Pochva
Obsah boxu
Šablona:Infobox - orgán Pochva (latinsky vagina, řecky kolpos) je trubicovitý, svalově-vazivový orgán ženské pohlavní soustavy u savců, včetně člověka. Spojuje děložní čípek (cervix uteri) s vulvou (zevními pohlavními orgány). Pochva plní několik klíčových funkcí: slouží jako kopulační orgán při pohlavním styku, tvoří dolní část porodních cest během porodu a umožňuje odtok menstruační krve z dělohy.
Její vnitřní prostředí je charakteristické vysokou kyselostí (nízké pH), kterou udržuje specifický vaginální mikrobiom, především bakterie rodu Lactobacillus. Toto kyselé prostředí představuje důležitou ochranu proti patogenním mikroorganismům.
🧬 Anatomie a histologie
Pochva je pružná trubice, která je v klidovém stavu zploštělá v předozadním směru, takže se její přední a zadní stěna dotýkají. Na průřezu má tvar písmene "H".
🗺️ Topografie a rozměry
Pochva probíhá v malé pánvi směrem dolů a dopředu, svírá s horizontální rovinou úhel přibližně 70°. Její délka se u dospělé ženy pohybuje mezi 8 a 10 cm, přičemž zadní stěna je o něco delší než přední.
- Přední stěna (paries anterior) je dlouhá asi 7,5 cm a je v horní části v kontaktu s močovým měchýřem a v dolní části je pevně srostlá s močovou trubicí.
- Zadní stěna (paries posterior) je dlouhá asi 9 cm. V horní části je kryta pobřišnicí a vytváří zde tzv. Douglasův prostor (excavatio rectouterina), který ji odděluje od konečníku. Ve střední a dolní části je od konečníku oddělena vazivovou přepážkou (septum rectovaginale).
- Horní konec pochvy obklopuje děložní čípek. Prostor mezi čípkem a stěnou pochvy se nazývá poševní klenba (fornix vaginae). Rozlišujeme přední, zadní a dvě boční klenby. Zadní klenba je nejhlubší a má klinický význam při některých gynekologických vyšetřeních a zákrocích.
- Dolní konec ústí do poševní předsíně (vestibulum vaginae) jako poševní vchod (ostium vaginae). U dívek, které ještě neměly pohlavní styk, bývá tento vchod částečně kryt slizniční řasou zvanou panenská blána (hymen).
🔬 Histologická stavba
Stěna pochvy je silná přibližně 3–4 mm a skládá se ze tří vrstev:
- Sliznice (tunica mucosa): Je tvořena mnohovrstevným dlaždicovým epitelem bez rohovění. Tento epitel neobsahuje žádné žlázy. Jeho buňky, pod vlivem estrogenů, produkují a hromadí glykogen. Sliznice je zřasena do příčných řas (rugae vaginales), které umožňují její značné roztažení například při porodu.
- Svalová vrstva (tunica muscularis): Skládá se z hladké svaloviny uspořádané do vnitřní cirkulární a zevní longitudinální vrstvy. Tato svalovina plynule přechází do svaloviny dělohy. V dolní části je zesílena vlákny svalů pánevního dna.
- Vnější vazivová vrstva (tunica adventitia): Je tvořena řídkým kolagenním vazivem, které spojuje pochvu s okolními orgány. Obsahuje bohatou žilní pleteň, nervy a malá nervová tělíska.
🩸 Cévní a nervové zásobení
- Tepny: Krevní zásobení pochází především z vaginální tepny (arteria vaginalis), která je větví vnitřní kyčelní tepny. Dále se na zásobení podílejí větve z děložní tepny a vnitřní stydké tepny.
- Žíly: Žilní krev je odváděna hustou pletení (plexus venosus vaginalis) do vnitřní kyčelní žíly.
- Mízní cévy: Lymfa z horní části odtéká do kyčelních uzlin, ze střední části do křížových uzlin a z dolní části do tříselných uzlin.
- Nervy: Inervace pochází z autonomního nervového systému (plexus uterovaginalis) a somaticky z pudendálního nervu, který inervuje především dolní, citlivější část pochvy.
⚙️ Fyziologie a funkce
Pochva plní několik zásadních rolí v ženském těle, které jsou úzce spojeny s reprodukcí a sexualitou.
🦠 Vaginální mikrobiom a pH
Vnitřní prostředí pochvy zdravé ženy v reprodukčním věku je osídleno komplexním společenstvím mikroorganismů, tzv. vaginálním mikrobiomem. Dominantní jsou laktobacily (např. Lactobacillus crispatus, L. gasseri). Tyto bakterie metabolizují glykogen z buněk poševního epitelu na kyselinu mléčnou. Tím udržují v pochvě kyselé prostředí s pH mezi 3,8 a 4,5. Toto kyselé prostředí je klíčové pro ochranu před přemnožením patogenních bakterií, kvasinek a jiných mikroorganismů, které by mohly způsobit infekci.
Složení mikrobiomu a pH se mění v průběhu života ženy v závislosti na hladině estrogenů. Před pubertou a po menopauze je hladina estrogenů nízká, epitel je tenčí, obsahuje méně glykogenu a pH je vyšší (neutrální), což zvyšuje náchylnost k infekcím.
💧 Vaginální lubrikace
Pochva sama o sobě neobsahuje žádné žlázy. Zvlhčení (lubrikace) pochvy, zejména při sexuálním vzrušení, je zajištěno procesem zvaným transudace. Během vzrušení se zvýší průtok krve v cévách ve stěně pochvy, což vede k "prosáknutí" krevní plazmy skrze epitel na povrch sliznice. K lubrikaci přispívá také hlen produkovaný žlázkami v děložním čípku a sekret z Bartholiniho a Skeneho žláz nacházejících se u poševního vchodu.
🤰 Funkce v reprodukci a sexualitě
- Pohlavní styk: Pochva přijímá penis během kopulace. Její pružnost a lubrikace usnadňují styk. Po ejakulaci se sperma hromadí v zadní poševní klenbě, odkud mohou spermie pronikat do děložního čípku a dále k vajíčku.
- Porod: Během porodu se pochva a děložní čípek spojují v jednotný porodní kanál. Díky své elasticitě a hormonálním změnám v těhotenství se dokáže extrémně roztáhnout a umožnit průchod plodu.
- Menstruace: Slouží jako kanál pro odtok menstruační krve a odloučené děložní sliznice z těla ven.
- Sexualita: Dolní třetina pochvy a oblast kolem poševního vchodu jsou citlivé na dotek a tlak, což přispívá k sexuálnímu prožitku. Diskutovanou oblastí je tzv. G-bod, což má být zóna zvýšené citlivosti na přední stěně pochvy, anatomicky odpovídající tkáni kolem močové trubice.
👶 Embryonální vývoj
Vývoj pochvy je komplexní proces.
- Horní čtyři pětiny pochvy vznikají ze spojených Müllerových (paramezonefrických) vývodů, stejně jako děloha a vejcovody.
- Dolní pětina pochvy vzniká z urogenitálního sinu, což je embryonální struktura společná pro močový a pohlavní systém.
Tyto dvě části se spojují a původní přepážka mezi nimi se rozpouští (kanalizuje), čímž vzniká jednotná trubice. Poruchy v tomto vývoji mohou vést k vrozeným vývojovým vadám, jako je absence pochvy (ageneze) nebo přítomnost přepážek (sept).
🩺 Klinický význam a onemocnění
Pochva je místem řady zdravotních problémů, kterými se zabývá především obor gynekologie.
- Infekce (vaginitidy):
* Vaginální kandidóza (kvasinková infekce): Přemnožení kvasinek, nejčastěji Candida albicans. Projevuje se svěděním a typickým tvarohovitým výtokem. * Bakteriální vaginóza: Nerovnováha v mikrobiomu, kdy dojde k úbytku laktobacilů a přemnožení jiných bakterií (např. Gardnerella vaginalis). Charakteristický je řídký výtok s rybím zápachem. * Trichomoniáza: Infekce způsobená prvokem bičenka poševní (Trichomonas vaginalis), patří mezi pohlavně přenosné nemoci.
- Strukturální poruchy:
* Prolaps pánevních orgánů: Oslabení svalů a vazů pánevního dna může vést k poklesu dělohy, močového měchýře (cystokéla) nebo konečníku (rektokéla), které se vyklenují do pochvy nebo z ní ven. * Vrozené vady: Například Mayer-Rokitansky-Küster-Hauser syndrom, při kterém se pochva a děloha nevyvinou.
- Nádory:
* Rakovina pochvy: Je poměrně vzácná. Nejčastěji se jedná o dlaždicobuněčný karcinom u starších žen. Rizikovým faktorem je infekce lidským papilomavirem (HPV).
- Jiné stavy:
* Vaginismus: Mimovolní stažení svalů kolem poševního vchodu, které znemožňuje nebo velmi znesnadňuje penetraci. * Atrofická vaginitida: Ztenčení a vysychání poševní sliznice v důsledku nedostatku estrogenů po menopauze. Projevuje se suchostí, svěděním a bolestí při styku.
🐒 Pochva u jiných živočichů
Anatomie pochvy se u různých druhů savců liší. Například vačnatci (jako klokan) mají velmi komplexní reprodukční systém se dvěma dělohami a často i dvěma nebo třemi pochvami. U některých druhů, jako jsou kytovci nebo někteří ploutvonožci, má pochva složité záhyby a slepé kapsy, jejichž funkce není zcela objasněna. U některých druhů kachen se vyvinuly složité, spirálovitě stočené pochvy jako evoluční odpověď na nucené páření, což samicím dává větší kontrolu nad oplodněním.
💡 Pro laiky
- Fibromuskulární trubice: Jednoduše řečeno, je to pružná trubice tvořená hlavně ze svalů a vaziva. Díky tomu je velmi roztažitelná.
- Vaginální mikrobiom: Je to společenství "hodných" bakterií, které žijí v pochvě. Produkují kyselinu mléčnou, která vytváří kyselé prostředí (nízké pH). To funguje jako ochranný štít proti "zlým" bakteriím a kvasinkám, které by mohly způsobit infekci.
- Transudace: Proces, kterým se pochva zvlhčuje. Nemá vlastní žlázy jako třeba ústa slinné. Místo toho se při vzrušení tekutina z krve "prosákne" skrze její stěnu a vytvoří přirozený lubrikant.
- Prolaps (sestup): Když svaly, které drží orgány v pánvi (jako dělohu nebo močový měchýř) na svém místě, ochabnou, mohou tyto orgány klesnout a tlačit na stěnu pochvy, nebo ji dokonce "vyboulit" ven.