Spojené provincie nizozemské

Republika spojených nizozemských provincií
	Soubor:Coat of arms of the Dutch Republic.svg
	Soubor:Dutch Republic.png
Motto	Concordia res parvae crescunt; (Latinsky: Svorností i malé věci rostou)
Jazyky	Nizozemština, Fríština, Dolnoněmčina
Náboženství	Kalvinismus (státní církev), tolerance vůči katolíkům, luteránům, mennonitům a židům
Státní zřízení	Konfederační republika
Hlavní město	Haag (sídlo vlády)
Největší město	Amsterdam
Měna	Nizozemský gulden
Vznik	26. července 1581 (Akt o přísaze)
Zánik	19. ledna 1795 (Vznik Batávské republiky)

Rozbalit box

Obsah boxu

Republika spojených nizozemských provincií (nizozemsky Republiek der Zeven Verenigde Nederlanden), často zkráceně nazývaná Spojené provincie nebo Nizozemská republika, byl státní útvar na území dnešního Nizozemska, který existoval v letech 1581 až 1795. Vznikl během nizozemské revoluce jako federace sedmi severních provincií, které se odtrhly od španělské nadvlády. Republika se v 17. století, známém jako Nizozemský zlatý věk, stala jednou z největších světových námořních a ekonomických mocností s rozsáhlou koloniální říší. Její existence skončila s invazí francouzských revolučních vojsk a vyhlášením Batávské republiky.

📜 Historie

Historie Spojených provincií je příběhem boje za nezávislost, nebývalého ekonomického a kulturního rozkvětu a postupného úpadku vlivem vnitřních sporů a vnějších tlaků.

⚔️ Vznik a boj za nezávislost (1568–1648)

V 16. století bylo Nizozemí součástí rozsáhlé říše španělských Habsburků pod vládou Filipa II.. Rostoucí daně, omezování tradičních svobod a především tvrdá rekatolizace a pronásledování protestantů (zejména kalvinistů) vedly k všeobecné nespokojenosti.

V roce 1568 vypuklo otevřené povstání vedené Vilémem I. Oranžským, známým jako "Mlčenlivý". Klíčovým momentem bylo vytvoření dvou unií:

Arraská unie (1579): Jižní, převážně katolické provincie se přiklonily ke smíru se Španělskem.
Utrechtská unie (1579): Sedm severních provincií (Holland, Zeeland, Utrecht, Gelderland, Overijssel, Frísko a Groningen) se spojilo k vojenské a politické obraně proti Španělsku. Tento pakt je považován za základ budoucí republiky.

26. července 1581 vydaly Generální stavy Plakkaat van Verlatinghe (Akt o přísaze), kterým formálně sesadily Filipa II. z trůnu a vyhlásily nezávislost. Následovala dlouhá a vyčerpávající válka, známá jako Osmdesátiletá válka. Přes počáteční španělské úspěchy, jako bylo dobytí Antverp v roce 1585, se severním provinciím podařilo díky námořní síle a strategickému vedení Mořice Oranžského ubránit. Válka byla formálně ukončena až Vestfálským mírem v roce 1648, kterým Španělsko plně uznalo suverenitu Spojených provincií.

✨ Nizozemský zlatý věk (cca 1600–1700)

Sedmnácté století představuje vrcholné období republiky. Amsterdam se stal finančním centrem světa a nizozemské loďstvo dominovalo světovému obchodu. Tento rozkvět byl poháněn několika faktory:

Obchodní společnosti: Založení Nizozemské východoindické společnosti (VOC) v roce 1602 a Nizozemské západoindické společnosti (WIC) v roce 1621 umožnilo republice ovládnout obchod s kořením v Asii a zapojit se do obchodu s otroky a zbožím v Atlantiku.
Námořní nadvláda: Nizozemská obchodní flotila byla největší na světě. Inovace ve stavbě lodí (např. flauta) umožnily efektivní a levnou přepravu zboží.
Náboženská tolerance: Ačkoliv byl kalvinismus státním náboženstvím, republika poskytovala útočiště pronásledovaným menšinám z celé Evropy, včetně hugenotů z Francie a Židů ze Španělska a Portugalska. Tito imigranti přinášeli kapitál a cenné dovednosti.
Věda a umění: Období přálo vědeckým objevům (Christiaan Huygens, Antoni van Leeuwenhoek) a filozofii (Baruch Spinoza). Nizozemské malířství dosáhlo světové proslulosti díky mistrům jako Rembrandt van Rijn, Johannes Vermeer nebo Frans Hals.

Během tohoto období vedla republika několik válek s Anglií o námořní nadvládu a také se bránila expanzivním snahám Francie za vlády Ludvíka XIV..

📉 Úpadek a zánik (18. století)

Od počátku 18. století začala moc republiky postupně slábnout. Příčinami byly:

Rostoucí konkurence: Vzestup Velké Británie jako námořní a koloniální mocnosti a ekonomická síla Francie.
Vnitřní politické spory: Neustálý konflikt mezi orangisty (stoupenci posílení moci místodržitele z rodu Oranžských) a republikány (stoupenci moci bohatých obchodníků a provinčních stavů).
Ekonomická stagnace: Ztráta obchodních monopolů, vysoké státní dluhy z válek a pokles inovací vedly k ekonomickému úpadku.

Konec republiky přišel s Velkou francouzskou revolucí. V roce 1795 vtrhla francouzská revoluční armáda na území provincií, podpořena místními profrancouzskými "patrioty". Místodržitel Vilém V. Oranžský uprchl do Anglie a byla vyhlášena loutková Batávská republika, čímž existence Spojených provincií nizozemských definitivně skončila.

🏛️ Politický systém

Politický systém republiky byl unikátní a složitý. Jednalo se o konfederaci sedmi suverénních provincií, z nichž každá měla vlastní vládu (Staten).

Generální stavy (Staten-Generaal): Byl to nejvyšší federální orgán se sídlem v Haagu. Každá provincie do něj vysílala své zástupce. Rozhodnutí musela být přijímána jednomyslně, což často vedlo k pomalému a neefektivnímu rozhodování. Generální stavy měly na starosti zahraniční politiku, obranu a správu tzv. Generálních zemí (území dobytá na jihu, která neměla status provincie, např. části Brabantska a Flander).

Místodržitel (Stadtholder): Původně zástupce panovníka, v republice se tato funkce stala dědičnou v rodu Oranžsko-Nasavských. Místodržitel byl nejvyšším velitelem armády a námořnictva a měl značný politický vliv, zejména v provinciích Holland a Zeeland. Funkce místodržitele byla zdrojem neustálého napětí mezi centralistickými snahami orangistů a republikánskými tendencemi.

Velký penzionář (Raadpensionaris): Nejvyšší úředník provincie Holland, který však díky ekonomické a politické dominanci Hollandu často fungoval jako de facto předseda vlády celé republiky. Mezi nejvýznamnější patřil Johan van Oldenbarnevelt a Johan de Witt.

🌍 Geografie a území

Jádro republiky tvořilo sedm provincií: 1. Holland (nejbohatší a nejvlivnější) 2. Zeeland 3. Utrecht 4. Gelderland 5. Overijssel 6. Frísko 7. Groningen

Kromě toho republika spravovala Generální země (Generaliteitslanden), což byla území na jihu (dnešní Severní Brabantsko, Zeelandské Flandry a části Limburgu), která byla spravována přímo Generálními stavy a neměla politickou reprezentaci.

🗺️ Koloniální říše

Spojené provincie vybudovaly rozsáhlou koloniální říši, spravovanou především obchodními společnostmi:

V Asii: Batávie (dnešní Jakarta) jako centrum Nizozemské východní Indie, Cejlon, obchodní stanice v Japonsku (Dedžima), Indii a na Tchaj-wanu.
V Africe: Kapská kolonie (dnešní Jihoafrická republika) a obchodní pevnosti na Zlatém pobřeží.
V Americe: Nové Nizozemí (s centrem Nový Amsterdam, dnešní New York), Nizozemská Brazílie (dočasně), Surinam a ostrovy v Karibiku (Curaçao, Aruba).

💰 Ekonomika

Ekonomika republiky byla v 17. století nejvyspělejší na světě. Byla založena na:

Světovém obchodu: Dominance v přepravě zboží po moři, obchod s kořením, obilím z Pobaltí, textilem a luxusním zbožím.
Finančnictví: Amsterdamská banka (Wisselbank), založená v roce 1609, byla první centrální bankou na světě. Amsterdamská burza byla centrem mezinárodního kapitálu.
Průmyslu: Stavba lodí, textilní manufaktury (zejména v Leidenu), pivovarnictví a zpracování koloniálních produktů (cukr, tabák).
Zemědělství: Vysoce efektivní a specializované zemědělství, odvodňování půdy pomocí větrných mlýnů (poldery) a pěstování komerčních plodin, včetně slavné tulipánové mánie ve 30. letech 17. století.

💡 Pro laiky

Představte si Spojené provincie nizozemské ne jako jeden stát s pevnou vládou, jako je tomu dnes, ale spíše jako Evropskou unii v malém.

Každá ze sedmi provincií (jako Holland nebo Zeeland) byla jako samostatný stát (podobně jako dnes Německo nebo Francie). Měla vlastní zákony, daně a vládu.
Generální stavy v Haagu byly jako dnešní Evropská rada v Bruselu. Zástupci ze všech sedmi provincií se tam scházeli, aby rozhodovali o společných věcech, jako byla válka, mír nebo zahraniční obchod. Důležité bylo, že se museli na všem shodnout, což bylo často velmi zdlouhavé.
Místodržitel byl obvykle člen slavné rodiny Oranžských. Byl to nejvyšší generál armády a admirál námořnictva. Lidé ho vnímali jako vůdce a ochránce národa, ale jeho moc byla často v konfliktu s bohatými obchodníky, kteří chtěli mít hlavní slovo sami. Byl to neustálý přetahování o moc mezi "prezidentem" (místodržitelem) a "parlamentem" (Generálními stavy).

Tento systém byl na svou dobu velmi svobodný a umožnil obrovský rozvoj obchodu a kultury, ale jeho složitost a vnitřní spory nakonec přispěly k jeho pádu.

Šablona:Aktualizováno