Hülegü

Hülegü
	Hülegü chán
	Soubor:Hulagu Khan enthroned.jpg
	Hülegü na trůně, miniatura z 15. století
Titul	Ílchán Persie
Období vlády	1256–1265
Korunovace	1256
Předchůdce	(funkce založena)
Nástupce	Abaqa
Datum narození	cca 1218
Místo narození	Mongolsko
Datum úmrtí	8. únor 1265
Místo úmrtí	Maragha, Ílchanát
Místo pohřbení	Ostrov Šahi, Urmijské jezero
Dynastie	Bordžiginové
Otec	Tolujchán
Matka	Sörchöchtäni Beki
Manželka/y	Doquz Chatun a další
Děti	Abaqa, Tekuder, Taraqai a další
Náboženství	Tengrismus, sklon k buddhismu

Rozbalit box

Obsah boxu

Hülegü (také Hülagü nebo Hulegu, mongolsky Хүлэгү; cca 1218 – 8. únor 1265) byl mongolský panovník, který dobyl velkou část jihozápadní Asie. Byl vnukem Čingischána a synem Tolujchána. Jeho bratry byli Möngke a Kublaj, kteří oba zastávali úřad velkého chána, a Ariq Böke. Hülegü založil dynastii Ílchánů v Persii a stal se jejím prvním vládcem. Jeho vojenské tažení, nařízené velkým chánem Möngkem, vedlo ke zničení dvou nejmocnějších islámských center té doby: sekty asasínů a Abbásovského chalífátu v Bagdádu. Jeho postup na západ byl zastaven až v bitvě u Ajn Džalút v roce 1260.

📜 Původ a mládí

Hülegü se narodil jako jeden ze synů Toluje, nejmladšího syna Čingischána, a jeho vlivné manželky Sörchöchtäni Beki, která byla nestoriánskou křesťankou. Díky své matce, která byla považována za jednu z nejmoudřejších a nejschopnějších žen své doby, získal Hülegü i jeho bratři vynikající vzdělání a byli připraveni na vedoucí role v Mongolské říši. Jeho bratr Möngke se stal v roce 1251 čtvrtým velkým chánem a právě on pověřil Hülegüa úkolem, který zásadně ovlivnil dějiny Blízkého východu.

⚔️ Tažení na Blízký východ

V roce 1251 pověřil velký chán Möngke svého bratra Hülegüa velením obrovské armády s cílem dobýt muslimské státy v jihozápadní Asii. Cíle byly dva: zničit sektu nizárijských ismá'ílíjců (známých jako asasíni) a podrobit si Abbásovský chalífát se sídlem v Bagdádu. Hülegüova armáda byla jednou z největších mongolských armád, jaká kdy byla shromážděna, a údajně čítala až 150 000 mužů. Zahrnovala kontingenty z celé říše, včetně čínských obléhacích specialistů.

🏰 Zničení Asasínů

Prvním cílem Hülegüova tažení byla pevnostní síť asasínů v pohoří Elborz v severní Persii. Asasíni, vedeni imámem Rukn-ud-Dínem Churšáhem, byli po staletí hrozbou pro okolní vládce. Jejich horské pevnosti, zejména Alamút, byly považovány za nedobytné. Hülegü však systematicky obléhal jednu pevnost po druhé. V roce 1256 se mu po těžkém obléhání podařilo donutit imáma ke kapitulaci a pevnost Alamút byla dobyta a zničena. Následně byly zlikvidovány i ostatní asasínské pevnosti, což znamenalo definitivní konec jejich moci v regionu.

🔥 Dobytí a zničení Bagdádu

Po porážce asasínů se Hülegü obrátil proti Bagdádu, sídlu abbásovského chalífy Al-Musta'sim. Chalífa, který byl duchovním vůdcem sunnitského islámu, odmítl mongolské požadavky na podrobení. V lednu 1258 dorazila mongolská armáda k hradbám Bagdádu. Po krátkém obléhání, během kterého mongolští inženýři prolomili hradby, město 10. února 1258 padlo.

Následovalo jedno z nejbrutálnějších vyplenění v dějinách. Mongolové po dobu jednoho týdne systematicky ničili město, vraždili jeho obyvatele a pálili budovy. Odhady počtu obětí se pohybují od 200 000 do jednoho milionu. Chalífa Al-Musta'sim byl zajat a popraven – podle legendy byl zašit do koberce a ušlapán koňmi, aby nebyla prolita královská krev. Zničen byl i Dům moudrosti (Bajt al-Hikma), obrovská knihovna, která uchovávala tisíce cenných rukopisů. Řeka Tigris se prý zbarvila do černa inkoustem ze zničených knih a do ruda krví zavražděných. Pád Bagdádu je často považován za symbolický konec Zlatého věku islámu.

Hülegüova hlavní manželka, křesťanka Doquz Chatun, se přimluvila za ušetření křesťanské populace města, která se uchýlila do kostelů.

🛑 Zastavení postupu: Bitva u Ajn Džalút

Po pádu Bagdádu pokračoval Hülegü v postupu na západ do Sýrie. Dobyl Aleppo a Damašek. Jeho armáda se spojila s křesťanskými spojenci, jako byli Arméni z Kilikie a křižáci z Antiochie. Mongolský postup se zdál nezastavitelný a cílem se stal Egypt, kde vládli mamlúčtí sultáni.

V roce 1259 však dorazila zpráva o smrti velkého chána Möngkeho. Hülegü, jakožto potenciální nástupce, se musel s většinou své armády vrátit do Karakorumu, aby se zúčastnil volby nového chána (kurultaje). V Sýrii zanechal pouze menší síly pod velením svého generála Kitbuqy.

Této příležitosti využili mamlúci pod vedením sultána Kutuze a jeho generála Bajbarse. 3. září 1260 se obě armády střetly v bitvě u Ajn Džalút (Goliášův pramen) v dnešním Izraeli. Mamlúci, kteří znali terén a použili chytrou taktiku, mongolskou armádu drtivě porazili. Kitbuqa padl v boji. Tato bitva byla první velkou a definitivní porážkou Mongolů a zastavila jejich expanzi na Blízký východ a do Afriky.

👑 Založení Ílchanátu

Po smrti Möngkeho vypukla v Mongolské říši občanská válka mezi Hülegüovými bratry Kublajem a Ariq Bökem. Hülegü podpořil Kublaje, ale do bojů se přímo nezapojil. Místo toho se usadil v Persii a založil zde vlastní státní útvar, který se stal známým jako Ílchanát. Termín Ílchán znamená "podřízený chán", což formálně vyjadřovalo jeho podřízenost velkému chánovi Kublajovi v Číně, ale v praxi vládl jako nezávislý panovník. Jeho říše zahrnovala dnešní Írán, Irák, Ázerbájdžán, Arménie, Gruzie, Turkmenistán, Afghánistán a části Pákistánu a Turecka.

Hülegü vedl válku se svým bratrancem Berkem, chánem Zlaté hordy. Berke, který konvertoval k islámu, byl rozzuřen zničením Bagdádu a popravou chalífy. Válka mezi nimi (tzv. Berke-Hülegüova válka) byla prvním otevřeným konfliktem mezi dvěma částmi Mongolské říše a přispěla k jejímu postupnému rozpadu.

🏛️ Vláda a odkaz

Hülegü byl schopným administrátorem, který se opíral o perské úředníky. Ačkoliv byl sám tengrista se silnými sympatiemi k buddhismu, jeho vláda byla nábožensky tolerantní, zejména vůči křesťanům a buddhistům. Jeho hlavní manželka Doquz Chatun byla vlivnou nestoriánskou křesťankou a podporovala své souvěrce.

Jedním z jeho nejvýznamnějších počinů bylo založení astronomické observatoře v Maraze. Pověřil jejím vedením slavného perského učence Násira ad-Dína Túšího. Observatoř se stala jedním z nejpřednějších vědeckých center své doby a její objevy ovlivnily pozdější astronomii, včetně prací Mikuláše Koperníka.

Hülegü zemřel 8. února 1265 a byl pohřben na ostrově Šahi v Urmijském jezeře. Jeho nástupcem se stal jeho syn Abaqa. Dynastie Ílchánů, kterou založil, vládla v Persii až do poloviny 14. století.

💡 Pro laiky

Ílchanát: Byl to jeden ze čtyř velkých států, které vznikly po rozdělení Mongolské říše. Zahrnoval hlavně území dnešního Íránu a Iráku. Slovo "Ílchán" znamená "podřízený chán", což naznačovalo, že teoreticky uznávali nadvládu velkého chána v Číně.
Asasíni: Tajemná islámská sekta, která sídlila v nedobytných horských pevnostech v Persii a Sýrii. Byli známí tím, že politicky motivované vraždy prováděli jejich speciálně vycvičení stoupenci. Jejich zničení Mongoly bylo považováno za velký úspěch.
Pád Bagdádu (1258): Jedna z největších katastrof v dějinách islámu. Bagdád byl po staletí kulturním, vědeckým a náboženským centrem islámského světa. Jeho zničení Mongoly znamenalo konec Abbásovského chalífátu a symbolický konec islámského zlatého věku.
Bitva u Ajn Džalút (1260): Klíčová bitva, kde egyptští mamlúci poprvé a definitivně porazili mongolskou armádu. Tato porážka zastavila mongolský postup do Afriky a zachránila islámské svatyně v Mekce a Medíně před možným zničením.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025