Severní Afrika

Rozbalit box

Obsah boxu

Severní Afrika je nejsevernější region afrického kontinentu. Geograficky je od zbytku Afriky oddělena nehostinnou pouští Sahara, což vedlo k tomu, že její historie a kultura byly po tisíciletí úzce propojeny se Středomořím a Blízkým východem. Region je považován za jednu z kolébek civilizace, domov starověkého Egypta a Kartága. Dnes je Severní Afrika převážně arabofonní a islámskou oblastí, která tvoří kulturní a politický most mezi Afrikou, Evropou a Blízkým východem.

🌍 Geografie

Severní Afrika je regionem velkých geografických kontrastů. Její tvář určuje několik dominantních prvků:

• Pobřeží Středozemního moře: Úzký, relativně úrodný pás na severu, kde je středomořské klima a kde je soustředěna většina populace a ekonomické aktivity regionu.
• Pohoří Atlas: Rozsáhlý horský systém, který se táhne přes Maroko, Alžírsko a Tunisko. Jeho nejvyšší vrchol, Tubkal (4 167 m), leží v Maroku. Pohoří zachycuje vláhu ze Středozemního moře a vytváří tak srážkový stín směrem na jih.
• Sahara: Největší horká poušť světa, která tvoří drtivou většinu rozlohy regionu. Je charakteristická písečnými dunami (ergy), kamenitými pláněmi (hamady) a oázami, které jsou jedinými místy umožňujícími trvalé osídlení v jejím vnitrozemí.
• Údolí Nilu: Východní část regionu je definována řekou Nil, jejíž pravidelné záplavy po tisíciletí vytvářely úzký pás extrémně úrodné půdy, který umožnil vznik a rozvoj egyptské civilizace.
• Sahel: Na jižním okraji Sahary se nachází polopouštní přechodová zóna zvaná Sahel, která odděluje poušť od savan střední Afriky.

Podnebí

Podnebí se dramaticky liší. Pobřeží má horká, suchá léta a mírné, deštivé zimy (středomořské podnebí). Ve vnitrozemí dominuje extrémně suché a horké pouštní klima s obrovskými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí.

🗺️ Vymezení a země

Vymezení Severní Afriky se může mírně lišit. V nejužším pojetí zahrnuje státy v oblasti Maghreb:

• 🇲🇦 Maroko
• 🇩🇿 Alžírsko
• 🇹🇳 Tunisko
• 🇱🇾 Libye

Často se k nim přidává také:

• 🇪🇬 Egypt
• 🇲🇷 Mauritánie
• 🇪🇭 Západní Sahara (sporné území, okupované Marokem)

V širším kontextu OSN se sem někdy řadí i Súdán.

⏳ Historie

Pravěk a zelená Sahara

V prehistorických dobách byla Sahara mnohem vlhčí a úrodnější oblastí plnou jezer, řek a savan. Důkazem jsou tisíce skalních maleb a rytin (např. v pohoří Tassili n'Ajjer v Alžírsku), které zobrazují slony, žirafy, krokodýly a lidi při lovu a pastevectví. Postupné vysychání Sahary (cca od 4. tisíciletí př. n. l.) donutilo obyvatelstvo migrovat směrem k pobřeží a do údolí Nilu.

Starověké civilizace

• Starověký Egypt: Jedna z nejstarších a nejvlivnějších civilizací světa se zrodila kolem roku 3100 př. n. l. v údolí Nilu. Zanechala po sobě monumentální dědictví v podobě pyramid, chrámů a hieroglyfického písma.
• Féničané a Kartágo: Od 12. století př. n. l. zakládali Féničané, námořní obchodníci z dnešního Libanonu, obchodní kolonie podél celého severoafrického pobřeží. Nejvýznamnější z nich, Kartágo (poblíž dnešního Tunisu), se stalo mocnou námořní říší, která ovládala obchod v západním Středomoří. Její rivalita s Římem vedla ke třem punským válkám (264–146 př. n. l.), které skončily úplným zničením Kartága.
• Římská říše: Po porážce Kartága se celá Severní Afrika stala součástí Římské říše. Region byl považován za "obilnici Říma" a prožíval období prosperity a urbanizace. Vznikla zde kvetoucí města jako Leptis Magna a Timgad a oblast se stala důležitým centrem raného křesťanství, odkud pocházel i významný teolog svatý Augustin.

Arabská nadvláda a islamizace

V 7. století n. l. se regionem prohnala vlna arabských výbojů. Arabové přinesli nové náboženství, islám, a nový jazyk, arabštinu. Původní obyvatelstvo, Berbeři (Amazighové), postupně přijalo islám a došlo k procesu arabizace. Severní Afrika se stala součástí islámského světa a zažila nový kulturní a vědecký rozkvět. Vznikla zde důležitá centra vzdělanosti jako Kairouan v Tunisku nebo Fes v Maroku. Vládly zde různé islámské dynastie, jako byli Almorávidé a Almohadové, jejichž říše se rozprostíraly až do Španělska (Al-Andalus).

⏱️ Historie (od osmanské nadvlády po současnost)

Osmanská říše a lokální vládci

Od 16. století se větší část Severní Afriky dostala pod nadvládu Osmanské říše. Osmanská vláda byla nicméně v mnoha oblastech spíše formální. Vliv centrální moci v Istanbulu byl oslabený, a v různých částech regionu se prosadili lokální vládci, kteří si zachovávali autonomii.

• Egypt: Formálně pod osmanskou nadvládou, ale fakticky pod vládou mameluckých bejů. Od roku 1805 se dostal pod kontrolu egyptského paši Muhammada Alího, který zahájil rozsáhlé reformy a modernizaci země.
• Alžírsko, Tunis a Tripolis (Libye): Zde vládli tzv. dejové (Alžírsko) a bejové (Tunisko) nebo v Tripolsku pašové, kteří byli nominálně podřízení osmanskému sultánovi, ale ve skutečnosti si udržovali značnou míru nezávislosti. Živili se především pirátstvím v Středozemním moři.
• Maroko: Jediný stát v severní Africe, který se nikdy nedostal pod osmanskou nadvládu, ovšem v různých obdobích čelil vnitřním konfliktům a vlivu evropských mocností.

Koloniální éra

V 19. století začala evropská kolonizace Severní Afriky, která znamenala konec osmanské dominance a zásadní proměnu regionu.

• Francouzská kolonizace: Francie si postupně podmanila Alžírsko (1830), Tunis (1881) a Maroko (1912) – (v Maroku vznikl francouzský a španělský protektorát).
• Britská kolonizace: Británie získala kontrolu nad Egyptem (1882), Libyí (1911) a Súdánem.
• Italská kolonizace: Itálie obsadila Libyi (1911).
• Španělsko: Získalo protektorát nad severní částí Maroka a nad Západní Saharou.

Kolonizace vedla k:

• Exploataci zdrojů: Evropské mocnosti těžily nerostné suroviny a zemědělské produkty.
• Potlačení: Domorodé obyvatelstvo bylo podřízeno evropské nadvládě a docházelo k potlačování místních kultur a tradic.
• Modernizaci: Evropané vybudovali infrastrukturu (železnice, přístavy), zavedli moderní zdravotní péči a vzdělání, čímž se změnila celková životní úroveň.

Nezávislost a postkoloniální éra

Po druhé světové válce (1939-1945) se Severní Afrika dočkala nezávislosti.

• Egypt: Nezávislost vyhlášena v roce 1922 (formálně), plně v roce 1952 s revolucí a svržením monarchie.
• Libye: Nezávislost v roce 1951.
• Tunisko a Maroko: Nezávislost v roce 1956.
• Alžírsko: Získalo nezávislost až po krvavé alžírské válce (1954–1962).
• Západní Sahara: Je dosud sporné území, které si nárokuje Maroko, ale uznává ho minimální počet zemí.

Po získání nezávislosti se většina zemí Severní Afriky potýkala s problémy, jako je politická nestabilita, chudoba, korupce a autoritářské režimy.

• Panarabismus: Ve 2. polovině 20. století se rozšířily ideály panarabismu (sjednocení arabských národů), které se projevily například v Spojené arabské republice (Egypt a Sýrie, 1958–1961) nebo v pokusech o ekonomickou spolupráci.
• Arabské jaro: V roce 2010 a 2011 zasáhla Severní Afriku vlna protestů a revolucí známá jako arabské jaro. V Tunisku, Egyptě a Libyi se podařilo svrhnout dlouholeté autoritářské režimy. V Libyi vedl konflikt k občanské válce a rozpadu státu.

👨‍👩‍👧‍👦 Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Severní Afriky je velmi pestré.

Etnické skupiny

• Arabové: Tvoří největší etnickou skupinu v regionu, zejména v Egyptě, Libyi, Tunisku a Alžírsku.
• Berbeři (Amazighové): Původní obyvatelé Severní Afriky, žijící především v Maroku, Alžírsku a Libyi. Zachovávají si vlastní jazyky a kultury.
• Evropané: V minulosti zde žilo početné evropské obyvatelstvo, především Francouzi, Italové a Španělé. Po získání nezávislosti většina z nich odešla, ale v některých zemích (zejména v Maroku a Tunisku) zůstala menší komunita.
• Další skupiny: V menší míře zde žijí černoši, Tuaregové (kočovní Berbeři na Sahaře) a další menšiny.

Jazyky

• Arabština: Je úředním jazykem ve všech zemích regionu. Používají se různé dialekty, které se liší region od regionu.
• Berberské jazyky: Jsou úřední v Maroku a Alžírsku, ale mluví se jimi i v dalších zemích.
• Francouzština: Důležitý jazyk, zejména v Maghrebu, kde se používá ve školství, administrativě a obchodu.
• Další jazyky: V menší míře se používá angličtina, italština a španělština.

Náboženství

Převážná většina obyvatelstva jsou muslimové (90–99 %). Dominuje sunnitský islám. Existují i menší křesťanské a židovské komunity.

💰 Ekonomika

Ekonomiky zemí Severní Afriky se liší, ale mají několik společných znaků.

• Závislost na přírodních zdrojích: Mnoho zemí, zejména Libye a Alžírsko, je závislých na těžbě a exportu ropy a zemního plynu. Maroko má významné zásoby fosfátů.
• Zemědělství: V některých oblastech je důležité zemědělství, zejména pěstování citrusů, oliv, datlí a zeleniny.
• Turismus: V Maroku, Tunisku a Egyptě je důležitým zdrojem příjmů turismus.
• Rozvoj: Severní Afrika prochází obdobím ekonomického rozvoje, ale stále se potýká s problémy, jako je nezaměstnanost (zejména mladých lidí), korupce a nerovnost.

🎭 Kultura a společnost

Kultura Severní Afriky je bohatou směsicí arabských, berberských, středomořských, afrických a islámských vlivů.

Umění a architektura

Region je proslulý svou islámskou architekturou. Charakteristické jsou:

• Mešity s vysokými minarety a zdobenými modlitebnami.
• Mediny: Tradiční stará města s úzkými, křivolakými uličkami, obklopená hradbami.
• Súk: Rušná, krytá tržiště, která jsou centrem obchodu a společenského života.
• Rijády: Tradiční marocké domy s vnitřním nádvořím a zahradou.

Významné je také umělecké řemeslo, jako je výroba koberců, keramiky, koženého zboží a složitých mozaik (zellige).

Hudba a literatura

Hudba Severní Afriky je velmi rozmanitá. Mezi známé styly patří alžírská hudba Raï, která kombinuje tradiční lidové prvky s moderními vlivy, nebo marocká duchovní hudba Gnawa. Region dal světu také několik nositelů Nobelovy ceny za literaturu, včetně Egypťana Nadžíba Mahfúze (1988) a francouzsky píšícího alžírského autora Alberta Camuse (1957).

Kuchyně

Severoafrická kuchyně je známá svým výrazným kořením a chutěmi. K základním surovinám patří kuskus, cizrna, jehněčí a kuřecí maso, zelenina a sušené ovoce. Používá se koření jako římský kmín, koriandr, šafrán, skořice a pálivá pasta harissa. Mezi slavná jídla patří marocký tažín (pomalu dušený pokrm) nebo tuniský brik. Důležitou společenskou roli hraje pití silného a sladkého mátového čaje.

Společnost a rodina

Společnost je obecně konzervativnější než v Evropě, se silným důrazem na rodinné hodnoty a respekt ke starším. Rodina je základní jednotkou společnosti a často žije pohromadě více generací. Postavení žen se v jednotlivých zemích liší. Zatímco v Tunisku a Maroku došlo k významnému pokroku v oblasti ženských práv, v konzervativnějších společnostech, jako je Libye, je jejich role stále více omezena na domácnost.

⚡ Současné výzvy a problémy

Severní Afrika čelí v 21. století řadě komplexních výzev.

• Politická nestabilita: Důsledky Arabského jara jsou stále patrné. Zatímco Tunisko se vydalo cestou demokratizace, Libye se propadla do občanské války a Egypt se vrátil k autoritářské vládě. V Alžírsku a Maroku přetrvává napětí mezi vládnoucími elitami a nespokojenou veřejností.
• Terorismus a bezpečnost: Nestabilita v regionu, zejména v Libyi a v oblasti Sahelu, vytvořila prostor pro působení islamistických teroristických skupin, jako je Al-Káida v islámském Maghrebu a místní odnože Islámského státu.
• Ekonomické problémy: Vysoká nezaměstnanost, zejména mezi mladými lidmi, sociální nerovnost a závislost na exportu surovin jsou hlavními ekonomickými problémy. To vede k sociálním nepokojům a migraci.
• Migrace: Severní Afrika je klíčovou tranzitní oblastí pro migranty a uprchlíky ze subsaharské Afriky, kteří se snaží dostat do Evropy. Zároveň mnoho mladých Severoafričanů opouští své země kvůli nedostatku příležitostí.
• Změna klimatu: Region je extrémně zranitelný vůči dopadům změny klimatu. Očekává se další rozšiřování pouští (dezertifikace), nedostatek vody a extrémní vedra, což bude mít vážné dopady na zemědělství a životní podmínky milionů lidí.

💡 Pro laiky

Dům se třemi vchody

Představte si Severní Afriku jako velký dům, který má tři hlavní vchody.

1. Přední dveře (Středozemní moře): Tyto dveře vedou do Evropy. Po tisíce let tudy proudili obchodníci, vojáci, myšlenky a kultura. Severní Afrika byla díky tomu vždy součástí "středomořského sousedství". Římané, Arabové a později Francouzi přicházeli a odcházeli těmito dveřmi a zanechali v domě své stopy. Dnes jsou to dveře, kterými se mnoho lidí snaží dostat do Evropy za lepším životem.

2. Zadní dveře (Sahara): Tyto dveře jsou obrovské, těžké a obtížně průchodné. Vedou do zbytku Afriky. Po staletí byly pro většinu lidí zavřené, ale existovaly tajné stezky (karavanní cesty), kudy procházeli obchodníci se zlatem, solí a otroky. Sahara dům izolovala, a proto se vyvíjel jinak než zbytek kontinentu. Dnes jsou tyto dveře bohužel také cestou pro migranty a různé extremistické skupiny.

3. Boční dveře (Blízký východ): Tyto dveře spojují dům s arabským světem. V 7. století tudy přišel islám a arabský jazyk, které zcela změnily podobu domu a jeho obyvatel. Dnes jsou to dveře, kterými proudí kulturní, náboženské a politické vlivy z Arabského poloostrova.

Severní Afrika tedy není typický "africký" ani "evropský" dům, ale jedinečné místo, které bylo po celou svou historii formováno tím, co přicházelo a odcházelo těmito třemi různými vchody.