Močový měchýř

Šablona:Infobox - orgán ```

``` Močový měchýř (latinsky vesica urinaria) je dutý, svalový a roztažitelný orgán, který je součástí vylučovací soustavy většiny obratlovců. Jeho primární funkcí je dočasné shromažďování moči přitékající z ledvin prostřednictvím močovodů a její následné vypuzení z těla přes močovou trubici v procesu zvaném mikce (močení). U člověka se nachází v malé pánvi za sponou stydkou. Jeho kapacita je individuální, ale běžně se pohybuje mezi 400 a 600 ml, přičemž nucení na močení se obvykle dostavuje při naplnění zhruba 150–250 ml. ```

```

🧬 Anatomie a histologie

Anatomie močového měchýře se dělí na makroskopickou (viditelnou pouhým okem) a mikroskopickou (histologickou), která popisuje stavbu jeho stěny.

Makroskopická stavba

Prázdný močový měchýř má tvar čtyřboké pyramidy, zatímco naplněný se zaobluje a nabývá kulovitého tvaru. Lze na něm rozlišit několik částí:

Vrchol měchýře (apex vesicae): Směřuje dopředu a nahoru ke sponě stydké. Z vrcholu vybíhá vazivový pruh, ligamentum umbilicale medianum, což je pozůstatek embryonálního urachusu.
Tělo měchýře (corpus vesicae): Největší, střední část orgánu.
Dno měchýře (fundus vesicae nebo basis vesicae): Spodní, trojúhelníková část, která je obrácena dozadu a dolů.
Krček měchýře (cervix vesicae): Nejnižší část, která plynule přechází do močové trubice.

Na vnitřní straně dna měchýře se nachází důležitá oblast zvaná močový trojúhelník (trigonum vesicae). Jeho vrcholy tvoří dvě ústí močovodů (ostia ureterum) a vnitřní ústí močové trubice (ostium urethrae internum). Sliznice v této oblasti je hladká a pevně přirostlá ke svalovině, na rozdíl od zbytku měchýře, kde je sliznice zřasená.

Uložení a fixace

Močový měchýř je uložen v malé pánvi v prostoru za sponou stydkou (retropubický prostor). Jeho poloha a vztahy k okolním orgánům se liší podle pohlaví:

U muže: Měchýř leží na prostatě, která obklopuje jeho krček. Za měchýřem se nachází konečník a semenné váčky.
U ženy: Měchýř je uložen před dělohou a pochvou. Dno měchýře naléhá na přední stěnu poševní.

Měchýř je fixován pomocí vazivových pruhů a fascií, které ho spojují s okolními strukturami pánve.

Histologická stavba

Stěna močového měchýře je tvořena několika vrstvami (od vnitřní po vnější):

Sliznice (tunica mucosa): Je tvořena speciálním typem epitelu, tzv. přechodným epitelem neboli urotelem. Tento epitel má unikátní schopnost měnit počet svých vrstev a tvar buněk v závislosti na naplnění měchýře. U prázdného měchýře je vysoký (5–7 vrstev), u naplněného se oplošťuje (2–3 vrstvy). Tato vlastnost umožňuje extrémní roztažitelnost orgánu a zároveň vytváří vysoce nepropustnou bariéru pro složky moči. Pod epitelem se nachází vrstva řídkého vaziva (lamina propria mucosae).
Svalová vrstva (tunica muscularis): Tvoří ji silná vrstva hladké svaloviny, souhrnně nazývaná musculus detrusor vesicae (vypuzovač moči). Svalovina je uspořádána do tří neostře ohraničených vrstev – vnitřní a vnější podélné a střední cirkulární. Stahem detruzoru dochází k vypuzení moči z měchýře. V oblasti krčku měchýře tvoří cirkulární vlákna vnitřní svěrač močové trubice (musculus sphincter urethrae internus), který je neovladatelný vůlí.
Vnější obal (tunica adventitia nebo tunica serosa): Většina povrchu měchýře je kryta vazivovou adventicií. Pouze horní plocha, která je v kontaktu s pobřišnicí (peritoneem), je kryta serózou.

```

⚙️ Fyziologie

Funkce močového měchýře se cyklicky střídá ve dvou základních fázích: jímací (plnicí) a vyprazdňovací (mikční). Tento cyklus je řízen komplexní souhrou nervového systému.

Jímací (plnicí) fáze

Během plnění měchýře močí přitékající z močovodů je svalovina stěny (m. detrusor) relaxovaná a svěrače močové trubice (vnitřní i vnější) jsou naopak stažené. Relaxace detruzoru je aktivně řízena sympatickým nervovým systémem, který zároveň udržuje v kontrakci vnitřní svěrač. Vnější svěrač, tvořený příčně pruhovanou svalovinou, je pod volní kontrolou a je rovněž stažený. Díky vysoké poddajnosti stěny měchýře stoupá tlak uvnitř jen velmi pomalu, i když objem moči narůstá.

Vyprazdňovací (mikční) fáze

Když objem moči dosáhne určité úrovně (cca 150–250 ml), jsou aktivována čidla napětí (stretch receptory) ve stěně měchýře. Signály z těchto receptorů putují do míchy a dále do mozku, konkrétně do pontinního mikčního centra v mozkovém kmeni. Tím vzniká pocit nucení na močení.

Pokud je močení společensky přijatelné, vyšší mozková centra (zejména čelní lalok) dají pokyn k zahájení mikce. Tento proces zahrnuje: 1. Aktivaci parasympatického nervového systému, který způsobí silnou kontrakci svalu detruzoru. 2. Současnou inhibici sympatiku, což vede k relaxaci vnitřního svěrače. 3. Volní relaxaci vnějšího svěrače močové trubice.

Koordinovaná kontrakce detruzoru a relaxace svěračů vede k plynulému a úplnému vyprázdnění měchýře. Po skončení močení se systém vrací zpět do jímací fáze. ```

```

⚡ Cévní zásobení a inervace

Tepenné zásobení

Krev do močového měchýře přivádějí především větve z vnitřní kyčelní tepny (arteria iliaca interna):

Arteria vesicalis superior: Zásobuje horní a přední část měchýře.
Arteria vesicalis inferior: Zásobuje dolní část měchýře (dno a krček). U žen často odstupuje z děložní tepny (a. uterina).

Žilní odtok

Odkysličená krev je odváděna hustou žilní pletení (plexus venosus vesicalis), která obklopuje spodní část měchýře a prostatu u mužů. Z této pleteně krev odtéká do vnitřní kyčelní žíly (vena iliaca interna).

Lymfatická drenáž

Míza z močového měchýře odtéká do mízních uzlin podél kyčelních cév, především do nodi lymphatici iliaci externi et interni.

Inervace

Nervové řízení močového měchýře je komplexní a zahrnuje tři složky:

Sympatikus: Vlákna pocházejí z bederní míchy. Způsobují relaxaci detruzoru a kontrakci vnitřního svěrače, čímž podporují jímání moči.
Parasympatikus: Vlákna pocházejí z křížové míchy. Jsou zodpovědná za mikční reflex – způsobují kontrakci detruzoru a relaxaci vnitřního svěrače, což vede k močení.
Somatická vlákna: Vycházejí z nervus pudendus a umožňují volní ovládání vnějšího svěrače močové trubice.

```

👶 Vývoj

Močový měchýř se vyvíjí v embryonálním období z horní části urogenitálního sinu, který sám vzniká rozdělením kloaky pomocí přepážky zvané septum urorectale. Vrchol měchýře je původně spojen s pupečníkem pomocí kanálku zvaného urachus. Po narození se urachus uzavírá a mění se ve vazivový pruh (ligamentum umbilicale medianum). Pokud se neuzavře kompletně, může být příčinou vrozených vývojových vad, jako jsou urachální píštěle nebo cysty. ```

```

⚕️ Klinický význam a onemocnění

Močový měchýř je postižen řadou onemocnění, která patří do oboru urologie a gynekologie.

Zánět močového měchýře (cystitida): Jedno z nejčastějších onemocnění, zejména u žen. Je obvykle způsobeno bakteriální infekcí (nejčastěji Escherichia coli) a projevuje se častým a bolestivým močením.
Močová inkontinence: Neschopnost udržet moč. Existuje několik typů, např. stresová (při kašli, smíchu), urgentní (při náhlém nucení) nebo smíšená.
Syndrom hyperaktivního močového měchýře: Charakterizován náhlým, silným a neodolatelným nucením na močení (urgencí), často spojeným s častým močením (frekvencí) a nočním močením (nykturií).
Intersticiální cystitida (Syndrom bolestivého měchýře): Chronické, neinfekční onemocnění projevující se bolestí v oblasti měchýře a pánve a častým nucením na močení.
Močové kameny (urolitiáza): V měchýři se mohou tvořit krystaly z minerálů obsažených v moči, které dráždí stěnu a mohou blokovat odtok moči.
Rakovina močového měchýře: Nejčastějším typem je karcinom z urotelu. Hlavním rizikovým faktorem je kouření. Projevuje se nejčastěji přítomností krve v moči (hematurie).
Neurogenní močový měchýř: Porucha funkce měchýře způsobená poškozením nervového systému (např. při poranění míchy, roztroušené skleróze nebo diabetu).
Vrozené vady: Například extrofie močového měchýře, kdy se měchýř vyvíjí vně těla.

```

🔬 Diagnostické metody

Pro vyšetření močového měchýře se používá řada metod:

Analýza moči (urinalýza): Základní vyšetření, které může odhalit přítomnost krve, bílkovin, bakterií nebo zánětlivých buněk.
Ultrazvuk: Neinvazivní metoda, která zobrazí tvar, velikost, tloušťku stěny měchýře a přítomnost kamenů či nádorů. Umožňuje také změřit objem moči, který v měchýři zůstává po vymočení (postmikční reziduum).
Cystoskopie: Endoskopická metoda, při které se tenký přístroj s kamerou (cystoskop) zavádí močovou trubicí do měchýře. Umožňuje přímé vizuální zhodnocení sliznice a odběr vzorků tkáně (biopsie).
Urodynamické vyšetření: Soubor testů, které hodnotí funkci dolních močových cest. Měří tlaky v měchýři během plnění a močení, což pomáhá diagnostikovat příčiny inkontinence nebo poruch vyprazdňování.
Výpočetní tomografie (CT) a Magnetická rezonance (MRI): Zobrazovací metody, které poskytují detailní obraz měchýře a okolních struktur, využívají se zejména v diagnostice nádorových onemocnění.

```

🧑‍🏫 Pro laiky

Močový měchýř si lze představit jako inteligentní, roztažitelný balónek. Na rozdíl od obyčejného balónku, který je jen pasivní nádobou, má močový měchýř vlastní svalovou stěnu a je napojen na složitý systém nervů, který funguje jako řídicí počítač.

Když je měchýř prázdný, jeho svalovina je uvolněná a "kohoutek" na jeho výstupu (svěrač) je pevně zavřený. Jak se pomalu plní močí z ledvin, jeho stěna se bezbolestně roztahuje. Speciální čidla ve stěně neustále monitorují, jak je "balónek" plný.

Když naplnění dosáhne určité úrovně, čidla pošlou zprávu do mozku: "Pozor, je čas přemýšlet o návštěvě toalety." V této chvíli máme situaci plně pod kontrolou. Mozek rozhodne, zda je vhodná doba. Pokud ne, vydá pokyn "ještě vydržet" a svěrač zůstane pevně uzavřený.

Když se konečně rozhodneme jít na toaletu, mozek vyšle dva klíčové příkazy najednou: 1. Příkaz svalovině měchýře: "Stáhni se a vytlač obsah ven!" 2. Příkaz "kohoutku" (svěrači): "Uvolni se a otevři cestu!"

Tato dokonalá koordinace zajistí, že se měchýř vyprázdní plynule a úplně. Celý systém je tedy kombinací automatických reflexů (pocit nucení) a vědomého ovládání (rozhodnutí, kdy a kde močit). ```

```

Šablona:Aktualizováno ```