Cibule

Rozbalit box

Obsah boxu

Cibule kuchyňská (Allium cepa), často označovaná jen jako cibule, je druh dvouleté až vytrvalé rostliny z rodu česnek (Allium). Její podzemní zásobní orgán – cibule (bulva) – je jednou z nejrozšířenějších a nejstarších druhů pěstované zeleniny na světě. Využívá se jako zelenina, koření i léčivá rostlina. Její charakteristická štiplavá chuť a aroma, způsobené sirnými sloučeninami, z ní činí základní ingredienci v kuchyních po celém světě.

📜 Historie

Původ cibule není zcela jasný, ale botanikové se domnívají, že pochází z oblasti střední Asie, pravděpodobně z území dnešního Íránu a Pákistánu. Důkazy o jejím pěstování sahají více než 5000 let do minulosti.

🏛️ Starověk

Cibule byla klíčovou plodinou ve starověkých civilizacích. Ve starověkém Egyptě byla nejen potravinou, ale i předmětem uctívání. Její kulatý tvar a soustředné kruhy byly symbolem věčného života. Cibule byly nalezeny v očních důlcích mumií, například u Ramesse IV.. Egypťané věřili, že její silné aroma dokáže navrátit dech mrtvým. Byla také součástí stravy dělníků, kteří stavěli pyramidy, protože se věřilo, že jim dodává sílu a chrání je před nemocemi.

Zmínky o cibuli se nacházejí i v Bibli, kde si Izraelité při svém putování pouští stěžují na jednotvárnou stravu a vzpomínají na jídlo, které měli v Egyptě, včetně cibule. Byla pěstována také v Sumerské říši, Indii a Číně.

🌍 Antika a středověk

Ve starověkém Řecku a Římě byla cibule rovněž velmi populární. Řečtí atleti ji konzumovali ve velkém množství, protože věřili, že "pročišťuje krev" a zlepšuje fyzickou kondici. Římští gladiátorové si jí potírali svaly pro jejich zpevnění. Římský gurmán Apicius ji zahrnul do mnoha svých receptů.

S pádem Římské říše se pěstování cibule rozšířilo po celé Evropě. Ve středověku byla jednou ze tří hlavních zelenin evropské kuchyně, společně se zelím a fazolemi. Pro svou trvanlivost a snadné pěstování byla klíčovou potravinou, která pomáhala překonat zimní měsíce a hladomory. Byla tak cenná, že se používala i jako platidlo nebo dar.

🌎 Novověk

Do Ameriky přivezl cibuli Kryštof Kolumbus během své druhé výpravy v roce 1493. Brzy se stala oblíbenou plodinou i u původních obyvatel Ameriky, kteří ji začali pěstovat a využívat ve své kuchyni. Dnes je cibule pěstována a konzumována na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.

🌱 Botanický popis

Cibule kuchyňská je dvouletá, v kultuře často pěstovaná jako jednoletá.

Kořenový systém: Tvoří svazčité, mělce kořenící kořeny, které vyrůstají ze spodní části cibule, tzv. podpučí.
Cibule (bulva): Jedná se o zdužnatělý podzemní zásobní orgán, který je tvořen zkráceným stonkem (podpučím) a masitými, zdužnatělými bázemi listů, tzv. suknicemi. Vnější suknice jsou suché, papírovité a chrání vnitřní dužnaté části. Barva vnějších suknic se liší podle kultivaru – od bílé přes žlutou a hnědou až po červenou a fialovou.
Listy: Listy jsou duté, trubkovité, sytě zelené a vyrůstají z cibule. Běžně se označují jako cibulová nať.
Květ: Ve druhém roce života vyrůstá z cibule dutý, až 1 metr vysoký květní stvol (stvol), který je zakončen kulovitým okolíkem. Okolík je tvořen desítkami až stovkami drobných, oboupohlavných květů bělavé až nazelenalé barvy. Květy jsou opylovány hmyzem.
Plod: Plodem je tobolka obsahující drobná, černá, trojhranná semena.

🌍 Pěstování a produkce

Cibule je relativně nenáročná plodina, která se pěstuje po celém světě. Nejlépe se jí daří v mírném podnebném pásu.

🌿 Podmínky pro pěstování

Půda: Vyžaduje dobře propustnou, lehkou až středně těžkou půdu bohatou na humus a živiny. Optimální pH půdy je mezi 6,0 a 7,0. Nesnáší přemokřené a kyselé půdy.
Světlo: Je světlomilná, pro správný růst a tvorbu cibule potřebuje dostatek slunečního svitu. Délka dne je klíčovým faktorem pro iniciaci tvorby cibule u mnoha kultivarů (tzv. fotoperiodismus).
Zálivka: V období růstu vyžaduje pravidelnou zálivku, zejména při klíčení a tvorbě natě. Před sklizní je naopak žádoucí sucho, aby cibule dobře vyzrála a byla skladovatelná.

🚜 Metody pěstování

Cibuli lze pěstovat třemi hlavními způsoby:

Z přímého výsevu semen: Semena se sejí brzy na jaře přímo na záhon. Tato metoda je vhodná pro získání velkých cibulí určených ke skladování.
Ze sazečky: Nejběžnější metoda v zahrádkách. Sazečka jsou malé cibulky vypěstované ze semen v předchozím roce. Na jaře se vysazují na záhon a rychleji dorůstají do konzumní velikosti.
Ze sadby: Předpěstované sazenice se vysazují na záhon. Tato metoda se používá především v komerčním zemědělství pro dosažení rané sklizně.

📈 Globální produkce

Cibule je jednou z nejvíce produkovaných zelenin na světě. Podle dostupných údajů k roku 2025 jsou největšími světovými producenty:

Čína
Indie
Spojené státy americké
Egypt
Írán

🧪 Chemické složení a nutriční hodnota

Cibule je nízkokalorická zelenina, ale bohatá na vitamíny, minerály a silné rostlinné sloučeniny.

Nutriční hodnoty (na 100 g syrové cibule):

   *   Energie: cca 40 kcal (166 kJ)
   *   Sacharidy: 9,3 g (z toho cukry 4,2 g)
   *   Vláknina: 1,7 g
   *   Bílkoviny: 1,1 g
   *   Tuky: 0,1 g
   *   Voda: 89 %

Vitamíny a minerály: Je dobrým zdrojem vitamínu C, vitamínu B6, kyseliny listové, draslíku a manganu.

Sirné sloučeniny: Klíčovou složkou cibule jsou organické sirné sloučeniny (sulfoxidy cysteinu). Při porušení buněčné struktury (krájení, drcení) se uvolňuje enzym alliináza, který tyto sloučeniny štěpí. Vznikají nestabilní kyseliny sulfenové, které se rychle přeskupují na těkavou látku syn-propanthial-S-oxid. Tato látka dráždí oční sliznici, což vede k produkci slz. Vařením se tyto látky rozkládají a cibule získává sladkou chuť.

Flavonoidy: Cibule, zejména červená, je mimořádně bohatá na antioxidanty, především na flavonoid kvercetin. Kvercetin má silné protizánětlivé a antihistaminické účinky.

🧑‍🍳 Využití v gastronomii

Cibule je základním kamenem téměř všech světových kuchyní. Její chuťový profil se mění v závislosti na úpravě – od ostré a štiplavé v syrovém stavu po sladkou a jemnou po tepelné úpravě.

Syrová: Používá se do salátů, sendvičů, pomazánek, sals nebo jako příloha k masitým pokrmům (např. tatarák, guláš).
Restovaná a smažená: Tvoří základ pro polévky, omáčky, dušená jídla a ragú. Při pomalém restování dochází ke karamelizaci cukrů, což cibuli dodává hlubokou sladkou chuť. Smažená cibulka je oblíbenou posypkou.
Vařená a dušená: Součást vývarů, polévek a dušených pokrmů.
Pečená a grilovaná: Pečená cibule je sladká a měkká, často se podává jako příloha k masu.
Nakládaná: Malé cibulky se nakládají do sladkokyselého nálevu.

🔪 Kultivary cibule

Existuje mnoho kultivarů, které se liší velikostí, tvarem, barvou i chutí:

Žlutá cibule: Nejběžnější typ, univerzální použití. Má silné aroma a po uvaření sládne.
Červená cibule: Má fialovo-červenou slupku i dužinu. Je jemnější a sladší než žlutá, proto je ideální do salátů a pro syrovou konzumaci.
Bílá cibule: Má ostřejší a výraznější chuť. Často se používá v mexické kuchyni.
Šalotka (Allium cepa var. aggregatum): Je menší, tvoří hnízda několika cibulek. Má jemnější a komplexnější chuť než klasická cibule.
Jarní cibulka: Jsou to mladé, nedozrálé cibule sklízené i s natí. Používá se celá, má jemnou chuť.
Perlovka: Velmi malé cibulky, které se nejčastěji nakládají.

🩺 Zdravotní účinky

Cibule je po staletí ceněna nejen pro svou chuť, ale i pro své léčivé vlastnosti.

Podpora srdce a cév: Díky obsahu kvercetinu a sirných sloučenin může pomáhat snižovat vysoký krevní tlak, hladinu cholesterolu a působit proti srážení krve.
Antioxidační účinky: Obsažené antioxidanty, zejména kvercetin a vitamín C, chrání buňky před poškozením volnými radikály.
Protizánětlivé vlastnosti: Pomáhá tlumit zánětlivé procesy v těle.
Antibakteriální a antivirové účinky: Sirné sloučeniny vykazují schopnost bojovat proti některým bakteriím a virům. V lidovém léčitelství se cibulový sirup s medem používá proti kašli a nachlazení.
Podpora trávení: Cibule je zdrojem prebiotické vlákniny (inulin), která podporuje růst prospěšných bakterií ve střevech.

✨ Zajímavosti

Největší cibule na světě, zapsaná v Guinnessově knize rekordů, vážila přes 8,5 kg.
V středověku se věřilo, že zavěšené copy cibule chrání dům před morem a zlými duchy.
Město Chicago získalo svůj název z indiánského slova "shikaakwa", které v jazyce kmene Miami-Illinois znamená "divoká cibule" nebo "páchnoucí pórek", odkazující na rostliny hojně rostoucí v této oblasti.
Při krájení cibule pomáhá proti slzení její předchozí vychlazení, použití velmi ostrého nože nebo krájení pod tekoucí vodou.

🧑‍🏫 Pro laiky

Proč cibule pálí a rozpláče nás? Když cibuli krájíte, porušíte její buňky. Uvnitř se smíchají dvě látky, které normálně žijí odděleně. Jejich smícháním vznikne plyn, který letí vzduchem. Když se tento plyn dostane do vašich očí, smíchá se se slzami a vytvoří slabou kyselinu. Oko to pozná jako podráždění a začne produkovat hodně slz, aby se plynu zbavilo a "opláchlo se".
Co je vlastně ta kulatá cibule? Není to kořen. Je to spíše podzemní "sklad" plný energie. Jednotlivé vrstvy (suknice) jsou vlastně zdužnatělé listy, ve kterých si rostlina ukládá cukry a živiny, aby měla sílu v dalším roce vykvést. Kořeny jsou ty malé "vousy" na spodní straně.
Jaký je rozdíl mezi cibulí a šalotkou? Představte si, že cibule je jako jeden velký byt. Šalotka je spíše jako řadový dům – pod jednou slupkou najdete několik menších, oddělených cibulek (jako stroužky u česneku). Šalotka má také jemnější a o něco sladší chuť.

Šablona:Aktualizováno