Toxoplazmóza

Rozbalit box

Obsah boxu

Toxoplazmóza je infekční onemocnění způsobené prvokem Toxoplasma gondii. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších parazitóz na světě, která postihuje široké spektrum teplokrevných živočichů, včetně člověka. Definitivním hostitelem, v jehož střevě parazit prochází pohlavním cyklem, jsou výhradně kočkovité šelmy. U člověka a ostatních mezihostitelů probíhá infekce většinou bez příznaků (asymptomaticky), ale může představovat vážné riziko pro jedince s oslabenou imunitou a pro plod v těle matky během těhotenství.

🦠 Původce

Původcem onemocnění je jednobuněčný parazitický prvok Toxoplasma gondii, patřící do kmene Apicomplexa (výtrusovci). Tento mikroorganismus má velmi složitý životní cyklus a vyskytuje se ve třech základních formách:

• Tachyzoit: Rychle se množící forma, která je zodpovědná za akutní fázi infekce. Aktivně napadá a množí se uvnitř buněk hostitele, což vede k jejich zničení a šíření infekce do dalších tkání, především do svalů, mozku a očí.
• Bradyzoit: Pomalu se množící forma, která vzniká po zásahu imunitního systému. Bradyzoiti se shlukují a vytvářejí takzvané tkáňové cysty, které mohou v těle hostitele přetrvávat po celý život. Tyto cysty jsou zodpovědné za latentní (skrytou) fázi infekce a mohou být zdrojem reaktivace nemoci při oslabení imunity.
• Oocysta: Vysoce odolné stádium, které vzniká pouze ve střevě definitivního hostitele (kočkovitých šelem) během pohlavního rozmnožování parazita. Oocysty jsou vylučovány s výkaly do vnějšího prostředí, kde po několika dnech dozrávají (sporulují) a stávají se infekčními. V půdě či vodě mohou přežít i déle než rok.

🔄 Životní cyklus a přenos

Životní cyklus Toxoplasma gondii je komplexní a zahrnuje definitivního hostitele a širokou škálu mezihostitelů.

🐈 Role koček (definitivní hostitel)

Kočka domácí a další kočkovité šelmy jsou jedinými definitivními hostiteli. Nakazí se pozřením mezihostitele (např. hlodavce nebo ptáka) obsahujícího tkáňové cysty. V jejich tenkém střevě se paraziti uvolní, množí se pohlavně a produkují miliony oocyst. Ty jsou následně vylučovány trusem po dobu přibližně 1–3 týdnů. Kočka si poté obvykle vytvoří imunitu a oocysty již nevylučuje. Mladé kočky, které se poprvé nakazí, jsou nejvýznamnějším zdrojem oocyst v prostředí.

🧍 Člověk a další mezihostitelé

Člověk se může nakazit několika způsoby:

• Pozřením tkáňových cyst: Nejčastější cesta nákazy v rozvinutých zemích. Zdrojem je nedostatečně tepelně upravené nebo syrové maso (zejména skopové, vepřové a zvěřina).
• Pozřením oocyst: Konzumací nemyté ovoce a zeleniny kontaminované půdou obsahující oocysty, pitím kontaminované vody nebo přímým kontaktem s kočičími exkrementy (např. při čištění kočičího záchodu).
• Vrozený (kongenitální) přenos: Pokud se žena nakazí poprvé během těhotenství, parazit může přes placentu infikovat plod. Riziko a závažnost poškození plodu závisí na trimestru, ve kterém k nákaze došlo.
• Vzácné cesty přenosu: Transplantace infikovaných orgánů nebo krevní transfuze.

Po pozření cyst nebo oocyst se paraziti uvolní v trávicím traktu, přemění se na tachyzoity, pronikají střevní stěnou a krví se šíří do celého těla, kde napadají různé buňky.

🩺 Klinické projevy u člověka

Průběh toxoplazmózy se liší v závislosti na stavu imunitního systému infikované osoby.

🤧 Akutní toxoplazmóza u imunokompetentních osob

U více než 80 % zdravých jedinců probíhá infekce zcela bez příznaků. Pokud se příznaky objeví, obvykle připomínají lehkou mononukleózu a zahrnují:

• Zvětšení mízních uzlin, zejména krčních
• Horečka
• Únava a malátnost
• Bolesti svalů a kloubů
• Bolest hlavy

Onemocnění obvykle samo odezní během několika týdnů až měsíců a zanechává celoživotní imunitu.

🧠 Toxoplazmóza u imunosuprimovaných osob

Pro osoby s oslabenou imunitou (např. pacienti s AIDS, po chemoterapii nebo transplantaci orgánů) představuje toxoplazmóza život ohrožující stav. Může jít o novou nákazu nebo o reaktivaci latentní infekce z tkáňových cyst. Nejčastější a nejzávažnější formou je toxoplazmová encefalitida (zánět mozku), která se projevuje:

• Změnami chování a osobnosti
• Neurologickými poruchami (křeče, poruchy hybnosti)
• Silnými bolestmi hlavy
• Horečkou

Bez léčby je tato forma často smrtelná. Postiženy mohou být i další orgány jako plíce, srdce nebo játra.

👁️ Oční toxoplazmóza

Parazit může napadnout sítnici a způsobit chorioretinitidu (zánět sítnice a cévnatky). Může jít o projev vrozené infekce nebo o následek nákazy získané po narození. Projevuje se rozmazaným viděním, bolestí očí, světloplachostí a "plovoucími" tečkami v zorném poli. Opakované záněty mohou vést k trvalému poškození zraku až slepotě.

🤰 Vrozená (kongenitální) toxoplazmóza

Jedná se o nejzávažnější formu onemocnění. Pokud se těhotná žena nakazí poprvé, parazit může infikovat plod. Riziko přenosu na plod stoupá s pokročilostí těhotenství, ale následky jsou nejtěžší při nákaze v prvním trimestru. Může dojít k potratu, porodu mrtvého plodu nebo k narození dítěte s vážnými zdravotními problémy, které se souhrnně označují jako Sabinova triáda:

• Chorioretinitida (zánět sítnice)
• Hydrocefalus (nahromadění mozkomíšního moku v mozku)
• Intrakraniální kalcifikace (zvápenatělá ložiska v mozku)

Děti s vrozenou toxoplazmózou mohou trpět také epilepsií, mentální retardací nebo poruchami sluchu. Některé příznaky se mohou projevit až v dětství nebo dospívání.

🔬 Diagnostika

Diagnóza se opírá především o laboratorní metody.

Sérologické testy

Nejběžnější metodou je průkaz specifických protilátek proti Toxoplasma gondii v krvi.

• IgM protilátky: Objevují se brzy po nákaze a signalizují akutní infekci. Mohou však přetrvávat i několik měsíců.
• IgG protilátky: Objevují se později, ale přetrvávají celoživotně a značí prodělanou infekci (latentní fázi).
• Avidita IgG: Test, který pomáhá rozlišit mezi čerstvou a starší nákazou. Nízká avidita ukazuje na nedávnou infekci, což je klíčové zejména u těhotných žen.

Přímý průkaz parazita

V případě podezření na aktivní onemocnění (např. u imunosuprimovaných) se využívají metody přímého průkazu:

• PCR: Detekce DNA parazita v tělních tekutinách (např. mozkomíšní mok, plodová voda) nebo ve vzorcích tkáně.
• Histologie: Mikroskopický průkaz parazita ve vzorku tkáně získaném biopsií.

💊 Léčba

Léčba se zahajuje pouze u rizikových skupin a u pacientů s příznaky.

• U zdravých jedinců s mírnými příznaky obvykle není léčba nutná.
• U těhotných žen s prokázanou akutní infekcí se podává antibiotikum spiramycin, které snižuje riziko přenosu na plod. Pokud je prokázána infekce plodu, nasazuje se kombinace pyrimethaminu a sulfadiazinu.
• U imunosuprimovaných pacientů a u osob s oční formou se používá kombinace pyrimethaminu a sulfadiazinu, často doplněná o kyselinu folinovou (leucovorin) k prevenci útlumu kostní dřeně.

🛡️ Prevence

Prevence je klíčová a spočívá v dodržování jednoduchých hygienických a stravovacích návyků:

• Důkladná tepelná úprava masa: Vaření, pečení nebo smažení masa na teplotu alespoň 70 °C ničí tkáňové cysty.
• Zmrazení masa: Hluboké zmrazení masa (pod -12 °C) na několik dní také účinně likviduje cysty.
• Hygiena v kuchyni: Mytí rukou, nožů a kuchyňských prkének po kontaktu se syrovým masem.
• Ovoce a zelenina: Důkladné omývání veškeré zeleniny a ovoce před konzumací.
• Hygiena rukou: Mytí rukou po práci na zahradě nebo po jakémkoli kontaktu s půdou.
• Péče o kočky: Kočičí záchod čistit denně (oocysty se stávají infekčními až po 1–5 dnech). Těhotné ženy by tuto činnost měly přenechat jinému členu domácnosti, případně používat rukavice. Kočky chované v bytě a krmené komerčním krmivem představují minimální riziko.

🌍 Epidemiologie

Toxoplazmóza je rozšířená po celém světě. Odhaduje se, že latentní formou infekce je nakažena přibližně třetina světové populace. Prevalence se liší geograficky v závislosti na klimatu, stravovacích zvyklostech a přítomnosti koček. V České republice se promořenost populace pohybuje kolem 20–30 %. Ve Francii, kde je oblíbená konzumace krvavých steaků, dosahuje promořenost až 80 %.

🤔 Zajímavosti a výzkum

• Manipulace chování: Je dobře zdokumentováno, že Toxoplasma gondii mění chování infikovaných hlodavců. Myši a potkani ztrácejí vrozený strach z kočičího pachu, což zvyšuje pravděpodobnost, že budou kočkou sežráni, a parazit se tak dostane do svého definitivního hostitele.
• Vliv na lidskou psychiku: Existuje řada studií zkoumajících možnou souvislost mezi latentní toxoplazmózou a změnami v lidském chování, jako jsou pomalejší reakce, vyšší riskování (např. dopravní nehody) nebo zvýšené riziko rozvoje některých psychických poruch, například schizofrenie. Tyto souvislosti jsou však stále předmětem intenzivního výzkumu a nejsou jednoznačně prokázány.

🧑‍🏫 Pro laiky

Toxoplazmózu si lze představit jako infekci způsobenou velmi malým parazitem, který potřebuje ke svému životu dva typy hostitelů. Hlavním (definitivním) hostitelem je kočka, v jejímž těle se parazit rozmnožuje a vytváří odolná "vajíčka" (oocysty), která odcházejí s trusem. Mezihostitelem může být jakýkoli teplokrevný živočich, včetně člověka, myší nebo prasat.

Člověk se nejčastěji nakazí, když sní nedovařené maso zvířete, které v sobě mělo "spící" formy parazita (tkáňové cysty), nebo když náhodou spolkne "vajíčka" z prostředí (např. ze špatně umyté zeleniny).

Pro většinu zdravých lidí není nákaza nebezpečná – imunitní systém parazita "uspí" a ten pak v těle neškodně přetrvává celý život. Problém nastává u dvou skupin: 1. Těhotné ženy: Pokud se žena nakazí poprvé v těhotenství, parazit může přes placentu napadnout vyvíjející se plod a způsobit mu vážné poškození mozku nebo očí. 2. Lidé s oslabenou imunitou (např. po chemoterapii): U nich se "spící" parazit může znovu probudit a způsobit život ohrožující zánět mozku.

Prevence je jednoduchá: jíst jen dobře propečené maso, mýt si ruce a zeleninu a pokud jste těhotná, přenechat čištění kočičího záchodu někomu jinému.

Šablona:Aktualizováno