na chráněné, slunné stanoviště.

🌱 Půda a zálivka

Lilek vyžaduje hlubokou, dobře propustnou a na živiny bohatou půdu s neutrálním až mírně kyselým pH. Důležitá je pravidelná a vydatná zálivka, zejména v období květu a tvorby plodů. Nedostatek vody může vést k hořknutí plodů a jejich menší velikosti.

🗺️ Světová produkce

Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) jsou největšími producenty lilku na světě:

  1. Čína
  2. Indie
  3. Egypt
  4. Turecko
  5. Írán

Čína a Indie společně produkují více než 85 % celosvětové sklizně.

🍳 Využití v kuchyni

Lilek je pro svou masitou texturu a schopnost absorbovat chutě a oleje velmi ceněnou surovinou v mnoha kuchyních světa. Syrový lilek je mírně hořký a není chutný, tepelnou úpravou však měkne, získává jemnou, komplexní chuť a krémovou texturu.

Před tepelnou úpravou se často doporučuje nakrájené plátky lilku posolit a nechat "vypotit". Tím se zbaví části hořkých látek a přebytečné vody, což zabraňuje nadměrnému nasáknutí olejem při smažení.

Nejznámější pokrmy z lilku:

Lilek je také oblíbený ve vegetariánské a veganské kuchyni jako náhrada masa díky své pevné struktuře po uvaření. Lze jej grilovat, péct, smažit, dusit nebo plnit.

🥗 Nutriční hodnoty a zdravotní přínosy

Lilek je nízkokalorická zelenina s vysokým obsahem vlákniny, vitamínů a minerálů.

Přibližné nutriční hodnoty na 100 g syrového lilku:

  • Energie: 25 kcal
  • Sacharidy: 6 g
  • Vláknina: 3 g
  • Bílkoviny: 1 g
  • Tuky: 0,2 g

Je dobrým zdrojem manganu, draslíku, vitamínu K a vitamínů skupiny B (zejména B1 a B6).

Fialová slupka lilku obsahuje významný antioxidant zvaný nasunin, který patří do skupiny anthokyanů. Nasunin je známý svou schopností chránit buněčné membrány v mozku před poškozením volnými radikály. Lilek také obsahuje další antioxidanty, jako je kyselina chlorogenová.

Díky vysokému obsahu vlákniny a nízkému obsahu kalorií může konzumace lilku přispívat ke kontrole tělesné hmotnosti, regulaci hladiny cukru v krvi a podpoře zdravého trávení.

⚠️ Možná rizika a toxicita

Jako člen čeledi lilkovitých obsahuje lilek alkaloidy, především solanin. Koncentrace solaninu je však v moderních jedlých kultivarech velmi nízká a soustředí se hlavně v klíčcích a nezralých plodech. Běžná konzumace zralých, tepelně upravených lilků nepředstavuje žádné riziko. Tepelná úprava navíc obsah solaninu dále snižuje.

Zelené části rostliny (listy, stonek) jsou jedovaté a neměly by se konzumovat. U malého procenta populace se může vyskytnout alergie na lilek.

💡 Zajímavosti a kuriozity

  • Anglický název eggplant (vaječná rostlina) vznikl v 18. století v Evropě, kde se pěstovaly odrůdy s malými, bílými nebo žlutými plody, které připomínaly slepičí vejce.
  • V Spojeném království a Francii se používá název aubergine, který pochází z katalánštiny, přes arabštinu a perštinu až ze sanskrtu.
  • V Japonsku existuje přísloví: "Nedej své podzimní lilky sníst své snaše," které má několik výkladů – buď že jsou tak chutné, že je škoda se o ně dělit, nebo že lilek ochlazuje tělo a mohl by ohrozit plodnost mladé ženy.
  • Lilek má jednu z nejnižších hustot ze všech druhů zeleniny, což je dáno jeho houbovitou strukturou s mnoha vzduchovými kapsami.

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Lilkovité (Solanaceae): Velká a rozmanitá rodina rostlin. Patří sem mnoho věcí, které jíme, jako jsou rajčata, brambory nebo papriky. Zároveň do ní patří i některé velmi jedovaté rostliny, například rulík zlomocný. Společným znakem je, že i u jedlých druhů mohou být některé části jedovaté (například zelené části brambor nebo listy rajčat).
  • Solanin: Přírodní jed, který si rostliny z této čeledi vyrábějí jako obranu proti škůdcům a chorobám. Ve velkém množství může způsobit žaludeční potíže. V lilku je ho ale tak málo (zvláště po uvaření), že je pro člověka zcela neškodný.
  • Antioxidanty (Nasunin): Jsou to látky, které v našem těle fungují jako "uklízecí četa". Chrání buňky před poškozením, které způsobuje stres, špatné ovzduší nebo nezdravé jídlo. Nasunin je specifický antioxidant, který dává lilku jeho krásnou fialovou barvu a je považován za prospěšný pro mozek.
  • Bobule (Berry): V běžné řeči si pod tím představíme jahodu nebo borůvku. V botanice je to ale přesně definovaný typ plodu, který vzniká z jednoho květu a má semena uvnitř měkké dužiny. Podle této definice jsou bobulemi i banány, okurky, rajčata a právě i lilek.


Šablona:Aktualizováno