Přeskočit na obsah

Pyl

Z Infopedia

Šablona:Infobox

Pyl je soubor mikroskopických částeček, pylových zrn, které produkují semenné rostliny (nahosemenné a krytosemenné). Pylové zrno je ve skutečnosti samčí gametofyt, jehož hlavní funkcí je přenos samčích pohlavních buněk (gamet) na samičí orgány květu (bliznu) za účelem oplodnění. Proces přenosu pylu se nazývá opylování. Pyl je také významným alergenem a klíčovým objektem studia vědního oboru palynologie. ``` ```mediawiki

🧬 Struktura a složení

Každé pylové zrno je komplexní biologická struktura, jejíž morfologie je často specifická pro daný druh, rod nebo čeleď rostlin. Velikost pylových zrn se pohybuje v řádu mikrometrů, obvykle od 5 µm (např. u pomněnky) až po více než 200 µm (např. u tykve).

Stěna pylového zrna se skládá ze dvou hlavních vrstev:

  • Exina: Jedná se o vnější, velmi odolný obal. Je tvořena látkou zvanou sporopolenin, což je jeden z nejodolnějších organických polymerů v přírodě. Sporopolenin je extrémně odolný vůči chemickému i mechanickému poškození, včetně vysokých teplot a kyselin. Díky této odolnosti mohou pylová zrna přetrvat v fosilním záznamu miliony let. Povrch exiny je často zdoben různými strukturami (ostrovy, síťování, rýhy), které jsou důležitým taxonomickým znakem.
  • Intina: Vnitřní, tenčí vrstva, která se skládá především z celulózy a pektinu. Je méně odolná než exina a po vyklíčení pylového zrna z ní vyrůstá pylová láčka.

Uvnitř pylového zrna se nachází:

  • Vegetativní buňka: Větší buňka, jejímž úkolem je vytvořit pylovou láčku, která prorůstá čnělkou až k vajíčku.
  • Generativní buňka: Menší buňka, která se později rozdělí na dvě samčí pohlavní buňky (spermatické buňky), které provedou samotné oplození.

Chemicky je pyl bohatý na bílkoviny, tuky, sacharidy, vitamíny a minerální látky, což z něj činí výživnou potravu pro hmyz. ``` ```mediawiki

💨 Způsoby šíření (opylování)

Rostliny vyvinuly různé strategie pro přenos pylu. Podle vektoru přenosu se rozlišuje několik typů opylování:

  • Anemogamie (větrosprašnost): Pyl je přenášen větrem. Tento typ pylu je obvykle malý, lehký, hladký a produkovaný v obrovském množství, aby se zvýšila šance na úspěšné opylení. Květy větrosprašných rostlin bývají nenápadné, bez nektaru a vůně. Typickými příklady jsou trávy, jehličnany (např. borovice, smrk), bříza, líska nebo dub. Právě tento typ pylu je hlavním zdrojem pylových alergií.
  • Zoogamie (opylování živočichy): Pyl je přenášen živočichy.
    • Entomogamie (hmyzosprašnost): Nejběžnější typ, kdy pyl přenáší hmyz (např. včely, čmeláci, motýli, mouchy). Pylová zrna jsou často větší, lepkavá nebo mají háčky, aby se snadno přichytila na tělo hmyzu. Květy jsou obvykle barevné, vonné a produkují nektar jako odměnu pro opylovače. Příkladem jsou ovocné stromy, růže nebo slunečnice.
    • Ornitogamie (opylování ptáky): Typické zejména v tropech, kde pyl přenášejí ptáci jako kolibříci. Květy bývají často červené nebo oranžové a produkují velké množství řídkého nektaru.
    • Chiropterogamie (opylování netopýry): Některé noční rostliny (např. některé druhy kaktusů nebo agáve) jsou opylovány netopýry. Květy se otevírají v noci, jsou velké, světlé a často vydávají specifický zápach.
  • Hydrogamie (vodosprašnost): Vzácný způsob opylování, kdy je pyl přenášen vodou. Vyskytuje se u některých vodních rostlin, jako je růžkatec.

``` ```mediawiki

🔬 Význam pro vědu

Studium pylu, zvané palynologie, má široké uplatnění v mnoha vědních oborech, a to především díky mimořádné odolnosti a druhově specifické morfologii pylových zrn.

  • Paleoekologie a klimatologie: Analýzou pylových zrn uchovaných ve vrstvách sedimentů z jezer, rašelinišť nebo mořského dna mohou vědci rekonstruovat složení vegetace v minulosti. Z toho lze odvodit, jaké bylo v dané oblasti a době klima. Pylové diagramy tak poskytují cenné informace o klimatických změnách v průběhu tisíců až milionů let.
  • Archeologie: Pylová analýza obsahu archeologických nalezišť (např. střepů nádob, obsahu žaludků mumifikovaných těl) pomáhá určit, jaké rostliny lidé v minulosti pěstovali, konzumovali nebo jaké bylo přírodní prostředí v okolí jejich sídlišť.
  • Forenzní palynologie: Pylová zrna ulpívají na oblečení, vlasech nebo předmětech a mohou sloužit jako důkaz v kriminalistice. Nález specifického typu pylu na oblečení podezřelého ho může spojit s místem činu nebo určit roční období, kdy se na daném místě pohyboval.
  • Melisopalynologie: Analýza druhů pylu obsažených v medu. Umožňuje určit botanický a geografický původ medu (např. zda se jedná o med lipový, akátový nebo smíšený).

``` ```mediawiki

🐝 Význam pro ekosystémy a člověka

Pyl hraje v přírodě i v lidské společnosti zásadní roli.

  • Základ potravního řetězce: Pro mnoho druhů hmyzu, zejména pro včely medonosné a čmeláky, je pyl hlavním zdrojem bílkovin, tuků a dalších živin. Včely sbírají pyl do tzv. rousek na zadních nohách a v úlu jej zpracovávají na tzv. včelí chléb (fermentovaný pyl), kterým krmí své larvy.
  • Zemědělství: Opylování je klíčové pro produkci většiny druhů ovoce, zeleniny, ořechů a semen. Bez činnosti opylovačů, kteří přenášejí pyl, by byly úrody mnoha plodin (např. jablek, mandlí, okurek) dramaticky nižší nebo nulové.
  • Lidská výživa: Včelí pyl je sbírán a prodáván jako doplněk stravy pro svůj vysoký obsah živin. Je ceněn pro své údajné antioxidační a protizánětlivé účinky.
  • Indikátor životního prostředí: Sledování množství a druhů pylu v ovzduší může poskytovat informace o biodiverzitě a stavu vegetace v dané oblasti.

``` ```mediawiki

🤧 Pyl jako alergen

Pro mnoho lidí je pyl významným alergenem, který spouští sezónní alergickou rýmu, známou jako senná rýma (alergická rinokonjunktivitida).

Imunitní systém alergika mylně identifikuje neškodné bílkoviny obsažené v pylu jako hrozbu a spouští obrannou reakci. Ta se projevuje typickými příznaky:

  • Kýchání, vodnatá rýma, ucpaný nos
  • Svědění a slzení očí
  • Svědění v krku a na patře
  • V těžších případech může vyvolat astmatický záchvat

Nejvýznamnějšími původci pylových alergií jsou větrosprašné rostliny, které produkují obrovské množství lehkého pylu. V podmínkách střední Evropy se pylová sezóna dělí na tři hlavní období: 1. Jarní období: Dominují pyly stromů, zejména líska, olše, bříza a jasan. 2. Letní období: Převažují pyly trav (např. lipnicovité) a obilovin (např. žito). 3. Pozdně letní a podzimní období: Hlavními alergeny jsou pyly bylin, především pelyněk a ambrozie.

Pro alergiky jsou vytvářeny tzv. pylové kalendáře a pylové zpravodajství, které informují o aktuální koncentraci pylových zrn různých druhů v ovzduší. ``` ```mediawiki

💡 Pro laiky: Pylové zrno jako vesmírná kapsle

Představte si pylové zrno ne jako obyčejný prach, ale jako miniaturní, vysoce specializovanou vesmírnou kapsli na misi.

  • Trup lodi (Exina): Vnější obal zrna je vyroben z extrémně odolného materiálu, sporopoleninu. Je to jako pancéřování vesmírné lodi, které chrání cenný náklad před kyselým deštěm, UV zářením a mechanickým poškozením během cesty vzduchem.
  • Náklad (Genetická informace): Uvnitř kapsle jsou dvě samčí pohlavní buňky – to je nejdůležitější náklad. Jejich úkolem je doručit genetickou informaci (DNA) k samičí buňce v cílové destinaci.
  • Navigační a přistávací systém: Kapsle nemá vlastní motor. Spoléhá na vnější síly – vítr (u trav a stromů) nebo "taxi službu" v podobě včely či motýla (u barevných květů). Květy lákají své "taxikáře" barvou, vůní a sladkým nektarem.
  • Přistání a mise (Oplození): Když kapsle přistane na správné "planetě" (blizně květu stejného druhu), aktivuje se. Z vnitřní stěny (intiny) začne růst dlouhý tunel, tzv. pylová láčka, která prorazí cestu až k vajíčku. Tímto tunelem pak náklad – pohlavní buňky – sestoupí a dokončí misi: oplození.

Alergie na pyl je pak vlastně jen přehnaná reakce našeho těla. Náš imunitní systém si tyto neškodné "vesmírné kapsle" splete s nebezpečnými útočníky a spustí masivní obranný poplach, který vnímáme jako kýchání a slzení. ``` ```mediawiki

갤러리 Galerie

``` ```mediawiki

🔗 Související články

``` ```mediawiki

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Pyl&oldid=13997“