Maurové
Obsah boxu
Maurové je exonymum, tedy vnější označení, které se od středověku používalo pro muslimské obyvatele Iberského poloostrova (tehdy známého jako Al-Andalus), Sicílie, Malty a Maghrebu. Nejednalo se o jednotný, etnicky definovaný národ, ale spíše o souhrnné označení pro různorodou populaci, kterou tvořili především severoafričtí Berbeři, Arabové a místní iberská populace, která konvertovala k islámu. Termín "Maur" pochází z latinského slova Mauri, kterým Římané označovali obyvatele starověké provincie Mauretánie.
Maurové zásadně ovlivnili dějiny, kulturu, vědu a architekturu Španělska a Portugalska, kde jejich vláda trvala téměř 800 let, od roku 711 do roku 1492. Jejich odkaz je dodnes patrný v jazyce, zvycích, kuchyni a především v monumentálních stavbách, jako je palác Alhambra v Granadě nebo mešita v Córdobě.
🌍 Původ a etymologie
Termín Maur (latinsky Maurus, plurál Mauri) původně označoval berberské kmeny žijící v římské provincii Mauretánie, která se rozkládala na území dnešního severního Maroka a Alžírska. S příchodem islámu a následnou arabskou expanzí v 7. století se tyto berberské kmeny islamizovaly.
Když v roce 711 vojska pod vedením Tárika ibn Zijáda překročila Gibraltarský průliv a zahájila dobývání Vizigótské říše na Iberském poloostrově, tvořili většinu invazní armády právě Berbeři. Evropští křesťané začali tyto muslimské dobyvatele bez rozdílu jejich přesného etnického původu (ať už byli Berbeři nebo Arabové) označovat jako "Maury". Postupem času se tento termín vžil pro všechny muslimy na Iberském poloostrově, včetně místních konvertitů (Muwalladun). Samotní Maurové se takto neoznačovali; identifikovali se spíše podle svého kmenového původu, města nebo jako muslimové z Al-Andalusu.
📜 Historie
⚔️ Dobytí Iberského poloostrova
V roce 711 využila muslimská vojska Umayyovského chalífátu vnitřních sporů ve Vizigótské říši. Malá armáda, složená převážně z Berberů a vedená Táriqem ibn Ziyadem, se vylodila u skály, která dodnes nese jeho jméno – Gibraltar (z arabského Džebel al-Tárik, Táriqova hora). V rozhodující bitvě na řece Guadalete porazili vizigótského krále Rodericha.
Během několika málo let ovládli Maurové téměř celý Iberský poloostrov. Jejich postup do Franské říše zastavil až Karel Martel v bitvě u Tours v roce 732. Na dobytém území, které nazvali Al-Andalus, založili Córdobský emirát, který se později, v roce 929, za vlády Abd ar-Rahmána III., přeměnil na mocný a nezávislý Córdobský chalífát.
🕌 Zlatý věk Al-Andalusu
Období Córdobského chalífátu (10. a 11. století) je považováno za zlatý věk maurské civilizace. Córdoba, hlavní město, se stala jedním z největších a nejkulturnějších měst tehdejšího světa, soupeřící s Bagdádem a Konstantinopolí. Město mělo veřejné osvětlení, dlážděné ulice, nemocnice, knihovny a univerzitu. Velká mešita v Córdobě (dnešní katedrála Nanebevzetí Panny Marie) byla architektonickým skvostem.
V tomto období v Al-Andalusu vzkvétala věda, filozofie, matematika, astronomie i lékařství. Učenci jako Averroes (Ibn Rušd) a Maimonides (židovský filozof působící v Córdobě) znovuobjevili a komentovali díla antických řeckých myslitelů, jako byl Aristotelés, a jejich práce se později staly klíčové pro rozvoj evropské scholastiky. Maurové také přinesli do Evropy pokročilé zemědělské techniky, včetně zavlažovacích systémů (acequias), a nové plodiny jako rýže, cukrová třtina, pomeranč a lilek.
📉 Úpadek a Reconquista
Po rozpadu Córdobského chalífátu v roce 1031 se Al-Andalus rozdrobil na řadu menších, soupeřících státečků zvaných taifas. Tato politická nejednotnost umožnila křesťanským královstvím na severu poloostrova (Kastilie, Aragonie, Portugalsko) zahájit proces zvaný Reconquista (znovudobytí).
Přestože se maurské státy dočasně sjednotily pod vládou severoafrických dynastií Almorávidů a Almohadů, křesťanský postup se nedařilo zastavit. Klíčovým momentem byla bitva na Las Navas de Tolosa v roce 1212, kde spojená křesťanská vojska drtivě porazila almohadskou armádu. Postupně padala velká maurská města: Córdoba (1236), Valencie (1238) a Sevilla (1248).
Posledním maurským státem na poloostrově zůstal Granadský emirát. Ten si dokázal udržet nezávislost po dalších 250 let, především díky své diplomatické obratnosti a hornatému terénu. Během této doby vznikl jeho největší architektonický poklad, palácový komplex Alhambra.
🔚 Pád Granady a vyhnání
Po sjednocení Kastilie a Aragonie sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského se křesťanské síly zaměřily na dobytí posledního muslimského panství. 2. ledna 1492 sultán Muhammad XII. (známý jako Boabdil) kapituloval a předal klíče od města Granada katolickým Veličenstvům. Tím skončila téměř 800 let trvající muslimská přítomnost na Iberském poloostrově.
Muslimům, kteří zůstali na dobytém území, byla původně slíbena náboženská svoboda. Brzy však byli nuceni konvertovat ke křesťanství. Tito konvertité, známí jako Moriskové, byli neustále podezříváni z tajného praktikování islámu. Po několika povstáních byli v letech 1609–1614 na příkaz krále Filipa III. hromadně vyhnáni ze Španělska. Tento akt měl pro zemi devastující ekonomické a demografické následky.
🏛️ Kultura a odkaz
Odkaz Maurů je ve Španělsku a Portugalsku všudypřítomný.
- Architektura: Maurský styl se vyznačuje složitými geometrickými a rostlinnými ornamenty (arabesky), kaligrafickými nápisy, podkovovitými oblouky a důmyslným využitím vody a světla. Nejvýznamnějšími příklady jsou Alhambra v Granadě, Velká mešita v Córdobě a palác Alcázar v Seville. Styl Mudéjar je unikátní směsicí maurských a křesťanských prvků, vytvořený muslimskými řemeslníky pracujícími pro křesťanské vládce.
- Jazyk: Španělština a portugalština obsahují tisíce slov arabského původu, často začínajících na al- (např. alcalde – starosta, almohada – polštář, aceite – olej, azúcar – cukr). Mnoho místních názvů, zejména v Andalusii, má také arabský původ (např. Guadalquivir z Wadi al-Kabir – Velká řeka).
- Věda a vzdělanost: Maurové hráli klíčovou roli v přenosu vědomostí z antického a islámského světa do Evropy. Zavedli arabské číslice (včetně nuly), přispěli k rozvoji algebry, astronomie, optiky a chemie.
- Zemědělství a kuchyně: Zavedli pěstování mnoha plodin a jejich vliv je patrný v používání koření jako šafrán a kmín a v pokrmech s mandlemi a medem.
🤓 Pro laiky
- Al-Andalus: Název, který arabsky mluvící muslimové dali té části Iberského poloostrova (dnešní Španělsko a Portugalsko), kterou ovládali mezi lety 711 a 1492.
- Berbeři: Původní obyvatelé severní Afriky, západně od Egypta. Tvořili většinu vojáků, kteří dobyli Iberský poloostrov.
- Reconquista: Doslova "znovudobytí". Jedná se o téměř 800 let dlouhé období, během kterého se křesťanská království na severu snažila dobýt zpět území ovládané muslimy (Maury).
- Chalífát: Islámská forma vlády, kde vládce (chalífa) je považován za nástupce proroka Mohameda a vůdce všech muslimů. Córdobský chalífát byl jedním z nejmocnějších států své doby.
- Moriskové: Potomci Maurů, kteří po pádu Granady zůstali ve Španělsku a byli donuceni přijmout křesťanství. I po konverzi byli často pronásledováni a nakonec byli na začátku 17. století vyhnáni.