Přeskočit na obsah

Al-Andalus

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - historický stát

Al-Andalus (arabsky الأَنْدَلُس) je historický název pro části Pyrenejského poloostrova a Septimánie, které byly v období mezi lety 711 a 1492 pod nadvládou muslimských vládců. Rozsah území se v průběhu staletí dramaticky měnil v důsledku bojů s křesťanskými královstvími na severu, známých jako Reconquista.

Po počátečním dobytí většiny poloostrova Umajovci se Al-Andalus stal nejprve provincií, později nezávislým emirátem a nakonec chalífátem. Po rozpadu chalífátu v 11. století se Al-Andalus roztříštil na řadu menších států zvaných taifas. Později bylo území sjednoceno pod nadvládou severoafrických berberských dynastií Almorávidů a Almohadů. Nakonec se muslimská moc omezila na Granadský emirát na jihu, který padl v roce 1492 do rukou Katolických Veličenstev, čímž muslimská vláda na poloostrově skončila.

Al-Andalus byl významným kulturním a vědeckým centrem, kde docházelo k mísení islámské, židovské a křesťanské kultury. Zdejší učenci, jako Averroes nebo Maimonides, významně přispěli k rozvoji filozofie, medicíny, astronomie a matematiky. Architektonické skvosty jako Velká mešita v Córdobě nebo palác Alhambra v Granadě dodnes svědčí o bohatství a vyspělosti této civilizace.

📜 Historie

Dějiny Al-Andalus lze rozdělit do několika klíčových období, která odrážejí politické a společenské změny na Pyrenejském poloostrově.

⚔️ Dobytí a vznik (711–756)

V roce 711 se vojsko složené převážně z Berberů pod velením Tárika ibn Zijáda přeplavilo přes Gibraltarský průliv z Severní Afriky. Důvodem byla údajně žádost jedné z vizigótských frakcí o pomoc v občanské válce. V bitvě na řece Guadalete porazilo Tárikovo vojsko vizigótského krále Rodericha. Toto vítězství otevřelo muslimům cestu k rychlému dobytí téměř celého poloostrova. Během několika let ovládli klíčová města jako Toledo (hlavní město Vizigótské říše), Sevilla a Zaragoza.

Dobyté území bylo začleněno jako provincie do Umajovského chalífátu se sídlem v Damašku. Správním centrem Al-Andalus se stala nejprve Sevilla, později Córdoba. Expanze pokračovala i za Pyreneje do Franské říše, kde byla zastavena až v bitvě u Tours v roce 732 Karlem Martelem.

emirát (756–929)

V roce 750 byli Umajovci v Damašku svrženi Abbásovci. Jediný přeživší člen umájovské dynastie, Abd ar-Rahmán I., uprchl do Al-Andalus, kde se mu v roce 756 podařilo převzít moc a založit nezávislý Córdobský emirát. Tím politicky oddělil Al-Andalus od zbytku islámského světa, který byl pod kontrolou Abbásovců v Bagdádu.

Období emirátu bylo charakterizováno konsolidací moci, potlačováním vnitřních vzpour a neustálými boji s křesťanskými královstvími na severu (Asturské království). Emírové podporovali rozvoj Córdoby, která se začala proměňovat v jedno z nejvýznamnějších měst tehdejšího světa. Byla zahájena stavba Velké mešity, která se stala symbolem andaluské moci a kultury.

🕌 Córdobský chalífát (929–1031)

Zlatý věk Al-Andalus nastal za vlády Abd ar-Rahmána III., který se v roce 929 prohlásil chalífou, čímž se postavil na roveň vládcům v Bagdádu a Fátimovcům v Egyptě. Córdobský chalífát se stal nejmocnějším a nejbohatším státem v Evropě.

Córdoba byla v 10. století největším evropským městem s odhadovanou populací až 500 000 obyvatel. Měla dlážděné ulice, veřejné osvětlení, nemocnice a desítky knihoven. Knihovna chalífy Al-Hakam II. údajně obsahovala přes 400 000 svazků. V tomto období vzkvétala věda, filozofie, poezie i umění. Učenci z celé Evropy a islámského světa přicházeli do Córdoby studovat. Chalífát udržoval diplomatické styky s Byzantskou říší i se Svatou říší římskou.

👑 Období taifas (1031–1086)

Po smrti mocného vezíra Al-Mansúra na počátku 11. století začala centrální moc chalífátu upadat. Vnitřní spory vedly v roce 1031 k jeho definitivnímu rozpadu na zhruba 30 malých, nezávislých státečků zvaných taifas. Nejvýznamnějšími taifami byly Sevilla, Granada, Toledo, Zaragoza a Badajoz.

Toto období politické roztříštěnosti bylo na jednu stranu dobou vojenské slabosti, které využívala postupující Reconquista (v roce 1085 padlo Toledo do rukou Alfonse VI. Kastilského). Na druhou stranu vládci jednotlivých taifas mezi sebou soupeřili v podpoře umění a vědy, což vedlo k dalšímu kulturnímu rozkvětu.

🛡️ Vláda Almorávidů a Almohadů (1086–1238)

Tváří v tvář rostoucímu tlaku křesťanských království požádali vládci taifas o pomoc Almorávidy, přísnou berberskou dynastii z Maroka. Almorávidé pod vedením Júsufa ibn Tášfína porazili křesťany v bitvě u Sagrajas (1086), ale následně svrhli vládce taifas a připojili Al-Andalus ke své severoafrické říši.

V polovině 12. století byli Almorávidé nahrazeni ještě fundamentalističtější berberskou dynastií Almohadů. Ti dočasně zastavili postup reconquisty a učinili ze Sevilly své hlavní město na poloostrově. Jejich moc byla definitivně zlomena v bitvě na Las Navas de Tolosa v roce 1212, kde spojená vojska křesťanských království dosáhla drtivého vítězství. Tato bitva je považována za klíčový zlomový bod reconquisty.

🌇 Granadský emirát a pád (1238–1492)

Po porážce Almohadů se muslimské državy rychle rozpadly. Jediným státem, který přežil, byl Granadský emirát na jihu poloostrova, kterému vládla dynastie Nasridů. Emirát existoval více než 250 let, převážně jako vazalský stát Kastilie.

V tomto období byla postavena Alhambra, velkolepý palácový komplex a pevnost, která je vrcholem maurského umění v Španělsku. Sjednocením Kastilie a Aragonu sňatkem Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského vznikla síla, která byla odhodlána reconquistu dokončit. V roce 1482 zahájili válku proti Granadě, která skončila 2. ledna 1492 kapitulací posledního emíra Muhammada XII. (Boabdila). Tím definitivně skončila muslimská přítomnost na Pyrenejském poloostrově.

🌍 Geografie a správa

Území Al-Andalus se v průběhu času neustále měnilo. V době svého největšího rozmachu v 8. století zahrnovalo téměř celý Pyrenejský poloostrov (s výjimkou malých horských oblastí na severu, jako byla Asturie) a Septimánii v dnešní jižní Francii. Postupem reconquisty se jeho hranice posouvaly stále více na jih.

Administrativně byl Al-Andalus rozdělen na provincie zvané kuras. Každá kura měla své hlavní město a byla spravována guvernérem (wali). Mezi nejdůležitější města patřila:

  • Córdoba: Hlavní město emirátu a chalífátu, jedno z největších a nejvyspělejších měst světa.
  • Sevilla: Významný přístav na řece Guadalquivir, hlavní město v období Almohadů.
  • Granada: Poslední bašta islámu na poloostrově a sídlo Nasridů.
  • Toledo: Bývalé vizigótské hlavní město, centrum vzdělanosti a překladatelské činnosti i po svém dobytí křesťany.
  • Zaragoza: Důležité centrum na severu, hlavní město jedné z nejmocnějších taifas.
  • Málaga: Klíčový přístav ve Středozemním moři.

🏛️ Společnost a kultura

Společnost v Al-Andalus byla multikulturní a multietnická. Ačkoliv byla vládnoucí vrstva arabská, velkou část populace tvořili Berbeři, Muladíové (původní obyvatelé, kteří konvertovali k islámu), Mozárabové (křesťané žijící pod muslimskou nadvládou) a Židé.

🧑‍🤝‍🧑 Etnické a náboženské skupiny

  • Arabové: Tvořili politickou a vojenskou elitu, zejména v počátcích.
  • Berbeři: Tvořili většinu dobyvatelských armád a usazovali se především v horských a venkovských oblastech. Dynastie Almorávidů a Almohadů byly berberského původu.
  • Muladíové: Nejpočetnější skupina obyvatelstva. Jednalo se o potomky původních Hispano-Římanů a Vizigótů, kteří přijali islám.
  • Mozárabové: Křesťané, kteří si mohli ponechat svou víru a zvyky, ale museli platit zvláštní daň (džizja) a podléhali určitým omezením. Měli vlastní soudy a kostely.
  • Židé: Židovská komunita v Al-Andalus zažila zlatý věk, zejména v 10. a 11. století. Vynikli v obchodu, financích, medicíně i filozofii. Významnými postavami byli například Maimonides nebo Jehuda ha-Levi.

Vztahy mezi těmito skupinami jsou často popisovány konceptem convivencia (soužití). Ačkoliv nešlo vždy o idylický stav a docházelo k napětím i perzekucím, po dlouhá období zde existovala míra tolerance a kulturní výměny, která byla ve středověké Evropě neobvyklá.

🔬 Věda a vzdělanost

Al-Andalus byl mostem, po kterém se do Evropy dostávaly znalosti antického Řecka a Říma, stejně jako vědecké poznatky z Indie a Persie. Andalusští učenci dosáhli mimořádných úspěchů v mnoha oborech:

🎨 Umění a architektura

Islámské umění v Al-Andalus, často označované jako maurský sloh, se vyznačuje několika typickými prvky:

  • Podkovovitý oblouk: Stal se charakteristickým znakem andaluské architektury.
  • Bohatá výzdoba: Použití složitých geometrických vzorů (arabesky), kaligrafie (zejména verše z Koránu) a barevných dlaždic (azulejos). Zobrazování živých bytostí bylo v náboženských stavbách omezeno.
  • Práce s vodou a světlem: Voda (fontány, bazénky, kanálky) a světlo hrály klíčovou roli v designu paláců a zahrad, vytvářely pocit klidu a ráje na zemi.

Nejvýznamnějšími dochovanými památkami jsou:

  • Velká mešita v Córdobě (Mezquita): Původně mešita, po reconquistě přestavěná na katedrálu. Její "les" sloupů s dvojitými podkovovitými oblouky je světovým unikátem.
  • Alhambra v Granadě: Palácový komplex a pevnost nasridských sultánů, vrcholné dílo maurského umění.
  • Giralda v Seville: Původně minaret almohadské mešity, dnes zvonice sevillské katedrály.

🌾 Zemědělství a hospodářství

Muslimové zavedli na Pyrenejském poloostrově nové plodiny, jako jsou pomeranč, citron, rýže, cukrová třtina, lilek a artyčok. Zdokonalili také zavlažovací systémy (acequias), což vedlo k výraznému zvýšení zemědělské produkce.

Al-Andalus byl také centrem řemeslné výroby, proslulý výrobou textilu (hedvábí, brokát), kůže, keramiky a zbraní (toledská ocel). Díky své poloze se stal důležitou křižovatkou obchodních cest mezi Evropou, Afrikou a Blízkým východem.

💡 Odkaz a význam

Dědictví Al-Andalus je dodnes patrné v kultuře, jazyce, architektuře a kuchyni Španělska a Portugalska. Stovky slov ve španělštině a portugalštině mají arabský původ (např. aceite - olej, alcalde - starosta, ojalá - kéž by). Architektonický styl Mudéjar, vytvořený muslimy žijícími na křesťanském území, ovlivnil stavitelství na celém poloostrově.

Pro evropské dějiny měl Al-Andalus klíčový význam jako zprostředkovatel antické a orientální vzdělanosti. Překladatelské školy, zejména v Toledu po jeho dobytí křesťany, zpřístupnily evropským učencům díla řeckých filozofů a vědců, která byla na Západě zapomenuta. Tento přísun znalostí významně přispěl k rozvoji scholastiky a položil základy pro pozdější renesanci.

🤔 Pro laiky

  • Al-Andalus: Není to jen jiné jméno pro Španělsko. Je to název pro tu část Španělska a Portugalska, kterou po dobu téměř 800 let ovládali muslimové. Nebyl to jeden stát po celou dobu, ale měnil se od provincie přes království až po malé státečky.
  • Reconquista: Znamená "znovudobytí". Je to název pro dlouhý proces (téměř 800 let), během kterého se křesťanská království ze severu snažila dobýt zpět území ovládaná muslimy. Skončilo to v roce 1492 pádem Granady.
  • Chalífát: Je to islámská forma vlády, něco jako císařství. Vládce, chalífa, je považován za nástupce proroka Mohameda a je duchovním i politickým vůdcem všech muslimů. Córdobský chalífát byl ve své době jedním z nejmocnějších států světa.
  • Taifa: Když se mocný Córdobský chalífát rozpadl, rozdělil se na spoustu malých nezávislých království. Každé takové království se nazývalo "taifa". Byly sice vojensky slabé, ale často velmi bohaté a kulturně vyspělé.
  • Mozárabové: Byli to křesťané, kteří žili na území Al-Andalus. Mohli si ponechat svou víru, ale museli platit daně a měli méně práv než muslimové. Mluvili jazykem, který byl směsicí latiny a arabštiny.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Al-Andalus&oldid=16615“