Přeskočit na obsah

Lymfatická uzlina

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - orgán Lymfatická uzlina (latinsky nodus lymphoideus nebo lymphonodus), někdy nesprávně označovaná jako lymfatická žláza, je malý, fazolovitý orgán, který je klíčovou součástí lymfatického systému a imunitního systému. V lidském těle se nachází stovky těchto uzlin, které jsou strategicky rozmístěny podél lymfatických cév. Jejich hlavní funkcí je filtrace lymfy (mízy), zachytávání cizorodých částic, jako jsou bakterie a viry, a aktivace specifické imunitní odpovědi.

Lymfatické uzliny fungují jako biologické filtry a komunikační centra imunitního systému. Když dojde v těle k infekci nebo zánětu, nejbližší uzliny (tzv. regionální) se často zvětší a mohou být bolestivé na dotek, což je známkou probíhající imunitní reakce. Tento stav se nazývá lymfadenopatie.

🔬 Anatomie a histologie

Lymfatické uzliny jsou obvykle 1–25 mm velké a mají charakteristický fazolovitý tvar. Každá uzlina je obklopena vazivovým pouzdrem (kapsulou), ze kterého vybíhají dovnitř přepážky (trabekuly), které ji částečně rozdělují.

🏢 Struktura uzliny

Vnitřní struktura uzliny se dělí na tři hlavní oblasti:

  • Kůra (Cortex): Vnější vrstva pod pouzdrem, která obsahuje převážně B-lymfocyty uspořádané do kulovitých útvarů zvaných lymfatické folikuly. V případě aktivace imunitní odpovědi se v centru folikulů tvoří světlejší germinální centra, kde dochází k množení a diferenciaci B-lymfocytů.
  • Parakortex: Oblast mezi kůrou a dření. Je bohatá především na T-lymfocyty a specializované dendritické buňky, které prezentují antigeny T-lymfocytům.
  • Dřeň (Medulla): Vnitřní část uzliny, tvořená dřeňovými provazci a sinusy. Dřeňové provazce obsahují plazmatické buňky (diferencované B-lymfocyty produkující protilátky), makrofágy a další imunitní buňky.

🌊 Průtok lymfy

Lymfa vstupuje do uzliny několika přívodnými (aferentními) lymfatickými cévami na konvexní straně. Protéká systémem kanálků (sinusů) postupně přes kůru, parakortex a dřeň, kde je filtrována a "kontrolována" imunitními buňkami. Očištěná lymfa obohacená o lymfocyty a protilátky opouští uzlinu jednou odvodnou (eferentní) cévou v oblasti zvané hilus, kde do uzliny zároveň vstupují krevní cévy a nervy.

Tento pomalý průtok lymfy sinusy maximalizuje čas, během kterého mohou imunitní buňky detekovat a reagovat na přítomné patogeny nebo nádorové buňky.

⚙️ Funkce

Lymfatické uzliny plní tři základní, vzájemně propojené funkce, které jsou nezbytné pro obranyschopnost organismu.

🛡️ Filtrace lymfy

Primární a nejznámější funkcí je mechanická a biologická filtrace lymfy. Lymfa, která omývá tkáně, sbírá mezibuněčnou tekutinu spolu s odpadními produkty, buněčnými zbytky, cizorodými částicemi, alergeny, mikroorganismy a případně i nádorovými buňkami. V síti sinusů uzliny jsou tyto částice zachyceny a pohlceny fagocytujícími buňkami, především makrofágy. Tím se zabraňuje jejich šíření do krevního oběhu a celého těla.

⚔️ Imunitní odpověď

Lymfatická uzlina je hlavním místem, kde se setkávají antigeny (cizorodé molekuly) s lymfocyty, což spouští specifickou (získanou) imunitní odpověď.

  1. Prezentace antigenu: Dendritické buňky a makrofágy pohltí patogen, zpracují ho a jeho části (antigeny) vystaví na svém povrchu. Následně migrují do nejbližší uzliny.
  2. Aktivace T-lymfocytů: V parakortexu prezentují dendritické buňky antigeny pomocným T-lymfocytům. Pokud T-lymfocyt rozpozná antigen, aktivuje se a začne se množit.
  3. Aktivace B-lymfocytů: Aktivované pomocné T-lymfocyty pomáhají aktivovat B-lymfocyty v kortikálních folikulech, které rozpoznaly stejný antigen.
  4. Produkce protilátek: Aktivované B-lymfocyty se diferencují na plazmatické buňky, které produkují velké množství protilátek. Tyto protilátky opouštějí uzlinu lymfou a krví a cíleně ničí patogeny v celém těle.
  5. Vznik paměťových buněk: Část aktivovaných T- a B-lymfocytů se přemění na paměťové buňky, které zajišťují dlouhodobou imunitu.

🔄 Recirkulace lymfocytů

Lymfatické uzliny slouží jako "shromaždiště" pro lymfocyty, které neustále cirkulují mezi krví, lymfou a lymfatickými orgány. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že lymfocyt specifický pro daný antigen se s tímto antigenem včas setká.

🌍 Rozmístění v těle

Lymfatické uzliny se nacházejí buď jednotlivě, nebo ve skupinách. Lze je rozdělit na povrchové, které jsou často hmatatelné, a hluboké, uložené uvnitř tělních dutin.

👤 Povrchové uzliny

Tyto skupiny jsou klinicky nejvýznamnější, protože jejich zvětšení je snadno zjistitelné pohmatem.

  • Krční (cervikální) uzliny: Nacházejí se na krku podél velkých cév a svalů. Filtrují lymfu z oblasti hlavy a krku (např. z mandlí, hltanu, zubů). Jejich zvětšení je typické pro angínu nebo infekce horních cest dýchacích.
  • Podpažní (axilární) uzliny: Jsou uloženy v podpaží. Shromažďují lymfu z horní končetiny, hrudní stěny a prsu. Jejich vyšetření je klíčové při diagnostice a léčbě rakoviny prsu.
  • Tříselné (inguinální) uzliny: Nacházejí se v oblasti třísel. Filtrují lymfu z dolní končetiny, vnějších pohlavních orgánů a dolní části břišní stěny.

🫁 Hluboké uzliny

Tyto uzliny nejsou hmatatelné a jejich zvětšení se zjišťuje zobrazovacími metodami (CT, MRI).

  • Mezihrudní (mediastinální) uzliny: Uloženy v mezihrudí mezi plicemi. Filtrují lymfu z plic, jícnu a srdce.
  • Břišní a pánevní uzliny: Zahrnují velké množství uzlin podél aorty a velkých cév (paraaortální, parakavální) a v závěsu střev (mezenterické). Filtrují lymfu z orgánů břišní dutiny a pánve.

🩺 Klinický význam

Stav lymfatických uzlin je důležitým ukazatelem zdraví a nemoci.

🦠 Lymfadenopatie (Zvětšení uzlin)

Lymfadenopatie je odborný termín pro zvětšení lymfatických uzlin. Může být lokalizovaná (postihuje jednu oblast) nebo generalizovaná (postihuje více oblastí). Příčiny jsou různorodé:

🔬 Biopsie uzliny

Při podezření na závažné onemocnění se provádí biopsie – odběr tkáně uzliny k histologickému vyšetření.

  • Biopsie sentinelové uzliny: U některých typů rakoviny se odebírá první uzlina, do které odtéká lymfa z nádoru. Její stav pomáhá určit, zda se nádor začal šířit.
  • Exstirpace uzliny: Chirurgické odstranění celé uzliny pro přesnou diagnostiku.

🐘 Lymfedém

Poškození nebo chirurgické odstranění lymfatických uzlin (např. při léčbě rakoviny) může narušit odtok lymfy z dané oblasti. Hromadění tekutiny v tkáních pak vede ke vzniku chronického otoku zvaného lymfedém.

💡 Pro laiky: Jak funguje lymfatická uzlina?

Představte si lymfatickou uzlinu jako vysoce specializovanou policejní stanici a zároveň vojenskou základnu na hlavní dopravní tepně (lymfatické cévě). 1. Hlídka a kontrolní bod: Vše, co cestuje lymfou (tekutinou z tkání), musí projít touto "stanicí". Hlídku zde tvoří buňky zvané makrofágy, které fungují jako vrátní a uklízeči – chytají a likvidují veškerý "odpad" a podezřelé "živly" (bakterie, viry). 2. Vyšetřování a identifikace: Pokud hlídka narazí na nebezpečného "vetřelce" (patogen), přivolá specialisty – dendritické buňky. Ty "vetřelce" analyzují, zjistí jeho "identifikační znaky" (antigeny) a vyhlásí poplach. 3. Mobilizace armády: Poplach aktivuje "speciální jednotky" (T-lymfocyty a B-lymfocyty), které na základně "spí". T-lymfocyty organizují obranu a přímo ničí infikované buňky. B-lymfocyty se promění v "továrny na zbraně" (plazmatické buňky) a začnou masově vyrábět naváděné střely (protilátky), které jsou vyslány do celého těla, aby našly a zničily všechny vetřelce stejného typu. 4. Zvětšení základny: Během této mobilizace se na "základně" rychle množí vojáci, což způsobí, že se celá uzlina zvětší a může být citlivá na dotek. To je ten pocit "zduřelé uzliny" při nemoci.

Stručně řečeno, lymfatická uzlina je místo, kde se čistí tělní tekutiny a kde se organizuje cílený útok proti infekcím a dalším hrozbám.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Lymfatická_uzlina&oldid=15768“