Placenta
Šablona:Infobox orgán ``` ``` Placenta (česky též plodový koláč nebo lůžko) je dočasný orgán, který se vyvíjí během těhotenství u placentálních savců. Představuje klíčové spojení mezi organismem matky a vyvíjejícím se plodem. Jejím hlavním úkolem je zajistit plodu přísun kyslíku a živin z krve matky a zároveň odvádět zplodiny jeho metabolismu, jako je oxid uhličitý. Kromě toho plní placenta důležitou endokrinní funkci, neboť produkuje řadu hormonů nezbytných pro udržení a zdárný průběh těhotenství.
Placenta je unikátní orgán, protože je složena ze tkání dvou geneticky odlišných jedinců – matky (děložní sliznice) a plodu (vnější obal zárodku, chorion). Po porodu plodu je placenta v tzv. třetí době porodní vypuzena z těla matky. ``` ```
🧬 Struktura a vývoj
Vývoj placenty, neboli placentace, je složitý proces, který začíná krátce po implantaci blastocysty do děložní sliznice (endometria).
Vývoj
Po uhnízdění začnou buňky vnější vrstvy blastocysty, zvané trofoblast, prorůstat do děložní sliznice. Trofoblast se rychle dělí na dvě vrstvy:
- Cytotrofoblast: Vnitřní vrstva jednotlivých buněk.
- Syncytiotrofoblast: Vnější, vícejaderná vrstva bez buněčných hranic, která vzniká splýváním buněk cytotrofoblastu. Právě syncytiotrofoblast je zodpovědný za invazi do endometria a narušování mateřských cév.
Z trofoblastu se postupně formují prstovité výběžky zvané choriové klky (villi choriales). Tyto klky zpočátku pokrývají celý povrch chorionu, ale později zůstávají pouze na straně přivrácené k děložní stěně, kde tvoří tzv. chorion frondosum – základ plodové části placenty. Na opačné straně klky zanikají a povrch se stává hladkým (chorion laeve).
Mateřská a plodová část
Zralá lidská placenta má diskovitý tvar o průměru 15–25 cm, tloušťce asi 3 cm a hmotnosti kolem 500 gramů. Skládá se ze dvou hlavních částí:
- Mateřská část (Pars materna): Je tvořena přeměněnou děložní sliznicí, tzv. decidua basalis. Do této části ústí mateřské spirálové arterie, které přivádějí okysličenou krev do meziklkového prostoru (intervilózní prostor). Odkysličená krev je odváděna děložními žilami.
- Plodová část (Pars fetalis): Je tvořena choriovou ploténkou a z ní vyrůstajícími choriovými klky. Povrch klků je pokryt syncytiotrofoblastem, který je v přímém kontaktu s mateřskou krví v meziklkových prostorech. Uvnitř každého klku se nachází síť plodových kapilár, které jsou napojeny na cévy pupečníku.
Krev matky a plodu se za normálních okolností nemísí. Výměna látek probíhá přes tzv. placentární bariéru.
Placentární bariéra
Tato polopropustná membrána odděluje krevní oběh matky a plodu a reguluje přechod látek. Skládá se z několika vrstev:
- Syncytiotrofoblast (vnější vrstva klku)
- Cytotrofoblast (v raném těhotenství, později mizí)
- Bazální membrána trofoblastu
- Vazivo uvnitř klku (stroma)
- Bazální membrána kapiláry plodu
- Endotel kapiláry plodu
Tloušťka této bariéry se v průběhu těhotenství zmenšuje, což zefektivňuje výměnu látek. ``` ```
⚙️ Funkce
Placenta je multifunkční orgán, který plní roli plic, ledvin, trávicí soustavy i endokrinní žlázy pro vyvíjející se plod.
Výměna plynů (Respirace)
Plod nedýchá plícemi; výměna dýchacích plynů probíhá v placentě. Kyslík přechází z mateřské krve s vyšší koncentrací do krve plodu prostou difuzí. Naopak oxid uhličitý, jako odpadní produkt metabolismu plodu, přechází z krve plodu do krve matky, která jej následně vydýchá. Fetální hemoglobin má vyšší afinitu ke kyslíku než hemoglobin dospělého, což usnadňuje přenos.
Výživa (Nutrice)
Placenta aktivně i pasivně transportuje živiny z matky k plodu:
- Glukóza: Hlavní zdroj energie pro plod, přechází pomocí facilitované difúze.
- Aminokyseliny: Stavební kameny bílkovin, jsou aktivně transportovány proti koncentračnímu spádu.
- Tuky a mastné kyseliny: Důležité pro vývoj nervové soustavy.
- Vitamíny a minerály: Například železo, vápník a jód jsou aktivně transportovány.
- Voda a elektrolyty: Volně procházejí.
Vylučování (Exkrece)
Odpadní produkty metabolismu plodu, jako je močovina, kyselina močová a kreatinin, jsou odváděny přes placentu do krevního oběhu matky, kde jsou jejími ledvinami odfiltrovány a vyloučeny.
Endokrinní funkce
Placenta je významnou dočasnou endokrinní žlázou produkující řadu hormonů:
- Lidský choriový gonadotropin (hCG): Je to první hormon produkovaný placentou. Jeho hlavní funkcí je udržovat činnost žlutého tělíska (corpus luteum) ve vaječníku, které tak pokračuje v produkci progesteronu a estrogenů v prvních týdnech těhotenství. Přítomnost hCG v moči je základem většiny těhotenských testů.
- Progesteron: Od druhého trimestru přebírá placenta produkci progesteronu od žlutého tělíska. Tento hormon je klíčový pro udržení těhotenství – tlumí stahy děložní svaloviny a podporuje vývoj mléčné žlázy.
- Estrogeny (zejména estriol): Podporují růst dělohy, zvyšují průtok krve placentou a připravují mléčné žlázy na laktaci.
- Lidský placentární laktogen (hPL): Má podobné účinky jako růstový hormon a prolaktin. Mění metabolismus matky – zvyšuje její odolnost vůči inzulinu, což zajišťuje stálý přísun glukózy pro plod.
``` ```
🛡️ Imunologická role
Plod je z poloviny geneticky cizí organismus (obsahuje geny otce), a proto by měl být imunitním systémem matky odhalen a zničen. Placenta hraje klíčovou roli v zabránění tohoto odhojení (imunologická tolerance).
- Imunologická bariéra: Syncytiotrofoblast na povrchu klků neexprimuje klasické MHC glykoproteiny, které by mohly být rozpoznány imunitními buňkami matky. Místo toho produkuje specifické molekuly (např. HLA-G), které tlumí aktivitu mateřských T-lymfocytů a NK buněk.
- Přenos protilátek: V posledním trimestru těhotenství placenta aktivně transportuje mateřské protilátky třídy IgG k plodu. Tyto protilátky poskytují novorozenci pasivní imunitu proti nemocem, které matka prodělala, a chrání ho v prvních měsících života, než si vytvoří vlastní imunitní systém.
``` ```
⌛ Porod a poporodní fáze
Po porodu dítěte nastává třetí doba porodní, během které dochází k odloučení a vypuzení placenty a plodových obalů z dělohy. Tento proces je obvykle doprovázen stahy dělohy, které pomáhají placentu odloučit od děložní stěny a zároveň stlačují cévy v místě jejího původního přisednutí, čímž se omezuje krevní ztráta. Vypuzená placenta se označuje jako porozený plodový koláč.
Lékař nebo porodní asistentka pečlivě kontrolují, zda byla placenta vypuzena celá. Jakékoli zbytky placentární tkáně v děloze (tzv. residua) mohou způsobit vážné poporodní krvácení nebo infekci.
V některých kulturách je placenta považována za posvátnou a je rituálně pohřbívána. V moderní době se rozšířila i praxe zvaná placentofágie, tedy konzumace placenty (obvykle ve formě sušených kapslí), ačkoliv její údajné zdravotní přínosy nebyly vědecky jednoznačně prokázány. ``` ```
🩺 Patologie a poruchy
S placentou může být spojena řada komplikací, které mohou ohrozit matku i plod:
- Placenta praevia: Stav, kdy placenta nasedá v dolní části dělohy a částečně nebo úplně překrývá vnitřní branku děložního hrdla. To znemožňuje přirozený porod a způsobuje krvácení, obvykle vyžaduje porod císařským řezem.
- Abrupce placenty: Předčasné odloučení placenty od děložní stěny před porodem plodu. Jedná se o akutní stav spojený se silným krvácením a ohrožením života matky i plodu z nedostatku kyslíku.
- Placenta accreta, increta, percreta: Jedná se o stavy, kdy choriové klky prorůstají příliš hluboko do děložní svaloviny (accreta), skrze ni (increta) nebo až k okolním orgánům (percreta). Tyto stavy znemožňují normální odloučení placenty po porodu a vedou k masivnímu krvácení, často vyžadujícímu hysterektomii (odstranění dělohy).
- Placentární insuficience: Snížená funkce placenty, kdy orgán nedokáže plodu dodávat dostatek kyslíku a živin. To vede k zpomalení růstu plodu (IUGR) a může vyžadovat předčasné ukončení těhotenství.
``` ```
🔬 Pro laiky: Placenta jako super-orgán
Představte si placentu jako nejmodernější a nejvšestrannější podpůrnou jednotku pro misi na devět měsíců. Je to dočasně postavená základna, která plní hned několik úkolů najednou:
- Hraniční přechod s celnicí: Placenta je jako přísně střežená hranice mezi dvěma zeměmi (matkou a dítětem). Přes tuto hranici proudí zboží. Užitečné věci, jako je jídlo (živiny) a palivo (kyslík), jsou propouštěny dovnitř k dítěti. Odpadky (oxid uhličitý, močovina) jsou naopak posílány ven, aby je matka zlikvidovala. Celníci (placentární bariéra) jsou velmi ostražití a většinu nebezpečných věcí, jako jsou bakterie nebo matčiny imunitní buňky, dovnitř nepustí.
- Gurmánská kuchyně a lékárna: Placenta není jen potrubí. Je to spíše špičková kuchyně, která "předvaří" živiny z matčiny krve do formy, která je pro dítě nejlépe stravitelná. Zároveň funguje jako lékárna, která dítěti na konci těhotenství dodá zásobu hotových protilátek od matky, aby bylo po narození chráněno před nemocemi.
- Řídicí centrum a továrna na hormony: Placenta je mozkem celého těhotenství. Vyrábí hormony, které posílají zprávy do těla matky. Říkají jí například: "Přestaň mít menstruaci!", "Udržuj dělohu v klidu, ať dítě nevypadne!" nebo "Připrav prsa na kojení!". Bez těchto signálů by těhotenství nemohlo pokračovat.
Nejúžasnější na tom všem je, že tento neuvěřitelně složitý orgán je postaven zcela od nuly a po splnění svého úkolu je jednoduše "odhozen" jako nepotřebné lešení po dokončení stavby. ``` ```
🐾 Placenta u zvířat
Placenta je charakteristickým znakem skupiny savců zvaných placentálové (Placentalia). U různých druhů se však vyvinuly různé typy placent, které se liší tvarem i mikroskopickou strukturou.
Dělení podle tvaru
- Difúzní placenta: Klky jsou rozmístěny po celém povrchu choriového vaku. Typická pro koně a prasata.
- Kotyledonová placenta: Klky jsou shromážděny do útvarů zvaných kotyledony, které zapadají do výrůstků na děložní sliznici (karunkul). Typická pro přežvýkavce (např. krávy, ovce).
- Pásová placenta (zonaria): Klky tvoří pás kolem střední části choriového vaku. Vyskytuje se u většiny šelem (např. psi, kočky).
- Diskovitá placenta (discoidea): Klky jsou soustředěny do kruhového terče. Tento typ mají primáti (včetně člověka), hlodavci a králíci.
Dělení podle struktury placentární bariéry
Podle počtu vrstev tkáně oddělujících krev matky a plodu se rozlišují:
- Epitheliochoriální placenta: Nejvíce vrstev (6), epitel dělohy je v kontaktu s choriem. Nejméně invazivní typ. (koně, prasata, přežvýkavci)
- Endotheliochoriální placenta: Chybí epitel a vazivo dělohy, chorion je v kontaktu s endotelem mateřských cév. (šelmy)
- Hemochoriální placenta: Nejinvazivnější typ. Choriové klky jsou omývány přímo mateřskou krví v krevních jezerech (intervilózní prostor). Počet vrstev je nejmenší (3), což umožňuje nejefektivnější výměnu látek. (člověk, hlodavci)