Filip III. Španělský
Obsah boxu
Filip III. Španělský (španělsky Felipe III; * 14. dubna 1578, Madrid – 31. března 1621, Madrid), zvaný Zbožný (el Piadoso), byl král španělský a portugalský (jako Filip II. Portugalský) v letech 1598 až 1621. Byl členem habsburské dynastie. Jeho vláda je charakteristická odklonem od osobní absolutistické vlády jeho otce Filipa II. a zavedením systému vlády prostřednictvím oblíbence (valido), kterým se stal vévoda z Lermy. V zahraniční politice prosazoval dočasný mír, známý jako Pax Hispanica, ale na domácí scéně čelilo Španělské impérium vážným hospodářským problémům a provedlo kontroverzní vyhnání Morisků.
📜 Život před nástupem na trůn
Filip se narodil v madridském královském paláci jako čtvrtý syn krále Filipa II. a jeho čtvrté manželky a zároveň neteře Anny Habsburské. Všichni jeho starší bratři, včetně korunního prince Dona Carlose, zemřeli předčasně, a tak se Filip stal v roce 1582 po smrti svého bratra Diega dědicem trůnu s titulem kníže z Asturie.
Jeho výchova a vzdělání byly pečlivě naplánovány, ale na rozdíl od svého otce neprojevoval velký zájem o státní záležitosti a administrativu. Filip II. si byl vědom synovy pasivní povahy a údajně se obával o budoucnost říše pod jeho vedením. Již v mládí si Filip vytvořil velmi blízký vztah s Franciskem Gómezem de Sandoval, markýzem z Denie, který se později stal jeho všemocným prvním ministrem, vévodou z Lermy. Tento vztah předznamenal styl Filipovy budoucí vlády, kde panovník delegoval většinu svých pravomocí na svého favorita.
👑 Vláda (1598–1621)
Po smrti svého otce v září 1598 se Filip III. ujal vlády nad rozsáhlým Španělským impériem. Téměř okamžitě přenesl výkonnou moc na svého oblíbence, vévodu z Lermy, který se stal nejmocnějším mužem ve Španělsku.
🏛️ Éra vévody z Lermy
Vévoda z Lermy se stal prvním z řady tzv. validos (nebo také privados), kteří fakticky vládli Španělsku v 17. století. Lerma ovládal přístup ke králi, udělování úřadů, šlechtických titulů a státních zakázek. Jeho vláda byla poznamenána rozsáhlou korupcí a nepotismem, díky čemuž nashromáždil obrovský osobní majetek.
Jedním z jeho nejznámějších činů bylo dočasné přesunutí královského dvora z Madridu do Valladolidu v roce 1601. Tento krok byl oficiálně zdůvodněn přelidněním Madridu, ale skutečným motivem byly Lermovy osobní finanční zájmy, neboť předem skoupil ve Valladolidu pozemky a nemovitosti. Dvůr se vrátil do Madridu až v roce 1606 poté, co město zaplatilo Lermovi a jeho spojencům obrovské úplatky.
Lermova moc začala slábnout po roce 1612. Proti němu se zformovala palácová opozice, v jejímž čele stál jeho vlastní syn, vévoda z Ucedy, a budoucí mocný ministr Gaspar de Guzmán, hrabě-vévoda z Olivares. Aby se Lerma ochránil před stíháním, nechal se v roce 1618 jmenovat kardinálem. Téhož roku ho však Filip III. pod tlakem opozice propustil ze všech funkcí.
🕊️ Zahraniční politika a Pax Hispanica
Na rozdíl od válečnické politiky svého otce se Filip III. a vévoda z Lermy snažili o dosažení míru s hlavními nepřáteli Španělska. Toto období relativního klidu je historiky označováno jako Pax Hispanica (Španělský mír).
- Mír s Anglií: V roce 1604 byla podepsána Londýnská smlouva, která ukončila dlouhou a nákladnou anglo-španělskou válku.
- Příměří s Nizozemím: Po desetiletích bojů v Nizozemské revoluci bylo v roce 1609 uzavřeno Dvanáctileté příměří se Spojenými provinciemi nizozemskými. Ačkoliv se jednalo pouze o dočasné příměří, znamenalo to faktické uznání nezávislosti severního Nizozemí.
- Vztahy s Francií: Vztahy s Francií byly upevněny dvojitou svatbou v roce 1615. Filipův syn a dědic, budoucí Filip IV., se oženil s Izabelou Bourbonskou, sestrou francouzského krále Ludvíka XIII.. Ludvík XIII. si zase vzal za ženu Filipovu dceru Annu Rakouskou.
Tato mírová politika umožnila Španělsku dočasně snížit obrovské vojenské výdaje, které ničily státní finance. Mír však netrval věčně. V roce 1618 vypukla v Českém království Třicetiletá válka a Španělsko se jako spojenec rakouských Habsburků do konfliktu zapojilo, což znamenalo konec Pax Hispanica.
📉 Vnitřní politika a hospodářství
Navzdory dočasnému míru v zahraničí se vnitřní situace říše zhoršovala. Státní pokladna byla prázdná, což vedlo ke státnímu bankrotu v roce 1607. Vláda se uchylovala k devalvaci měny, zejména ražbě nekvalitních měděných mincí (vellón), což způsobilo vysokou inflaci a poškodilo obchod.
Nejvýznamnějším a nejtragičtějším vnitropolitickým rozhodnutím Filipovy vlády bylo vyhnání Morisků v letech 1609–1614. Moriskové byli potomci Maurů, kteří byli donuceni konvertovat ke křesťanství. Přestože byli formálně křesťany, byli stále podezříváni z tajného praktikování islámu a ze spolupráce s Osmanskou říší a berberskými piráty. Nařízení o vyhnání postihlo přibližně 300 000 lidí, především v regionech Valencie a Aragonie. Tento akt měl katastrofální demografické a ekonomické dopady, protože Moriskové tvořili významnou část zemědělské a řemeslné pracovní síly.
👨👩👧👦 Manželství a potomstvo
Dne 18. dubna 1599 se Filip III. oženil se svou sestřenicí, arcivévodkyní Markétou Habsburskou, dcerou arcivévody Karla II. Štýrského. Markéta byla politicky aktivní a zbožná královna, která měla na krále značný vliv a byla jednou z hlavních postav opozice proti vévodovi z Lermy. Zemřela v roce 1611 krátce po porodu svého posledního dítěte.
Z jejich manželství vzešlo osm dětí, z nichž pět se dožilo dospělosti:
- Anna Rakouská (1601–1666), manželka francouzského krále Ludvíka XIII. a matka krále Ludvíka XIV.
- Filip IV. Španělský (1605–1665), nástupce na španělském trůně, manžel Izabely Bourbonské a později Marie Anny Habsburské
- Marie Anna Španělská (1606–1646), manželka císaře Svaté říše římské Ferdinanda III.
- Infant Karel (1607–1632), zemřel svobodný a bezdětný
- Kardinál-infant Ferdinand (1609–1641), arcibiskup toledský, guvernér Španělského Nizozemí a vojevůdce
✝️ Smrt a odkaz
Filip III. zemřel v Madridu dne 31. března 1621 ve věku 42 let na horečnaté onemocnění. Byl pohřben v královské hrobce v klášteře El Escorial. Jeho nástupcem se stal jeho šestnáctiletý syn Filip IV. Španělský.
Tradiční historiografie hodnotí Filipa III. jako slabého, líného a neschopného panovníka, který svou nedbalostí a delegováním moci na zkorumpovaného favorita zahájil úpadek Španělska. Modernější pohledy jsou o něco smířlivější a uznávají, že jeho mírová politika (Pax Hispanica) byla pragmatickou reakcí na přetížení a vyčerpání španělské říše po desetiletích válek za vlády jeho otce. Přesto jeho vláda nedokázala vyřešit hluboké strukturální problémy španělské ekonomiky a společnosti. Vyhnání Morisků zůstává nejtemnější kapitolou jeho panování a je považováno za jednu z největších politických a humanitárních chyb v dějinách Španělska.