Abbásovci

Rozbalit box

Obsah boxu

Abbásovci (arabsky العبّاسيّون, al-Abbásijjún) byla druhá ze dvou velkých dynastií islámského chalífátu. Vládli od roku 750, kdy svrhli umajjovskou dynastii, až do zničení jejich hlavního města Bagdádu Mongoly v roce 1258. Jejich vláda je spojena s obdobím známým jako Islámský zlatý věk, během kterého se Bagdád stal světovým centrem vědy, kultury, filosofie, medicíny a vzdělání.

Dynastie odvozovala svůj název od nejmladšího strýce proroka Mohameda, Abbáse ibn Abd al-Muttaliba. Přesunuli hlavní město z Damašku do nově založeného Bagdádu v Iráku, což znamenalo geografický i kulturní posun centra islámského světa na východ, pod silnější perský vliv. Ačkoliv na vrcholu své moci ovládali obrovské území od Tuniska po Pákistán, jejich přímá politická kontrola postupně slábla a chalífát se fragmentoval na řadu autonomních dynastií a emirátů. Přesto si abbásovští chalífové udrželi pozici duchovních vůdců sunnitského islámu až do svého konce. Po pádu Bagdádu byla linie chalífů obnovena v egyptské Káhiře pod ochranou mamlúckých sultánů, kde působili jako ceremoniální hlavy až do roku 1517, kdy byla tato role převzata osmanskými sultány.

📜 Dějiny

Dějiny Abbásovců lze rozdělit do několika klíčových fází: vzestup a revoluce, zlatý věk, období fragmentace a úpadku, a nakonec pád a exilové období v Káhiře.

🏛️ Abbásovská revoluce (747–750)

Nespokojenost s vládou Umajjovců rostla v islámském světě z několika důvodů. Umajjovci byli vnímáni jako příliš světští a sekulární, upřednostňovali Araby před ne-arabskými muslimy (mawali), zejména Peršany, a jejich daňová politika byla považována za nespravedlivou. Abbásovci, jako potomci Prorokova strýce, využili těchto nálad a postavili se do čela široké koalice nespokojených skupin, včetně Peršanů a některých ší'itských frakcí.

Propaganda Abbásovců slibovala spravedlivější vládu a návrat k původním hodnotám islámu. Revoluce začala v roce 747 v provincii Chorásán (dnešní východní Írán a Afghánistán) pod vedením charismatického generála Abú Muslima. Povstalecká armáda s černými prapory, které se staly symbolem dynastie, postupovala rychle na západ. V roce 750 se rozhodující bitva odehrála na řece Záb v severním Iráku, kde byla umajjovská armáda chalífy Marvána II. drtivě poražena. Prvním abbásovským chalífou byl prohlášen As-Saffáh. Následovalo systematické vyvražďování členů umajjovské dynastie, z něhož unikl pouze Abd ar-Rahmán I., který uprchl do Al-Andalus (dnešní Španělsko), kde založil nezávislý Córdobský emirát.

✨ Zlatý věk (cca 750–861)

Počáteční období vlády Abbásovců je považováno za vrchol islámské civilizace.

Al-Mansúr (754–775): Druhý chalífa, který je považován za skutečného zakladatele chalífátu. V roce 762 založil nové hlavní město, Madínat as-Salám (Město míru), které se stalo známým jako Bagdád. Město bylo postaveno na strategickém místě na řece Tigris a rychle se stalo největším a nejbohatším městem světa. Al-Mansúr také položil základy pro centralizovanou byrokracii, která se silně inspirovala perskými sásánovskými modely.

Hárún ar-Rašíd (786–809): Jeho vláda je často idealizována a stala se námětem mnoha příběhů ze sbírky Tisíc a jedna noc. Během jeho panování dosáhl chalífát vrcholu své moci a prosperity. Bagdád se stal centrem obchodu, který spojoval Asii, Afriku a Evropu. Hárún ar-Rašíd vedl úspěšné vojenské kampaně proti Byzantské říši a navázal diplomatické styky s franckým císařem Karlem Velikým.

Al-Ma'mún (813–833): Jeho vláda byla poznamenána občanskou válkou se svým bratrem al-Amínem, ale především obrovským kulturním a vědeckým rozkvětem. Al-Ma'mún byl velkým patronem věd a umění. V Bagdádu založil slavný Dům moudrosti (Bajt al-Hikma), akademii a knihovnu, kde se překládala a studovala díla řeckých, perských a indických učenců. Podporoval racionální teologickou školu mu'tazily a zavedl mihnu (inkvizici), aby prosadil její učení.

Během tohoto období došlo k obrovskému pokroku v matematice (díky al-Chorezmímu se rozšířila algebra a indické číslice), astronomii, medicíně (Ibn Síná, Al-Rází), chemii, optice (Ibn al-Hajtham) a filosofii.

📉 Fragmentace a úpadek (861–1258)

Zlatý věk netrval věčně. Od poloviny 9. století začala centrální moc chalífátu slábnout.

Anarchie v Sámáře (861–870): Po zavraždění chalífy al-Mutawakkila jeho tureckými tělesnými strážci (ghilmán) nastalo období chaosu, kdy armáda dosazovala a svrhávala chalífy dle své vůle. Chalífové se stali loutkami v rukou vojenských velitelů.

Vzestup regionálních dynastií: Obrovská rozloha říše a vnitřní nestabilita vedly k tomu, že se jednotlivé provincie začaly osamostatňovat pod vládou místních dynastií, které sice formálně uznávaly duchovní autoritu abbásovského chalífy, ale vládly de facto nezávisle. Mezi nejvýznamnější patřily:

 * Aghlabovci v Ifrikíji (dnešní Tunisko)
 * Tulúnovci a později Fátimovci (ší'itští) v Egyptě
 * Sámánovci a Táhirovci v Persii a Střední Asii

Nadvláda Bújovců a Seldžuků: V roce 945 obsadila Bagdád perská ší'itská dynastie Bújovců. Chalífové byli zbaveni veškeré světské moci a stali se pouhými náboženskými symboly pod kontrolou bújovských emírů. V roce 1055 Bújovce nahradili sunnitští seldžučtí Turci, kteří přijali titul sultán. Chalífa zůstal duchovním vůdcem, ale reálnou moc držel seldžucký sultán.

⚔️ Pád Bagdádu (1258)

Ve 13. století se na východě objevila nová hrozba – Mongolská říše. V roce 1258 dorazila k Bagdádu obrovská mongolská armáda vedená Hülegü Chánem, vnukem Čingischána. Chalífa Al-Musta'sim odmítl kapitulovat. Následovalo obléhání, které skončilo dobytím a vypleněním města. Bagdád, po staletí centrum islámského světa, byl zničen. Statisíce obyvatel byly zmasakrovány, Dům moudrosti a další knihovny byly spáleny a jejich obsah vhozen do řeky Tigris, která se prý zbarvila do černa inkoustem. Chalífa al-Musta'sim byl popraven, což znamenalo konec abbásovské vlády v Bagdádu.

🇪🇬 Káhirský chalífát (1261–1517)

O tři roky později, v roce 1261, jeden z přeživších členů abbásovské dynastie, al-Mustansir, uprchl do Káhiry, kde ho mamlúcký sultán Bajbars uznal za chalífu. Tím byla založena "stínová" linie abbásovských chalífů v Egyptě. Tito chalífové neměli žádnou politickou moc a sloužili pouze k legitimizaci vlády mamlúckých sultánů. Tato situace trvala až do roku 1517, kdy osmanský sultán Selim I. dobyl Egypt. Poslední káhirský chalífa Al-Mutawakkil III. byl odvezen do Istanbulu a titul chalífy přešel na osmanské sultány.

🏛️ Správa a společnost

Abbásovský chalífát byl administrativně mnohem propracovanější než jeho umajjovský předchůdce.

Byrokracie: Vláda byla silně centralizovaná a opírala se o rozsáhlý byrokratický aparát (díván), který byl inspirován perskými vzory.
Vezír: Klíčovou postavou administrativy byl vezír, jakýsi první ministr s obrovskými pravomocemi. Některé rodiny vezírů, jako například Barmakovci za vlády Hárúna ar-Rašída, získaly téměř neomezenou moc.
Multietnická společnost: Na rozdíl od Umajjovců, kteří preferovali Araby, Abbásovci vytvořili kosmopolitní říši, kde měli významné postavení i ne-Arabové, zejména Peršané. To přispělo k integraci různých kultur.
Postavení nemuslimů: Křesťané a Židé byli jako dhimmi (chránění lidé) tolerováni. Museli platit zvláštní daň (džizja), ale mohli praktikovat své náboženství a často zastávali důležité pozice ve státní správě, vědě a obchodu.

🔬 Kultura a věda

Období Abbásovců je synonymem pro Islámský zlatý věk.

Dům moudrosti: Byl více než jen knihovnou. Fungoval jako překladatelské centrum, akademie a observatoř. Díla Aristotela, Platóna, Galéna, Eukleida a dalších byla systematicky překládána do arabštiny, čímž byla zachována pro budoucí generace a stala se základem pro další vědecký rozvoj.
Vědecké úspěchy: Arabští a perští učenci dosáhli průlomových objevů v mnoha oblastech. Al-Chorezmí položil základy algebry (samotné slovo pochází z názvu jeho knihy Al-džabr). V medicíně byly zakládány první nemocnice s oddělenými odděleními a lékárny. V astronomii byly budovány observatoře a zpřesňovány astronomické tabulky.
Umění a architektura: Abbásovské umění se vyznačovalo rozvojem kaligrafie, arabesek a geometrických vzorů, jelikož zobrazování živých bytostí bylo v náboženském kontextu často omezováno. Významnou architektonickou památkou je například Velká mešita v Sámaře s unikátním spirálovým minaretem (Malwíja).
Literatura: Vedle vědeckých textů vzkvétala i poezie a próza. Nejznámějším dílem spojeným s touto érou je sbírka příběhů Tisíc a jedna noc, která barvitě líčí život na dvoře Hárúna ar-Rašída.

💡 Pro laiky

Co je to chalífát? Představte si to jako islámské císařství. V jeho čele stál chalífa, který byl považován za nástupce proroka Mohameda a byl politickým i duchovním vůdcem všech muslimů. Abbásovci byli druhou velkou dynastií, která tomuto "císařství" vládla.
Proč byli Abbásovci tak významní? Protože za jejich vlády zažil islámský svět svůj "zlatý věk". Zatímco Evropa procházela obdobím temna po pádu Říma, v Bagdádu kvetla věda, medicína a filosofie. Učenci zde překládali a studovali díla starých Řeků, která by jinak byla pro svět ztracena. Vynalezli algebru a dosáhli velkých pokroků v medicíně a astronomii.
Co byl Dům moudrosti? Byla to obrovská knihovna a univerzita v jednom, založená v Bagdádu. Bylo to místo, kde se setkávali nejlepší mozky tehdejšího světa, aby studovali, překládali a psali knihy. Dá se říci, že to bylo nejdůležitější centrum vzdělanosti na světě po několik staletí.
Proč se jejich říše rozpadla? Podobně jako jiné velké říše, i ta abbásovská byla příliš velká na to, aby se dala efektivně spravovat. Místní guvernéři a generálové postupně získávali stále více moci, až se stali prakticky nezávislými vládci. Chalífa v Bagdádu tak postupně ztratil reálnou moc a stal se jen symbolickou postavou, než jeho vládu definitivně ukončil vpád Mongolů.

Šablona:Aktualizováno