Močovod
Obsah boxu
Šablona:Infobox - orgán Močovod (latinsky ureter) je párový trubicovitý orgán, který je součástí vylučovací soustavy. Jeho hlavní funkcí je transport moči z ledvinné pánvičky do močového měchýře. U dospělého člověka je močovod dlouhý přibližně 25–30 centimetrů a jeho průměr se pohybuje mezi 3 a 5 milimetry. Nejedná se o pasivní trubici; jeho stěna obsahuje hladkou svalovinu, která pomocí peristaltických vln aktivně posouvá moč směrem k měchýři, a to i proti gravitaci.
📜 Anatomie a stavba
Močovod je retroperitoneální orgán, což znamená, že je uložen za pobřišnicí (peritoneem) v břišní a pánevní dutině.
🗺️ Topografický průběh
Průběh močovodu se dělí na dvě hlavní části:
- Pars abdominalis (břišní část): Začíná v místě zvaném pyeloureterální přechod, kde navazuje na ledvinnou pánvičku. Sestupuje dolů po přední ploše velkého bederního svalu (musculus psoas major). V této části kříží nervus genitofemoralis. Pravý močovod probíhá v blízkosti dolní duté žíly (vena cava inferior), levý močovod laterálně od břišní aorty.
- Pars pelvica (pánevní část): Začíná v místě, kde močovod kříží pánevní vchod a kyčelní cévy (společná kyčelní tepna nebo zevní kyčelní tepna). Dále sestupuje po boční stěně malé pánve. U muže probíhá pod chámovodem, než vstoupí do močového měchýře. U ženy probíhá v blízkosti děložního hrdla a pod děložní tepnou (klinicky významný vztah "voda pod mostem" při hysterektomii).
Močovod ústí do močového měchýře šikmo, což vytváří přirozený chlopňový mechanismus. Tento mechanismus brání zpětnému toku moči z měchýře do močovodu (vezikoureterálnímu refluxu) při močení.
🔬 Fyziologická zúžení
Močovod nemá po celé své délce stejný průměr. Existují tři místa fyziologického zúžení, která mají velký klinický význam, protože se v nich nejčastěji zachytávají močové kameny:
- Pyeloureterální přechod: Místo, kde ledvinná pánvička přechází v močovod.
- Překřížení s kyčelními cévami: V oblasti pánevního vchodu.
- Vezikoureterální přechod: Místo, kde močovod prochází stěnou močového měchýře.
🧱 Stavba stěny
Stěna močovodu se skládá ze tří základních vrstev:
- Tunica mucosa (sliznice): Vnitřní vrstva tvořená přechodným epitelem (urotelem), který je typický pro většinu vývodných cest močových. Tento epitel je vysoce odolný vůči agresivním účinkům moči a je schopen se roztahovat. Pod epitelem se nachází tenká vrstva vaziva (lamina propria).
- Tunica muscularis (svalová vrstva): Střední vrstva tvořená hladkou svalovinou. Uspořádání svaloviny je komplexní – v horní části jsou obvykle dvě vrstvy (vnitřní podélná a vnější cirkulární), v dolní části přibývá třetí, vnější podélná vrstva. Rytmické kontrakce této svaloviny (peristaltika) posouvají moč.
- Tunica adventitia (zevní vazivová vrstva): Vnější obal tvořený řídkým kolagenním vazivem. Obsahuje cévy, lymfatické cévy a nervy, které močovod zásobují. Tato vrstva fixuje močovod k okolním strukturám.
🩸 Cévní a nervové zásobení
Močovod nemá jednu hlavní zásobující tepnu, ale přijímá krev z několika zdrojů podél svého průběhu:
- Horní třetina: Z arteria renalis.
- Střední třetina: Z břišní aorty, testikulární tepny (u mužů) nebo ovariální tepny (u žen).
- Dolní třetina: Z arteria iliaca communis a dolní měchýřové tepny.
Žilní krev je odváděna žilami, které doprovázejí tepny. Mízní odtok směřuje do lumbálních a pánevních mízních uzlin. Inervaci zajišťuje autonomní nervový systém, přičemž sympatikus i parasympatikus ovlivňují peristaltiku močovodu.
⚙️ Funkce
Hlavní a jedinou funkcí močovodu je transport moči. Tento proces není pasivní, ale aktivní. Moč je produkována v ledvinách a shromažďuje se v ledvinné pánvičce. Jakmile se pánvička naplní, tlak moči a nervové signály spustí v horní části močovodu peristaltickou vlnu.
Tato vlna je pomalá, rytmická kontrakce hladké svaloviny, která se šíří směrem dolů k močovému měchýři a posouvá před sebou malé množství moči (tzv. bolus). Vlny probíhají v intervalech několika sekund až minut, v závislosti na rychlosti produkce moči. Díky peristaltice může moč proudit do měchýře i v poloze vleže nebo hlavou dolů.
🩺 Klinický význam
Močovod je místem několika častých a bolestivých onemocnění.
💎 Močové kameny (Urolitiáza)
Urolitiáza je stav, kdy se v močových cestách tvoří pevné konkrementy (kameny). Pokud je kámen malý, může projít močovodem bez větších obtíží. Větší kámen se však může zaklínit v jednom z fyziologických zúžení. To způsobí:
- Akutní obstrukci: Hromadění moči nad překážkou vede k roztažení močovodu a ledvinné pánvičky (hydronefróza).
- Ledvinová kolika: Intenzivní, křečovitá bolest v boku nebo zádech, často vystřelující do třísla a genitálií. Je způsobena silnými stahy svaloviny močovodu, která se snaží kámen vypudit.
- Hematurie: Přítomnost krve v moči v důsledku poranění sliznice kamenem.
Léčba zahrnuje tlumení bolesti, zvýšený příjem tekutin a v případě větších kamenů litotripsi rázovou vlnou (rozbití kamenů zvenčí) nebo endoskopické odstranění (ureteroskopie).
💥 Poranění močovodu
Močovod může být iatrogenně (neúmyslně) poraněn během chirurgických zákroků v břišní dutině a pánvi, zejména při gynekologických (např. hysterektomie) nebo urologických operacích. Vzhledem k jeho tenké stěně a blízkosti k jiným orgánům je jeho identifikace a ochrana během operace klíčová.
🧬 Vrozené vady
Mezi vrozené anomálie patří:
- Ureter duplex (zdvojený močovod): Částečné nebo úplné zdvojení močovodu, kdy z jedné ledviny vedou dva močovody. Může být bezpříznakové, ale někdy je spojeno s vezikoureterálním refluxem.
- Obstrukce pyeloureterálního přechodu: Vrozené zúžení v místě napojení močovodu na ledvinnou pánvičku, které brání odtoku moči a vede k hydronefróze.
- Megaureter: Abnormálně rozšířený močovod.
🦠 Záněty a infekce
Zánět močovodu (ureteritida) je vzácný a obvykle je součástí širší infekce močových cest, která postupuje z močového měchýře směrem nahoru k ledvinám (ascendentní infekce).
🔬 Vyšetřovací metody
Pro zobrazení a diagnostiku onemocnění močovodu se používají různé metody:
- Ultrazvuk: Základní neinvazivní metoda, která dokáže odhalit rozšíření močovodu (hydroureter) a ledvinné pánvičky (hydronefrózu) způsobené obstrukcí.
- Výpočetní tomografie (CT): Zejména CT urografie je zlatým standardem pro diagnostiku močových kamenů a zobrazení anatomie močových cest.
- Intravenózní vylučovací urografie (IVU): Historicky významná metoda, dnes méně častá. Po podání kontrastní látky do žíly se sleduje její vylučování ledvinami a průchod močovody na rentgenových snímcích.
- Ureteroskopie: Endoskopická metoda, při které se tenký přístroj (ureteroskop) zavádí přes močovou trubici a měchýř až do močovodu. Umožňuje přímou vizualizaci, odstranění kamenů nebo odběr bioptických vzorků.
💡 Pro laiky
Představte si močovod jako tenkou, ohebnou hadičku, která spojuje vaši ledvinu (kde se tvoří "odpadní voda" – moč) s močovým měchýřem (zásobníkem). Není to jen pasivní potrubí; jeho stěny se rytmicky stahují a aktivně posouvají moč po malých dávkách dolů, podobně jako když jícen posouvá jídlo do žaludku.
Problém nastává, když se v ledvině vytvoří malý kamínek a začne touto hadičkou cestovat. Močovod má několik přirozeně úzkých míst, kde se kamínek může snadno zaseknout. Když se to stane, močovod se začne usilovně stahovat, aby kamínek protlačil dál. Tyto silné křeče způsobují jednu z nejintenzivnějších bolestí, jakou může člověk zažít – tzv. ledvinovou koliku. Zároveň se za kamínkem hromadí moč, což může poškodit ledvinu.