Nizozemská východoindická společnost

Rozbalit box

Obsah boxu

Nizozemská východoindická společnost ( nizozemsky: Vereenigde Oostindische Compagnie, zkráceně VOC) byla v 17. a 18. století nizozemská charterová společnost, která je považována za první nadnárodní korporaci na světě a první společnost, která vydávala veřejně obchodovatelné akcie. Byla založena 20. března 1602 rozhodnutím nizozemských generálních stavů s cílem sjednotit dosavadní konkurenční obchodní společnosti a vytvořit monopol na obchod s Asií.

VOC obdržela od nizozemské vlády rozsáhlé pravomoci, které jí umožňovaly fungovat téměř jako samostatný stát. Mohla vést války, vyjednávat a uzavírat smlouvy, razit vlastní mince a zakládat kolonie. Na vrcholu své moci v polovině 17. století disponovala téměř 50 000 zaměstnanci po celém světě, soukromou armádou o síle 10 000 vojáků a flotilou čítající přes 150 obchodních a 40 válečných lodí. Její existence je neodmyslitelně spjata s obdobím nizozemského zlatého věku, ale také s brutálním koloniálním útlakem a vykořisťováním. Společnost byla formálně rozpuštěna 31. prosince 1799.

📜 Historie

🌍 Vznik a kontext

Na konci 16. století byl lukrativní obchod s kořením z Asie pevně v rukou Portugalů, jejichž námořní trasy obcházely Afriku a končily v Lisabonu. Odtud bylo koření distribuováno do zbytku Evropy. V té době vedla Republika spojených nizozemských provincií válku za nezávislost proti Španělsku. V roce 1580 došlo k personální unii španělské a portugalské koruny, což znamenalo, že nizozemští obchodníci byli odříznuti od lisabonského trhu.

Tato situace donutila Nizozemce hledat vlastní cestu do Asie. V letech 1595–1597 se uskutečnila první úspěšná nizozemská expedice do Východní Indie pod vedením Cornelise de Houtmana. Ačkoliv byla cesta poznamenána velkými ztrátami a jen mírným ziskem, dokázala, že je možné prolomit portugalský monopol. Následně vzniklo v Nizozemsku několik konkurenčních obchodních společností (tzv. voorcompagnieën), které vysílaly své flotily do Asie. Jejich vzájemná rivalita však stlačovala ceny koření v Asii a snižovala zisky v Evropě.

Vlivný nizozemský státník Johan van Oldenbarnevelt si uvědomil, že roztříštěnost sil oslabuje nizozemské pozice vůči konkurentům. Proto inicioval jednání, která vedla ke sloučení všech těchto společností do jediného mocného subjektu.

📈 Založení a zlatý věk

Dne 20. března 1602 udělily Generální stavy Nizozemska nově vzniklé Sjednocené východoindické společnosti (VOC) exkluzivní chartu na 21 let, která jí zaručovala monopol na veškerý nizozemský obchod na východ od mys Dobré naděje a na západ od Magalhãesova průlivu. Charta jí také propůjčila kvazi-státní pravomoci.

VOC se rychle stala dominantní silou v asijském obchodu. Agresivně vytlačovala Portugalce a Angličany z klíčových obchodních center. V roce 1605 dobyla Ambon a získala kontrolu nad obchodem s hřebíčkem. Klíčovou postavou rané expanze byl Jan Pieterszoon Coen, generální guvernér v letech 1619–1623 a 1627–1629. V roce 1619 dobyl a zničil město Jayakarta na ostrově Jáva a na jeho troskách založil Batávii (dnešní Jakarta), která se stala administrativním a obchodním centrem celé společnosti v Asii. Coen byl zastáncem tvrdé politiky a neváhal použít extrémní násilí k prosazení monopolu, což se projevilo zejména při masakru na ostrovech Banda v roce 1621, kde byla téměř vyhlazena místní populace, aby VOC získala absolutní kontrolu nad produkcí muškátového oříšku a květu.

Během 17. století, v období známém jako nizozemský zlatý věk, dosáhla VOC vrcholu své moci a ziskovosti. Ovládala obchod s kořením, hedvábím z Číny, bavlnou z Indie, porcelánem a čajem. Její akcie přinášely investorům obrovské dividendy, někdy i přes 40 % ročně.

⚔️ Konflikty a expanze

VOC byla od počátku vojensko-obchodní organizací. Její úspěch byl založen na námořní síle a schopnosti vojensky prosazovat své zájmy.

**Války s Portugalskem:** VOC systematicky útočila na portugalské pevnosti a obchodní stanice v Asii. V roce 1641 dobyla Malakku, klíčový přístav kontrolující Malackou úžinu. V polovině 17. století ovládla i portugalské državy na Cejlonu (dnešní Srí Lanka), čímž získala monopol na obchod se skořicí.
**Konflikty s Anglií:** Hlavním konkurentem byla Britská Východoindická společnost. Napětí mezi oběma společnostmi vyvrcholilo v roce 1623 tzv. Ambonským masakrem, kdy byli angličtí obchodníci na ostrově Ambon po obvinění ze spiknutí mučeni a popraveni zaměstnanci VOC. Tato událost vedla k dlouhodobému nepřátelství.
**Expanze v Indonésii:** VOC postupně rozšiřovala svou moc na ostrovech indonéského souostroví, často zasahováním do sporů místních vládců a uzavíráním smluv, které jí zajišťovaly obchodní výhody a teritoriální zisky.
**Další území:** Společnost krátce ovládala Formosu (dnešní Tchaj-wan) v letech 1624–1662, odkud byla vyhnána čínským vojevůdcem Koxingou. V roce 1652 založila zásobovací stanici v Kapském Městě na jihu Afriky, která se stala základem pozdější Kapské kolonie.

📉 Úpadek a zánik

Od počátku 18. století začala moc a ziskovost VOC postupně upadat. Příčin bylo několik:

**Korupce a špatné řízení:** Zaměstnanci společnosti se masivně obohacovali na soukromém obchodu, což poškozovalo zisky společnosti.
**Rostoucí konkurence:** Britská Východoindická společnost se stávala stále silnější, zejména v Indii.
**Změna obchodních trendů:** Poptávka po exotickém koření klesala, zatímco rostl význam komodit jako čaj a textil, kde VOC neměla tak dominantní postavení.
**Vysoké náklady:** Udržování obrovské flotily, armády a administrativního aparátu bylo extrémně nákladné.
**Čtvrtá anglo-nizozemská válka (1780–1784):** Tato válka byla pro VOC katastrofou. Britské námořnictvo zničilo velkou část její flotily a obsadilo mnoho jejích obchodních stanic.

Společnost se dostala do obrovských dluhů a byla na pokraji bankrotu. Po francouzské revoluci a vzniku Batávské republiky v Nizozemsku byla charta VOC v roce 1796 zrušena a její majetek a dluhy byly 31. prosince 1799 znárodněny. Její teritoria v Asii se stala základem kolonie Nizozemská východní Indie.

⚙️ Organizace a struktura

🏛️ Vedení

Struktura řízení VOC byla na svou dobu velmi pokročilá. Byla rozdělena do dvou úrovní:

**Šest komor (Kamers):** Společnost měla šest poboček v nejdůležitějších přístavních městech Nizozemska: Amsterdam, Middelburg (pro provincii Zeeland), Enkhuizen, Delft, Hoorn a Rotterdam. Každá komora byla zodpovědná za vybavování vlastních lodí, nábor personálu a prodej dovezeného zboží.
**Heeren XVII (Páni sedmnácti):** Centrálním řídícím orgánem byla rada ředitelů známá jako Heeren XVII. Skládala se ze 17 delegátů z jednotlivých komor. Amsterdamská komora, která přispívala více než polovinou kapitálu, měla v radě 8 zástupců, Zeeland 4 a menší komory po jednom. Sedmnáctý člen byl volen střídavě z menších komor, aby se zabránilo patové situaci. Tato rada se scházela několikrát ročně a rozhodovala o celkové strategii, počtu lodí, objemu zboží a dividendách.

V Asii byl nejvyšším představitelem **generální guvernér** sídlící v Batávii, který vládl s pomocí tzv. **Rady Indie** (Raad van Indië).

💰 Financování a akcie

VOC je považována za první společnost na světě, která vydala veřejně obchodovatelné akcie. Při svém založení v roce 1602 nabídla akcie k veřejnému úpisu. Kdokoliv, od bohatých obchodníků po služebné, si mohl koupit podíl ve společnosti. Tímto způsobem získala obrovský počáteční kapitál ve výši 6,4 milionu guldenů. Akcie se brzy začaly obchodovat na nově vzniklé Amsterdamské burze, což položilo základy moderního akciového trhu. Vlastnictví akcií nebylo vázáno na konkrétní plavbu, ale na celkové podnikání společnosti, což rozkládalo riziko a zajišťovalo dlouhodobou stabilitu.

🗺️ Území a obchodní síť

VOC vybudovala rozsáhlou síť obchodních stanic (faktorství), pevností a kolonií napříč Asií a Afrikou.

**Nizozemská východní Indie (dnešní Indonésie):** Centrum moci. Klíčovými místy byla Batávie na Jávě a Ostrovy koření (Moluky, ostrovy Banda), kde si společnost udržovala brutální monopol na hřebíček a muškátový oříšek.
**Cejlon (dnešní Srí Lanka):** Po vytlačení Portugalců ovládala VOC pobřežní oblasti a kontrolovala světový obchod se skořicí.
**Japonsko:** V období politiky izolace (sakoku) byla VOC jedinou evropskou společností, které bylo povoleno obchodovat s Japonskem, a to pouze z umělého ostrova Dedžima v přístavu Nagasaki. Tento kontakt trval více než 200 let (1641–1853).
**Indie:** Měla několik obchodních stanic na pobřeží Koromandel a v Bengálsku, kde obchodovala s textilem.
**Kapská kolonie (dnešní Jihoafrická republika):** Založena v roce 1652 jako zásobovací stanice pro lodě plující mezi Evropou a Asií. Pěstovalo se zde ovoce, zelenina a obilí pro posádky lodí.

🏛️ Dědictví a dopad

📈 Ekonomický dopad

VOC byla motorem nizozemského zlatého věku. Generovala obrovské bohatství, které proudilo do Nizozemska a financovalo rozvoj umění, vědy a architektury. Její inovativní obchodní model, včetně akciového financování a nadnárodní struktury, položil základy moderního kapitalismu a korporátního práva. Amsterdamská burza, vytvořená pro obchod s jejími akciemi, se stala prvním moderním finančním trhem.

🌍 Koloniální dědictví

Dědictví VOC je však také velmi temné. Její bohatství bylo postaveno na vojenské agresi, vykořisťování místního obyvatelstva, nucené práci a otroctví. Monopol na koření byl prosazován s extrémní brutalitou, která vedla k devastaci celých komunit. Území, která VOC ovládla v Indonésii, se stala základem pro pozdější koloniální říši Nizozemské východní Indie, která přetrvala až do poloviny 20. století.

🤔 Pro laiky

Akciová společnost: Představte si, že chcete postavit obrovskou loď, ale nemáte dost peněz. Tak svůj nápad rozdělíte na 1000 malých dílků (akcií) a prodáte je svým přátelům. Každý, kdo si koupí akcii, se stane malým spolumajitelem lodi a bude mít nárok na část zisku, který loď vydělá. VOC byla první, kdo to udělal ve velkém a akcie se daly volně kupovat a prodávat na trhu (burze).
Monopol: Je to situace, kdy má jedna jediná firma povoleno něco prodávat. VOC měla od vlády monopol na dovoz koření z Asie. To znamenalo, že nikdo jiný z Nizozemska to nesměl dělat. Díky tomu si VOC mohla sama určit, za jak vysokou cenu bude koření v Evropě prodávat, a vydělala tak obrovské peníze.
Charta: Bylo to jako speciální povolení od krále nebo vlády. Charta pro VOC nebyla jen o obchodování. Dávala společnosti právo chovat se jako malý stát – mohla mít vlastní armádu a námořnictvo, vyhlašovat válku, stavět pevnosti a podepisovat smlouvy s cizími vládci.

Šablona:Aktualizováno