Starověká Čína

Starověká Čína (čínsky 中國, pinyin: Zhōngguó) je označení pro období čínských dějin od konce neolitu přibližně v 21. století př. n. l. až po pád dynastie Chan v roce 220 n. l. Jedná se o jednu z nejstarších a nejdéle trvajících civilizací na světě, která položila základy moderní čínské kultury, jazyka, společnosti a filozofie. Civilizace se zrodila v úrodném údolí Žluté řeky (Chuang-che) a postupně se rozšířila na jih k řece Jang-c’-ťiang.

Pro starověkou Čínu je charakteristický cyklický model dějin známý jako dynastický cyklus, kdy jednotlivé dynastie získávaly a ztrácely tzv. Mandát nebes. Během tohoto dlouhého období vznikly klíčové filozofické směry jako konfucianismus, taoismus a legalismus, byly učiněny zásadní technologické objevy, jako je výroba papíru, knihtisk, střelný prach a kompas (známé jako Čtyři velké vynálezy), a byla vybudována monumentální díla jako Velká čínská zeď a Terakotová armáda. ```

```

⏳ Dějiny

Dějiny starověké Číny jsou tradičně děleny podle vládnoucích dynastií. Tento systém, ačkoliv zjednodušující, poskytuje přehledný rámec pro pochopení politického a kulturního vývoje.

Mytologické počátky

Nejranější období čínských dějin je zahaleno mýty a legendami o tzv. Třech Vznešených a Pěti Vladařích. Tito mytičtí panovníci měli lidstvo naučit základním dovednostem, jako byl lov, zemědělství, písmo nebo medicína. Mezi nejznámější patří Žlutý císař (Chuang-ti), který je považován za praotce všech Chanských Číňanů.

Dynastie Sia (cca 2070–1600 př. n. l.)

Dynastie Sia je považována za první čínskou dynastii, ačkoliv její existence není plně doložena písemnými prameny z té doby a je známa především z pozdějších kronik. Archeologické nálezy v Er-li-tchou v provincii Che-nan však naznačují existenci komplexní společnosti doby bronzové, která by mohla odpovídat legendární dynastii Sia.

Dynastie Šang (cca 1600–1046 př. n. l.)

Dynastie Šang je první historicky doloženou čínskou dynastií. Důkazy o její existenci pocházejí z nápisů na tzv. věšteckých kostech (želvích krunýřích a zvířecích lopatkách), které byly používány k věštění. Tyto nápisy představují nejstarší formu čínského písma. Společnost Šang byla vyspělá v metalurgii, zejména ve výrobě rituálních bronzových nádob, které jsou dodnes obdivovány pro své umělecké zpracování. Hlavní město se nacházelo v okolí dnešního An-jangu.

Dynastie Čou (1046–256 př. n. l.)

Dynastie Čou byla nejdéle vládnoucí dynastií v čínské historii. Svrhla dynastii Šang a ospravedlnila svou vládu novou politickou a náboženskou doktrínou – Mandát nebes (天命, Tchien-ming). Podle této koncepce vládne panovník ("Syn nebes") s pověřením od nejvyššího božstva, ale pokud se stane neschopným či krutým, Nebesa mohou mandát odejmout a předat ho jiné, schopnější dynastii.

Dlouhé období vlády Čou se dělí na dvě hlavní etapy:

• Západní Čou (1046–771 př. n. l.): Období relativní stability a centralizované moci.
• Východní Čou (771–256 př. n. l.): Po nájezdu barbarů se dvůr přesunul na východ do Luo-jangu. Autorita krále postupně slábla a reálnou moc přebírali vládci jednotlivých lenních států. Toto období se dále dělí na:

   *   Období Jar a podzimů (771–476 př. n. l.): Pojmenováno podle kroniky Letopisy Jar a podzimů. Státy mezi sebou bojovaly, ale stále formálně uznávaly autoritu čouského krále. V této době žil a působil filozof Konfucius.
   *   Období válčících států (475–221 př. n. l.): Období intenzivních válek mezi sedmi hlavními státy (Čchin, Čchu, Čchi, Jen, Chan, Wej, Čao), které bojovaly o nadvládu nad celou Čínou. V této éře vznikly klíčové filozofické směry, známé jako Sto škol myšlení.

Dynastie Čchin (221–206 př. n. l.)

Stát Čchin, ležící na západě, postupně porazil všechny své rivaly a v roce 221 př. n. l. sjednotil Čínu pod vládou krále Jinga Čenga, který přijal titul Čchin Š'-chuang-ti ("První císař Čchin"). Jeho vláda byla založena na filozofii legalismu, která prosazovala absolutní moc státu a přísné zákony. Císař provedl řadu reforem:

• Sjednotil čínské písmo, měnu, míry a váhy.
• Zavedl centralizovanou byrokracii.
• Propojil a dostavěl severní opevnění, čímž položil základ Velké čínské zdi.
• Nechal si vybudovat monumentální hrobku s Terakotovou armádou v Si-anu.

Jeho vláda byla však extrémně krutá, proslulá pálením knih a pronásledováním učenců. Krátce po jeho smrti se dynastie zhroutila v důsledku rozsáhlých povstání.

Dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.)

Po krátkém období chaosu založil Liou Pang novou dynastii Chan, která je považována za jeden ze zlatých věků čínské historie. Chanové navázali na administrativní systém Čchin, ale zmírnili jeho krutost a jako státní ideologii přijali konfucianismus.

Období Chan se dělí na:

• Západní Chan (206 př. n. l. – 9 n. l.): S hlavním městem Čchang-an.
• Dynastie Sin (9–23 n. l.): Krátké intermezzo, kdy moc uzurpoval Wang Mang.
• Východní Chan (25–220 n. l.): S hlavním městem v Luo-jangu.

Během vlády dynastie Chan došlo k obrovskému kulturnímu, technologickému a územnímu rozmachu. Byla otevřena Hedvábná stezka, která propojila Čínu s Střední Asií a Římskou říší. Došlo k vynálezu papíru a zdokonalení mnoha dalších technologií. Na konci 2. století n. l. však dynastii oslabily dvorské intriky, korupce a rolnická povstání (např. Povstání Žlutých turbanů), což vedlo k jejímu pádu a rozpadu říše na Tři říše. ```

```

🌍 Společnost a kultura

Sociální struktura

Starověká čínská společnost byla přísně hierarchická. Na vrcholu stál císař, považovaný za "Syna nebes". Pod ním byla vrstva úředníků-učenců (士, š'), kteří byli vybíráni na základě úřednických zkoušek z konfuciánských textů. Následovali zemědělci (农, nung), kteří byli považováni za základ státu, protože produkovali potraviny. Pod nimi stáli řemeslníci (工, kung) a na nejnižší společenské příčce (s výjimkou otroků) byli obchodníci (商, šang), protože se věřilo, že sami nic nevytvářejí, pouze obchodují s prací druhých.

Filozofie a náboženství

Období Východní Čou, zejména éra Válčících států, bylo intelektuálně nesmírně plodné a zrodilo se v něm Sto škol myšlení. Tři nejvýznamnější filozofické směry, které formovaly čínskou civilizaci, byly:

• Konfucianismus: Založený Konfuciem (Kchung-fu-c'). Zdůrazňuje morálku, společenský řád, synovskou oddanost (úctu k rodičům a předkům), humanitu (仁, žen) a dodržování rituálů (礼, li). Stal se státní ideologií za dynastie Chan.
• Taoismus: Připisovaný mudrci Lao-c'ovi a jeho dílu Tao te ťing. Učí o harmonii s Taem (Cestou), přirozeným řádem vesmíru. Prosazuje jednoduchost, spontánnost a nezasahování do přirozeného běhu věcí (无为, wu-wej).
• Legalismus: Jeho hlavními představiteli byli Šang Jang a Chan Fej. Tvrdí, že lidská povaha je od základu sobecká a společnost lze řídit pouze pomocí přísných, nestranných zákonů a tvrdých trestů. Byl ideologií dynastie Čchin.

Kromě těchto filozofií bylo hluboce zakořeněno uctívání předků, víra, že duchové zemřelých předků mohou ovlivňovat osudy živých. Později, během dynastie Chan, začal do Číny pronikat buddhismus z Indie. ```

```

🔬 Věda a technologie

Starověká Čína byla technologicky jednou z nejvyspělejších civilizací své doby. Mezi její nejvýznamnější příspěvky světu patří Čtyři velké vynálezy:

• Papír: Vynalezen pravděpodobně již před rokem 105 n. l., kdy Cchaj Lun zdokonalil jeho výrobu.
• Knihtisk: Technologie dřevěných desek (deskostisk) se objevila na konci období starověku a byla zdokonalena později.
• Střelný prach: Objeven taoistickými alchymisty při hledání elixíru nesmrtelnosti, původně používán pro ohňostroje.
• Kompas: První kompasy byly používány k věštění a feng-šuej, později byly upraveny pro navigaci.

Kromě těchto vynálezů dosáhli Číňané významných pokroků i v dalších oblastech:

• Astronomie: Vytvořili podrobné mapy hvězdné oblohy a zaznamenávali pozorování komet a supernov.
• Medicína: Vyvinuli komplexní systém tradiční čínské medicíny, včetně akupunktury a bylinné léčby.
• Inženýrství: Sestrojili první seismograf na světě (autor Čang Cheng) a vyvinuli pokročilé metody v metalurgii, jako je výroba litiny.

```

```

🎨 Umění a architektura

Umění starověké Číny odráželo její filozofii a společenské hodnoty.

• Bronzové nádoby: Rituální nádoby z doby dynastií Šang a Čou jsou vrcholem metalurgického umění. Byly zdobeny složitými zvířecími motivy, zejména motivem tchao-tchie (stylizovaná maska).
• Nefrit: Tento kámen byl vysoce ceněn pro svou krásu a symbolické vlastnosti. Vyráběly se z něj rituální předměty, šperky i pohřební oděvy.
• Kaligrafie: Umění krásného psaní bylo považováno za nejvyšší formu umění, úzce spojenou s malířstvím.
• Architektura: Většina staveb byla ze dřeva, a proto se jich dochovalo jen málo. Dominantními příklady monumentální architektury jsou obranné stavby a hrobky.

   *   Velká čínská zeď: Systém opevnění budovaný a propojovaný po staletí, jehož základy položila dynastie Čchin na ochranu před nomádskými kmeny ze severu.
   *   Terakotová armáda: Součást mauzolea prvního císaře Čchin Š'-chuang-tiho. Tisíce hliněných vojáků v životní velikosti měly chránit císaře v posmrtném životě.

```

```

💡 Pro laiky

Některé koncepty starověké Číny mohou být složité. Zde je jejich zjednodušené vysvětlení:

• Mandát nebes (Tchien-ming): Představte si, že vládce má od bohů jakési "povolení vládnout". Dokud vládne spravedlivě, stará se o lid a v zemi je prosperita, toto povolení platí. Pokud je ale krutý, neschopný a zemi postihují katastrofy (povodně, hladomor), je to znamení, že bohové mu "povolení" odebrali. To dává lidu právo ho svrhnout a založit novou dynastii, která si získá přízeň nebes.

• Dynastický cyklus: Tento koncept úzce souvisí s Mandátem nebes. Je to jako neustálý koloběh:

   1.  Vzestup: Nová dynastie svrhne tu starou, získá Mandát nebes a přinese mír a pořádek.
   2.  Vrchol: Dynastie je na vrcholu moci, vládne efektivně, země prosperuje.
   3.  Úpadek: Postupem času se vládci stávají línými a zkorumpovanými, zvyšují daně, zanedbávají obranu.
   4.  Pád: Zemi postihnou katastrofy, vypuknou povstání. Stará dynastie ztrácí Mandát nebes a je svržena novým vůdcem. Cyklus začíná znovu.

• Tři hlavní filozofie v kostce:

   *   Konfucianismus: "Buď dobrý člověk, cti své rodiče a nadřízené, dodržuj tradice. Když bude každý znát své místo a chovat se slušně, bude ve společnosti pořádek a harmonie."
   *   Taoismus: "Nesnaž se svět měnit násilím. Uvolni se a nech věci plynout přirozeně, jako voda v řece. Hledej harmonii s přírodou, ne se společenskými pravidly."
   *   Legalismus: "Lidé jsou od přírody zlí a sobečtí. Jediný způsob, jak je udržet na uzdě, jsou jasné, přísné zákony a tvrdé tresty za jejich porušení. Síla státu je nade vše."

```

```

Šablona:Aktualizováno ```