Maghreb

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Region Maghreb (arabsky المغرب‎, al-Maghrib, v překladu „západ“) je region v severozápadní Africe, který se rozkládá podél pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu. V nejužším pojetí zahrnuje tři státy: Maroko, Alžírsko a Tunisko. V širším a dnes běžnějším vymezení zahrnuje také Libyi a Mauritánii, které společně s předchozími třemi tvoří politicko-ekonomické uskupení Svaz arabského Maghrebu. Někdy se do regionu zahrnuje i sporné území Západní Sahara, které je z větší části pod kontrolou Maroka.

Region se vyznačuje jedinečnou kulturou, která je směsicí berberských, arabských, osmanských a evropských (především francouzských a španělských) vlivů. Geograficky je definován pohořím Atlas na severu a rozlehlou pouští Sahara na jihu.

📜 Historie

Historie Maghrebu je dlouhá a bohatá, formovaná mnoha civilizacemi, které zde zanechaly svou stopu.

🏛️ Pravěk a starověk

Původními obyvateli regionu byli Berbeři (Amazighové), jejichž přítomnost je doložena tisíce let před naším letopočtem. Pobřeží Maghrebu se stalo cílem fénické kolonizace, která vyvrcholila založením mocného městského státu Kartágo (v dnešním Tunisku) v 9. století př. n. l. Kartágo se stalo dominantní námořní a obchodní velmocí v západním Středomoří a jeho rivalita s Římem vedla k sérii Punských válek.

Po porážce a zničení Kartága v roce 146 př. n. l. se region stal součástí Římské říše jako provincie Africa. Římská nadvláda přinesla prosperitu, rozvoj měst, zemědělství (region byl považován za "obilnici Říma") a šíření křesťanství. Z tohoto období pochází mnoho významných archeologických nalezišť, jako jsou Leptis Magna a Sabratha v Libyi nebo Timgad a Djémila v Alžírsku.

V 5. století n. l. vpadli do severní Afriky germánští Vandalové a založili zde své království. Jejich vláda však byla v 6. století svržena Byzantskou říší, která se snažila obnovit římskou kontrolu nad Středomořím.

🕌 Arabská nadvláda a islamizace

Klíčový zlom v dějinách Maghrebu nastal v 7. století s příchodem arabských vojsk a islámu. Během několika desetiletí byl celý region dobyt a začal proces islamizace a arabizace. Původní berberské obyvatelstvo postupně přijalo islám, ale často si zachovalo svůj jazyk a kulturní specifika. Berberská povstání proti arabské nadvládě byla častá a vedla ke vzniku několika nezávislých berberských dynastií.

Od 8. století se v regionu střídaly různé islámské dynastie, jako byli Aghlabovci, Fátimovci, a především mocné berberské říše Almorávidů a Almohadů (11.–13. století), které ovládaly nejen celý Maghreb, ale i Al-Andalus (muslimské Španělsko). Během tohoto období vzkvétala města jako Fès, Marrákeš nebo Kajruván jako centra vědy, umění a obchodu.

🇪🇺 Osmanská a evropská nadvláda

Po pádu Almohadů se region politicky roztříštil. Od 16. století se pobřežní oblasti dnešního Alžírska, Tuniska a Libye dostaly pod nadvládu Osmanské říše, i když si často udržely značnou míru autonomie. Tyto státy, známé jako Berberské státy, se proslavily pirátstvím ve Středomoří. Maroko si jako jediné udrželo nezávislost na Osmanské říši pod vládou vlastních dynastií.

Od 19. století začal sílit vliv evropských koloniálních mocností. Francie v roce 1830 obsadila Alžír a postupně ovládla celé Alžírsko, které se stalo její integrální součástí. V roce 1881 zřídila protektorát v Tunisku a v roce 1912 v Maroku (kde si část území nárokovalo i Španělsko). Itálie v roce 1911 obsadila Libyi.

🕊️ Moderní dějiny a dekolonizace

Boj za nezávislost zesílil po druhé světové válce. Libye získala nezávislost v roce 1951, Maroko a Tunisko v roce 1956. Nejtěžší a nejkrvavější byl boj za nezávislost v Alžírsku, který vyústil v brutální alžírskou válku (1954–1962). Mauritánie získala nezávislost na Francii v roce 1960.

Postkoloniální období bylo poznamenáno budováním státu, politickou nestabilitou a hledáním vlastní identity. V roce 1989 byl založen Svaz arabského Maghrebu s cílem podpořit ekonomickou a politickou integraci, jeho činnost je však dlouhodobě paralyzována kvůli politickým neshodám, zejména kvůli konfliktu o Západní Saharu mezi Alžírskem a Marokem. Události Arabského jara v roce 2011 hluboce zasáhly region, vedly k pádu režimů v Tunisku a Libyi a vyvolaly protesty i v dalších zemích.

🌍 Geografie a podnebí

Maghreb je regionem velkých geografických kontrastů.

Pohoří Atlas: Páteř regionu tvoří mohutné pohoří Atlas, které se táhne od Maroka přes Alžírsko až do Tuniska. Dělí se na několik částí, včetně Vysokého Atlasu (s nejvyšší horou Džabal Tubkal, 4167 m n. m.), Středního Atlasu a Saharského Atlasu. Pohoří zachytává vláhu od oceánu a moře, čímž vytváří úrodnější podmínky na pobřeží.
Pobřežní nížiny: Podél Středozemního moře a Atlantiku se rozkládají úzké, ale hustě osídlené a zemědělsky využívané nížiny. Zde leží většina velkých měst.
Sahara: Jižní část Maghrebu zabírá největší poušť světa, Sahara. Tato oblast je charakteristická extrémním suchem, písečnými dunami (ergy) a kamenitými planinami (hamady). Život je zde soustředěn do několika oáz.

Podnebí je na severu středomořské s horkými, suchými léty a mírnými, deštivými zimami. Směrem do vnitrozemí a na jih rychle přechází v suché až pouštní s obrovskými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí.

👥 Obyvatelstvo a demografie

Obyvatelstvo Maghrebu čítá přes 100 milionů lidí a je soustředěno především v pobřežních oblastech.

Etnické skupiny: Většinu populace tvoří Arabové a poarabštění Berbeři. Berbeři (Amazighové), původní obyvatelé, si na mnoha místech, zejména v horských oblastech Maroka a Alžírska, uchovali svůj jazyk a kulturu.
Jazyky: Oficiálním jazykem ve všech státech je arabština. V běžné komunikaci se však používají místní dialekty známé jako maghrebská arabština (Daríja), které se od spisovné arabštiny značně liší a obsahují prvky z berberštiny, francouzštiny a španělštiny. Berberské jazyky (Tamazight) mají v Maroku a Alžírsku status oficiálního jazyka. Francouzština je stále široce používána v administrativě, obchodu a na univerzitách jako pozůstatek koloniální éry.
Náboženství: Dominantním náboženstvím je sunnitský islám málikovské právní školy. Historicky zde existovaly i významné židovské a křesťanské komunity, které se však po vzniku Izraele a dekolonizaci z velké části vystěhovaly.

🏛️ Politika

Politické systémy v zemích Maghrebu jsou různorodé. Maroko je konstituční monarchie, zatímco ostatní státy jsou formálně republikami. Míra demokracie a politických svobod se v jednotlivých zemích výrazně liší. Tunisko je po Arabském jaru považováno za jedinou relativní demokracii v regionu, i když čelí mnoha výzvám. Libye se od roku 2011 nachází ve stavu politické nestability a vnitřního konfliktu.

Hlavní překážkou regionální spolupráce je nevyřešený konflikt o Západní Saharu. Toto bývalé španělské území si nárokuje Maroko, zatímco hnutí Polisario, podporované Alžírskem, usiluje o jeho nezávislost. Tento spor paralyzuje činnost Svaz arabského Maghrebu a zatěžuje vztahy mezi dvěma klíčovými zeměmi regionu.

💰 Ekonomika

Ekonomiky zemí Maghrebu jsou rozmanité. Alžírsko a Libye jsou silně závislé na exportu ropy a zemního plynu. Maroko a Tunisko mají diverzifikovanější ekonomiky založené na zemědělství (produkce citrusů, oliv, obilí), průmyslu (textilní, automobilový) a zejména cestovním ruchu, který je klíčovým zdrojem příjmů. Mauritánie je jednou z nejchudších zemí, jejíž hospodářství se opírá o těžbu železné rudy a rybolov.

Mezi společné ekonomické výzvy patří vysoká nezaměstnanost mladých lidí, závislost na dovozu potravin a potřeba modernizace a diverzifikace ekonomik.

🎨 Kultura

Kultura Maghrebu je živá a osobitá, s hlubokými historickými kořeny.

Kuchyně: Maghrebská kuchyně je celosvětově proslulá. Mezi nejznámější pokrmy patří kuskus, který je základem mnoha jídel, a tažín (tajine), pomalu dušený pokrm z masa a zeleniny. Důležitou roli hrají koření jako římský kmín, koriandr, šafrán a skořice. Symbolickým nápojem je sladký mátový čaj.
Hudba: Region má bohaté hudební tradice, od klasické andaluské hudby přes folklórní berberskou hudbu až po moderní žánry. Celosvětově se proslavil zejména alžírský hudební styl Raï.
Architektura: Tradiční architektura je silně ovlivněna islámským stylem s maurskými prvky. Charakteristické jsou historická centra měst (medína) s úzkými uličkami, mešitami s minarety, paláci (rijád) a opevněnými sídly (kasba).
Literatura: Maghreb dal světu mnoho významných myslitelů a spisovatelů, od středověkého historika a sociologa Ibn Chaldúna po moderní autory píšící arabsky i francouzsky, jako jsou Tahar Ben Jelloun nebo Assia Djebar.

💡 Pro laiky

Představte si Maghreb jako "západní křídlo" arabského světa. Samotné slovo "Maghreb" v arabštině znamená "západ" nebo "místo, kde zapadá slunce". Je to oblast v severozápadní Africe, která má společnou historii, kulturu a jazykové rysy.

**Kdo tam žije?** Hlavně Arabové a Berbeři. Berbeři jsou původní obyvatelé, kteří zde žili dávno před příchodem Arabů. Dnes jsou tyto dvě skupiny silně promíchané.
**Jak se tam mluví?** Oficiálně arabsky, ale v běžném životě lidé používají místní dialekt (Daríja), který je pro lidi z Blízkého východu těžko srozumitelný. Díky koloniální minulosti je zde také velmi rozšířená francouzština.
**Co je pro něj typické?** Pohoří Atlas, které se táhne podél pobřeží, a obrovská poušť Sahara na jihu. Z kulturního hlediska je to skvělá kuchyně (kuskus, tažín), barevné trhy (súky), krásná islámská architektura a specifická hudba.
**Je to jedna země?** Ne, je to region tvořený několika státy – hlavní jsou Maroko, Alžírsko a Tunisko, ale počítá se sem i Libye a Mauritánie. I když mají mnoho společného, vztahy mezi nimi jsou někdy komplikované.

Stručně řečeno, Maghreb je fascinující kout světa, kde se africké, arabské a evropské vlivy setkávají a vytvářejí jedinečnou a pestrou mozaiku.

Šablona:Aktualizováno