Ekonomika

Rozbalit box

Obsah boxu

Ekonomie (z řeckého oikos – dům, nomos – zákon; tedy „zákon o řízení domácnosti“) je společenská věda, která studuje, jak společnost spravuje své vzácné zdroje k výrobě užitečných zboží a služeb a jak je rozděluje mezi různé jedince. Zabývá se tedy rozhodováním o alokaci vzácných zdrojů mezi alternativní použití.

Ekonomie je široký obor, který zkoumá chování lidí v ekonomickém životě – jak pracují, spotřebovávají, investují a podnikají. Jejím cílem je pochopit, jak ekonomika funguje, a navrhovat způsoby, jak ji zlepšit.

Základní ekonomické otázky

Každá společnost čelí třem základním ekonomickým otázkám, které je nutno řešit kvůli vzácnosti zdrojů:

1. Co vyrábět? Jaké zboží a služby by měly být vyrobeny a v jakém množství? (Např. Více potravin, nebo více automobilů? Více vzdělání, nebo více zdravotní péče?) 2. Jak vyrábět? Jakými technologiemi a s jakými výrobními faktory (práce, půda, kapitál) se budou zboží a služby vyrábět? (Např. Ručně, nebo strojem? Využít více lidské práce, nebo automatizace?) 3. Pro koho vyrábět? Jak bude rozděleno vyrobené zboží a služby mezi členy společnosti? (Kdo bude mít přístup k luxusu a kdo k základním potřebám? Jaká bude spravedlnost v rozdělování?)

Způsob, jakým společnost na tyto otázky odpovídá, definuje její ekonomický systém.

Základní ekonomické principy

Ekonomie se opírá o několik základních principů, které pomáhají vysvětlit ekonomické chování:

Vzácnost a kompromis: Zdroje jsou omezené (vzácné), zatímco lidské potřeby jsou neomezené. To nutí lidi a společnosti dělat rozhodnutí a volit mezi alternativami (tzv. náklady obětované příležitosti).
Náklady obětované příležitosti: Cena jakékoli věci je to, čeho se musíte vzdát, abyste ji získali. Např. náklady na vysokoškolské studium nejsou jen školné, ale i ušlý příjem z práce.
Lidé reagují na incentivy: Lidé mění své chování na základě odměn nebo trestů. Např. vyšší mzdy motivují lidi k práci, vyšší daně odrazují od určitých činností.
Trhy jsou obvykle dobrým způsobem organizace ekonomické aktivity: Tržní ekonomika umožňuje prostřednictvím cenového mechanismu koordinovat miliony rozhodnutí spotřebitelů a výrobců.
Vlády mohou někdy zlepšit výsledky trhu: V případě selhání trhu (např. externality, monopol, veřejné statky) může vláda zasáhnout, aby zlepšila efektivitu nebo spravedlnost.

Odvětví ekonomie

Ekonomie se tradičně dělí na dvě hlavní odvětví:

Mikroekonomie: Zabývá se chováním jednotlivých ekonomických subjektů – domácností (spotřebitelů), firem (výrobců) a jednotlivých trhů zboží a služeb. Zkoumá, jak se tvoří ceny, jak firmy maximalizují zisk a jak spotřebitelé maximalizují užitek. Příkladem je studium vlivu zdražení kávy na její spotřebu.
Makroekonomie: Studuje ekonomiku jako celek. Zabývá se agregovanými veličinami a jevy, jako je HDP, inflace, nezaměstnanost, ekonomický růst a měnová a fiskální politika. Příkladem je studium příčin a důsledků hospodářských krizí nebo dopadů vládních výdajů na národní hospodářství.

Vedle těchto hlavních oborů existuje mnoho specializovaných odvětví, jako je ekonometrie (aplikace statistických metod v ekonomii), ekonomie práce, finanční ekonomie, veřejná ekonomie, mezinárodní ekonomie, rozvojová ekonomie, environmentální ekonomie a mnoho dalších.

Ekonomické systémy

Způsob, jakým společnost organizuje produkce, rozdělování a spotřeba zboží a služeb, se nazývá ekonomický systém. Mezi hlavní typy patří:

Tržní ekonomika: Rozhodnutí o tom, co, jak a pro koho vyrábět, jsou primárně určována nabídkou a poptávkou na trzích. Vláda hraje minimální roli. Příkladem jsou USA nebo Spojené království.
Centrálně plánovaná ekonomika: Rozhodnutí jsou přijímána centrálním orgánem (vládou), která plánuje a kontroluje veškerou ekonomickou činnost. Příkladem bylo Československo před rokem 1989 nebo současná Severní Korea.
Smíšená ekonomika: Kombinace prvků tržní a plánované ekonomiky. Většina moderních ekonomik spadá do této kategorie, kde trhy hrají hlavní roli, ale vláda zasahuje do ekonomiky prostřednictvím regulací, sociálních programů a veřejných služeb. Příkladem je většina zemí Evropské unie, včetně Česka.

Důležité ekonomické ukazatele

Pro hodnocení zdraví a výkonnosti ekonomiky se používají různé ekonomické ukazatele:

Hrubý domácí produkt (HDP): Celková tržní hodnota veškerého finálního zboží a služeb vyprodukovaných v dané ekonomice za určité období (obvykle rok). Je to nejdůležitější ukazatel ekonomického růstu.
Inflace: Tempo růstu celkové cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice. Měří se jako procentní změna spotřebitelských cen.
Nezaměstnanost: Počet nebo procento pracovní síly, která je schopna a ochotna pracovat, ale nemůže najít zaměstnání.
Státní dluh: Celková výše dluhu, který má stát vůči svým věřitelům.
Saldo veřejných rozpočtů: Rozdíl mezi příjmy a výdaji státu (nebo šířeji veřejného sektoru) za určité období. Deficit znamená, že výdaje převyšují příjmy.

Pro laiky

Představte si ekonomii jako vědu o tom, jak si lidé v společnosti navzájem pomáhají a co dělají s penězi a věcmi. Je to jako taková velká hra, kde všichni něco vyrábí, kupují a prodávají.

Ekonomie se snaží odpovědět na tři jednoduché otázky: 1. Co budeme dělat? Třeba jestli budeme vyrábět víc rohlíků nebo víc mobilních telefonů. 2. Jak to budeme dělat? Jestli to budeme péct v ruce, nebo na to budeme mít obrovské stroje. 3. Pro koho to budeme dělat? Kdo ty rohlíky a telefony dostane – jestli si je koupí každý, nebo jen ti, co mají hodně peněz.

Protože nemáme všeho nekonečně moc (peněz, času, surovin), musíme si vybírat. A o tom je celá ekonomie – jak si co nejlépe vybrat, abychom byli co nejvíce spokojení.

Rozdělujeme ji na dvě hlavní části:

Malá ekonomie (mikroekonomie): Ta se dívá na jednotlivé lidi nebo malé firmičky. Třeba proč si koupíš zrovna tenhle jogurt, nebo proč malá pekárna vyrábí tolik chleba.
Velká ekonomie (makroekonomie): Ta se dívá na celou zemi, na celou ekonomiku jako na jednoho velkého obchodníka. Řeší, jestli je v zemi dost práce (nezaměstnanost), jestli se ceny moc nemění (inflace) a jestli se nám všem daří lépe (ekonomický růst).

Je to jako s počasím – meteorologové (ekonomové) se snaží předpovědět, co se bude dít, a pochopit, proč se to děje, aby nám pomohli se na to připravit.

Externí odkazy