Pojivová tkáň
Obsah boxu
Pojivová tkáň (latinsky Textus connectivus), často označovaná jen jako pojivo, je jedním ze čtyř základních typů živočišných tkáňí (společně s epitelovou, svalovou a nervovou tkání). Je charakteristická tím, že její buňky jsou obvykle uloženy daleko od sebe v bohaté extracelulární matrix (mezibuněčné hmotě), kterou samy produkují. Tato matrix dává pojivové tkáni její specifické vlastnosti. Pojivové tkáně mají původ v mezodermu, středním zárodečném listu embrya.
Díky své rozmanitosti plní pojivová tkáň v těle širokou škálu funkcí – od mechanické opory (kost, chrupavka), přes spojování a obalování orgánů (vazivo), ukládání energie (tuková tkáň) až po transport látek a imunitní obranu (krev, lymfa).
🧬 Společné znaky
Přestože jsou formy pojivové tkáně velmi rozmanité, sdílejí několik klíčových charakteristik:
- Embryonální původ: Všechny typy pojivových tkání vznikají z mezenchymu, což je embryonální tkáň odvozená z mezodermu.
- Mezibuněčná hmota: Na rozdíl od epitelů, kde buňky těsně přiléhají k sobě, jsou buňky pojivové tkáně rozptýleny v hojné mezibuněčné hmotě. Tato hmota se skládá z vláknité složky a amorfní základní hmoty a určuje mechanické vlastnosti dané tkáně.
- Cévní zásobení: Většina pojivových tkání je bohatě vaskularizovaná (zásobena krevními cévami). Významnou výjimkou je chrupavka, která je avaskulární a vyživuje se difuzí z okolních tkání.
- Buněčná rozmanitost: Pojiva obsahují různé typy buněk, které mohou být buď fixní (trvale přítomné v tkáni), nebo bloudivé (migrující z krevního oběhu).
🔬 Složení pojivové tkáně
Každá pojivová tkáň se skládá ze dvou základních komponent: buněk a mezibuněčné hmoty.
🧱 Buňky
Buňky pojivové tkáně se dělí na dvě hlavní skupiny:
Fixní (stálé) buňky
Jsou to buňky, které vznikají a zůstávají v pojivové tkáni, kde plní své specifické funkce.
- Fibroblasty: Jsou nejčastějším typem buněk v pojivu (zejména ve vazivu). Produkují a udržují mezibuněčnou hmotu, především kolagen a elastin. Při hojení ran se aktivují a podílejí se na tvorbě jizev. Jejich klidová forma se nazývá fibrocyt.
- Adipocyty (tukové buňky): Specializují se na syntézu a ukládání tuků (triglyceridů). Tvoří tukovou tkáň.
- Chondrocyty: Jsou buňky chrupavky, uložené v lakunách a produkující její mezibuněčnou hmotu.
- Osteocyty: Jsou buňky kosti, které vznikají z osteoblastů a jsou zodpovědné za udržování kostní matrix.
- Retikulární buňky: Tvoří jemnou síť (stroma) v kostní dřeni a lymfatických orgánech, produkují retikulární vlákna.
Bloudivé (volné) buňky
Tyto buňky pocházejí především z kmenových buněk v kostní dřeni, cirkulují v krvi a mohou migrovat do pojivové tkáně, zejména v reakci na zánět nebo poranění.
- Makrofágy: Patří mezi fagocyty, pohlcují buněčný odpad, cizorodé částice a mikroorganismy. Jsou klíčové pro imunitní systém.
- Žírné buňky (mastocyty): Obsahují granula s histaminem a heparinem. Hrají ústřední roli v alergických reakcích a zánětlivých procesech.
- Plazmatické buňky: Vznikají z B-lymfocytů a jejich hlavní funkcí je produkce protilátek.
- Leukocyty (bílé krvinky): Například neutrofily, eozinofily a lymfocyty, které migrují z krve do tkání při imunitní odpovědi.
🧪 Mezibuněčná hmota (Extracelulární matrix)
Mezibuněčná hmota (ECM) je komplexní síť makromolekul, která vyplňuje prostor mezi buňkami. Skládá se z vláknité a amorfní složky.
Vláknitá složka
- Kolagenní vlákna: Jsou nejhojnějšími proteiny v těle. Poskytují tkáním pevnost v tahu. Existuje mnoho typů kolagenu, nejběžnější je typ I (v kosti, šlachách, kůži), typ II (v chrupavce) a typ III (retikulární vlákna).
- Elastická vlákna: Jsou tvořena proteinem elastinem. Umožňují tkáním se natáhnout a vrátit se do původního tvaru. Nacházejí se například v kůži, plicích a stěnách velkých tepen.
- Retikulární vlákna: Jsou tvořena kolagenem typu III. Tvoří jemné sítě, které poskytují oporu buňkám v lymfatických orgánech (slezina, lymfatické uzliny), játrech a kostní dřeni.
Amorfní základní hmota
Je to bezbarvá, gelovitá a hydratovaná substance, která vyplňuje prostor mezi buňkami a vlákny.
- Glykosaminoglykany (GAGs): Dlouhé nevětvené polysacharidy (např. kyselina hyaluronová, chondroitin sulfát). Vážou velké množství vody, čímž dodávají tkáni odolnost vůči tlaku.
- Proteoglykany: Vznikají spojením GAGs s bílkovinným jádrem. Tvoří velké komplexy, které přispívají ke gelovité konzistenci matrix.
- Adhezivní glykoproteiny: Například fibronektin a laminin. Slouží jako "lepidlo", které spojuje buňky s ostatními složkami ECM.
📜 Klasifikace a typy pojivových tkání
Pojivové tkáně se dělí do několika hlavních kategorií podle složení a organizace jejich buněk a mezibuněčné hmoty.
Pojiva vlastnı́ (Pojiva v užším slova smyslu)
Tato skupina zahrnuje nejtypičtější formy pojiv.
Vazivo (Fibrosní tkáň)
- Řídké (kolagenní) vazivo: Je nejrozšířenějším typem. Obsahuje všechny složky pojiva v relativně vyrovnaném poměru. Je měkké, poddajné a dobře prokrvené. Vyplňuje prostory mezi orgány, tvoří obaly orgánů a cév a je součástí podkoží.
- Husté (kolagenní) vazivo: Charakterizuje ho převaha kolagenních vláken nad buňkami a amorfní hmotou. Je velmi odolné vůči tahu.
Retikulární vazivo
Tvoří trojrozměrnou síť (stroma) v hematopoetických a lymfatických orgánech (kostní dřeň, slezina, lymfatické uzliny), kde poskytuje oporu pro volné buňky.
Tuková tkáň
Je tvořena převážně adipocyty.
- Bílá tuková tkáň: Slouží jako hlavní energetická zásobárna, tepelný izolátor a mechanický polštář.
- Hnědá tuková tkáň: Nachází se hlavně u novorozenců a hibernujících zvířat. Její hlavní funkcí je produkce tepla (termogeneze).
Specializovaná pojiva
Tato pojiva mají vysoce specializované buňky a unikátní mezibuněčnou hmotu.
Chrupavka (Cartilago)
Pevná, ale pružná tkáň bez cév a nervů.
- Hyalinní chrupavka: Nejběžnější typ. Sklovitá, namodralá. Tvoří kloubní povrchy, nosní přepážku, chrupavky hrtanu a průdušnice.
- Elastická chrupavka: Obsahuje kromě kolagenu i mnoho elastických vláken. Je velmi ohebná. Tvoří ušní boltec a hrtanovou příklopku.
- Vazivová chrupavka: Kombinuje vlastnosti hustého vaziva a chrupavky. Je extrémně odolná vůči tlaku i tahu. Tvoří meziobratlové ploténky, stydkou sponu a některé kloubní menisky.
Kost (Os)
Mineralizovaná pojivová tkáň, která tvoří kostru. Její matrix obsahuje kromě kolagenu i anorganické soli (fosforečnan vápenatý). Je tvrdá, pevná a metabolicky aktivní.
Krev (Sanguis) a Lymfa (Lympha)
Jsou považovány za atypické pojivové tkáně, protože jejich mezibuněčná hmota (krevní plazma, lymfa) je tekutá. Obsahují specializované buňky (erytrocyty, leukocyty, krevní destičky) a transportují živiny, plyny, hormony a odpadní látky.
Embryonální pojiva
- Mezenchym: Nediferencovaná tkáň přítomná v embryu, ze které se vyvíjejí všechny ostatní typy pojiv.
- Rosolovité vazivo: Nachází se v pupečníku (tzv. Whartonův rosol). Je bohaté na kyselinu hyaluronovou a chrání pupečníkové cévy před stlačením.
⚙️ Funkce pojivové tkáně
- Mechanická podpora: Kosti tvoří oporu těla, chrupavky zpevňují dýchací cesty a klouby.
- Spojování a obalování: Vazivo spojuje tkáně a orgány (šlachy, vazy), tvoří pouzdra orgánů (fascie).
- Ochrana: Kosti chrání vnitřní orgány (lebka, hrudní koš), tuková tkáň tlumí nárazy.
- Zásobní funkce: Tuková tkáň skladuje energii, kost je zásobárnou vápníku a fosforu. Řídké vazivo zadržuje vodu a ionty.
- Transport: Krev transportuje dýchací plyny, živiny, hormony a odpadní produkty.
- Obrana organismu: Obsahuje buňky imunitního systému, které bojují proti infekcím a podílejí se na zánětlivé odpovědi.
- Regenerace a hojení: Fibroblasty produkují novou tkáň při hojení ran, což často vede k tvorbě jizvy.
⚕️ Klinický význam a onemocnění
Poruchy pojivových tkání mohou mít závažné následky pro celý organismus.
- Autoimunitní onemocnění: Imunitní systém napadá vlastní pojivové tkáně. Patří sem revmatoidní artritida (postihuje klouby), systémový lupus erythematodes (postihuje kůži, klouby, ledviny a další orgány) nebo sklerodermie.
- Genetické poruchy: Jsou způsobeny mutacemi v genech kódujících složky ECM.
- Marfanův syndrom: Porucha proteinu fibrilinu, která ovlivňuje elastická vlákna. Projevuje se vysokou postavou, dlouhými končetinami a problémy se srdcem a cévami.
- Ehlers-Danlosův syndrom: Skupina poruch syntézy kolagenu, vedoucí k hypermobilním kloubům a extrémně pružné a křehké kůži.
- Nádory: Nádory vycházející z pojivových tkání se nazývají sarkomy (např. osteosarkom z kosti, liposarkom z tuku).
- Zranění: Běžná jsou poranění jako zlomeniny kostí, natržení šlach a vazů.
- Kurděje: Onemocnění z nedostatku vitamínu C, který je nezbytný pro syntézu kolagenu. Projevuje se krvácením dásní, špatným hojením ran a uvolňováním zubů.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že lidské tělo je velký dům. Specializované tkáně jako svaly nebo nervy jsou jako nábytek a spotřebiče – plní konkrétní úkoly. Pojivová tkáň je v této analogii všechno ostatní, co dům drží pohromadě a zajišťuje jeho fungování.
- Kosti jsou ocelové nosníky a základy, které dávají domu pevnost a tvar.
- Chrupavka je jako gumové těsnění v oknech nebo pružné podložky, které tlumí nárazy.
- Husté vazivo (šlachy a vazy) jsou jako pevná ocelová lana, která spojují nosníky a další části konstrukce.
- Řídké vazivo je jako malta, omítka a izolační pěna, která vyplňuje všechny mezery, drží věci na svém místě a obaluje je.
- Tuková tkáň je tepelná izolace ve stěnách a zároveň spíž plná energetických zásob.
- Krev je jako vodovodní a elektrické rozvody, které přivádějí vodu, energii (živiny) a informace (hormony) do všech místností a odvádějí odpad.
Pojivová tkáň je tedy univerzální "stavební a servisní materiál" těla, který poskytuje strukturu, podporu, výživu a ochranu všem ostatním částem.