Vandalové
Obsah boxu
Šablona:Infobox - zaniklý stát
Vandalové byli východogermánský kmen nebo skupina kmenů, které se v období stěhování národů zapsaly do historie svou masivní migrací napříč Evropou, založením mocného království v severní Africe a především vypleněním Říma v roce 455. Ačkoliv jejich historický význam je značný, jejich jméno se stalo synonymem pro bezdůvodné ničení majetku – vandalismus, což je význam, který plně neodpovídá historické realitě jejich činů.
Vandalové se dělili na dvě hlavní skupiny: Hasdingy a Silingy. Společně s dalšími kmeny, jako byli Alani a Svébové, překročili na konci roku 406 zamrzlý Rýn a vtrhli do Galie, čímž zásadně oslabili Západořímskou říši. Po několika letech plenění se přesunuli do Hispánie a nakonec pod vedením svého nejvýznamnějšího krále Geisericha přepluli do severní Afriky, kde v roce 439 dobyli Kartágo a založili nezávislé Vandalské království. Toto království se stalo významnou námořní mocností ve západním Středomoří a existovalo téměř sto let, než bylo v roce 534 zničeno vojsky Byzantské říše pod velením generála Belisaria.
📜 Historie
🌍 Původ a raná migrace
Původ Vandalů není zcela jasný, ale předpokládá se, že pocházeli z jižní Skandinávie nebo z oblasti dnešního Polska, kde jsou spojováni s przeworskou kulturou. První zmínky o nich pocházejí od římských historiků jako Plinius starší a Tacitus, kteří je umisťují do oblasti mezi řekami Odra a Visla.
Během 2. a 3. století n. l. se Vandalové, stejně jako mnoho jiných germánských kmenů, přesouvali na jih k hranicím Římské říše. Usadili se v Dácii a Panonii, kde přicházeli do kontaktu s Římany, někdy jako spojenci (foederati), jindy jako nepřátelé. Během této doby také přijali křesťanství v jeho ariánské podobě, což se později stalo zdrojem konfliktů s katolickým obyvatelstvem v jejich africkém království.
⚔️ Překročení Rýna a invaze do Galie
Klíčovým momentem v historii Vandalů byl 31. prosinec 406, kdy velká koalice Vandalů (Hasdingů i Silingů), Alanů (kmen íránského původu) a Svébů využila zamrzlého Rýna a vpadla do římské provincie Galie. Tento vpád způsobil obrovskou devastaci a římská obrana, oslabená vnitřními spory a tlakem na jiných frontách, nebyla schopna invazi účinně zastavit. Po tři roky tyto kmeny plenily Galii a postupovaly na jih.
🇪🇸 Usazení v Hispánii
V roce 409 překročili Pyreneje a vstoupili do Hispánie (dnešní Španělsko a Portugalsko). Římská vláda byla nucena s nimi vyjednávat a kmeny si provincii rozdělily losem. Silingští Vandalové se usadili v provincii Baetica (dnešní Andalusie, jejíž název je možná odvozen od jména Vandalů), Hasdingové a Svébové v Gallaecia (severozápadní Hispánie) a Alani v Lusitanii a Carthaginensis.
Jejich pobyt v Hispánii však nebyl klidný. Brzy se dostali do konfliktu s Vizigóty, kteří do Hispánie vstoupili jako spojenci Říma s cílem vetřelce vyhnat. Vizigóti téměř vyhladili Silingy a Alany, jejichž zbytky se připojily k Hasdingům pod vedením krále Gundericha.
🌊 Založení království v Africe
Po Gunderichově smrti v roce 428 se králem stal jeho nevlastní bratr Geiserich, jedna z nejvýznamnějších postav období stěhování národů. Geiserich byl prozíravý a ambiciózní vůdce. V roce 429, údajně na pozvání římského správce Bonifacia, který vedl spor s císařským dvorem, převedl Geiserich celý svůj národ – asi 80 000 lidí včetně žen a dětí – přes Gibraltarský průliv do severní Afriky.
Severní Afrika byla v té době "obilnicí Říma", klíčovou provincií pro zásobování Itálie. Vandalové rychle postupovali na východ a dobývali římská města. V roce 435 byla Západořímská říše nucena uzavřít s Geiserichem smlouvu, kterou mu přiznala kontrolu nad částí severoafrického území. Geiserich však dohodu porušil a v roce 439 nečekaně dobyl Kartágo, nejdůležitější město v regionu.
Z Kartága Geiserich vybudoval mocné námořní království. Vandalská flota ovládla západní Středomoří, dobyla Sardinii, Korsiku, Baleáry a část Sicílie. Vandalské pirátské nájezdy ohrožovaly pobřeží Itálie i Řecka.
🏛️ Vyplenění Říma (455)
V roce 455 využil Geiserich další politické krize v Římě. Císař Valentinianus III. byl zavražděn a jeho vdova, Licinia Eudoxia, byla donucena provdat se za uzurpátora Petronia Maxima. Podle některých zdrojů Eudoxia sama pozvala Geisericha, aby ji osvobodil.
Vandalská flota přistála u ústí Tibery a Geiserichova armáda bez boje vstoupila do Říma. Papež Lev I. Veliký přesvědčil Geisericha, aby ušetřil město od vypálení a masakru obyvatel. Vandalové však po dobu čtrnácti dnů systematicky plenili město a odváželi obrovské bohatství, včetně pokladů z jeruzalémského chrámu, které do Říma přivezl císař Titus. Odvezli také tisíce zajatců, včetně císařovny Eudoxie a jejích dcer.
Tato událost, ačkoliv proběhla relativně organizovaně, dala v 18. století vzniknout pojmu vandalismus jako označení pro bezohledné ničení.
📉 Úpadek a zánik
Po Geiserichově smrti v roce 477 začalo Vandalské království postupně upadat. Jeho nástupci, jako Hunerich nebo Thrasamund, nebyli tak schopní. Království bylo oslabeno vnitřními spory a především náboženským konfliktem. Vandalská ariánská elita tvrdě pronásledovala většinové katolické (nicejské) obyvatelstvo, což vyvolávalo neustálé napětí a oslabovalo loajalitu poddaných.
Na počátku 6. století se Východořímská (Byzantská) říše pod císařem Justiniánem I. rozhodla obnovit kontrolu nad západními provinciemi. V roce 533 se v Africe vylodila byzantská armáda pod velením geniálního generála Belisaria. Poslední vandalský král Gelimer byl dvakrát drtivě poražen v bitvě u Desátého milníku a v bitvě u Trikamara. V roce 534 se Gelimer vzdal a Vandalské království přestalo existovat.
Přeživší vandalští válečníci byli začleněni do byzantské armády a posláni na východní hranici bojovat proti Peršanům. Zbytek populace se rychle asimiloval s místním římsko-africkým obyvatelstvem a Vandalové jako svébytný národ zmizeli z historie.
⚙️ Společnost a kultura
- Jazyk: Vandalové mluvili vandalským jazykem, který patřil do východogermánské větve jazyků, podobně jako gótština. Dochovalo se z něj jen několik slov a jmen. Vládnoucí elita v Africe však používala také latinu, která zůstala jazykem administrativy a kultury.
- Náboženství: Jak bylo zmíněno, Vandalové byli stoupenci arianismu. Jejich víra se lišila od nicejského vyznání většiny římského obyvatelstva v tom, že nepovažovala Ježíše Krista za rovnocenného Bohu Otci. Tento teologický spor vedl k systematickému pronásledování katolíků, konfiskacím majetku a vyhnanství kněží, což království vnitřně oslabovalo.
- Vojenství: Vandalové byli především obávaní jezdci. Po usazení v Africe se však rychle stali zdatnými námořníky a jejich loďstvo dominovalo západnímu Středomoří po několik desetiletí.
✨ Dědictví
Nejtrvalejším, i když poněkud nespravedlivým, dědictvím Vandalů je samotné slovo vandalismus. Tento termín poprvé použil v roce 1794 francouzský biskup Henri Grégoire k popisu ničení uměleckých děl během Francouzské revoluce, přičemž se odvolával na vyplenění Říma v roce 455. Historikové se však shodují, že vandalové Řím spíše systematicky oloupili, než že by ho bezcílně ničili.
Kromě tohoto pojmu je jejich historický dopad omezený. Na rozdíl od Franků v Galii nebo Vizigótů v Hispánii nezanechali v severní Africe trvalé politické, kulturní ani jazykové stopy. Jejich království bylo relativně krátkodobou epizodou, která však významně přispěla k pádu Západořímské říše tím, že ji připravila o její nejbohatší provincie.
🤔 Pro laiky
Představte si skupinu lidí, kteří se původně živili zemědělstvím někde v oblasti dnešního Polska. Kvůli tlaku jiných kmenů a chladnějšímu klimatu se rozhodli vydat na cestu za lepším životem. Tato cesta je zavedla přes celou Evropu – zničili část dnešní Francie, prošli Španělskem a nakonec se usadili v severní Africe (dnešní Tunisko), která byla tehdy nejbohatší částí Římské říše.
Tam založili vlastní království, postavili silné loďstvo a stali se pány Středozemního moře. Jejich nejslavnějším činem bylo, když v roce 455 dopluli do Říma a odvezli si odtud obrovské poklady. Nebyli to ale jen bezhlaví ničitelé; spíše si brali vše, co mělo cenu. Jejich jméno se však stalo symbolem ničení – odtud slovo "vandalismus". Jejich africké království nakonec po sto letech zaniklo, když ho dobyla Východořímská (Byzantská) říše. Vandalové se pak smísili s místními obyvateli a jako národ zmizeli.