Okurka
Obsah boxu
Okurka setá (Cucumis sativus) je druh plodové zeleniny z čeledi tykvovité (Cucurbitaceae). Jedná se o jednu z nejrozšířenějších a hospodářsky nejvýznamnějších zelenin na světě. Plodem je bobule, která se konzumuje převážně v nezralém stavu, a to buď syrová (tzv. salátové okurky), nebo konzervovaná (nakládané okurky). Okurka je ceněna pro svou osvěžující chuť, vysoký obsah vody a nízkou energetickou hodnotu.
📜 Historie
Původ okurky seté je v Indii, konkrétně na úpatí Himálaje, kde byla pěstována již před více než 3000 lety. Odtud se postupně rozšířila do dalších částí Asie. Do Evropy se dostala díky starověkým Řekům a Římanům, kteří si ji velmi oblíbili. Římský císař Tiberius údajně vyžadoval okurky na svém stole každý den, což vedlo k vývoji prvních forem skleníkového pěstování.
Ve středověku se její pěstování rozšířilo po celé Evropě. Do Severní Ameriky přivezl okurky Kryštof Kolumbus během své druhé výpravy v roce 1494. V Česku má pěstování okurek, zejména těch nakládaných (tzv. znojemské okurky), dlouhou tradici sahající minimálně do 16. století.
🌱 Botanický popis
Okurka setá je jednoletá, popínavá nebo plazivá bylina s drsně chlupatou lodyhou, která může dosahovat délky několika metrů. Listy jsou velké, řapíkaté, srdčitého až pětiúhelníkového tvaru. Rostlina se přichycuje k opoře pomocí jednoduchých úponků.
🌼 Květy a plody
Okurka je většinou jednodomá rostlina, což znamená, že na jedné rostlině se nacházejí jak samčí, tak samičí květy. Květy jsou žluté, pětičetné. Samčí květy vyrůstají ve svazečcích, zatímco samičí jsou obvykle jednotlivé. V moderním šlechtění se prosazují tzv. partenokarpické odrůdy, které tvoří plody bez opylení a neobsahují semena.
Plodem je z botanického hlediska bobule typu pepo. Tvar, velikost a barva plodu se liší podle odrůdy. Povrch může být hladký, bradavičnatý nebo ostnitý. Barva slupky je nejčastěji zelená v různých odstínech, ale existují i odrůdy bílé nebo žluté. Uvnitř plodu je vodnatá dužina s měkkými, jedlými semeny.
🥒 Odrůdy
Okurky se dělí do dvou hlavních skupin:
- Okurky salátové (hadovky): Jsou dlouhé, štíhlé, s hladkou a tenkou slupkou. Pěstují se především ve skleníku a jsou určeny k přímé konzumaci za syrova.
- Okurky nakládačky: Jsou menší, kratší, s hrubší a bradavičnatou slupkou. Jsou ideální pro konzervaci v kyselém nálevu. Mezi nejznámější oblasti pěstování v Česku patří Znojemsko.
🧑🌾 Pěstování
Okurka je teplomilná rostlina, která vyžaduje slunné stanoviště chráněné před větrem. Optimální teplota pro růst se pohybuje mezi 20 a 30 °C. Je velmi náročná na vodu, pravidelná a vydatná zálivka je klíčová pro bohatou úrodu a zamezení hořknutí plodů.
Půda by měla být humózní, dobře propustná a bohatá na živiny. Okurky se často pěstují na záhonech s oporou (sítě, provázky), což zlepšuje zdravotní stav rostlin a usnadňuje sklizeň. Mezi nejčastější choroby patří plíseň okurková a padlí. Ze škůdců je ohrožují především mšice a svilušky.
Sklizeň probíhá postupně, jak plody dorůstají do požadované velikosti. Pravidelná sklizeň podporuje nasazování dalších plodů.
🥗 Kulinářské využití
Okurka je díky svému vysokému obsahu vody (až 97 %) a nízké kalorické hodnotě oblíbenou součástí zdravého jídelníčku.
- Syrová konzumace: Nejčastěji se používá do zeleninových salátů (např. řecký salát), sendvičů, obloh nebo jako samostatná příloha. Oblíbená je také okurková limonáda nebo voda s plátky okurky.
- Konzervace: Nakládané okurky v kyselém nebo sladkokyselém nálevu jsou tradiční pochoutkou v mnoha zemích, včetně Česka. Další formou konzervace je mléčné kvašení, jehož výsledkem jsou tzv. kvašáky.
- Tepelná úprava: Méně častá, ale možná je i tepelná úprava. Okurky lze dusit, zapékat nebo použít jako základ pro polévky. Studená okurková polévka, jako je bulharský tarator nebo španělské gazpacho, je v letních měsících velmi osvěžující.
- Součást pokrmů: Okurka je klíčovou ingrediencí v mnoha světových pokrmech, například v řeckém tzatziki nebo indické raitě.
📈 Nutriční hodnoty a zdravotní přínosy
Okurka je zdrojem některých vitamínů a minerálních látek. Obsahuje především vitamín K, vitamín C, draslík a hořčík. Většina živin je koncentrována ve slupce, proto se doporučuje konzumovat okurky neloupané (pokud nejsou chemicky ošetřené).
Díky vysokému obsahu vody přispívá k hydrataci organismu. Obsažená vláknina podporuje trávení. Okurky také obsahují antioxidanty, jako jsou flavonoidy a taniny.
Hořkou chuť některých okurek způsobuje látka zvaná kukurbitacin. Moderní odrůdy jsou šlechtěny tak, aby tuto látku obsahovaly v minimálním množství.
💡 Kulturní význam a zajímavosti
- Anglické rčení "as cool as a cucumber" (chladný jako okurka) odkazuje na fakt, že vnitřní teplota okurky může být i o několik stupňů nižší než teplota okolního vzduchu.
- Plátky okurky se často používají v kosmetice jako obklady na oči ke zmírnění otoků a hydrataci pokožky.
- Největším světovým producentem okurek je s velkým náskokem
. - V Japonsku existuje festival zvaný Kjúridžinja, kde se lidé modlí k okurkovým božstvům za ochranu před letními nemocemi.
- Rekordní nejdelší okurka, zapsaná v Guinnessově knize rekordů, měřila přes 107 cm.
👨🏫 Pro laiky
- Jednodomá rostlina: Rostlina, která má na sobě jak samčí (pylové), tak samičí (plodové) květy. Pro vytvoření plodu je potřeba, aby včela nebo jiný opylovač přenesl pyl ze samčího květu na samičí.
- Partenokarpie: Schopnost rostliny vytvořit plod bez opylení. Takové plody pak nemají semena. Moderní "hadovky" jsou často partenokarpické, proto v nich nenajdete téměř žádná semínka.
- Pepo: Speciální typ bobule s tvrdou vnější slupkou, typický pro rostliny z čeledi tykvovitých (dýně, melouny, okurky).
- Kukurbitacin: Skupina hořkých látek, které si rostlina vytváří jako obranu proti býložravcům. U okurek se projevuje hořkou chutí, zejména u konce stonku. Stres rostliny (např. suchem) může produkci této látky zvýšit.