Arabové
Obsah boxu
Arabové (arabsky: عرب, 'arab) jsou velká a různorodá etnolingvistická skupina, primárně definovaná sdíleným jazykovým a kulturním dědictvím. Původně pocházejí z Arabského poloostrova, ale v průběhu staletí se rozšířili po celém Blízkém východě, v Severní Africe a dalších částech světa. Identita Araba není rasová, ale je založena především na arabském jazyce jako mateřském jazyce a sdílené kultuře. Arabský svět se rozkládá na obrovském území od Atlantského oceánu na západě po Arabské moře na východě.
Celkový počet Arabů se v roce 2025 odhaduje na více než 450 milionů, což z nich činí jednu z největších etnických skupin na světě. Jsou sjednoceni v rámci Ligy arabských států, která zahrnuje 22 členských zemí. Navzdory společné identitě existují mezi Araby značné regionální, národní, kmenové a náboženské rozdíly.
🌍 Geografické rozšíření
Arabové tvoří většinovou populaci v zemích Arabského světa. Toto území se tradičně dělí na dvě hlavní oblasti: Mašrek (východní část, zahrnující země jako Egypt, Levantu a Arabský poloostrov) a Maghreb (západní část, zahrnující země jako Libye, Tunisko, Alžírsko a Maroko). Největšími arabskými státy podle počtu obyvatel jsou Egypt, Alžírsko, Súdán a Irák.
Významná arabská diaspora existuje po celém světě. Největší komunity mimo arabský svět žijí v Latinské Americe, zejména v Brazílii a Argentině, kam Arabové migrovali především z oblasti Levanty na přelomu 19. a 20. století. V Evropě se největší arabská komunita nachází ve Francii, což je důsledek koloniálních vazeb se zeměmi Maghrebu. Další velké komunity jsou v Spojených státech, Kanadě, Turecku a Íránu.
Geografická poloha Arabského světa na křižovatce Afriky, Asie a Evropy mu historicky propůjčila strategický význam. Region je bohatý na přírodní zdroje, zejména na ropu a zemní plyn, což zásadně ovlivňuje jeho geopolitické postavení a ekonomiku.
⏳ Historie
Historie Arabů je úzce spjata s Arabským poloostrovem, kde se zformovaly první arabské kmeny. Před příchodem islámu v 7. století byly tyto kmeny převážně kočovné (beduíni) nebo usedlé v oázách a městech jako Mekka a Medína. Politická situace byla roztříštěná, charakterizovaná kmenovými válkami a soupeřením o zdroje.
Vznik islámu pod vedením proroka Mohameda v 7. století představuje klíčový zlom. Mohamed sjednotil arabské kmeny pod praporem nového monoteistického náboženství a vytvořil první islámský stát. Po jeho smrti v roce 632 následovala éra Rášidských chalífátů, během níž došlo k masivní islámské expanzi. Arabská vojska dobyla rozsáhlá území, včetně Perské říše, byzantských provincií v Levantě a Severní Africe, a dostala se až na Pyrenejský poloostrov.
Během Zlatého věku islámu (přibližně 8. až 13. století), za vlády dynastií Umajjovců a Abbásovců, se Bagdád, Damašek a Córdoba staly centry vědy, kultury a obchodu. Arabští učenci dosáhli významných pokroků v matematice (algebra, algoritmus), astronomii, medicíně a filosofii, přičemž zachovali a dále rozvinuli dědictví starověkého Řecka a Persie.
Od 16. století se většina arabského světa dostala pod nadvládu Osmanské říše. Po jejím pádu po první světové válce bylo území rozděleno mezi evropské koloniální mocnosti, především .svg){kind=small}
Spojené království a 
Francii. V polovině 20. století získala většina arabských států nezávislost, což odstartovalo novou éru nacionalismu a politických změn.
🗣 Jazyk
Klíčovým prvkem arabské identity je arabština. Patří do semitské větve afroasijské jazykové rodiny a je příbuzná s jazyky jako hebrejština nebo aramejština. Arabština je pátým nejrozšířenějším jazykem na světě, kterým hovoří více než 360 milionů rodilých mluvčích. Je také liturgickým jazykem islámu a používá ji více než 1,8 miliardy muslimů po celém světě při modlitbách a čtení Koránu.
Charakteristickým rysem arabštiny je jev zvaný diglosie. To znamená, že existují dvě základní formy jazyka:
- Spisovná arabština (الفصحى, al-fuṣḥā): Je to formální, standardizovaný jazyk používaný v literatuře, médiích, vzdělávání a oficiální komunikaci. Vychází z jazyka Koránu.
- Hovorová (dialektální) arabština (العامية, al-ʿāmmiyya): Jedná se o soubor regionálních dialektů, které se používají v každodenní konverzaci. Tyto dialekty se mohou navzájem výrazně lišit, někdy až do míry vzájemné nesrozumitelnosti. Hlavní dialektální skupiny jsou maghrebská, egyptská, levantská, irácká a zálivová.
Tato jazyková dualita ovlivňuje každodenní život a komunikaci v arabském světě. Zatímco spisovná arabština slouží jako sjednocující prvek, regionální dialekty odrážejí místní identity a kulturní specifika.
🕌 Náboženství
Náboženství hraje v životě Arabů a v kultuře arabského světa ústřední roli. Drtivá většina Arabů (přes 90 %) vyznává islám. Většina z nich jsou sunnité, avšak existují i významné komunity šíitů, zejména v Iráku, Bahrajnu, Libanonu a Jemenu. Islám není jen náboženstvím, ale také komplexním systémem práva (šaría), etiky a životního stylu, který ovlivňuje všechny aspekty společnosti.
Před příchodem islámu existovaly na Arabském poloostrově také významné komunity křesťanů a židů. Křesťanství si v arabském světě udrželo svou přítomnost dodnes. Arabští křesťané tvoří významné menšiny v zemích jako Egypt (kde Koptové představují největší křesťanskou komunitu na Blízkém východě), Libanon (kde tvoří téměř třetinu populace), Sýrie, Jordánsko a Palestina. Tyto komunity patří k nejstarším křesťanským církvím na světě, včetně maronitů, řeckých ortodoxních a melkitů.
Dalšími náboženskými skupinami v arabském světě jsou drúzové, kteří žijí především v Libanonu, Sýrii a Izraeli, a malé komunity jazídů nebo mandejců. Historicky početné židovské komunity ve většině arabských zemí téměř zanikly po vzniku státu Izrael v roce 1948.
🎭 Kultura a společnost
Arabská kultura je bohatá a rozmanitá, s hlubokými historickými kořeny. Je silně ovlivněna islámem, ale také dědictvím starověkých civilizací, jako byli Egypťané, Mezopotámci a Féničané. Klíčovou hodnotou v arabské společnosti je rodina, která tvoří základ sociální struktury. Důraz je kladen na kolektivismus, pohostinnost, čest a respekt ke starším.
- Literatura: Arabská literatura má dlouhou tradici, jejímž vrcholem je Korán, považovaný za stylisticky dokonalé dílo. Mezi další slavná díla patří sbírka příběhů Tisíc a jedna noc a poezie z předislámské i islámské éry. Moderní arabská literatura se zabývá tématy jako kolonialismus, nacionalismus a sociální změny. V roce 1988 získal egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz Nobelovu cenu za literaturu.
- Hudba a tanec: Arabská hudba je charakteristická svými melodickými a rytmickými strukturami, které využívají mikrointervaly (makám). Tradičními nástroji jsou úd, kanun, rebab a různé druhy bubnů. Mezi slavné zpěváky 20. století patří Umm Kulthum z Egypta nebo Fairuz z Libanonu. Tradiční tance, jako je břišní tanec nebo dabke, jsou populární na svatbách a oslavách.
- Kuchyně: Arabská kuchyně je velmi rozmanitá a liší se region od regionu. Mezi běžné ingredience patří jehněčí maso, kuřecí maso, rýže, cizrna, lilek, jogurt a datle. Známými pokrmy jsou hummus, falafel, kebab, tabbouleh a kuskus. Důležitou roli hraje káva, jejíž příprava a podávání je často spojeno se společenskými rituály.
- Architektura: Islámská architektura v arabském světě je známá svými mešitami s kopulemi a minarety, paláci s vnitřními dvory a fontánami a zdobenými ornamenty, jako jsou arabesky a kaligrafie.
📈 Současnost a politická situace
Arabský svět na počátku 21. století čelí řadě komplexních výzev. Politická situace v mnoha zemích je nestabilní, poznamenaná autoritářskými režimy, vnitřními konflikty a vnějšími intervencemi. Události Arabského jara v roce 2011 vedly k pádům některých dlouholetých vládců, ale v mnoha případech vyústily v občanské války (v Sýrii, Libyi, Jemenu) nebo obnovení autoritářství.
Ekonomicky je region charakterizován velkými rozdíly. Na jedné straně stojí bohaté státy Perského zálivu (jako Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty), jejichž ekonomiky jsou postaveny na exportu ropy. Na druhé straně jsou země s omezenými zdroji, které se potýkají s vysokou nezaměstnaností, chudobou a závislostí na zahraniční pomoci. Mnoho zemí se snaží diverzifikovat své ekonomiky a snížit závislost na fosilních palivech, jako například v rámci saúdského projektu Vize 2030.
Sociální změny jsou dalším významným tématem. Dochází k postupné urbanizaci, zvyšování gramotnosti a většímu zapojení žen do veřejného života, i když tempo a rozsah těchto změn se v jednotlivých zemích liší. Mladá generace, která tvoří většinu populace, je stále více propojena se světem prostřednictvím internetu a sociálních sítí, což přináší nové myšlenky a aspirace. Mezi klíčové přetrvávající problémy patří izraelsko-palestinský konflikt, boj proti teroristickým skupinám a řešení uprchlických krizí.
⚛️ Pro laiky
Představa o tom, kdo je "Arab", může být pro mnoho lidí matoucí. Zde je jednoduché vysvětlení:
Představte si velký klub, jehož hlavní podmínkou pro členství je mluvit určitým jazykem – v tomto případě arabštinou. Nezáleží na tom, jakou máte barvu pleti, jaké náboženství vyznáváte nebo odkud přesně pocházejí vaši prapředci. Pokud je vaším mateřským jazykem arabština a cítíte se být součástí arabské kultury (posloucháte arabskou hudbu, jíte arabská jídla, sdílíte podobné společenské zvyky), jste považován za Araba.
- Není to rasa: Arabové nejsou rasa. Můžete potkat Araby s velmi světlou pletí v Libanonu i Araby s velmi tmavou pletí v Súdánu. Spojuje je jazyk a kultura, ne vzhled.
- Není to jen o náboženství: Ačkoli většina Arabů jsou muslimové, existují miliony arabských křesťanů a příslušníků jiných věr. Být Arabem a být muslimem není totéž. Například nejlidnatější muslimská země světa, Indonésie, není arabská. Naopak, mnoho křesťanů na Blízkém východě jsou Arabové.
Jednoduše řečeno, arabská identita je jako velká kulturní rodina, kterou spojuje společný jazyk a sdílená historie, která se rozprostírá přes obrovské území od Maroka až po Irák.
⚔ Kritika a kontroverze
Definice "Araba" není vždy jednoznačná a je předmětem diskusí. Některé skupiny na Blízkém východě a v Severní Africe, které hovoří arabsky, se za Araby nepovažují a zdůrazňují svou vlastní odlišnou identitu. Příkladem jsou Koptové v Egyptě, Asyřané v Iráku a Sýrii nebo Maronité v Libanonu, kteří se hlásí ke svým starověkým, předarabským kořenům. Podobně Berbeři (Amazighové) v Maghrebu si udržují vlastní jazyk a kulturu a často se vymezují vůči arabské identitě.
Termín "arabský svět" je také někdy kritizován za to, že zjednodušuje a homogenizuje region, který je ve skutečnosti etnicky, nábožensky a kulturně velmi rozmanitý. Politika arabizace, kterou v minulosti prosazovaly některé nacionalistické režimy, vedla k potlačování menšinových jazyků a kultur.
V západním světě jsou Arabové často terčem stereotypů a islamofobie, které jsou šířeny médii a populární kulturou. Bývají mylně spojováni výhradně s terorismem, ropným bohatstvím nebo útlakem žen, což ignoruje obrovskou rozmanitost a složitost arabských společností a kultur. Tyto stereotypy přispívají k nepochopení a předsudkům vůči arabským komunitám po celém světě.