Ludvík XIII.
Obsah boxu
Ludvík XIII. (francouzsky Louis XIII; * 27. září 1601, Fontainebleau – † 14. května 1643, Saint-Germain-en-Laye), zvaný Spravedlivý (francouzsky le Juste), byl král Francie a Navarry z rodu Bourbonů. Jeho vláda, která trvala od roku 1610 do roku 1643, je neodmyslitelně spjata s působením jeho prvního ministra, kardinála Richelieua. Společně položili základy francouzského absolutismu, centralizovali moc, potlačili vnitřní opozici a učinili z Francie dominantní evropskou velmoc. Byl otcem "krále Slunce", Ludvíka XIV.
Jeho panování bylo poznamenáno bojem proti dvěma hlavním silám, které ohrožovaly autoritu koruny: mocné šlechtě a politicko-vojenské síle francouzských protestantů (hugenoti). V zahraniční politice se navzdory své osobní zbožnosti a katolické víře postavil v rámci Třicetileté války proti katolickým Habsburkům, čímž prosadil princip raison d'état (státního zájmu) nad náboženskou solidaritu.
👑 Dětství a nástup na trůn
Ludvík se narodil na zámku Fontainebleau jako nejstarší syn francouzského krále Jindřicha IV. a jeho druhé manželky Marie Medicejské. Jako následník trůnu obdržel titul Dauphin. Jeho dětství bylo poznamenáno formální a chladnou výchovou, typickou pro královské dvory té doby. Vztah s matkou byl komplikovaný a často napjatý.
Klíčový zlom v jeho životě nastal 14. května 1610, kdy byl jeho otec Jindřich IV. zavražděn katolickým fanatikem Françoisem Ravaillacem. V pouhých osmi letech se tak Ludvík stal králem Francie. Vzhledem k jeho nízkému věku se vlády jako regentka ujala jeho matka Marie Medicejská. Ta se však obklopila svými favority, především italským dobrodruhem Concinem Concinim a jeho ženou Leonorou Galigaï. Concini získal obrovský vliv a bohatství, což vyvolávalo silnou nevoli u francouzské šlechty i u mladého krále. Regentčina politika byla navíc prohabsburská, což bylo v příkrém rozporu s politikou jejího zavražděného manžela.
🤝 Převzetí moci a raná vláda
Ludvík dospěl v roce 1614, ale jeho matka mu odmítala předat skutečnou moc. Král, který byl od přírody uzavřený a nedůvěřivý, stále více nesnášel vliv Conciniho, kterého vinil z úpadku královské autority. Spojil se proto se svým oblíbencem a sokolníkem Charlesem d'Albertem, vévodou de Luynes.
V roce 1617 zorganizoval Ludvík státní převrat. Na jeho příkaz byl Concino Concini zatčen a při pokusu o odpor zabit strážemi u brány Louvru. Jeho žena byla později obviněna z čarodějnictví a popravena. Marie Medicejská byla poslána do exilu na zámek v Blois. Tímto aktem, ve svých pouhých 15 letech, Ludvík XIII. konečně převzal plnou kontrolu nad vládou. Jeho prvním rádcem se stal vévoda de Luynes, který však postrádal politický talent a jeho vliv vedl k dalším šlechtickým vzpourám, které musel král potlačovat.
🏛️ Vláda s kardinálem Richelieu
Po smrti vévody de Luynes v roce 1621 a po několika letech politické nestability se klíčovou postavou francouzské politiky stal Armand-Jean du Plessis de Richelieu, známý jako kardinál Richelieu. V roce 1624 byl na přímluvu královny matky jmenován do královské rady a brzy se stal prvním ministrem. Ačkoliv byl Ludvík XIII. často vnímán jako slabý panovník ve stínu svého geniálního ministra, ve skutečnosti tvořili efektivní a úzce spolupracující tandem. Král rozuměl Richelieuovým cílům a poskytoval mu nezbytnou politickou podporu proti četným nepřátelům u dvora, včetně své vlastní matky a bratra Gastona Orleánského.
Jejich společná vláda se soustředila na tři hlavní cíle: 1. Zničit politickou a vojenskou moc hugenotů. 2. Zlomit moc a pýchu vysoké šlechty (les Grands). 3. Zvýšit prestiž Francie v zahraničí a postavit se moci habsburského domu.
⚔️ Potlačení hugenotů
Hugenoti, francouzští kalvinisté, měli na základě Ediktu nantského z roku 1598 nejen náboženskou svobodu, ale i právo držet opevněná města a vlastní vojenské posádky. Richelieu a Ludvík XIII. v tom viděli "stát ve státě" a hrozbu pro jednotu a autoritu monarchie.
Vrcholem konfliktu bylo obléhání La Rochelle, hlavní hugenotské bašty. Po více než ročním obléhání, kterému osobně velel král, město kapitulovalo. V roce 1629 byl vydán Edikt z Alès (tzv. Milost z Alès), který hugenotům sice ponechal náboženskou svobodu, ale odebral jim všechna politická práva a vojenské záruky, včetně opevněných měst. Tím byla jejich politická moc definitivně zlomena.
🏰 Centralizace moci
Druhým cílem bylo podřízení si vzpurné francouzské šlechty, která byla zvyklá na značnou autonomii a často se bouřila proti králi. Richelieu a Ludvík XIII. postupovali nekompromisně. Nechali zbourat hrady vysoké šlechty, které nesloužily k obraně království, zakázali souboje (častý projev šlechtické nezávislosti) a tvrdě trestali veškeré spiknutí. Mnoho významných šlechticů, včetně vévody de Montmorency, bylo za vzpouru popraveno. Pro posílení královské moci v provinciích byl rozšířen systém intendantů, královských úředníků s rozsáhlými pravomocemi, kteří dohlíželi na výběr daní, soudnictví a administrativu.
🌍 Zahraniční politika a Třicetiletá válka
Nejvýznamnějším zahraničněpolitickým počinem Ludvíka XIII. a Richelieua byl vstup Francie do Třicetileté války. Ačkoliv byla Francie katolickou zemí, její hlavními rivaly byli katoličtí Habsburkové, kteří vládli ve Španělsku a ve Svaté říši římské. Francie se cítila být obklíčena jejich državami.
V duchu principu raison d'état (státního zájmu) Francie nejprve finančně a diplomaticky podporovala protestantské síly (např. švédského krále Gustava II. Adolfa) proti Habsburkům. V roce 1635 pak Francie do války vstoupila přímo. Tento krok byl sice finančně nesmírně náročný a vedl k mnoha povstáním kvůli vysokým daním, ale v dlouhodobém horizontu se ukázal jako strategicky geniální. V době Ludvíkovy smrti v roce 1643 byla Francie na cestě k vítězství, které bylo potvrzeno Vestfálským mírem v roce 1648 a které z ní učinilo dominantní mocnost na evropském kontinentu.
👨👩👧👦 Osobní život a rodina
V roce 1615 se Ludvík oženil se španělskou infantkou Annou Rakouskou, dcerou španělského krále Filipa III. Jejich manželství bylo zpočátku velmi chladné a nešťastné. Ludvík byl plachý a nedůvěřivý, zatímco Anna byla zvyklá na uvolněnější atmosféru španělského dvora. Dlouhých 23 let zůstalo manželství bezdětné, což vyvolávalo obavy o budoucnost dynastie.
Vztahy mezi manželi byly dále komplikovány politikou, jelikož Anna pocházela z rodu Habsburků, proti kterým Francie bojovala. Byla několikrát podezřívána ze spiknutí a zrady ve prospěch Španělska. Přesto se jejich vztah v pozdějších letech zlepšil.
Po více než dvou desetiletích se manželé dočkali potomků. V roce 1638 se narodil dlouho očekávaný následník, budoucí Ludvík XIV., jehož narození bylo považováno za dar z nebes (byl pokřtěn Louis-Dieudonné, tj. Ludvík Bohdan). O dva roky později, v roce 1640, se narodil druhý syn, Filip I. Orleánský.
Ludvík XIII. trpěl po většinu života chatrným zdravím, pravděpodobně Crohnovou chorobou. Byl vášnivým lovcem, zajímal se o hudbu (sám skládal a hrál na loutnu) a vojenskou strategii.
⚰️ Smrt a odkaz
Kardinál Richelieu zemřel v prosinci 1642. Ludvík XIII. ho přežil jen o pět měsíců a zemřel 14. května 1643 na zámku v Saint-Germain-en-Laye, pravděpodobně na komplikace spojené se střevní tuberkulózou. Zemřel v den 33. výročí zavraždění svého otce. Na smrtelné posteli ustanovil regentskou radu pro svého čtyřletého syna a nástupce Ludvíka XIV., v jejímž čele měla stát jeho manželka Anna Rakouská a kardinál Mazarin, Richelieuův nástupce.
Odkaz Ludvíka XIII. je často zastíněn slavnějšími vládami jeho otce Jindřicha IV. a syna Ludvíka XIV. Jeho panování však bylo klíčovým obdobím, které připravilo půdu pro vrchol francouzského absolutismu. Společně s kardinálem Richelieuem zanechal svému synovi centralizovaný, silný a mezinárodně respektovaný stát, který se na další století stal vzorem pro celou Evropu.
💡 Pro laiky
- Absolutismus: Je to forma vlády, kde má panovník (král) veškerou moc. Ludvík XIII. a Richelieu pracovali na tom, aby král nemusel svou moc dělit se šlechtou nebo církví. Představte si to tak, že královo slovo bylo zákon a nikdo mu nemohl odporovat. To byl základ pro vládu jeho slavného syna, "krále Slunce" Ludvíka XIV.
- Hugenoti: Byli to francouzští protestanti (podobně jako husité v Čechách, ale o století později). Nebyli jen náboženskou skupinou, ale měli i vlastní armády a opevněná města. Král se bál, že by se mohli proti němu spojit a rozdělit Francii, proto jim vojenskou sílu vzal, ale víru jim nechal.
- Raison d'état (státní zájem): Tento francouzský termín znamená, že zájmy státu jsou důležitější než cokoliv jiného, dokonce i než náboženství. Ludvík XIII. byl silně věřící katolík, ale v Třicetileté válce se spojil s protestantskými zeměmi, aby porazil jiné katolické země (Španělsko a Svatou říši římskou), protože to bylo pro Francii výhodné.