Karel Veliký

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - panovník Karel Veliký (latinsky Carolus Magnus, německy Karl der Große, francouzsky Charlemagne; narozen pravděpodobně 2. dubna 742/748, zemřel 28. ledna 814 v Cáchách) byl franský král z dynastie Karlovců a od roku 800 první středověký císař římský. Během své více než čtyřicetileté vlády sjednotil vojenskou silou a diplomatickou obratností většinu západní a střední Evropy, čímž položil základy pro vznik středověké Svaté říše římské a moderních států, především Francie a Německa. Pro svůj historický význam je často nazýván „Otcem Evropy“ (Pater Europae). Jeho vláda je spojena s tzv. karolinskou renesancí, obdobím kulturního a vzdělanostního rozkvětu.

📜 Život a vláda

Karel byl nejstarším synem franského krále Pipina III. Krátkého a jeho manželky Bertrady z Laonu. Přesné datum a místo jeho narození nejsou s jistotou známy, historici se přiklánějí k letům 742, 747 nebo 748.

👑 Nástup na trůn a rozdělení říše

Po smrti svého otce Pipina v roce 768 se Karel stal králem Franků společně se svým mladším bratrem Karlomanem. Podle otcovy závěti byla říše rozdělena mezi oba syny. Karel získal pobřežní oblasti od Akvintánie po Frísko, zatímco Karlomanovi připadla vnitrozemská území, včetně Burgundska, Provence a Alemanie. Vztahy mezi bratry byly od počátku napjaté a hrozil otevřený konflikt. Situace se vyřešila nečekanou Karlomanovou smrtí v prosinci 771. Karel okamžitě převzal vládu i nad bratrovou částí říše, čímž sjednotil celou Franskou říši pod svou autoritou. Karlomanovi dědicové uprchli ke dvoru langobardského krále Desideria do Itálie.

⚔️ Vojenská tažení a expanze

Vláda Karla Velikého byla charakterizována téměř neustálými vojenskými kampaněmi, které vedly k masivnímu rozšíření franského území. Během své vlády vedl více než 50 válečných výprav.

Dobytí Langobardského království

V roce 773 Karel vpadl do Itálie na žádost papeže Hadriána I., kterého ohrožoval langobardský král Desiderius. Po krátkém obléhání dobyl v roce 774 hlavní město Pavii, sesadil Desideria a sám se prohlásil králem Langobardů. Tímto krokem získal kontrolu nad severní a střední Itálií a stal se hlavním ochráncem papežského státu.

Saské války

Nejdelším a nejbrutálnějším konfliktem Karlovy vlády byly Saské války, které trvaly s přestávkami více než třicet let (od 772 do 804). Karel si dal za cíl podmanit pohanské Sasy obývající území dnešního severního Německa, připojit jejich území k říši a násilně je christianizovat. Války byly vedeny s velkou krutostí na obou stranách. Symbolem saského odporu se stal jejich vůdce Widukind. Zlomovým momentem byl tzv. Verdenský masakr z roku 782, kde nechal Karel údajně popravit 4 500 saských zajatců. Teprve po roce 804 byl saský odpor definitivně zlomen a jejich území plně integrováno do říše.

Tažení do Španělska

V roce 778 se Karel vypravil na Pyrenejský poloostrov, aby zasáhl do vnitřních sporů v Córdobském emirátu. Tažení však nebylo příliš úspěšné. Při návratu přes Pyreneje byl zadní voj jeho armády napaden Basky v průsmyku Roncevaux. V bitvě padlo mnoho franských velmožů, včetně Rolanda, markraběte bretaňské marky. Tato událost se stala námětem pro jeden z nejznámějších středověkých eposů, Píseň o Rolandovi. Později Karel na jihu Pyrenejí zřídil tzv. Španělskou marku jako nárazníkové pásmo proti muslimským Maurům.

Války s Avary

Mezi lety 791 a 796 vedl Karel několik úspěšných tažení proti Avarskému kaganátu v Panonii (dnešní Maďarsko). Avaři byli kočovný národ, který nashromáždil obrovské bohatství z loupeživých nájezdů. Franská vojska dobyla jejich hlavní sídlo, tzv. „hring“, a ukořistila legendární avarský poklad. Zničení avarské moci otevřelo prostor pro slovanskou kolonizaci a posunulo hranice říše dále na východ.

👑 Císařská korunovace

Vrcholem Karlovy moci a prestiže byla jeho korunovace na císaře. V roce 799 byl papež Lev III. v Římě napaden svými odpůrci a uprchl pod Karlovu ochranu. Karel se následujícího roku osobně vydal do Říma, aby situaci vyřešil a papeže rehabilitoval. Během vánoční mše 25. prosince 800 v bazilice sv. Petra vložil papež Lev III. Karlovi na hlavu císařskou korunu a prohlásil ho císařem Římanů (Imperator Romanorum).

Tento akt měl obrovský symbolický význam. Obnovoval myšlenku Západořímské říše a stavěl Karla na roveň císaři v Byzantské říši (Východořímské říši) v Konstantinopoli. Korunovace potvrdila spojení franské světské moci s duchovní autoritou papežství a definovala politickou mapu Evropy na staletí dopředu. Byzanc uznala Karlův císařský titul až v roce 812 po sérii diplomatických jednání a menších vojenských střetů.

🏛️ Správa říše

Spravovat tak obrovskou a různorodou říši byl nesmírně složitý úkol. Karel zavedl řadu reforem, které měly centralizovat moc a zefektivnit administrativu.

Hrabství: Říše byla rozdělena na přibližně 300 hrabství (pagi), v jejichž čele stáli hrabata jmenovaná králem. V pohraničních oblastech byly zřizovány marky v čele s markrabaty, kteří měli rozšířené vojenské pravomoci.
Missi dominici: Pro kontrolu hrabat a zajištění prosazování královské vůle zavedl Karel instituci královských poslů (missi dominici). Vždy dva (jeden světský, jeden duchovní) cestovali po říši, kontrolovali správu, soudili spory a podávali zprávy císaři.
Kapituláře: Karel vydával královské výnosy a zákony, tzv. kapituláře, které sjednocovaly právo v celé říši.
Hlavní město: Ačkoliv Karel neustále cestoval po své říši, za své hlavní sídlo si zvolil Cáchy (Aachen). Zde nechal vybudovat honosnou císařskou falc s palácovou kaplí, která se stala politickým i kulturním centrem říše.

💡 Karolinská renesance

S Karlovým jménem je neodmyslitelně spjat kulturní a vzdělanostní rozkvět, označovaný jako Karolinská renesance. Karel, ač sám údajně uměl jen číst a psát se naučil až v dospělosti, si uvědomoval význam vzdělanosti pro správu říše a církve. Na svůj dvůr v Cáchách zval největší učence tehdejší Evropy.

Alcuin z Yorku: Klíčovou postavou byl anglosaský mnich Alcuin z Yorku, který se stal Karlovým hlavním poradcem pro vzdělávání a vedl palácovou školu.
Vzdělávací reforma: Karel nařídil, aby při každé katedrále a klášteře byla zřízena škola pro vzdělávání kleriků i laiků.
Karolinská minuskula: V klášterních skriptoriích byl vyvinut nový, snadno čitelný a standardizovaný typ písma – karolinská minuskula. Toto písmo se stalo základem pro moderní malá písmena latinky.
Umění a architektura: Období přineslo oživení stavební činnosti a umění, které se inspirovalo antickými a byzantskými vzory. Nejvýznamnější dochovanou památkou je palácová kaple v Cáchách.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život a rodina

Karel Veliký byl energický muž impozantní postavy. Podle jeho životopisce Einharda byl vysoký, silný, měl pronikavé oči a veselou povahu. Byl pětkrát ženatý a měl řadu konkubín. Z těchto svazků vzešlo nejméně 18 dětí.

Himiltruda: První partnerka, se kterou měl syna Pipina Hrbatého.
Desiderata: Dcera langobardského krále, politický sňatek, který Karel po roce zrušil.
Hildegarda: Jeho nejvýznamnější manželka, se kterou měl devět dětí, včetně tří synů, kteří se dožili dospělosti: Karel Mladší, Pipin Italský a Ludvík I. Pobožný.
Fastrada a Luitgarda: Další manželky.

Ke svým dětem měl údajně velmi vřelý vztah, zejména ke svým dcerám, kterým nedovolil se provdat, aby je udržel na svém dvoře.

✝️ Smrt a nástupnictví

Ke konci života postihly Karla osobní tragédie. V roce 810 zemřel jeho syn Pipin, král Itálie, a o rok později i jeho nejstarší legitimní syn a zamýšlený nástupce Karel Mladší. Jediným přeživším legitimním synem tak zůstal Ludvík I. Pobožný. V roce 813 ho Karel v Cáchách slavnostně korunoval za svého spolucísaře a nástupce.

Karel Veliký zemřel 28. ledna 814 v Cáchách na zánět pohrudnice. Byl pohřben ve své palácové kapli. Jeho říše, držená pohromadě především jeho osobností, se po smrti Ludvíka Pobožného rozpadla. Verdunskou smlouvou z roku 843 si ji jeho tři vnuci rozdělili na Západofranskou říši (základ budoucí Francie), Východofranskou říši (základ budoucího Německa) a Středofranskou říši (Lotharingie).

🌍 Odkaz a význam

Karel Veliký je jednou z nejvýznamnějších postav evropských dějin.

Sjednotitel Evropy: Poprvé od pádu Římské říše sjednotil pod jednou vládou většinu západní křesťanské Evropy.
Otec Evropy: Jeho říše vytvořila společný kulturní, náboženský a politický základ, z něhož vzešla středověká Evropa.
Obnovitel císařství: Obnovením císařského titulu na Západě vytvořil koncept Svaté říše římské, která formálně existovala až do roku 1806.
Kulturní dědictví: Karolinská renesance zachránila mnoho antických textů a zanechala trvalý odkaz v podobě písma, vzdělanosti a umění.
Legendární postava: Již ve středověku se stal legendární postavou, hrdinou rytířských eposů (tzv. chansons de geste) a symbolem ideálního křesťanského panovníka. V roce 1165 byl na popud císaře Fridricha I. Barbarossy místně svatořečen.

🧐 Pro laiky

Franská říše: Představte si obrovské království, které zabíralo území dnešní Francie, Německa, Belgie, Nizozemska, Švýcarska a části Itálie a Španělska. Karel tuto říši zdědil a svými válkami ji ještě výrazně zvětšil.
Císař římský: V té době byl titul "císař" nejvyšší možnou poctou. Navazoval na slávu starověkého Říma. Tím, že se Karel stal císařem, se v podstatě prohlásil za nejmocnějšího vládce křesťanského světa, rovného císaři v Byzanci.
Karolinská renesance: Nebyla to "renesance" jako ta slavná italská s Leonardem da Vincim. Šlo spíše o "znovuzrození" vzdělanosti a kultury po období úpadku (tzv. doby temna). Karel podporoval školy, opisování knih a umění, aby pozvedl úroveň své říše.
Missi dominici: Byli to v podstatě "královští inspektoři". Karel je posílal po celé říši, aby kontrolovali, zda místní vládci (hrabata) dělají svou práci správně, nevybírají moc vysoké daně a soudí spravedlivě. Byli to jeho oči a uši v odlehlých částech říše.

Šablona:Aktualizováno