Britské impérium

Britské impérium
	Soubor:Union Flag 1606 (Kings Colors).svg
	Území, která byla v různých dobách součástí Britského impéria. Současná Britská zámořská území jsou červeně podtržena.
Název originál	British Empire
Motto	Dieu et mon droit
Motto česky	Bůh a mé právo
Rozloha max	35 500 000 km² (kolem roku 1920)
Počet obyvatel max	~ 412 milionů (kolem roku 1913)
Úřední jazyk	angličtina
Typ útvaru	Koloniální říše
Panovník	Britští panovníci
Hlavní město	Londýn
Existence	cca 1583–1997

Rozbalit box

Obsah boxu

Britské impérium (anglicky British Empire) bylo celosvětovým systémem kolonií, dominií, protektorátů, mandátů a dalších závislých území, která byla pod svrchovaností britské koruny a správou britské vlády. [3] Vzniklo z anglických a skotských zámořských držav a obchodních stanic založených na přelomu 16. a 17. století a na svém vrcholu se stalo největším impériem v dějinách. [4]

V roce 1920 pokrývalo Britské impérium rozlohu přes 35,5 milionu km², což představovalo přibližně čtvrtinu celkové zemské souše, a vládlo více než 412 milionům lidí, tedy 23 % tehdejší světové populace. [4] Díky svému obrovskému rozsahu se pro něj vžil populární výraz „říše, nad kterou slunce nikdy nezapadá“, protože slunce vždy svítilo alespoň na jedno z jeho četných území. [4] Jeho politický, právní, jazykový a kulturní odkaz je dodnes patrný po celém světě.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že Velká Británie byla kdysi šéfem obrovské celosvětové "firmy". Tato firma se jmenovala Britské impérium a místo poboček měla celé země v Africe, Asii, Americe a Austrálii. Všechno to začalo tím, že britští obchodníci a dobrodruzi začali zakládat malé obchodní stanice v dalekých zemích, aby mohli nakupovat a prodávat exotické zboží jako koření, čaj nebo bavlnu. [6]

Postupem času se tyto malé "pobočky" rozrostly a Británie nad nimi převzala úplnou kontrolu. Někdy to bylo mírumilovné, jindy pomocí vojenské síly. Na vrcholu své slávy byla tato "firma" tak obrovská, že se říkalo, že nad ní slunce nikdy nezapadá – když na jednom konci světa zapadlo, na druhém zrovna vycházelo a svítilo na nějakou britskou kolonii. [4]

Británie v těchto zemích stavěla železnice, zaváděla své zákony a hlavně rozšířila anglický jazyk, který se díky tomu stal světovým jazykem. [6] Po druhé světové válce se však tato obrovská firma začala rozpadat. [8] Jednotlivé "pobočky" (kolonie) se chtěly osamostatnit a vést si své záležitosti samy. Tento proces se nazývá dekolonizace. I když dnes už impérium neexistuje, jeho vliv vidíme dodnes – v jazyce, sportech (jako je kriket nebo fotbal) a v úzkých vztazích, které mnoho bývalých kolonií s Británií stále udržuje prostřednictvím Commonwealthu. [4]

⏳ Historie

Historii Britského impéria lze rozdělit do několika klíčových fází, od prvních nesmělých pokusů o zámořskou expanzi až po jeho transformaci v moderní Commonwealth.

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Počátky a "První britské impérium" (1583–1783)

Základy budoucího impéria položilo Anglické království již v 16. století, motivováno úspěchy španělských a portugalských zámořských objevů. [4] První pokusy o kolonizaci, například v Irsku nebo v Severní Americe (např. ztracená kolonie Roanoke), byly nejisté. Zásadní obrat nastal po porážce španělské Armady v roce 1588, která potvrdila rostoucí námořní sílu Anglie. [19]

V 17. století začala Anglie systematicky budovat své zámořské državy. Mezi klíčové události patřily:

Založení obchodních společností: V roce 1600 byla založena Britská Východoindická společnost, která získala monopol na obchod s Východní Indií a postupně se stala nástrojem britské expanze v Asii. [5] Podobně vznikaly i další společnosti, jako například Royal African Company (1660), která se zaměřila na obchod s otroky. [5]
Kolonizace Severní Ameriky: První trvale úspěšnou anglickou osadou se stal Jamestown ve Virginii, založený v roce 1607. [5] Následovalo založení puritánské kolonie v Plymouthu v roce 1620 a postupný vznik Třináct kolonií podél atlantického pobřeží. [12]
Expanze v Karibiku: Anglie získala kontrolu nad řadou ostrovů, jako jsou Barbados (1627) nebo Jamajka, kterou dobyla na Španělsku v roce 1655. [5] Tyto kolonie se staly centry pěstování cukrové třtiny za využití otrocké práce.
Konflikty s konkurenty: Série válek s Nizozemskem a Francií v 17. a 18. století upevnila pozici Británie jako dominantní koloniální mocnosti. [4] Po Sedmileté válce (1756–1763) získala Británie od Francie rozsáhlá území v Kanadě a upevnila svou nadvládu v Indii. [4]

Toto první období impéria skončilo drtivou porážkou v americké válce za nezávislost (1775–1783), která vedla ke ztrátě Třinácti kolonií a donutila Británii přeorientovat svou imperiální politiku na Asii, Pacifik a Afriku. [7]

🌏 "Druhé britské impérium" a obrat k Asii (1783–1815)

Ztráta amerických kolonií znamenala zásadní, ale nikoliv fatální ránu. Británie se rychle přeorientovala na nové cíle. Toto období je charakterizováno expanzí v Asii, Tichomoří a upevňováním námořní nadvlády.

Průzkum Tichomoří: Plavby kapitána Jamese Cooka v letech 1768 až 1779 zmapovaly rozsáhlé části Pacifiku a vedly k britským nárokům na Austrálii (Nový Jižní Wales) a Nový Zéland. [13] V roce 1788 byla v dnešním Sydney založena trestanecká kolonie, která se stala základem britské přítomnosti na kontinentu. [13]
Upevnění moci v Indii: Britská Východoindická společnost pokračovala v rozšiřování svého vlivu na indickém subkontinentu, a to jak diplomacií, tak vojenskou silou. Postupně ovládla rozsáhlá území a stala se de facto vládcem velké části Indie. [6]
Napoleonské války: Konflikt s revoluční a napoleonskou Francií (1792–1815) potvrdil britskou námořní hegemonii, symbolizovanou vítězstvím v bitvě u Trafalgaru (1805). [11] Během válek Británie obsadila řadu strategických kolonií patřících Francii a jejím spojencům (Nizozemsku, Španělsku), jako byla Kapská kolonie v jižní Africe, Malta nebo Cejlon. [11]
Zrušení obchodu s otroky: Rostoucí abolicionistické hnutí vedlo v roce 1807 k přijetí zákona, který zakazoval obchod s otroky v celém impériu. [15] Samotné otroctví bylo v britských koloniích postaveno mimo zákon v roce 1833. [15]

👑 Imperiální století a Pax Britannica (1815–1914)

Období po porážce Napoleona až do vypuknutí první světové války je často označováno jako britské imperiální století. Během této éry dosáhlo impérium svého maximálního vlivu a rozmachu. [11]

Pax Britannica (Britský mír): Díky bezkonkurenční síle Královského námořnictva a své ekonomické dominanci, podpořené průmyslovou revolucí, byla Británie schopna prosazovat své zájmy a udržovat relativní mír na světových mořích a obchodních cestách. [11]
Indie – korunní klenot: Po Velkém indickém povstání v roce 1857 byla vláda Východoindické společnosti zrušena a Indie se dostala pod přímou správu britské koruny (tzv. Britský Rádž). [17] V roce 1876 byla královna Viktorie prohlášena císařovnou Indie, což symbolizovalo ústřední význam subkontinentu pro impérium. [17]
Rozdělení Afriky: V poslední třetině 19. století se evropské mocnosti pustily do horečného soupeření o africká území, známého jako „závod o Afriku“. Británie získala kontrolu nad rozsáhlým a bohatým pásem území, táhnoucím se od Egypta na severu (včetně Suezského průplavu) až po Jižní Afriku. Mezi klíčové akvizice patřily dnešní Nigérie, Ghana, Keňa, Uganda a Rhodesie. Expanze vedla ke konfliktům, jako byly Búrské války (1880–1881 a 1899–1902) proti osadníkům nizozemského původu v jižní Africe. [18]
Války v Číně: S cílem otevřít čínský trh pro britské zboží, zejména opium pěstované v Indii, vedla Británie v polovině 19. století dvě opiové války. Vítězství přineslo Británii významné obchodní výhody a zisk strategického přístavu Hongkong. [14]
Bílá dominia: Kolonie s převahou evropských osadníků (Kanada, Austrálie, Nový Zéland a Jižní Afrika) postupně získávaly vnitřní samosprávu a staly se z nich tzv. dominia. [16] Měly vlastní vlády a parlamenty, ale hlavou státu zůstával britský monarcha. Tento vývoj položil základy budoucího Commonwealthu. [16] Kanada se stala prvním dominiem v roce 1867. [16]

⚔️ Světové války a vrchol impéria (1914–1945)

Obě světové války představovaly pro Britské impérium obrovskou zkoušku, která na jedné straně demonstrovala jeho globální sílu, na druhé straně však fatálně urychlila jeho zánik.

První světová válka (1914–1918): Když Británie vstoupila do války, následovaly ji i dominia a kolonie. Více než 2,5 milionu mužů z impéria sloužilo v ozbrojených silách a bojovalo na frontách od Francie po Blízký východ. [10] Obrovské oběti, které dominia (zejména Austrálie a Nový Zéland v bitvě o Gallipoli) přinesla, posílily jejich národní sebevědomí a vedly k požadavkům na větší politickou samostatnost. Po válce dosáhlo impérium své největší územní rozlohy, když na základě mandátu Společnosti národů převzalo správu nad bývalými německými a osmanskými koloniemi, jako byly Palestina, Irák nebo Tanganika. [10]

Meziválečné období: Ve 20. letech narůstaly po celém impériu nacionalistické a protikoloniální nálady. V Indii se pod vedením Mahátmy Gándhího rozvinulo masové hnutí za nezávislost, založené na principu nenásilného odporu. [10] Vztahy s dominii byly formálně upraveny Westminsterským statutem z roku 1931, který potvrdil jejich plnou legislativní nezávislost a definoval je jako autonomní společenství v rámci Britského impéria, spojená společnou věrností koruně. Tím byl položen právní základ pro moderní Commonwealth. [10]

Druhá světová válka (1939–1945): Stejně jako v první válce, i v tomto konfliktu se impérium a Commonwealth masivně zapojily. Síly z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Indie a dalších kolonií bojovaly po boku Británie na všech hlavních bojištích. Válka však odhalila britskou zranitelnost. Pád Singapuru do rukou Japonců v roce 1942 byl drtivou ranou pro prestiž impéria a zničil mýtus o neporazitelnosti bílého koloniálního vládce v Asii. [8] Na konci války byla Británie sice na straně vítězů, ale ekonomicky byla zcela vyčerpaná a její pozice světové supervelmoci byla otřesena. [8]

📉 Dekolonizace a zánik impéria (1945–1997)

Poválečné období bylo charakterizováno rychlým a z velké části nevyhnutelným rozpadem impéria. Proces dekolonizace byl poháněn několika faktory:

Rostoucím tlakem nacionalistických hnutí.
Ekonomickým vyčerpáním Británie, která si již nemohla dovolit udržovat nákladnou vojenskou přítomnost po celém světě.
Změnou mezinárodního klimatu, kdy dvě nové supervelmoci, USA a Sovětský svaz, byly z různých důvodů proti kolonialismu. [8]

Klíčové momenty dekolonizace:

Nezávislost Indie (1947): Nejvýznamnějším krokem bylo udělení nezávislosti Indii v roce 1947. Kvůli náboženskému napětí byla země rozdělena na převážně hinduistickou Indii a muslimský Pákistán (včetně dnešního Bangladéše). [8] Rozdělení provázelo obrovské násilí a masové přesuny obyvatelstva. Ztráta "korunního klenotu" signalizovala, že konec impéria je nevyhnutelný.
"Vítr změny" v Africe: V projevu v roce 1960 britský premiér Harold Macmillan hovořil o "větru změny", který vane Afrikou. [9] V následujících letech získala nezávislost většina britských afrických kolonií, počínaje Ghanou v roce 1957 a Nigérií v roce 1960. [8]
Suezská krize (1956): Neúspěšná britsko-francouzsko-izraelská invaze do Egypta s cílem znovu získat kontrolu nad Suezským průplavem, znárodněným egyptským prezidentem Násirem, skončila pro Británii diplomatickým fiaskem a jasně ukázala její snížený vliv na světové scéně. [8]
Předání Hongkongu (1997): Proces dekolonizace byl symbolicky završen 1. července 1997, kdy byla poslední významná britská kolonie, Hongkong, předána pod čínskou svrchovanost. [1] Tato událost je často považována za definitivní konec Britského impéria. [2]

🏛️ Struktura a správa

Britské impérium nebylo monolitickým celkem, ale složitou mozaikou různých typů území s odlišným stupněm britské kontroly.

Kolonie (Crown Colonies): Byly pod přímou správou Ministerstva pro kolonie v Londýně. V jejich čele stál guvernér jmenovaný britskou korunou, který disponoval výkonnou mocí. (např. Jamajka, Keňa).
Protektoráty: Formálně šlo o území pod ochranou Británie, kde si místní vládci (sultáni, emíři) udrželi určitou vnitřní autonomii, ale zahraniční politika a obrana byly plně v rukou Britů (např. Uganda, Zanzibar).
Dominia: Samosprávné státy s vlastní vládou, parlamentem a legislativou. S Británií je spojovala osoba panovníka a společné kulturní a politické dědictví. (např. Kanada, Austrálie, Nový Zéland).
Mandátní území: Bývalé německé a osmanské državy, které byly po první světové válce svěřeny Británii do správy Společností národů (např. Mandátní Palestina, Irák).
Britská Indie: Měla zcela unikátní a komplexní systém správy, který kombinoval území pod přímou britskou vládou (Britská Indie) a stovky knížecích států, kterým vládli místní panovníci pod britskou svrchovaností.

🌍 Odkaz a dopady

Britské impérium zanechalo hluboký a komplexní odkaz, který je předmětem neustálých debat. Jeho dopady jsou ambivalentní, se zřetelnými pozitivními i negativními aspekty.

👍 Pozitivní dopady

Šíření anglického jazyka: Angličtina se stala globálním jazykem (lingua franca) pro obchod, vědu, diplomacii a internet, což usnadňuje mezinárodní komunikaci.
Právní a politické instituce: Británie zavedla v mnoha zemích systém parlamentní demokracie (Westminsterský systém), vládu práva (rule of law) a právní systém založený na zvykovém právu (common law).
Infrastruktura a technologie: V koloniích byla budována rozsáhlá infrastruktura, jako jsou železnice, silnice, přístavy a telegrafní sítě. Cílem bylo primárně usnadnit správu a těžbu surovin, ale tato infrastruktura sloužila i po získání nezávislosti.
Vzdělávání a zdravotnictví: Byly zakládány školy, univerzity a nemocnice, které šířily západní vzdělání a medicínu.
Sport a kultura: Britové po celém světě rozšířili sporty jako fotbal, kriket, rugby nebo tenis.

👎 Negativní dopady

Ekonomické vykořisťování: Kolonie sloužily jako zdroj levných surovin a odbytiště pro britské průmyslové výrobky, což často vedlo k potlačení místního hospodářství a vytvoření ekonomické závislosti na metropoli.
Otroctví a nucená práce: Ačkoliv Británie později stála v čele boje proti otroctví, po staletí na něm masivně profitovala. V mnoha koloniích byly zavedeny formy nucené práce a tvrdé daňové systémy.
Politický útlak a násilí: Britská nadvláda byla prosazována vojenskou silou. Povstání a projevy odporu byly často brutálně potlačovány (např. Masakr v Amritsaru v Indii, potlačení povstání Mau Mau v Keni).
Umělé hranice: Hranice kolonií byly často vytvořeny bez ohledu na existující etnické, kmenové nebo náboženské rozdělení. To se po dekolonizaci stalo zdrojem mnoha občanských válek a konfliktů (např. v Nigérii nebo na Blízkém východě).
Ztráta identity a kultury: Prosazování britské kultury a hodnot často vedlo k potlačování a erozi místních tradic, jazyků a společenských struktur.

🤝 Commonwealth of Nations

Hlavním nástupnickým útvarem impéria je Commonwealth (Společenství národů). Jedná se o dobrovolné sdružení 56 suverénních států, z nichž většinu tvoří bývalé britské kolonie. Hlavou Commonwealthu je král Karel III., ale tato role je čistě symbolická. Členové spolupracují v oblastech, jako je podpora demokracie, lidských práv, obchodu a vzdělávání. Vrcholným setkáním jsou Hry Commonwealthu, které se konají každé čtyři roky.

📈 Statistiky a zajímavosti

Největší impérium v historii: S rozlohou 35,5 milionu km² bylo Britské impérium o více než 2 miliony km² větší než Mongolská říše na jejím vrcholu.
Britská zámořská území: Dnes Spojenému království zbývá 14 zámořských území, která jsou pozůstatky impéria. Patří mezi ně například Gibraltar, Falklandy nebo Bermudy.
"Tenká červená linie": Tento výraz, symbolizující statečnost britských vojáků čelících drtivé přesile, vznikl během Krymské války v bitvě u Balaklavy (1854).
Nejdéle držená kolonie: Irsko lze považovat za první a nejdéle drženou kolonii, jejíž kolonizace Angličany začala již ve 12. století.
Doprava vlevo: Jízda vlevo, zavedená ve Velké Británii, se rozšířila do mnoha částí impéria a dodnes se používá v zemích jako Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická republika nebo Indie.

Reference