Přeskočit na obsah

Portugalské impérium

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - zaniklý stát

Portugalské impérium (portugalsky Império Português), známé také jako Portugalská zámořská říše (Ultramar Português), bylo první globální říší v historii a zároveň jedním z nejdéle trvajících koloniálních impérií. Jeho existence se datuje od dobytí Ceuty v roce 1415 až po předání Macaa Číně v roce 1999. Bylo klíčovým hráčem v éře zámořských objevů a položilo základy globalizovaného světa.

Impérium vzniklo v 15. století díky snaze Portugalska najít nové obchodní cesty do Asie a ovládnout lukrativní obchod s kořením. Pod patronací prince Jindřicha Mořeplavce portugalští mořeplavci systematicky prozkoumávali pobřeží Afriky, což vyvrcholilo cestou Vasca da Gamy do Indie v roce 1498. Následně Portugalci rychle vybudovali síť opevněných obchodních stanic (feitorias) a kolonií od Brazílie přes Afriku až po Japonsko.

Na vrcholu své moci v 16. století kontrolovalo Portugalsko obrovské území v Brazílii, pobřežní enklávy v subsaharské Africe, významné opěrné body v Indickém oceánu (jako Goa a Malakka) a obchodní styky s Čínou a Japonskem. Jeho bohatství plynulo z obchodu s kořením, zlatem, cukrem a otroky. Po ztrátě dominantního postavení v Asii ve prospěch Nizozemců a Britů se těžiště impéria přesunulo do Brazílie, která se stala jeho nejcennější kolonií. Po nezávislosti Brazílie v roce 1822 se Portugalsko zaměřilo na expanzi svých afrických držav, zejména Angoly a Mosambiku.

Ve 20. století se Portugalsko pod autoritářským režimem Estado Novo snažilo své kolonie udržet za každou cenu, což vedlo k vleklé a krvavé koloniální válce (1961–1974). Teprve Karafiátová revoluce v roce 1974 ukončila diktaturu a zahájila proces rychlé dekolonizace, který byl formálně završen předáním Macaa v roce 1999. Dědictví impéria je patrné dodnes, především v rozšíření portugalského jazyka a kultury po celém světě a ve vytvoření Společenství portugalsky mluvících zemí.

📜 Historie

Historii Portugalského impéria lze rozdělit do několika klíčových fází, od raných objevů až po jeho konečný rozpad ve 20. století.

⛵ Počátky a věk objevů (15.–16. století)

Zrod impéria je neoddělitelně spjat s koncem Reconquisty na Pyrenejském poloostrově. Po upevnění své nezávislosti na Kastilii se Portugalsko, malá země s omezenými zdroji, obrátilo k moři. Klíčovým momentem bylo dobytí severoafrického přístavu Ceuta v roce 1415. Tento akt je považován za první krok portugalské zámořské expanze.

Hlavní hybnou silou raných objevů byl princ Jindřich Mořeplavec. Ačkoliv se sám plaveb neúčastnil, založil v Sagres námořní školu a systematicky financoval a organizoval expedice podél afrického pobřeží. Cílem bylo obejít muslimské obchodní trasy přes Saharu, získat přístup ke zdrojům zlata a otroků a najít legendární křesťanskou říši kněze Jana. Portugalští námořníci, využívající inovativní lodě jako karavela, postupně objevili Madeiru (1419), Azory (1427) a dosáhli mys Bojador (1434), který byl do té doby považován za nepřekonatelnou hranici.

V roce 1488 Bartolomeu Dias jako první Evropan obeplul mys Dobré naděje, čímž otevřel cestu do Indického oceánu. Tento úspěch byl korunován o deset let později, když Vasco da Gama v roce 1498 přistál v Kalikatu v Indii. Tím byla nalezena přímá námořní cesta do Asie, což Portugalsku umožnilo ovládnout obchod s kořením (pepř, hřebíček, skořice) a zlomit dosavadní monopol Benátčanů a Osmanských Turků.

Současně s expanzí na východ byla podepsána Tordesillaská smlouva (1494) se Španělskem, která rozdělila nově objevený svět podél poledníku. Portugalsku připadla východní polokoule, včetně Afriky a Asie, a také část Jižní Ameriky. V roce 1500 tak Pedro Álvares Cabral na své cestě do Indie objevil Brazílii a zabral ji pro portugalskou korunu.

V Asii Portugalci pod vedením Afonso de Albuquerqueho rychle vybudovali síť strategických pevností a obchodních stanic. Dobyli klíčové body jako Goa (1510), Malakka (1511) a Hormuz (1515), čímž si zajistili kontrolu nad hlavními námořními trasami v Indickém oceánu.

🔗 Iberská unie a rivalita s ostatními mocnostmi (1580–1640)

V roce 1580 vymřela portugalská královská dynastie Avizů a portugalský trůn připadl španělskému králi Filipovi II.. Tím vznikla Iberská unie, personální unie španělské a portugalské koruny, která trvala 60 let. Ačkoliv si Portugalsko formálně zachovalo vlastní administrativu a zákony, bylo zataženo do konfliktů Španělska s jeho nepřáteli, především s Nizozemskem a Anglií.

Nizozemská východoindická společnost a Britská Východoindická společnost začaly systematicky napadat portugalské pozice v Asii. Portugalci ztratili mnoho cenných území, včetně Cejlonu, Malakky a obchodních postů v Indonésii. Tato oslabení a rostoucí nespokojenost s nadvládou Habsburků vedly v roce 1640 k úspěšnému povstání a obnovení portugalské nezávislosti pod dynastií Braganza.

💎 Brazilský cyklus a úpadek v Asii (17.–19. století)

Po ztrátě velké části asijského impéria se pozornost Portugalska soustředila na Brazílii. Kolonie se stala ekonomickým jádrem říše. Zpočátku byla její ekonomika založena na pěstování cukrové třtiny na rozsáhlých plantážích (engenhos), které byly obdělávány především africkými otroky.

Na konci 17. století byly v oblasti Minas Gerais objeveny obrovské zásoby zlata a později i diamantů. To odstartovalo "zlatou horečku", která přilákala statisíce osadníků z Portugalska i jiných částí Brazílie a vedla k masivnímu přesunu bohatství do mateřské země. Zisky z brazilského zlata financovaly opulentní barokní stavby v Portugalsku, jako je Palác Mafra.

V roce 1807, během napoleonských válek, uprchl portugalský královský dvůr v čele s regentem Janem VI. před francouzskou invazí do Brazílie. Rio de Janeiro se tak dočasně stalo hlavním městem celého impéria. Tento krok posílil postavení Brazílie a vedl k jejímu povýšení na království. Po návratu dvora do Lisabonu v roce 1821 však napětí mezi Brazílií a Portugalskem vzrostlo, což vyvrcholilo vyhlášením nezávislosti Brazílie v roce 1822 císařem Petrem I..

🌍 Africká expanze a konec impéria (19.–20. století)

Ztráta Brazílie znamenala pro Portugalské impérium obrovskou ránu. Portugalsko se následně zaměřilo na upevnění a rozšíření své kontroly nad africkými územími – Angolou a Mosambikem. Během "závodu o Afriku" na konci 19. století se Portugalsko snažilo propojit obě kolonie v souvislý pás území (tzv. Růžová mapa), ale jeho plány zhatilo britské ultimatum.

Ve 20. století, zejména za autoritářského režimu Estado Novo (1933–1974) vedeného Antóniem de Oliveira Salazarem, se Portugalsko drželo doktríny, že zámořská území nejsou kolonie, ale nedílná součást Portugalska. Odmítalo jakoukoliv formu dekolonizace. V roce 1961 vypukla v Angole ozbrojená povstání, která se brzy rozšířila i do Mosambiku a Portugalské Guineje. Následná Portugalská koloniální válka trvala 13 let, vyčerpávala portugalskou ekonomiku a stála životy tisíců lidí.

Válka a neochota režimu k politickým změnám vedly k Karafiátové revoluci 25. dubna 1974, která svrhla diktaturu. Nová demokratická vláda okamžitě zahájila proces dekolonizace. V letech 1974–1975 získaly nezávislost všechny africké kolonie a Východní Timor. Posledním pozůstatkem impéria zůstalo Macao, které bylo na základě dohody předáno pod čínskou správu 20. prosince 1999.

🌍 Geografie a teritoria

Portugalské impérium bylo ve své podstatě talasokracií – námořní říší. Jeho moc nespočívala v kontrole rozsáhlých vnitrozemských území (s výjimkou Brazílie, Angoly a Mosambiku), ale v ovládání klíčových pobřežních měst, přístavů a námořních tras.

Hlavní teritoria impéria zahrnovala:

💰 Ekonomika

Ekonomika impéria byla založena na námořním obchodu a vykořisťování zámořských zdrojů.

  • Obchodní monopoly: Portugalská koruna si nárokovala monopol (estanco) na obchod s nejcennějšími komoditami, jako byl pepř, hřebíček a další koření z Asie. Obchod byl organizován prostřednictvím každoročních flotil (Carreira da Índia).
  • Feitorias: V Africe a Asii Portugalci zřizovali opevněné obchodní stanice (feitorias), které sloužily jako sklady, trhy a vojenské posádky. Umožňovaly kontrolu místního obchodu bez nutnosti dobývat rozsáhlá vnitrozemská území.
  • Plantážnictví: V Brazílii a na atlantických ostrovech se rozvinula plantážní ekonomika zaměřená na produkci cukru, kávy a bavlny. Tato produkce byla silně závislá na práci otroků.
  • Těžba drahých kovů: Objev zlata a diamantů v Brazílii v 18. století přinesl Portugalsku obrovské bohatství, i když velká část z něj směřovala na splácení dluhů Velké Británii.
  • Atlantický obchod s otroky: Portugalci byli průkopníky a jedněmi z největších aktérů transatlantického obchodu s otroky. Miliony Afričanů byly násilně převezeny do Brazílie a dalších amerických kolonií, aby pracovali na plantážích a v dolech.

🏛️ Dědictví a odkaz

Portugalské impérium zanechalo hlubokou a trvalou stopu v dějinách.

  • Jazyk a kultura: Portugalština je dnes šestým nejrozšířenějším jazykem na světě, kterým mluví více než 250 milionů lidí. Kulturní vliv je patrný v architektuře, hudbě, kuchyni a náboženství v mnoha částech světa.
  • Globalizace: Portugalské objevy propojily dříve izolované civilizace a vytvořily první globální obchodní síť. Urychlily výměnu zboží, myšlenek, technologií i nemocí mezi kontinenty (tzv. Kolumbovská výměna).
  • Demografie: Impérium vedlo k významnému míšení ras a kultur (mestiçagem), zejména v Brazílii, Africe a částech Asie, což vytvořilo nové kreolské společnosti.
  • Společenství portugalsky mluvících zemí: Moderním odkazem impéria je Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP), politická a kulturní organizace sdružující Portugalsko a jeho bývalé kolonie.
  • Negativní dopady: Dědictví impéria zahrnuje také negativní aspekty, jako je brutalita kolonialismu, zavedení a masivní rozšíření otroctví a vykořisťování přírodních i lidských zdrojů podrobených národů.

🧑‍🏫 Pro laiky

  • První globální říše: Portugalské impérium je nazýváno "první globální říší", protože jako první v historii mělo území na čtyřech kontinentech (Evropa, Afrika, Amerika, Asie) a propojilo je námořními trasami. Před ním existovaly velké říše (jako Římská nebo Mongolská), ale ty byly převážně pevninské.
  • Proč tak malá země vytvořila tak velkou říši?: Portugalsko mělo několik výhod: geografickou polohu na pobřeží Atlantiku, zkušenosti s mořeplavbou, politickou stabilitu a silnou touhu najít nové zdroje bohatství a šířit křesťanství. Klíčové byly také technologické inovace, jako byla loď karavela, která dokázala plout proti větru.
  • Tordesillaská smlouva: Představte si, že si dva soupeři, Portugalsko a Španělsko, rozdělí svět pravítkem na mapě. Papež jim v roce 1494 nakreslil čáru od severu k jihu. Vše, co bylo objeveno na východ od ní, mělo patřit Portugalsku (Afrika, Asie, Brazílie), a vše na západ Španělsku (většina Ameriky).
  • Konec impéria: Impérium se nerozpadlo najednou. Postupně ztrácelo území po staletí. Definitivní konec přišel až ve 20. století, kdy se africké kolonie vzbouřily a po revoluci v samotném Portugalsku v roce 1974 získaly nezávislost. Poslední tečkou bylo předání přístavu Macao Číně v roce 1999.


⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Portugalské_impérium&oldid=18997“